čtvrtek 9. června 2016

Museummarathon

Pianista dohrál, zvedl batůžek a odešel. Černý kabát, úzké kalhoty, sluchátka a telefon na hlídání času. Nijak se vzhledově nelišil od toho před ním. Jen při hraní měl trochu tvrdší prsty. Turisté si jej fotili, zatímco se svou skladbou pokoušel přehlušit nádražní rozhlas. "Z důvodu prací na železnici není nutné kupovat do spěšných vlaků Amsterdam-Utrecht speciální místenku."
Znak města Amsterdam. Podle historiků symbolizují kříže nebezpečí, která ohrožovala město: povodně, oheň a mor. Text byl doplněn později jako uznání statečnosti občanů ze druhé světové války. Překlad: stateční, odhodlaní, milosrdní.

Filosof neměl kabát a měl sluneční brýle. To se vždy hodí. Malá záruka nádherného počasí. Zejména když máte v plánu vyždímat z Museumkaart, co se dá. První na řadě bylo díky své vzdálenosti od Amsterdam Centraal Scheepvaartsmuseum (Muzeum mořeplavby). Díky připravované schůzi EU na vnitřním nádvoří muzea jsme se sice chvílemi mezi severním, východních a západním křídlem motali jak vítr v bedně, ale nakonec se nám podařilo projít podstatnou část muzejní nabídky.
Není vstupenka jako vstupenka.
nádvoří Scheepvaartsmuseum
Nizozemsko a voda patří k sobě asi stejně jako nizozemská muzea a technika. Než jsme si stihli zvyknou na příšeří v prvním sále, promluvila na nás projekce chlapíka v životní velikosti, který nám začal vysvětlovat základní vodní a kulturní pojmy. Vzhledem k tubusům odpočívajícím v Česku jsme ho po chvíli opustili, abychom si mohli užít projekci mapy Nizozemska, která ukazovala, jak Nizozemci kradli půdu. Jedno známé rčení říká, že Bůh stvořil Zemi, ale Nizozemsko Nizozemci. Platí to minimálně o Flevolandu. V této provincii se až do roku 1950 vesele šplouchaly mořské ryby.
projekce zobrazující, jak Nizozemci kradli moře (tmavě žlutá, výrazněji růžová, modrá a zelená území)
vpravo nahoře projekce promítaného průvodce
 Do minulosti nás zatáhla i expozice map a atlasů. K vidění byl svět, kde se New York jmenoval Nieuw Amsterdam a kde součástí atlasu byly i kresby mořských oblud. Kreslení a moře k sobě ostatně patří. V 17. století byl dokonce hit kreslit velké námořní scény tužkou a perem. Sbírka obrazů s námořní tématikou umístěná ve východním křídle je toho důkazem, ale kromě perokreseb jsou k vidění i klasické malby a jejich moderní sourozenci.
Najdi Nieuw Amsterdam
zdroj: raremaps.com
De zeeslag bij Nieuwpoort tussen de Nederlandse en de Engelse vloot Willem Van De Velde
(Bitva u Nieuwpoortu mezi nizozemských a anglickým válečným loďstvem)
I přes popularitu tužky se většina malířů držela štětce.
námořní výjevy v moderním pojetí
Scheepvaartsmuseum myslí i na děti, takže se v jednu chvíli stanete Jonášem v břiše velryby a za pár minut pobíháte s vědrem s integrovanou obrazovkou a snažíte se získat co nejvyšší hodnost za svou službu na lodi. Loď si můžete zažít i ve 3D, protože součástí muzea je molo, kde kotví přesná kopie lodi Východoindické společnosti včetně skladu sýra, beden, kanónů a houpacích sítí. Většinou se sklánět nemusím, ale ve zdejších kajutách jsem hrála plavčíka Quasimoda zdatně.
příběh velryby
Mortimorovi větší příbuzní.
replika lodi
Z lodi je výhled na vědecko-technické muzeum NEMO a jeho volně přístupnou střešní terasu, která je ideálním místem na oběd. Solární panely, umělý potůček, větrné růžice a výhled na centrum inbegrepen (zahrnuty).
NEMO
výhled směr centrum
střešní terasa
Joods Historisch Museum (Muzeum židovských dějin) by si mou návštěvu pravděpodobně nezasloužilo, ale zákazník je král klant is koning, takže jsem si rozšířila obzory následujícími informacemi:
·         Židé v Nizozemsku byli buď velmi bohatí nebo velmi chudí.
·         Během verzuiling* netvořili samostatný pilíř, ale byli částečně zapojeni do liberálního a socialistického. Věci víry si obstarávali sami.
·         Židé byli jedněmi z těch, kteří hledali štěstí za oceánem (např. v Brazílii).
·         Mezi lety 1911 a 1971 existovala v Nizozemsku dvojí legální hranice způsobilosti k pohlavnímu styku. Pro heterosexuální páry byla stanovena na 16 let, pro homosexuální na 21.
·         Amy Winehouse používala ledničku k ukládání dopisů a účtů.
 
Amsterdam
Kousek od židovského muzea je Rembrandthuis. Na ten jsem se velmi těšila, protože jsem chtěla vidět některé z jeho děl. Kdybych si předem přečetla, co mě čeká, tak nejsem naivní, ale i přesto se mi Rembrandtův dům líbil. S dobovým vybavením a la 17. století představuje nizozemskou variantu našich hradů a zámků. O umělci samotném se sice člověk žádné vyčerpávající informace nedozví, ale něco málo o životě v domě a malířských technikách přeci jen ano.
voorhuis ("vstupní hala")
Rembrandthuis nevěří na popisky a každý návštěvník dostane zdarma audiotour, která mu poví všechny zajímavé informace o nebezpečnosti spaní v leže (příliš krve v mozku může způsobit smrt), vydělávání peněz (50 guldenů školné za půl roční studium u mistra), falešném mramoru a způsobu tvorby i uchovávání barev (většinou dávka na den, jinak skladováno ve váčcích z vepřového měchýře). Právě tato výtvarná část mě zaujala nejvíc. Stihli jsme jak ukázku tisku pomocí leptu, tak i demonstraci tvorby barvy z pigmentu a lněného oleje. Zlatým hřebem návštěvy byl workshop při kterém jsme parodovali techniku leptu. I když nejsem zrovna umělecky nadaná, díky obkreslovací předloze a mírnému rozpití nakonec dílko dopadlo nad očekávání dobře.
Nejlepší upomínka je ta, kterou si člověk sám vyrobí. 
Audiotour jako takové jsou v nizozemských muzeích časté. Někde jsou za poplatek (Tropenmuseum), jinde je nabízejí zdarma (Scheepvaartsmuseum, Rembrandthuis). Zvláštností u posledních dvou jmenovaných byla možnost nechat si texty, které člověk během prohlídky vyslechl i nevyslechl, poslat na email. Přijde mi to jako výborný nápad a lituji, že zásilka ze Scheepvaartsmusea nedorazila. Asi překlep v adrese. Ale protože tam má Mortimor příbuzné a já pár nenavštívených expozic, očekávám, že toto opomenutí napravím. (Loď s nahrávkou nakonec přistála devět dní po odeslání.)
 
EYE (bílá budova)
pohled na nádraží zezadu (věžičky patří honosné starobylé budově nádraží)
Jako poslední bylo ten den na programu muzeum filmu EYE jehož část je zdarma přístupná i bez Museumkaart. K vidění jsou jak předchůdci kamer, tak promítacích zařízení. Hlavní část ale tvoří krátké ukázky nejrůznějších filmů od Chaplina přes Marilyn Monroe až k Mickey Mousovi. Více jsme nestihli, protože všechny stěny promítací místnosti potemněly, z čehož jasně vyplynulo, že pro dnešek se zavírá. Přívoz k hlavnímu nádraží naštěstí jezdí až do půlnoci.
CoBrA
V neděli jsme ještě chvíli setrvali u Rembrandta, protože shodou okolností bydlím kousek od řeky, kde kreslil, takže jsem se neopomněla pochlubit. Jinak jsme se ale přesunuli do 20. století a více než tři hodiny procházeli CoBrA museum. Na můj vkus byla obecná část v přízemí příliš zaměřena na umělce z jiných zemí, ale když Co je pro Kodaň, Br pro Brusel a A pro Amsterdam, tak musí člověk trochu internacionality skousnout. Ostatně, zastoupení mělo i Československo.
Dorfsscéne - Lucebert
Hnutí CoBrA bylo evropské avantgardní umělecké seskupení, které se v v Nizozemsku částečně krylo s literárním hnutím Vijftigers (Padesátníci). Někteří členové, jako například císař Padesátníků Lucebert, byli aktivní v obou spolcích, jiní se zaměřovali výhradně na výtvarné umění (Karel Appel) nebo na literaturu (Remco Campert). Jedním z dokola omílaných výroků o CoBře je: „inspirace dětskou kresbou“, kterýžto pojem díky vystaveným obrazům konečně dostal konkrétní obrysy.
Enfant chevauchant un cheval a bascule Karel Appel
spor barvy a tvaru ve fialovo-modré místnosti
text a kresba
A pak jsem jela k moři. Přecpaná kultůrou jsem využila úterního krásného počasí a splnila si další část bodu na mém seznamu cílů. Moře tentokrát nepovažovalo za nutné mi svou teplotou vyrazit dech a spokojilo se pouze s vlnami a pískem, který jsem z vlasů sypala ještě večer.
cesta k moři
moře
duny
vlny
* verzuiling = rozštěpení, zuil = pilíř
Rozdělení společnosti na politicko-ekonomicko-náboženské bázi. V Nizozemsku přibližně od počátku 20. století do šedesátých let. Jednotlivé skupiny (katolíci, protestanti, socialisté, liberálové) měli vlastní školy, noviny, nemocnice, rozhlas, profesní sdružení i sportovní družstva. Sňatky a kontakty probíhaly převážně v rámci skupiny.

1 komentář:

  1. Duny, vlny a cesta k moři mě budou provázet na náboženské pouti do Mekky.

    Taky mě pobavila vsuvka o Amy. ^^

    OdpovědětVymazat