Město Bati, muže, který nenáviděl čokoládu, podruhé

Člověk je tvor nenapravitelný a pro svou nenapravitelnost shání omluvy, kde se dá. Já se ospravedlňuji prohlášením, že hledám chutnou horkou čokoládu. Místo, kde se po ní pídím jest nazýváno Zlínem. Dnes jsem jej po dlouhé době opět navštívila na dobu delší, než na jakou trvá přeběhnutí ze stanoviště tři na stanoviště patnáct.

 Pokud by někoho zajímaly minulé výsledky chuťové zkoušky místních výtvorů, byly katastrofální. Dnes již nefungující Mlsná kočka podávala práškovitý pudink a hororový zážitek z kavárny Adria, mi zůstane v paměti ještě hodně dlouho. Avšak dnes jsem dala Zlínu další šanci. Dvě šance, abych byla přesná.

Prvním testovaným podnikem se stal Balkan Express. Musím uznat, že vypadal velice stylově. Zařízení v podobě starého vlakového kupé se mi více než líbilo a velká okna umožňující pozorovat venkovní cvrkot také potěšila. Obsluha u nás byla podruhé tak rychle, že jsme ještě nestačily vybrat moučník Objednaly jsme si tedy čokoládu, krémovou, jak psali v jídelním lístku, který ze stylových důvodů nesl nápis jízdní řád, ačkoliv tady už se mi to až tak nelíbilo, a dál bádaly nad nabídkou. Bohužel nám chyběly popisky, co který moučník obsahuje, avšak nakonec jsme se usnesly nad tím, že Mozartovým dortem není co zkazit. Nebylo. Nebyl. Mezitím nám přistála na stole čokoláda, a tak jsme ji podrobily testu. Hustota se nám líbila, škraloup nahoře nebyl, co nás však nemile překvapilo, byla chuť. Ani při nejlepší vůli jsem v ní neobjevila čokoládu. Kamarádka cítila kakaový prášek, já jen horkou vodu. Dohoda byla dílem okamžiku. nemají moučník, čokoláda nic moc, jdeme jinam.

Coffee&Co se stejně jako Adria nachází v komplexu Zlatého jablka. Po usazení jsme chvíli přemýšlely, zda nás obsluha obslouží, ta se k tomu však neměla, a tak jsem se vypravila objednat si k pultu. Objednávku a peníze přijali, avšak účtenku mi donesli až s objednaným dortem a čokoládou. Až teď při psaní mě napadlo, že ji mohli zničit a mě tvrdit, že jsem si nic neobjednala. Zapamatuji si to pro chvíle příští. Poněkud mě dojal fakt, že zatímco my jsme se pro objednání musely dopravit k pultu, stolek vedle nás byl obsloužen ihned poté, co usednul. Náhoda nebo diskriminace lidí se zavazadly? Čokoláda mě pobavila. Nejprve ke kamarádčině bílé. Opět jsem necítila nic, co by čokoládu připomínalo, pouze nějakou chemickou pachuť, ale co může člověk od bílé čokolády chtít. Moje porce byla mnohem zábavnější. Škraloup, jež se vytvořil na povrchu, se při naklánění hrníčku podivně natřásal a pohledem na něj jsem se bavila více než dvě minuty. Potom už jsem jenom plakala. Ano, žádná čokoláda se nekonala. Ještě že aspoň ty dorty byly dobré. Čokoládovo-kokosový s nugátem a marcipánem a klasické Tiramisu byly mimo měkkých křesel a skvělé společnosti jediné světlé body kavárny.

V minulém hodnocení jsem nastínila myšlenku, že Baťa neměl rád čokoládu. Dnes bych ji ráda rozvedla, ale byla jsem přesvědčována, že na Čepkově prý snad je dobrá horká čokoláda. Inu, vyzkouším, ale pomalu se začínám bát si ji ve Zlíně a v podstatě kdekoliv objednat. Je chyba ve mně, že hledám v horké čokoládě chuť čokolády nebo v kavárnách, které servírují něco, co má s čokoládou společný jen název?