Máslo nebo margarín?

Přiznám se hned na začátku, že před třemi, maximálně pěti měsíci, jsem považovala Perlu za máslo. Oči mi otevřel až tatínek, na jehož popud jsme počali kupovat máslo skutečné, tedy hranaté a v tom divném papíře balené. Nyní tedy pojem máslo chápu, ale nejsem si jista, zda bych při chuťové zkoušce se zavázanýma očima neoznačila máslo za margarín. Dokonce ani nevím, zda by mi pomohlo mít oči nezavázané. Ani tento handicap mi však nezabránil, abych po přečtení Vladčina článku v Bistru u Florentiny Chodím do bistra, abych byla bystrá. , nezatoužila po vlastnoručně/vlastnošlehačově vyrobeném máslu.

Dle všech zúčastněných bylo nejtěžší sehnat tu správnou šlehačku. U mne, jakožto správného středoškolského studenta, bylo nejtěžší zapamatovat si, jakou šlehačku, že to mám vlastně koupit. Jednou jsem hledala špatnou, tedy nepasterizovanou, jednou jsem koupila špatnou, tedy se stabilizátorem, a napotřetí jsem narazila na poklad, extra čerstvou, ke šlehání určenou, bez stabilizátoru, vysoce pasterovanou a z nedaleké mlékárny k tomu. Pokud chcete vědět, kam na ni, doporučuji obchod Olšava na křižovatce v Kunovicích, ale nehledejte tento zázrak mezi ostatními šlehačkami, nebo odejdete s prázdnou, jako se málem stalo mě, ale dívejte se na spodní poličku chladícího boxu a garantuji vám, že ji nepřehlédnete. Po týdnu jsem tedy sehnala šlehačku a nastala klasická otázka: Miláčku naši nejsou dnes večer doma, co budeme dělat? Máslo a krmení pro psa.

Výroba krmení probíhala bez větších problému, jenom jsem mražené kuřecí prso vhodila do vařící vody a na půl hodiny naň šťastně zapomněla.
S máslem to bylo horší. Nejprve bylo třeba vysvětli komparsu jeho roli. Šlehači, aby šlehal, sítku, aby cedilo, a nádobám, aby nepropouštěly tekutiny.

Po vykonání této namáhavé činnosti bylo třeba zalít granule vodou z masa a nechat chladnout.

Aby si někdo neudělal špatný dojem o tom, jak zdatná kuchařka jsem, prásknu na sebe, že první smetanu v sáčku jsem zapomněla před nalitím protřepat, a tak jsem nejdříve lila a potom mačkala. Druhá však již natřásání neunikla.

Poté stačilo jen spustit šlehač a chvíli se kochat.

Po kochání nastal čas nastavit ruce tak, aby podmáslí, které se vytvořilo, nestříkalo ven z nádoby. Nastala ošemetná část, která nebyla ošemetná. Ač se tomu nechtělo věřit, stačilo scedit, promačkat, nalít studenou vodu a opět šlehat. Po třetím prošlehání, kdy voda zůstala vodou se vynořil námět k řešení. Jak vymačkat? Po vyzkoušení několika způsobů byl za nejlepší uznán mačkot obouruč zvaný též tvořím kouli sněhovou. Po odnesení hotového másla do lednice nastal čas na další krok…dostat do Changové pilulku. Návod byl prostý, tudíž jsem ho okamžitě pochopila, tudíž Changová odmítla. Mé chabé pokusy zabalit prášeček do kousku masa byly prokouknuty. Nakonec po pětiminutovém vysilujícím duševním boji, jsem zbaběle hodila prášky mezi granule. Povedlo se, ale myslím, že to bylo naposled. Nakonec nezbylo než umýt nádobí, kterého jsem ve své nezkušenosti zašpinila více, než bylo, je a bude zdrávo, a vyslala tichou prosbu, aby to, co mi vzniklo, bylo máslo, protože jak jsem říkala, být to margarín, já to nepoznám.