PR

Chinois

2012-01-28T19:38:00.004+01:00

Suroviny těsto

50g cukru krystal
15g droždí
100 ml vlažného mléka
90g másla
400g prosáté hladké mouky
špetka soli
2 vejce

Suroviny krém

3 žloutky
100g cukru krystal
50g hladké mouky
500ml vroucího mléka
1 vanilkový cukr
rozinky

vejce na potření

Postup

1. Rozmíchat trochu cukru s droždím a zalít mlékem. Nechat vzejít kvásek.

2. Rozpustit máslo a nechat zchladnout.

3. Do mísy mouku, cukr, sůl, vejce, máslo a kvásek. Vypracovat těsto.

4. Nechat kynout dvě hodiny.

5. Cukr se žloutky v hrnci utřít do pěny.

6. Postupně vmíchat přesátou mouky.

7. Mléko a vanilkový cukr přivést k varu.

8. Mléko pomalu a za stálého míchání vlít do žloutků.

9. Směs pomalu přivést k varu a míchat do ztuhnutí. /možno přidat lžíci másla/

10. Nechat zcela vychladnout.

11. Do dortové formy (26?cm) na dno papír, na stěny máslo a mouku.

12. Z 1/3 těsta tenkou placku na dno dortové formy.

13. Zbytek těsta na MAXIMÁLNÍ obdélníkovou placku.

14. Placku potřít krémem a posypat rozinkami.

15. Srolovat a krájet na 4cm kousky.

16. Dát vařit vodu.

17. Kousky do formy, kousek od sebe, potřít rozšlehaným vejcem.

18. Vodu do misky a spolu s formou do trouby - hodinu neotvírat - kyne.

19. Vyndat obé z trouby, zapnout na 225°C.

20. Těsto ve formě opět potřít vejcem a péct cca 30-35 minut. Pokud hnědne, zakrýt papírem.

21. Po vyjmutí z trouby sundat po chvíli okraj a poté dát na mřížku.

zdroj: Olivová kuchařka

S'mores

2011-10-07T16:56:00.000+02:00

Skupenství. Neznám efektnější proces než změnu skupenství. Ostatně již Thalés z Milétu jím byl fascinován a to natolik, že si za pralátku zvolil vodu. Z filosofů předsokratovského období na tom ještě nebyl s vnímáním reality tak zle, ač jeho teorie o vzniku země z vody stvořená na základě pozorování usazujícího se písku v přístavu, má povážlivé trhliny. Anaxagoras však na tom byl hůř. Jako důkaz existence pohybu uváděl lásku a nenávist. Někdy mám strach, že se naučím blábolení chlápka z ústavu pro choromyslné a ani to nepoznám.
Skupenství. Chvíle, kdy suflé roste, arašídy se mění na máslo, z bábovky se stává popel a mnoho dalších. Nebo taky okamžik, kdy se z malého, bezpečného a čistotného marshmallowu stane naducaná, výbuchem hrozící, lepivá dobrota. Její kombinace se sušenkou a čokoládou uspokojí nejen chuťové buňky, ale také receptory v kůži.

Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou. (Sokrates)

Potřebujeme sáček Marshmallovů, hořkou čokoládu, sušenky (hranaté BeBe). Postup je jednoduchý.
Zapneme troubu na 225°C.
Na pečící papír položíme sušenky.
Na každou sušenku dáme po délce na délku dva marshmallowy (ne tak jako na fotce).
Dáme do trouby a necháme tam, dokud marshmallowy mírně nezhnědnou.
Na každou nafouklinu položíme čtvereček hořké čokolády, přiklopíme další sušenkou, chvíli počkáme a jíme. Pokud nepočkáme, tak se prý chová jako napalm (nebyla odvaha na otestování).

Mohou za to Alis (praktická realizace) a Yva (probuzení zájmu)

Cizrna na paprice

2011-10-07T16:29:00.000+02:00

Již jednou jsem se zde vyznala ze své lásky k luštěninám.A již třikrát jsem dělala cizrnu na paprice. Také se mi asi pětkrát povedlanádherně hladká sýrová omáčka, ale jelikož v sobě neměla potřebnébílkoviny, nechám si povídání o ní na jindy.

Občas mě přepadne období, kdybych jen vařila (čti pekla) azkoušela neznámé věci. Často to dopadá nevalně (kuskus) či přímo odporně(kuskusový salát), ale občas se najde výjimka. Jednou z nich je právěcizrna. Nebudu se zdlouhavě rozepisovat o kladech a záporech luštěniny této aluštěnin obecně, pro mě je podstatný dostatek bílkovin a chuť.

Znám chlapa, který udělá Vranovna šlapadle pod tři minuty.

Suroviny

§ 250g cizrny
§ 1 lžička majoránky
§ 2 lžíce oleje
§ 2 velké cibule
§ 1 lžíce červené papriky
§ 1 lžička soli
§ pórek
§ 215g smetany
§ citron

Postup
1. Den předem propláchněte cizrnu a nechte ji přes noc ve vodě.
2. Slijte vodu a dejte cizrnu s majoránkou na cca hodinu vařit (měkká při skousnutí).
3. Cizrnu sceďte a přibližně půl litru vývaru nechte stranou.
4. Cibuli nakrájejte nahrubo a nechte na oleji zesklovatět.
5. Smíchejte papriku se solí.
6. Nasypte papriku na cibuli, krátce osmahněte a zalijte vývarem z cizrny.
7. Do mixéru dejte vývar spolu s ¾ cizrny a dohladka rozmixujte.
8. Přes síto propasírujte zpět do hrnce, přidejte zbytek cizrny a na kolečka nakrájený pórek.
9. Přilijte část smetany (podle požadované hustoty) a nechte chvíli povařit.
10. Dochuťte solí a citronovou šťávou.
11. Podávejte s chlebem (vyzkoušeno), knedlíkem (mělo by fungovat) nebo těstovinami (nedokážu si představit, ale mnozí to tak zjevně konzumují.

Poznámky
§ zdroj: jeden z mnoha obchodních řetězců

Námořník na Dnech NATO

2011-09-25T15:25:00.002+02:00

„Jedete se mnou někdo na Dny NATO?“ Původně něco mezi vtipem a realitou, posléze realita. Ani nevím, kdy to přestal být vtip. Prostě jsem seděla v autobusu do Přerova a s Elánem zpívala: „Správný chlap sa nevzdá.“
V Přerově začalo jaro. Ve Studénce, kde začínala kyvadlová doprava směrem k areálu, poté už bylo v plném proudu. Kdo neměl maskáč, vysílačku, khaki, zelenou nebo alespoň béžovou jako by nebyl. Já v modrobílé mikině a džínách jsem se rozhodla tvrdit, že fandím námořnictvu a na letišti se mi má vynořit ponorka.

Orientace na těchto akcích je primitivní. Nikdy nesmíte být první a potom se stačí držet davu. Davu, který nahání i strach. Před nádraží ve Studénce se vyhrne osazenstvo jednoho rychlíku a ve stejnou chvíli přijíždí autobus. Neuspořádaná množina jedinců obou pohlaví se rozběhne. „Já nejedu na Dny NATO!“ křičí v panice řidič, zavírá dveře a prchá k Neumětelům.
Až budou mít Bohnice volné pokoje a finanční krizi na krku, stačí, seberou-li jakýkoli autobus ze speciální linky Studénka-Mošnov. Jenom musí vymalovat na zeleno a zajistit příjem vysílaček.

„Jé, letadlo,“ paní v letech nahlas. „Těch ještě bude,“ cynický fanda námořnictva v duchu.

Češi jsou národem turistů. Nevadí jim brzké vstávání a v sobotu jsou turistické stezky plné příznivců této disciplíny.

Mrtvola na Dnech NATO
v 8:25 od našeho zvláštního zpravodaje
Dny NATO ještě ani nebyly oficiálně zahájeny a již si vyžádaly svou první oběť. Úmrtí však nezpůsobila předváděná technika, ale složitá dopravní situace na silnici mezi Albrechtičkami a letištěm. „Nejprve jsem ji uviděl ležet a o chvíli později již kolem nás projížděla ambulance následovaná vozidlem a motorkou Policie České republiky se zapnutým výstražným světlem i houkačkou. Myslel jsem, že ucpávky do uší jsou nutné kvůli přeletům letounů, ale klakson půl metru od ucha mě přiměl změnit názor,“ vypovídá jeden z přihlížejících a pokračuje, „potom ještě jela černá dodávka, ve které ji nejspíš odváželi. Měl bych se asi vrátit na místo a poskytnout své svědectví.“

„Jé, vrtulník,“ jeden z návštěvníků. „Kdo by to na Dnech NATO čekal,“ modrobílý fanda.

Pomalu jsem se dostávala k bráně areálu. Slíbila jsem si, že od brány už to začnu brát vážně. Hlavně aby se mě nikdo neptal, proč tu jsem. Já to totiž nevím. Kolem projíždí neoznačené stříbrné auto. Nikdo si ho nevšímá, nikdo neustupuje. Vedle aut Policie ČR outsider. Měl si alespoň na kapotu vylepit kotvu a projevit své opravdové city.

Vážnost se nekonala. Nebuďte sarkastičtí tváří v tvář zářivým skládacím maskáčovým papírovým kšiltovkám a lidem, kteří se salutující fotí vedle vystavené techniky. Opravdu. Bez té čepice jsem trapná.
Hned za branou výstava techniky. Po osmi minutách konečně exponát, který vypadá, že neslouží k zabíjení. Jen do chvíle, než jej obejdu z boku. Nakonec si však na své přijde i student zahraničního obchodu. Překládka kontejneru.

Na informační tabuli se píše, že nákladní plošinu velikosti M používá naše armáda od roku 1999. Tak mě napadá, dá se za deset let vymyslet nějaká inovace na motivy nákladních plošin?

Stan. Zelený. Zapomenu, že z posledního vojenského stanu, ve kterém jsem spala, mě unesli chlápci v kuklách, a hurá dovnitř. Rakety. Rychle pryč. Moment, nemají tu Javelin? (Hugh Laurie – Obchodník se smrtí. „Ale ne, já jsem velkej kluk a chci Javelin.“) Neměli. Nejspíš.
Místo, kde si všichni sehnali oblečení. Jenom třásně jsou k dostání ve stanu Vojenské policie a modrou burku mají u 103. z Lipníka nad Bečvou (chtěla jsem si tam jet poslechnout vojenskou hudbu, ale začínali moc brzo).

Zastihly mě i výčitky svědomí. Neměla bych se trochu zajímat o létající věci? „Jé, to s vrtulí umí i couvat.“ Zájem vyčerpán. Zájem o autogram od Šebrleho ani neuvažoval o možnosti vstoupiti mi na mysl.
Armáda možná trpí přebytkem maskovacích sítí. Když jsem se s nimi viděla naposled, tak "rozdávali" kukly.

Zbytek Dnů NATO byl o courání kolem ukázek. Dvou chvílích opravdového zájmu o létající stroje – poprvé vyprovokován izraelskou vlajkou, podruhé maskotem.

Procházka uličkou s jídlem. Očumování všude, kde se očumovat dalo. Spálení obličeje. Prostě pohodový den. Dle fotek a informací návštěvnost 140 000 lidí. Já nevím. Občas mi tam připadalo podivně prázdno.

Nestihla jsem Vystoupení posádkové hudby. Neměli Javelin. Když vidíte poprvé letadla udělat na obloze srdce, je to pěkné. Když to vidíte podruhé, řeknete jen hmm a koupíte si bramborové mřížky.

Pořadatelé raději nespoléhali na rozumové schopnosti návštěvníků.

Když hledáte hlavní pódium podle intenzity zvuku, občas najdete jeřáb.

Proč tam leze, když jsou letadla poměrně volná? Utahovat si z lidí napodobujících armádu je ubohé. Měla by se vrátit do dětských let a radovat se nahlas z maličkostí. Focení se salutováním je klasika. Navíc ty její fotky ani za moc nestojí. Další výtky mne nenapadají, ale můžete si posloužit v komentářích.

Postcrossing

2011-07-22T21:15:00.000+02:00

ČD. ČEZ. ČHMÚ. ČSA. Česká pošta. Kdo má hůl, psa sivždycky najde. České dráhy mě vždy dovezly, kam jsem chtěla. Na čas. Elektřinami funguje. Radar mi sice odepsal „dovolenou“, ale to není nic, s čím bymohla instituce České republiky něco dělat. S ČSA jsem zatím neměla tučest. Za to Česká pošta je pro mne nevysychajícím zdrojem historek.

V rámci letošní okurkové sezony vyjádřila Společnost pro obdiv Tomáše Batinespokojenost s faktem, že tento významný Čech ještě nemá vlastní poštovníznámku. Při četbě titulní strany regionální přílohy nejmenovaných celostátníchnovin jsem sice dala členům společnosti za pravdu, ale lomit rukama nad tounehorázností jsem vzhledem ke zkušenostem z praxe nedokázala.

V roce 2010 vydala Česká pošta známky s motivy obrazůAlfonse Muchy. „Běžným“ lidem se tato informace vecpala do hlavy pomocí plakátů„Pozdrav z Česka s Alfonsem Muchou“vystavených v poštovních úřadovnách. „Inu, proč ne,“ řekla jsem si a šlasi poslušně koupit jednoho Muchu. Neměli. Místo něj se mi za dva měsíce „podařilo“získat pět zelených sekretářů ve stylu art deco, dvě typicky české známky s obrázkempouště, velbloudů a hlavou beduína a jeden opravdu pěkný noční orloj.

Uznejte, že je to matoucí nejméně do chvíle, než zjistíte, že beduín je Alois Musil. Pokud jste o tomto Čechovi dosud neslyšeli, nezoufejte. Pro smrtelníky je důležitá jen informace, že se řadí po bok Linvingstona a Marca Pola

Pomineme-lidveře pošt, po Muchovi se slehla zem. „Čelistmi letí k zemi a Mucha do Němec,“ byl text oslavné sms po úspěšnémulovení Muchy. Vlastně Muchů. Prodávají se v sešitcích po šesti. Buď sikoupíte šest do Evropy, nebo šest do zámoří. Praktické, že? Pokud tedy nejstečlověk s napjatým rozpočtem, který má raději hotovost než cenné papíry.Ale za ty krásné motivy to přece stojí.

Za ten krásný motiv, měla bych spíše říct. Byl tam totiž šestkrát.

Cením si České pošty za snahu nabídnout lidemposílajícím zásilky do zahraničí možnost vyšperkovat je typicky českýmiznámkami. Jejich snaha je korunována úspěchem a pracovníci instituce si v krčeníramen ničím nezadají s francouzskými číšníky. A vzkaz pro Společnost pro obdiv Tomáše Bati: Nic se neděje. Stejně by se tyznámky málokomu podařilo koupit.

Pracovnice pošty nemají na starost jen prodej známek.Musejí nabízet a poskytovat informace k finančním produktům spořitelny, vydávatdůchody a vůbec toho mají spoustu. Přesto, pošta. Pošta. POŠTA. Mluvili jsme užo plakátech? Tak další říká: A jako domA,E jako Evropa, Z jako Zámoří. 10, 20, 21. Došla jsem nic zlého netušena naši malou pobočku. S dopisem do Indie a pohledem do Států. Jelikož jsemse obávala, že by dopis mohl překročit hmotnostní limit, podávala jsem vše upřepážky, která se starala i o listovní služby. „Dobrý den, potřebovala bychtoto poslat.“ „Ano, tak to je čtyřicet korun.“ „Nevadí, že je to mimo Evropu?“ „Ne,to na to nemá vliv.“ Za strachu, že by dopis nemusel dojít, jsem to zkusilaještě jednou. „Opravdu by to nemělo být 42 korun?“ Paní se poněkud nakvašeněpodívala do počítače a vzala si mých 42 korun. Mají toho moc. Všechny tyinformace o finančních produktech. Kdo má vědět, kolik stojí známka.

Podávání u přepážky má mnoho světlých momentů. Jednopondělí jsem čekala na otevření této ctihodné instituce, abych mohla poslatněkolik dalších pohledů. Jednoho z nich jsem si obzvláště cenila, neboťjak byl pěkný, tak byl křehký. Poněkud odlišný formát a mnohem tenčí papír.Byla to vlastně má první návštěva za účelem odeslání od přepážky. Z deště vedleschránky jsem se spolu s ostatními dostala do haly a následně už sledovalapracovnici pošty v akci. Nejprve olepila pohledy modrými nálepkamiprioritních zásilek a následně začala známková show. Jeden z pohledů totižmířil do Číny. Adresa na osm řádků, druhá polovina pohlednice popsaná, místatak akorát na jedno Zámoří. Polepila to sedmi korunovými známkami, některé bylyna místech, kde svět známku snad ještě neviděl. Celý výstup byl ukončensmetením pohlednic ze stolu do opodál stojící krabice. To, zda tenký pohleddorazil bez nehody, ví jenom adresát. Třebavýztuž známkami pomohla.

Myslíte si, že po ofrankování zásilky vše končí? Já sidneska na poště uvědomila, že to není tak docela pravda. Záměna Litvy (Lithuania)a Lotyšska (Latvia) je podle mě zcela omluvitelná. Přeci jen názvy států sepíši v angličtině, a tak se není co divit. Ovšem při záměně Běloruska (Belarus)za Belgii (Belgium) se člověk trochu vyděsí. A také se podiví, jak mohlo tolikjeho pohledů v pořádku dojít.

Postcrossing.com

Blížíte se k Vaší stránce s žaludkem staženýmhrůzou? Děsíte se při pohledu na složenky? Nenávidíte chvíle, kdy vyhazujeteletáky do sběru? Víte, dříve lidé dostávali poštu rádi. Dopis od tetičky z Chrudimi,pohled z Krkonoš a narozeninové blahopřání.

Blížíte se k Vaší schránce a chvějete se očekáváním.Dnes je Váš velký den. Nebo zítra. Možná pozítří. Do středy určitě něco přijde.Singapur, Melbourne, Kyjev, Moskva. Barevné kartičky zdařile zakrývají bělostúčtů za telefon a pobočka místní pošty se snaží sehnat známky s Muchou.

Zaregistrujte se. Vygenerujte si adresu. Kupte pohled aznámku. Napište, nalepte a vhoďte do schránky. Čekejte. Čekejte. Přijde Vámpoděkování za poslaný pohled. Čekejte. Čekejte. Těšte se. Někdo na světě užvygeneroval Vaši adresu. Trpělivost. Poště to chvíli trvá. Víte, žádnérozložení na pixely a putování dráty. Je tu. Váš první pohled. Líbí?

Věřili byste, že tato krása je z Taiwanu?

Trhací známka s Hello Kitty ve tvaru srdce. Japonci umí vyrábět známky.

Některé z mých nejmilejších (kdyby náhodou zanikly ve skupinové fotografii)

I v Bělorusku mají hezčí pohledy než v místě mého bydliště.

Petrohrad existuje. A je nejspíš pekelně velký.

"...moje nevěsta by byla dcera ševcova, z domu Kaminských odněkud ze Lvova..."

Nejdříve jsem myslela, že Grónsko. A ono Japonsko.

Mrkvové placičky

2011-07-12T10:36:00.000+02:00

Suroviny - placičky

§500g mrkve

§2 stroužky česneku

§4 jarní cibulky

§5 snítek tymiánu

§2 vejce

§4 lžíce hladké mouky

§sůl

§pepř

§2 lžíce olivového oleje

Suroviny – dip

§řeřicha

§svazek pažitky ( d=2cm)

§75g zakysané smetany

§1 lžíce bílého jogurtu

§sůl

§pepř

Postup

1. Pětdnů předem kupte semínka řeřichy, nasypte na vatu, zalijte vodou.

2. Mrkevočistěte a nastrouhejte na jemno.

3. Česnekzměňte na kaši (nastrouhat, rozdrtit, rozetřít).

4. Cibulkunakrájejte na jemno.

5. Otrhejtelístky tymiánu a lehce nasekejte.

6. Mrkev,česnek, cibulku, tymián, vejce a hladkou mouku smíchejte.

7. Dochuťtesolí a pepřem.

8. Pažitkua řeřichu nakrájejte na drobno.

9. Surovinyna dip smíchejte a dochuťte solí a pepřem.

10. Napánvi rozehřejte olej.

11. Přistředním žáru smažíme placičky z každé strany cca 3 minuty.

zdroj: Cornelia Schinharlová

Koláč s vlašskými ořechy

2011-07-12T10:18:00.000+02:00

Suroviny na těsto
• 55g másla
• 55g sádla
• 210g hladké mouky
• velká špetka soli
• 3 lžíce studené vody

Suroviny na náplň
• 220g cukru krystal
• 55g rozpuštěného másla
• 250g kukuřičného sirupu
• vnitřek vanilkového lusku
• ¼ lžičky soli
• 3 vejce
• vlašské ořechy

Postup
Z uvedených surovin vypracujeme mírně drolivé těsto a dáme na chvíli do lednice. Vyválíme do kruhu a v koláčové formě (d=26cm) 6 minut předpečeme na 200°C. Necháme vychladnout.
Cukr, máslo, sirup, sůl a vanilkový lusk smícháme a poté po jednom důkladně vmícháváme vejce. Směs nalijeme na vychlazený korpus. Vlašské ořechy nahrubo nasekáme a posypeme jimi rovnoměrně koláč.
Pečeme nejprve 20 minut na 200°C. Poté zakryjeme alobalem a dopékáme ještě cca půl hodiny při stejné teplotě.

Poznámka
• neurazí, nenadchne
• „zdroj“: Catalina

Těstovinová omeleta s houbami

2011-07-07T14:22:00.000+02:00

Suroviny

§150g špaget

§sůl

§2 stroužky česneku

§2 jarní cibulky

§petrželka ( ½ svazku)

§2 lžíce olivového oleje

§hřiby (300g)

§pepř

§4 vejce

§2 lžíce smetany

§40g parmezánu

Postup

1. Uvařitšpagety na skus.

2. Propláchnoutstudenou vodou.

3. Nakrájetna drobno česnek, cibulku a petrželku.

4. Narozpálené pánvi se lžící olivového oleje osmahnout houby.

5. Přidatna chvíli cibulku, petrželku a česnek.

6. Dátdo misky a ochutit solí a pepřem.

7. Smíchatvejce se smetanou a parmezánem.

8. Přidatšpagety a houby. Dobře promíchat.

9. Napánvi rozehřát zbytek oleje.

10. Rozprostříthmotu na pánev.

11. Namírném plamenu opékat 9 minut.

12. Pomocítalíře obrátit omeletu a opékat pět minut.

13. Možnoservírovat s kečupem.

zdroj: Cornelia Schinharlová

Tvarohové špecle se smetanovou čočkou

2011-07-06T14:31:00.000+02:00

Suroviny - špecle

§300g hladké mouky

§1 lžička soli

§½ muškátového oříšku

§250g tvarohu

§140ml mléka

§2 vejce

§pažitka na posypání

Suroviny – čočka

§400g hnědé čočky

§2 cibule

§2 stroužky česneku

§silný plátek másla

§500ml zeleninového vývaru (vody, vody sezeleninovým bujonem)

§150g smetany (12%)

§2 lžičky ostré hořčice (Dijonská)

§1 lžička soli

Postup

1. Smíchatmouku se solí.

2. Nastrouhatmuškátový oříšek.

3. Smíchattvaroh, vejce a mléko.

4. Smíchattvarohovou směs s moukou -> vytvořit těsto.

5. Nechat30 minut odpočívat.

6. Propláchnoutčočku a nechat ji okapat.

7. Oloupatcibuli a česnek.

8. Dátrozpustit v hrnci máslo.

9. Nakrájetčesnek a cibuli na jemno.

10. Osmahnoutčesnek s cibulí.

11. Krátceosmahnout čočku.

12. Zalítvývarem a vařit cca 45 minut do změknutí. je-linutno, přilít vodu

13. Dovelkého hrnce nalít vodu, osolit a přivést k varu.

14. Vyhřáttroubu na minimální teplotu, vypnout ji a vložit do ní kovovou misku.

15. Nastrouhattěsto do vody a kousky na hladině dávat do mísy.

16. Čočkulehce scedit.

17. Dočočky vlít smetanu.

18. Čočkuochutit hořčicí a solí.

zdroj: Cornelia Schinharlová

Palačinky

2011-07-01T17:28:00.000+02:00

Suroviny
• 400g hladké mouky
• 1 l mléka
• 4 vejce
• vanilkový cukr
• 2 lžíce cukru krystal
• ½ prášku do pečiva
• špetka soli

Postup
Dáme stranou trochu mouky, do které vmícháme prášek do pečiva. Do zbytku mouky nalijeme část mléka a mícháme. Během míchání přiléváme zbytek mléka. Zašleháme vejce, cukr a mouku s práškem do pečiva. Nakonec přidáme sůl. Smažíme na dobře rozehřáté pánvi potřené olejem z každé strany po dobu 35 sekund.

Poznámka
• z kuchařky
• bílá náplň: 250g tvarohu, 1 kelímek zakysané smetany, cukr dle chuti

Krambl

2011-07-01T16:39:00.001+02:00

Suroviny
• 750ml jahod
• 9 kusů rebarbory
• 3 lžíce cukru krystal
• 100g nahrubo nasekaných oloupaných mandlí
• 100g polohrubé mouky
• 100g jemných ovesných vloček
• 100g třtinového cukru
• 200g rozpuštěného másla
• máslo na vymazání formy

Postup
Pečící misku vymažeme máslem. Rebarboru oloupeme a nakrájíme na kostičky. Jahody překrojíme, smícháme s rebarborou a cukrem krystal. Ovocnou směs dáme do formy o průměru 25cm.
Mandle, mouku, vločky, třtinový cukr a rozpuštěné máslo smícháme na drobenku. Pokryjeme jí ovoce a pečeme 45 minut na 250°C.

Poznámka
• Dělala jsem v dortové formě, ale nedoporučuji. Ovoce pustí šťávu.
• zdroj: Madla

Švédský koláč

2011-06-21T19:43:00.000+02:00

Suroviny na drobenku
• 3 hrnky polohrubé mouky
• 1 hrnek cukru krystal
• 1 kypřící prášek
• 250g Hery

Suroviny na náplň
• 750g tvarohu
• 2 zakysané smetany
• 2 vejce
• 4 lžíce vanilkového cukru
• 2 lžíce cukru moučka
• 1 vanilkový pudink (prášek)
• jahody

Postup
Smícháme mouku, kypřící prášek a cukr. K polovině směsi přidáme 125g Hery a vytvoříme suchou drobenku. Drobenku rozprostřeme na plech vyložený pečícím papírem.
Mimo jahod postupně smícháme všechny suroviny na náplň. Náplň nalejeme na plech s drobenkou. Poklademe půlkami jahod. Jahody zlehka zatlačíme do náplně. Vše zasypeme zbytkem moučné směsi. Tu poklademe plátky zbylých 125g Hery.
Pečeme na 225°C asi 30 minut.

Poznámka
• Místo vanilkového pudinku měl být citronový. Bohužel se mi jej nepodařilo zakoupit.
• Občas se mi u sypaných stává, že mě poté něco prlí na jazyku. Přisuzuji to kypřícímu prášku, ale tady se to nestalo.
• Pečeme dle odhadu. Změn moc vidět není. Možná ztuhnutí tvarohu??
• zdroj: ...z lásky k vareniu...
• jeden z nejlepších za poslední tři měsíce

Jahodový dort

2011-06-12T15:51:00.001+02:00

Suroviny na korpus
• 3 vejce
• 120g cukru krystal
• 90g polohrubé mouky
• 30g kakaa
• 1 ½ lžičky kypřícího prášku

Suroviny na náplň
• 300g měkkého tvarohu
• 150g cukru moučka
• 250ml šlehačky
• 100ml vlažné vody
• 1 balíček želatiny (Dr. Oetker)

Suroviny jiné
• jahodová marmeláda
• jahody
• Granko

Postup
Vejce vyšleháme s cukrem do husté pěny. Smícháme kakao, mouku a prášek a vmícháme do pěny. Vylijeme do formy a pečeme na 250°C asi 20 minut. Necháme vychladnout.
Korpus vložíme zpět do formy. Potřeme marmeládou, poklademe jahodami a plátky jahod naskládáme okolo formy.
Tvaroh vymícháme s cukrem. Šlehačku vyšleháme a opatrně smícháme s tvarohem. Želatinu připravíme dle návodu a smícháme s tvarohovou směsí. Zalijeme s ní jahody. Vršek dortu poprášíme Grankem. Dáme přes noc do lednice ztuhnout.

Poznámka
• v kulaté formě d=26cm, na dno papír, boky máslem
• do korpusu možno přidat 3 lžíce vody a 3 lžíce oleje
• Želatina udělala z dobré směsi něco ne tak skvělého. Příště zkusit méně želatiny.
• zdroj: Kinga
doplněk: když se uležel, tak ta želatina už byla v pohodě

Hamburger

2011-06-05T18:44:00.000+02:00

Suroviny na maso
• 2 balíčky sójových plátků
• 1 kostka Masoxu
• 1 lžička soli
• 2 lžičky Solčanky
• 2 vejce
• 1dcl oleje
• worcesterská omáčka – 10krát zatřepat
• sójová omáčka – lít 4 sekundy
• 2 lžíce škrobu
• 2 lžíce Solčanky
• 1 lžička červené papriky
• 1 lžičenka pepře
• 2 vidličky mletého cukru
• 2 velké špety provensálského koření
• 3 česneky

Suroviny na dokončení
• 8 bulek
• olej
• majonéza
• kečup
• malý ledový salát
• cibule
• 4 rajčata
• 8 plátků sýra

Postup
Den předem uvaříme sójové plátky dle návodu. Do vody přidáme Masox, sůl a Solčanku. Po vyjmutí lehce vymačkáme.
Do mísy dáme vejce, olej, obě omáčky, škrob, Solčanku, papriku, pepř, cukr a provensálské koření. Nastrouháme nebo protlačíme česnek a vše smícháme. Do kapaliny naložíme plátky a necháme přes noc v lednici.
V den D smícháme kečup s majonézou tak, aby vzniklá směs lahodila chuti a oku. Rozdělíme salát na jednotlivé listy, opláchneme a necháme oschnout. Nakrájíme cibuli a rajčata na kolečka.
Na troše oleje na rozpálené pánvičce osmažíme maso z obou stran. Housky rozpůlíme a chvíli opečeme v troubě.
Obě poloviny housky pomažeme kečupovo-majonézovou směsí. Na spodní polovinu položíme list salátu, na něj cibuli, poté maso, plátek sýra, rajče a přiklopíme druhou polovinou. Mírně připlácneme.

Poznámka
• Pohlreich možná učí Čechy skvělé hamburgery. Ale my Moravané…
• maso = sója - kdo má furt psát uvozovky
• Přiznávám se, že nejsem ani autorem postupu, ani autorem fotografií a ani tvůrcem této božské many. To má za následek podivné míry, neboť odhadnout gramy podle oka není v mých silách.

Proč knihovníci skvěle vaří? Hmm, že by to bylo těmi desítkami kuchařek v regálech?

Sušenkové řezy

2011-06-05T18:18:00.000+02:00

Suroviny
• 100g polohrubé mouky
• 70g jemných ovesných vloček
• 85g nahrubo nasekaných mandlí
• 1 a ½ lžičky kypřícího prášku
• ½ lžičky soli
• 170g másla
• 300g hnědého cukru
• 1 a ½ vejce
• 100g jahod

Postup
Smícháme mouku, vločky, mandle, kypřící prášek a sůl. Máslo vyšleháme do pěny a přisypáváme cukr. Šleháme dvě minuty. Přidáme vejce a krátce zašleháme. Suchou složku rychle všleháme.
Formu 250 na 230 vyložíme pečícím papírem. Těsto rozdělíme na třetiny a 2/3 vmačkáme do formy. Rozprostřeme jahody a na ně zbytek těsta.
Troubu rozehřejeme na 200°C. Pečeme přibližně 30 minut. Necháme vychladnout a rozřežeme na malé čtverečky.

Poznámka
• jemné ovesné vločky – nebo posekané běžné
• hnědý cukr popřípadě napůl s bílým
• ½ vejce – rozšlehat jedno, nalít jen půlku
• jahody – čerstvé na čtvrtky, nebo rozmražené a scezené mražené
• strojaři se vyjadřují zásadně v milimetrech
• chutnalo
• zdroj: Catalina

Když prvně vyjel na cesty, vznikly ve Státech pověsti…

2011-06-01T22:11:00.002+02:00

Mnoho důležitých věcí v životě lidském se odehrává vestoje. Panák na rozloučenou, po kterém neodejdete. Maturitní vysvědčení. Imatrikulace. Inaugurace. Promoce. Svatba. Převzetí vyznamenání z rukou prezidenta republiky. I přesto jsou ale nejdůležitější aktivity provozovány v poloze ležmo. Těmito aktivitami myslím vlastní pohřeb, narození, plození potomstva a spánek. Konečně tady máme teoreticky nejméně důležitou a tudíž často opomíjenou polohu lomenou. K té bych si dovolila říci, že jak si kdo ustele, tak si taky lehne a až si budete posouvat sedák, přidržte se pravičkou volantu. Nedopadnete jako Sigfried Farnon.

Když se narodíte, tak naštěstí nevnímáte. On je to totiž celkem záhul na koordinaci. Dýchací soustava, trávící soustava, nervová soustava a smysly. Plyn, spojka, řazení, značky a volant. Je to snadné. Zmáčknete spojku, zařadíte jedničku, vytáhnete to na 2000 otáček a pomalu pouštíte pedál spojky. Hromada kovu jede. A vy nevíte co dál. Instruktor mlčí, zatáčka se blíží, vy nevíte, zda zabrzdit, pohnout tím velkým kolem před vámi nebo zaječet a všechno pustit. Pomalu jedete vpřed a opravdu byste se měli rozhodnout. Jedete. Jedete. Jedete.

Nemyslela jsem si to. Stejně jako jsem netušila, že značky nejen začínají, ale i končí, kupříkladu křižovatkou. Čekala jsem, že mi výše zmíněné bude dělat problémy. Ale on? Zlomil mi srdce. Můj záchranný kruh a přitom kolo na lámání kostí. Vlk v rouše beránčím. Volant.

Většina lidí má pud sebezáchovy. Můj instruktor očividně ne. Ostatně, možná je to spolu s vysokou životní pojistkou jediná podmínka potřebná k výkonu tohoto povolání. Nechci znevažovat kaskadéry, ale pánové, jste čajíčci. Vyjel by kdokoli z vás na opravdu plnou silnici s někým, kdo neudrží auto v jednom jízdním pruhu? A když zázrakem ano, tak se v něm šine od krajnice ke středu vozovky a zase zpátky pohyby rozhodně ne plynulými? Pustili byste se ven s člověkem, kterému jste chvíli před tím mávali rukou před očima, abyste si ověřili, že vnímá? Vidíte. Hrdinové všedního dne.
Když má člověk plné ruce práce s tím pitomým kolem před sebou, nakonec na ostatní podružné věci jako jsou předpisy a značky poměrně zvysoka kašle. Nevadí mu, že za ním jede dlouhá kolona, která čítá i jeden nacpaný autobus. Fakt, že ho předjíždějí kamiony, je mu nelibý jen proto, že díky otevřenému okénku má teď vlasy v obličeji. Jediné, na co zbývá čas, jsou nepříjemné pocity.

Mám takový nepříjemný pocit, že chce, abych vyjela na tu velkou silnici.
Mám takový nepříjemný pocit, že chce, abych projela tou ostrou pravotočivou zatáčkou.
Mám takový nepříjemný pocit, že chce, abych zařadila trojku.
Mám takový nepříjemný pocit, že mám odbočit přes levý jízdní pruh.
Mám takový nepříjemný pocit, že pojedu přes světelnou. Takže blinkr doleva. Spojka, brzda, vyřadit. Spojka, jednička, plyn, pouštět spojku. Vyjedu do půlky křižovatky a uvědomím si, že jsem zapomněla, kam vlastně mám jet. Kdo by se zabýval takovými detaily. Vždyť už se blížím k věci zvané parkoviště, kde pro dnešek končím.
Mám takový nepříjemný pocit, že před tím parkovištěm je kruhový objezd. Víte, já mám trochu problémy s volantem.

Na třetí jízdy se příliš netěšíte. Přeci jen je vám jasné, že se jízdě po silnici nevyhnete. Doufáte však, že vás nechá aspoň chvíli rozjezdit na cvičišti, kam vás doveze. Mluvilo se tady už o hranicích naivity? Naštěstí se tentokrát toho kola chytnete. Když vám instruktor řekne, že máte jet na Bystřičku, moudře pokýváte hlavou a zeptáte se, kde to je. Naštěstí naviguje pomocí známých názvů, a tak přežijete kruhový objezd, křižovatky u Růžičků a dokonce ani nezapomenete, kam jste chtěli odbočit. Sjedete dolů z ohromného kopce a objevíte, že brzdový pedál není jen na ozdobu. Je to pohádka. Při stoupání na Jasenku si řízení zamilujete, smíříte se vším kolem vás včetně volantu, vytáhnete to na sedmdesátku (ačkoliv i tak vás předjede Škodovka), požehnáte řadící páce, hlavou vám přestanou táhnout vzpomínky na Malinkatého kreténa a jste zase o kousek blíž svému snu stát se kamioňákem.

Úryvky z knihy Malinkatý kretén od Zdeny Frýbové
Vjíždí do každé zatáčky jako by za ní čekala kulometnou palbu.

Řidičák jsem si totiž dělala až po Kikině maturitě, kdy jsem se rozhodla, že budu žít převážně v Olešné, čímž vyvstala nutnost mít svoje auto. Veškerou teorii jsem vstřebala během tří večerů a test jsem při zkoušce udělala jako první a bez jediné chyby. Zato v praktické výuce jsem přistupovala s tichou nenávistí kvozidlu a s hlasitou záští k instruktorům, kteří mi už od dvacáté hodiny zakazovali zběsile brzdit a zastavovat, kdykoli se v okruhu padesáti metrů objeví cokoli na kolech, a od čtyřicáté hodiny mě nutili couvat. V autoškole jsem si totiž dokupovávala stále další a další série hodin v úděsné představě, že jednohodne bych za nepřátelský volant měla usednout sama, a co především: že bych za absolutně nepředvídatelné pohyby všeho schopného auta zodpovídala já osobně. Od šedesáté hodiny mě moji nezapomenutelně sympatičtí instruktoři, dva mladí veselí lidé, kteří se o mne střídali a na jejichž cvičné jízdy jsem se dokoncetěšila, prosili, abych už k té zkoušce proboha šla. Jejich naléhání zřejmě souviselo se skutečností, že ve vyhlášce jsem se propracovala k takovým výšinám, že o jejích nuancích, drobných nesrovnalostech a nelogičnostech jsem je během jízdy plynule poučovala a zákeřnými otázkami prověřovala, zda ve znalostechtéto zajímavé disciplíny nemají nějaké mezery, zatímco oni se zas snažili moji pozornost odvádět k takovým volovinám jako sešlápnutí spojky při řazení, tramvaj zleva, jejíž řidič mi prý určitě neuhne, či jízda pravými koly po chodníku. Ke zkoušce jsem přistoupila po absolvování šestadevadesáté cvičné jízdy a měla jsem to obrovské štěstí, že nevrlý komisař, citýrující mě kvůli úhlu zrcátka a poloze rukou na volantu, nezjistil, že se nestrefím do průjezdu užšího osmi metrů a při jakémkoli pokusu o zacouvání vjedu do protisměru. K současné dokonalosti své jízdy, kdy do jakéhokoli průjezdu vjedu nanejvýš na třetí pokus a couvání raději nepoužívám, tedy k dokonalosti své jízdy jsem se propracovala metodou vládní koalice: cestou pokusů, omylů, experimentálních strefování a hromadných katastrof.

Ještě dneska je mi nanic, když si vzpomenu, jak jsem tenkrát byla u tebe v Olešné, vyjely jsme si na houby... No vzpomínáš si, jaks zastavila ten vojenský konvoj?" pochechtávala se Markéta. "Parádní vostuda." "Jasně, za Bělkovem," vybavilo se mi a rozesmála jsem se. Potřebovala jsem kus za vesnicí otočit auto do protisměru, protože jsme jako obvykle bloudily. Vyhlédla jsem si místo, kde z vozovky odbočovala široká cesta do lesa, a tam jsem pak manévrovala se zručností demoliční čety za Markétiných povelů: toč vlevo, toč vpravo, kam to točíš, ty blbá, couvni, prokrista, jak to couváš, necouvej, ty pitomá, jsme v pankejtu!... Po pěti minutách stálo auto napříč silnice asi dvacet metrů od boční cesty do lesa, jež mi měla obrat usnadnit. Markéta usednout za volant odmítala, zato mě zásobovala cennými informacemi, jako že šaltpáka mi už brzy zůstane v ruce, stěrač na zadním okénku můžu vzhledem ke slunečnému počasí vypnout, ten správný problém nastane, až vybiju baterku, což už nemůže dlouho trvat... Naštěstí v místě nebyl žádný provoz, takže nebylo třebapropadat panice, stačí, když z místa vymanévrujeme, než nás začne sužovat hlad a žízeň. Jenomže vtom se vynořil vojenský konvoj. Chvíli postával, pak z jednoho vozu vyskočil důstojník a zdvořile mi nabídl: Já bych vám to otočil, jenom když mi řeknete, kterým směrem chcete jet... Což taky během dvaceti vteřin učinil, jakmile sedl za volant. Velice mě však urazilo, že z mého šíbování na vozovce nepoznal, kterým směrem se chci;otočit...

Mandlové sušenky

2011-05-29T17:14:00.000+02:00

Suroviny
• 100g másla
• 50g cukru moučka
• 1 lžička oleje
• dřeň jedné vanilky
• 150g polohrubé mouky
• 50g mletých mandlí
• meruňková marmeláda

Postup
Máslo, cukr, olej a vanilku vyšleháme do pěny. Smícháme mouku s mandlemi a vmícháme. Zabalíme těsto do igelitu a necháme 30 minut v ledničce.
Po vyjmutí tvarujeme kuličky. Koncem vařečky tvoříme úzké a hluboké důlky. Pečeme na 225°C do zezlátnutí, popř. zhnědnutí okrajů. Po vytažení z trouby plníme důlky marmeládou.

Poznámka
• zdroj: Catalina
• sušenky se roztečou, proto úzké a hluboké důlky
• Z těsta jsem měla nepříliš pohyblivou, rozpadající se hmotu. Přidala jsem máslo, ale chuťově to poté nebylo ono. Naštěstí to marmeláda celkem přebila.

Naráz? Náraz?

2011-04-12T19:30:00.002+02:00

Čas je vynález přírody jak zabránit tomu, aby se všechno událo naráz. _{Woody Allen}

Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Možná vám prodají češtinu (maturita základní obtížnost ztráta 4 bodů). Pod pultíkem je k dostání poslední porce Operací v zahraničním obchodě (jediná špatná odpověď). Nad pultíkem se zcela běžně kšeftuje s pekelnými testy do občanské výchovy (trapně se opakující ztráta 4 bodů). Co však není ani pro lupiče je angličtina. Můžete sledovat Kmotra s anglickými titulky. Můžete přečíst The Picture of Dorian Gray za dvě hodiny. Ale nikdy nebudete stejně dobří jako vaši příbuzní. Tudíž necháte nejdůležitější jazyk na světě plavat, ale ne doslovně, nechcete, aby vám otravoval vodu, vypůjčíte si Deutsch für selbstlerner, a podpoříte v Křišťálové lupě stránku videacesky.cz .

Člověk by se až divil, kolik videí se vejde na „á čtyřku“. A kolik z nich se může týkat jídla.

Mezi jeden z největších hitů, který mě staví do latě po dlouhém dni, je MasterChef. Soutěž ve vaření, u které je nejdůležitější čtvrté video v tomto odkazu. Myslím, že si někdy dám devadesáti sekundové repete. _{Kdo nerozuměl, neviděl video.}

Myslím si, že na světě existuje alespoň jeden člověk, který brojí proti kupovaným cukrovinkám. Můžete mi ale říct, jaký je rozdíl mezi nugátovo-čokoládovým koláčem posypaným arašídy s karamelovou polevou a tyčinkou Snickers? A domácí Snickers? Jakmile seženu modrou pásku, paruku a kukuřičný škrob, naplním hlavní vizi projektu „Cena lidské práce“.

Na světě je příliš mnoho lidí. Většina z nich, toho o pečení ví více než já.

Na závěr snad zvídavá otázka. Máte rádi oběd?

"Kremšnyty"

2011-04-10T22:05:00.000+02:00

Suroviny
• listové těsto
• 900ml mléka
• 190g másla
• 3 vanilkové pudinky
• 8 kostek cukru
• 2 lžíce rumu

• citron
• moučkový cukr
• rybízová marmeláda

Postup
Listové těsto rozdělíme na dvě poloviny. Z každé vyválíme plát podle velikosti plechu, propícháme vidličkou a pečeme na 200°C. V průběhu pečení propichujeme puchýře.
V mlékovaru přivedeme většinu mléka do varu. Necháme v něm rozpustit máslo. Ve zbytku mléka rozmícháme pudinky s cukrem a vlijeme ke směsi v hrnci. Mícháme do zhoustnutí, poté přelijeme do jiné misky a s mícháním čekáme, až trochu zchladne.
První plát polijeme pudinkem a přitiskneme opatrně druhý. Necháme hodinku zatuhnout.
Připravíme polevu z jednoho vymačkaného citronu a cukru moučky. Vrchní plát potřeme marmeládou a buď potřeme polevou (smíchá se), nebo polevu vlijeme do sáčku a postupně poléváme.

fotila vločka

Poznámka
• Čas pečení nevím. Stejně jako množství cukru do polevy (aby se cákanec udržel na povrchu?). Stejně jako váhu kostky cukru.

Oskaři, Smrtky a další havěť

2011-01-25T19:58:00.000+01:00

Většinou nemám domácí úkoly ráda. V procentuálním vyjádření to až donedávna bylo 100%. Avšak toto pěkné číslo nedávno pokleslo ve prospěch informatiky. Mezi obvyklá i neobvyklá zadání otravných úkolů do tohoto předmětu patří miliony prezentací, u kterých občas i tušíte, co to po vás chce, tabulky o trilionech řádků, vytvoření vlastních www stránek a splnění několika úrovní logické hry, v překladu schopnost najít a aplikovat návod, jak v dané hře zvítězit. Nicméně jsme přešli na nový tematický celek a zadání znělo vytvořit a sestříhat video. Dokonce byl pan inženýr i tak laskav, že nám řekl, jaký program bude vhodné použít. Potom přišlo několik nápadů, stahování programů, což je mimochodem činnost, které se bojím jako čert kříže, natáčení, focení, vaření, pražení, zachraňování kamery a šest hodin civění na obrazovku. Nakonec se dílo relativně podařilo a já mám tu čest vám představit video na téma: Jak vznikají články do rubriky Bábovičky. Omluvte prosím sníženou technickou kvalitu, chyba není na vašem přijímači.

Název poukazuje na rozdíl mezi televizními kuchyněmi a státním průměrem. Ovšem pokud máte suroviny nachystané v mističkách a linku orientovanou do pokoje. Do videa mohly být přidány i titulky, ale začala jsem příliš pozdě, tak jsem od hraní si na mistra upustila. Jinak by se ve chvíli, kdy pokládám máslo na pánvičku, objevil vespod komentář, že v tu chvíli se ze strany ozvalo: „To máslo tam vlastně ani být nemusí.“ Totéž by se opakovalo v části se lžičkou cukru, jen by namísto matky rodu skrz stěnu promlouvala vločka, že používají med. Rady se ozývaly ne brzy, abych se mohla poučit a netočit pitomost, ale přeci jen ne dostatečně pozdě, abych nad tím už mohla jen mávnout rukou. Jinak pro samé štelování foťáčku a stativku (zdrobněliny jen poukazují na velikost přístrojů) se mi sice nepodařilo zkaramelizovat vločky, ale na druhou stranu se mohu pochlubit faktem, že se přístroj skácel jen jednou. Tento úkol mě také přivedl k poznání, že mám přesně ten odstín hlasu, který nesnáším. Chvějivý, pisklavý, odporný.

Hlavním jídelním bodem víkendu však nebyl pudink, ale briošky. Již jim byl věnován článek s postupem, teď bych si dovolila jen zmínit, že briošky pocházejí z Francie, a tak si nemusíte dělat starosti, že jste barbaři, když si je namažete Nutelou. Nutelu totiž ve Francii dle jisté knihy konzumuje úplně každý. Otázka původu v našich končinách vyvolala menší spor, neboť byly jako možné země původu prosazovány Ruská federace a Spojené království. Abych svého anglicky mluvícího favorita ospravedlnila, odkazuji vás na knihy Tajemství od Enid Blytonové (Co na ni jako autorku říkají knihovníci?). Hlavní hrdinové konzumovali briošky alespoň jednou. Navíc to mají do Francie přes kanál, co by kamenem dohodil. Co se týče chuti, podobají se briošky hodně croissantům, ale je to způsobeno především použitím velkého množství másla. Avšak těsto se neskládá, takže struktura je jako u kynutého. Kyne v mrazáku, pokud se v knize neuklepli a nechtěli napsat v lednici, neboť po vyndání bylo těsto dost tuhé a ani nešlo poznat, zda nakynulo. Kynutí za studena se odráží ve struktuře (více malých bublinek) a tím pádem i výraznější chuti. Ona zamrzlost měla alespoň zpočátku výhodu, že se těsto nelepilo, avšak stejně bych ráda věděla, jak je to se sporem lednice versus mrazák.

Nejen cukrem živ jest člověk. Z nějakého důvodu jsem se vrátila po dlouhé době zase na chvíli ke korálkům, takže si neodpustím obrázky. Možná časem přidám i tvorbu před velkým třeskem. (Ano, to první jsou pouze navlečené korálky.)

Většinou se nechovám impulzivně. Ale když jsem viděla Smrtku, bylo mi jasné, že ji musím mít. Do pěti minut jsem vyzbrojena háčkem zahájila svůj nepříliš úspěšný boj s bavlnkou. Dne poté jsem byla málem pokousána prodavačkou v galanterii, protože jsem se jí v osm ráno opovážila zeptat, kde mají háčky. Nechtěla jsem dodávat na háčkování, aby si nemyslela, že si o ní myslím, že je nevalné inteligence. A tak jsem se musela s Bárou, Camillou a ostatníma holkama poprat sama. Nakonec se mi nepodařilo najít česanou přízi, tak jsem vzala Camillu a nejspíš to byla ta správná. Ten den jsem se ještě naučila háčkovat sloupky a za pět dní jsem Smrtku slavnostně dokončila. Ačkoliv realita mě zklamala a výrobcem kos nebudu, háčkovat už umím. A propos, když jsme u té Smrti, ptám se teď každého a tedy i vás: Proč žijete??

Briošky

2011-01-25T17:46:00.000+01:00

Suroviny
• 500g hladké mouky
• 12,5g kvasnic
• 50g cukru moučka + ¼ lžičky téhož
• 9 vajec
• 2 lžičky soli (necelé)
• 400g másla
• 150g hrozinek

Postup
Mouku smícháme s droždím a cukrem. Přidáme 4 vejce a hněteme při střední rychlosti. Po jednom přidáme ještě 3 vejce. Když se těsto odlepuje od stěn mísy, přidáme cukr a máslo. Hněteme, dokud není hladké a lepivé.
Necháme kynout hodinu a půl v míse zakryté fólií – zdvojnásobí objem. Přendáme na vál, udeříme do těsta dlaní, aby se zploštilo, a vrátíme do mísy pod fólii. Necháme v mrazáku odpočívat hodinu a patnáct minut.
Stlačením zjistíme, zda je těsto nakynuté. Přesuneme na vál a opět zploštíme. Vmícháme hrozinky a těsto rozdělíme na malé kousky o 45 gramech a ve vzdálenosti 5 cm od sebe poskládáme na plech. Necháme opět chvíli kynout.
Vyšleháme vejce a jeden bílek s ¼ lžičky cukru. Předehřejeme troubu na 250°C. Briošky potřeme připraveným vajíčkem a pečeme 12-14 minut. Necháme vychladnout.
Podáváme samotné či s marmeládou nebo Nutelou.

Poznámka
• na cca 30 kousků
• ze skvělé knihy Vaří šéfkuchaři (pokud ji někdo má a nechce – koupím)

• nejlepší jsou čerstvé

Pudink s ovesnými vločkami

2011-01-23T19:02:00.000+01:00

Suroviny

pudinkový prášek
litr mléka
čtyři lžíce cukru

ovesné vločky
plátek másla
pět lžic cukru

Postup

Dle návodu na obalu vytvoříme pudink. Vločky nasucho opražíme, přidáme máslo a cukr a necháme zkaramelizovat. Tekutý pudink v misce posypeme a necháme zchladnout.

Vanilkové rohlíčky

2010-12-27T17:36:00.000+01:00

Suroviny
•    200g hladké mouky
•    120g tuku
•    80g mletých vlašských ořechů
•    30g práškového cukru
•    100g vanilkového cukru na obalení

Postup
Zpracujeme těsto, které necháme tři hodiny v chladu odležet. Hotové rohlíčky pečeme zprudka ve vyhřáté troubě. Ještě teplé opatrně obalujeme v cukru. Necháme 10-14dní zaležet.

Poznámka
•    od tety Majky
•    lépe dělat malinké
•   bohužel nejsme rohlíčková rodina, takže nejspíš derniéra
•    množství vanilky na jeden kus je zanedbatelné

Burizonky

2010-12-27T17:34:00.000+01:00

Suroviny
•    100g tuku Lukana, Iva, Omega
•    150g mléčné čokolády
•    3 lžíce Malkaa
•    1 sáček neslazených burizonů

Postup
Tuk rozpustíme s čokoládou a přidáme Malkao. Zamícháme burisony a tvoříme do košíčků malé hrudky. Necháme ztuhnout.

Poznámka
•    snadné a mají úspěch
•    Zvláštností je, že nikdy nemáme mléčnou čokoládu. Letos jsem z oříškové vyloupávala lískové oříšky a loni jsme si půjčili od sousedů.
•    na fotografii jsou vyndané z košíčků

Čokoládové lanýže

2010-12-27T17:31:00.000+01:00

Suroviny
•    150 ml smetany
•    60 g másla
•    125 g tmavé čokolády
•    125g mléčné čokolády
•    1 lžíce medu

Postup
Čokoládu nasekáme. Smetanu a máslo přivedeme k varu, odstavíme z plotny a vmícháme med. Poté směs přecedíme a zcezenou hmotu přiléváme do nasekané čokolády. Mícháme, dokud se vše nespojí v hustý krém.
Necháme ztuhnout, vykrajujeme lžičkou a obalujeme v kakau.

Poznámka
•    z ona.idnes.cz
•    jen pro čokoholiky
•    když se místo mléčné dá tmavá čokoláda, tak je poté hmota pevnější

Perníčky

2010-12-27T17:18:00.000+01:00

Suroviny
•    1 kg hladké mouky
•    350g mletého cukru
•    160g medu
•    10g jedlé sody
•    1 prášek do perníku
•    1 lžička vrchovatá badyánu
•    1 lžička vrchovatá anýzu
•    1 lžička fenyklu (míň)
•    1 lžička vrchovatá hřebíčku
•    ¼ sáčku mleté skořice
•    60-70g sádla
•    1 žloutek
•    4 celá vejce
•    3 lžíce kakaa
•    2 lžíce vitakávy
•    126ml vody

Postup
Rozpustíme med a tuk. Zašleháme vejce, cukr. Zapracujeme mouku, koření…
Těsto necháme přes noc odpočinout. Válíme spíše silněji.

Poznámka
• od profesionální perníkářky
• na polevu bílek s cukrem nebo válet tenké, vykrajovat kolečka, kopečky povidel a slepovat

Marokánky

2010-12-27T17:15:00.000+01:00

Suroviny
•    250ml smetany ke šlehání
•    4 vrchovaté lžíce hladké mouky
•    5 lžic krystalového cukru
•    50g másla
•    200g směsi pokrájených rozinek, mandlí, ořechů, kandované pomerančové kůry
•    rozpuštěná čokoláda

Postup
Smetanu, mouku a cukr zahříváme ve vodní lázni do zhoustnutí. Poté přidáme máslo a zahustíme připravenou směsí. Na plech vyložený pečícím papírem děláme tenké placičky o průměru 5-7cm. Ty upečeme dohněda (usušíme).
Studené poléváme rozpuštěnou čokoládou a zdobíme vidličkou.

tvořila DaRi

Poznámka
• starý strojopisový papír
• letos jsme použili hnědý cukr a celozrnnou mouku a nebylo je třeba ani polévat

Linecké a košíčky

2010-12-27T17:10:00.000+01:00

Suroviny

· 4 žloutky

· 300g mletého cukru

· 1 vanilka

· 900g hladké mouky

· 600g másla

· citrónová kůra

Postup

Žloutky vyšleháme s cukrem.Vmícháme mouku a rychle zapracujeme máslo. Válíme na stéblo. Pečeme zprudka dorůžova ve vyhřáté troubě.

Poznámka

· děláme

· používáse na košíčky - jejich náplň je však výrobním tajemstvím

Kávová zrna

2010-12-27T17:06:00.000+01:00

Suroviny
•    120 g másla
•    120 g moučkového cukru
•    200 g sušenek Esíčka
•    2 lžíce kakaa
•    3 lžičky mleté kávy
•    rum dle chuti

Postup
Máslo, cukr, kakao a kávu utřeme dohladka a vmícháme rozemleté sušenky a rum. Tvoříme kávová zrna asi 1,5 - 2 cm velká.

Poznámka
• z Labužníka pod názvem Kávová zrna III
• možno udělat 50 zrn

Kokosky s krémem

2010-12-27T17:03:00.000+01:00

Suroviny
•    kokosky
•    marmeláda
•    linecká kolečka
•    kupovaný čokoládový krém (Dr. Oetker)
•   čokoládová poleva

Postup
Kokosky zespod potřeme marmeládou a slepíme s lineckým kolečkem krémem. Spodek namáčíme v čokoládě.

Poznámka
• krém kupovaný
• moc dobré, nakyslost marmelády zahání sladkost krému a kokosky

Proč nemůžu být "správná" holka?

2010-12-21T19:58:00.001+01:00

Občas se ráda podívám do minulosti. Třeba tehdy, když bychměla psát o něčem úplně jiném, jako je například nákup dárků, pečení cukroví čipozdně podzimní Vídeň. Kdo by se chtěl podívat, předkládám k nahlédnutí okomentovaný článek z 26. 12. 2008.

Proč nemůžu být„správná“ holka?

Nějak mámdojem, že muselo dojít k obrovskému omylu. Nemůžu se zbavit pocitu, že se od ostatníchliším.

Není to jentím, že o sobě hrdě prohlašuji, že jsem normální a usilovně doufám, že je topravda. I když si nejsem jistá, jestli normální znamená to co dříve. Tehdytotiž o sobě každý neprohlašoval, že je střelený, lehce mimo a cool. Teď každý říká, jak není střelený,trhlý a bláznivý. Možná tedy začíná bláznivý znamenat normální. Ale co jsem vtom případě já? Abych se vrátila k původnímu námětu, předkládám pár důvodů, pročse někdy cítím jako slepá vývojová větev.

1. Nejsembláznivá a "cool". Myslím, žeto stále platí.

2. Nemámráda prokládání češtiny výrazy z jiných jazyků (ať už z angličtiny nebojaponštiny) Výjimkou se stalo spojení „dresscode“ protože mi žádný z českých ekvivalentů nejde do pusy.

3. Přidobrej nebo hustej dostávám osypky (nadsázka - ve skutečnosti se otřesu, jakokdyž ochutnáte něco odporného – nyní se v danémpřípadě šklebím, ale klepu se neustále)

4. Nesnášímdotyky a hlasitý smích. Zvláště nečekanédotyky od lidí, s nimiž promluvím tři věty týdně. Smích v případě, žesměřuje ke mně nebo k něčemu v mé blízkosti.

6.Nevlastním make-up. A to jsem o dva rokystarší. Za chvíli si budou kupovat krémy proti vráskám a já zauvažuji nadpořízením této propriety. Ale je to na dobré cestě.

Dárkymé kamarádky jsou vždy výzva. Loňské Vánoce mi dala knihu Absolutně krutéSudoku stupeň obtížnosti tři. Za ten rok jsem vyluštila čtyři. Na oplátku jsemjí letos věnovala ježka v kleci. Trvalo jí ho vyndat přesně patnáctsekund. A víte, čeho jsem se já, člověk, který se bojí chodit do drogerie,dočkala? Co mi bylo předáno v červeném balicím papíru se stříbrnýmihvězdami? Bahenní pleťová maska s výtažky z Mrtvého moře. „Jenomzešedneš,“ bylo mi odpovězeno na otázku, jestli je zelená. Nechávám si ji nastředu nebo na čtvrtek.

7. Nejsemmajitelkou žehličky na vlasy. A stále měto nemrzí. Ani ten fén nepoužívám.

8. Jsem již15 let a 9 měsíců majitelkou stejné a původní barvy vlasů (pro šťouraly -dětské černé vlásky mi vypadaly brzy po narození). Jsem již 17 let a 9 měsíců...

10.Nepokládám za svůj životní cíl smrdět cigaretovým kouřem a dorazit nad ránemdomů ve stavu, který neodpovídá představám civilizovaných osob. Rezignovala jsem na první část druhé větysouvětí. Občas mi dokonce noční průlety Brnem chybí. Ale pak se raději vracím k relativnímunormálnu.

11. Nemámkozačky. Což je důvod, proč toto píšu.Mám kozačky. Mám krásné, nové, černé, semišové, teplé, zimní kozačky napodpatku ve velikosti 36. Z obchodu CCC, značka Lasocki a hledaly jsme sepřes dva roky. Tímto chci oznámit zasnoubení.

12. Neumímtančit. A měla bych s tím něcodělat. Jako jediná holka ze třídy bych měla být schopná příští rok na stužkáči vyseknoutnějakou figuru.

13. Když jetřeba něco udělat, tak to udělám. Většinou.Ale týkalo se to vynášení košů a tak, což stále platí. Kdo, když ne já?.

14. Nejsemzamilovaná do tří kluků najednou.

15. Nechodíms jedním a neslintám po jiném.

16.Nepovažuji svou lásku za střed světa.

17.Nepotřebuji probírat své city s každým na potkání a vykládat o nich půl hodiny.

18.Nepovažuji hrubky za něco, čeho není třeba si všímat.

19. Neradanakupuji oblečení. Tato averze ještězesílila.

21. Nemámnalakované ani falešné nehty. Ale už jsemse dostala k fázi: někdy v budoucnu si je nalakuji.

23. Neradadávám najevo své pocity. Změnilo seponěkud směrem: neumím dávat najevo své pocity, respektive pocity štěstí anadšení (vynecháváme heroické stavy a macarenu)

24. NemámICQ – používám Skype. Zvažuji odchod kekonkurenci. Zbytečně velké okno Skypu se mi nelíbí.

Jak vidíte, nic moc se nezměnilo. Buď jsem opožděná nebourychlená. Nebo taky neexistuji. Užijte si Macarenu.

Vynechaná čísla byla v rámci autocenzury a PR vymazána.

Kulatá lampa visící ze stropu

2010-12-03T08:54:00.000+01:00

Venku lidé chodí s deštníkem. Uvnitř se netopí. Ani jeden z těchto zvyků jsem nepochopila. Osobní pohodlí a kapuce jsou mi milejší než sušení deštníku a klepání kosy. V úterý jsme se učili a o přetíženosti souvětí. Myslím, že bych tím občas mohla trpět, ale ne tak jako Miloš Macourek. Možná jsem i jeho odeslala expresem na půdu, když jsem minulé Vánoce s hrůzou zjistila, že naše knihovnička je opět přetížená. Toto se mi stává pravidelně při „vánočním“ úklidu, protože čím míň věcí máš, tím rychleji si uklidíš. Uvozovky jsou má tajná láska. Slouží ke zpochybnění slova, které jsem do nich uvěznila. Myslím, že bych s tou poezií měla přestat. Ale chce mi na to příliš spát. Vánoční, tudíž znamená spíš zimní a já ho beru jako vítanou záminku k tomu, utřít jednou za rok prach na poličkách a zjistit, kterým zbytečnostem jsem před rokem prodloužila pobyt v šuplíku zelenou kartou. Mimo úklidu spousta lidí nesnáší pečení. Já si ho užívám. I kdybych měla vanilkové rohlíčky péct během přípravy na maturitu, tak je udělám. Malé, obalené v moučkovém cukru a ne jen ve vanilkovém jak minulý rok.
O víkendu jsem si sepsala plán. Plánování, organizování, vedení a ochutnávání. Momentálně plán vypadá takto. A děkuj všem zúčastněným, že za mne otřou garnýže. Slony nemusí, malovali jsme.

Seznam druhů

	druh	množství [v dávkách]	poznámky
1.	perníčky	1 ½	½ dávka D., ½ dávka plněné v čokoládě
2.	linecké	1	½ pod kokosky a náplň košíčky
3.	košíčky	½
4.	vanilkové rohlíčky	1
5.	marokánky	1
6.	plněný perník	½
7.	kokosky	2	aby nezbyl krém
8.	zrna	1
9.	lanýže	1	z kvalitní čokolády
10.	koňak	1+
11.	vánočka		s rozinkami a posypaná mandlemi
12.	štola	1	zajišťuje mamka

Časový harmonogram

4. – 5.	perníčky, perníčky plněné, vanilkové rohlíčky	plněné nepolévat
	mamka štola
11. – 12.	košíčky, linecké, plněný perník, marokánky	košíčky neplnit marokánky nepolévat
	slepování lineckého, zdobení perníčků
18. – 19.	kokosky, zrna, lanýže
	naplnit košíčky, polít marokánky, košíčky, plněné perníčky, kokosky
23.	vánočka

Jak jsem nekoupila Prahu

2010-11-29T19:59:00.000+01:00

Je několik věcí, na kterých jsem si zakládala. Například,že sebou nenechám manipulovat. Inu, povedlo se jim to. Stačilo jen vydávatšpinavé praktiky za chválu a už jsem běhala sprinty do obchodu pro osmoutabulku čokolády poté, co jsem přechozí tři zničila při rozpouštění a jednusnědla. Snažila jsem se o minimalistický vzhled pišingru a posléze si už jenpřála, aby ta ztracená poleva ztuhla. Spala jsem v minus pěti s otevřenýmoknem, vstávala po rozednění proto, abych zjistila, že už není tekutá. Dotuhosti však měla daleko. Asi stejně jako já do Brna. Inu, změnila jsem se navánoční stromeček, který transportoval nejen krosnu, zvoneček, krabici 50x30,tašku s počítačem, ale i v té chvíli téměř nenáviděný Pišingr.

Brno existuje. Otázkou je, ve které dimenzi, protožepocity, příběhy a drobnosti, jež se tam odehrávají, jsou příliš nereálné, nato, aby byly pravdou. Fručka, oblek,falafel, bankrot, výcvikový vojenský tábor.

V Brně jezdí tramvaje. Pro někoho, komu rve ušijejich slangové označení, je lepší se jim vyhnout. Ale ne, pokud jste zároveňjedličkou. Naštěstí i vločky mají nákladový prostor, a tak se jim v rámci díkůnesmějete, když nechají odpočívat těsto na mrkvánky v teple. „Moje“ vločkatotiž měla i logickou argumentaci. Možná poprvé v jejím mladém životě. V receptuzaprvé není uvedeno, že odpočívat má v lednici, a zadruhé, je tam kypřícíprášek a ten by mohl způsobit kynutí, a tak je třeba použít co největší mísu. Alei tak, něčemu jsem se smát musela a Království dvou K se všemi jehoobyvateli bylo daleko. Někde za válením těsta na mrkvánky lahví od vína, přenášenímjejich maličkostí na ocelovém pravítku (za pomoci jeho plastového bráchy jsemse pokoušela utvořit rovný povrch dortu), koupí fruček a úvaze, že Brno jedruhým městem v republice, co se počtu nešťastných lidí týče. A když přijížděla, všechna auta prchalapryč.

Cililink. Oblek. Nevěřící Tomáš byl donucen uvěřit. Bublajícíolej. Říká, že se není čeho bát. Taková malá noční můra. Postávání. Už vím,proč se podává welcome drink. Lidé stejně stojí, akorát to vypadá lépe sesklenicí v ruce. Černý čaj z černé krabičky v puntíkovaném hrnečku.Teplo. Zvuk zrcátka. Čistý hrníček. Hostina. Salát s kousky oliv od jednoho K. Kouskytak drobnými, že ani pohádkové babičce nevadily. Falafel. S dresinkem apitou. Člověk lituje, že má hrůzu z horkého oleje i kvůli něčemu jinému,než jsou koblihy.

O falafelu by se toho dala napsat spousta. Kulatý tvar, skvělá chuť,křupavý povrch a měkké jádro. Občas zpestřující kousek cizrny. Fakt, že byladovezena kvedlačka. A velmi pěkně sepsaný postup. Jenom doufat, že ho Khors zveřejní. Nebo to dát rozkazem? Vyhrožovat? Nechat být?

„Za devět hodin vstáváme.“ Plán. Zjištění, že nepojedemelinkou U2. Přeměna na školní třídu a posléze na skupinu bohatých investorů.Jeden měl kravatu, sako a rukávy košile, které byly vidět. Šustění peněz, kouřz dýmky, napětí. Účty. Za vodu a elektřinu. Monopol na energie. MR.Čezzačal fušovat i do dopravy. Já mu pomohla. V rámci myšlenek na budoucnost,za účelem získání domů. Prodáno, šťastným majitelem Václavského náměstí sestala Vločka. Radůza. Únava. Pozdní hodiny mi nesvědčí. Krach. Respektivebankrot, abychom byli jako studenti, absolventi a ne absolventi ekonomickýchškol přesní. Zítřek se stal dneškem. Za pět hodin vstáváme. A já byla ta, ježzapříčinila, že to bylo za pět a ne za dvě. I bankrot se musí umět načasovat.

vytvořila a pózoval

Procházka nočním Brnem. Méně děsivá, než jsem si myslela.Postel. Těžká prachová peřina. Ta, která vás prostě uspí.

Několik informací v tomtočlánku bylo zkresleno náhodou. Zbytek záměrně.

Pišingr

2010-11-29T19:50:00.000+01:00

Suroviny
•   350g hořké čokolády
•   60g mletého cukru
•   1 žloutek
•   200g másla
•   150g mletých lískových ořechů
•   6 kulatých oplatek
•   100ml smetany na šlehání

Postup
Rozpustíme 150g hořké čokolády a vmícháme mletý cukr. Když trochu zchladne, přidáme žloutek. Máslo vyšleháme a postupně zašleháváme utvořenou směs a nakonec přidáme oříšky.
Oplatky slepíme krémem, ale nepotíráme na povrchu. Zabalíme do alobalu, zatížíme a dáme přes noc do lednice.
Smetanu zahřejeme a rozpustíme v ní zbylou čokoládu (200g). Polijeme dort a necháme ztuhnout.

Poznámka
•   Poleva je spíše měkčí. Nepříliš vhodná na transport.
•   Bohužel bylo krému na mou velikost oplatek moc. Navíc nejenom, že byl máslový, ale také nevsákl, jak jsem předpokládala. Možná špatně oplatky.
•   zdroj: Inspiromat Banalit

Kniha

2010-11-13T19:56:00.001+01:00

Slovo kniha mě provází po celý můj život. Jak by taky ne,když v měsíci mého vzniku byla čtena tak kvalitní literatura, jakoubezesporu je Putování Martina Čermáka se psem Máňou po Americe. Přesto jezarážející, že se v měsíci zplození knihomolky na seznamu objevila jentato kniha. Ovšem toto bylo brzy napraveno, protože po dobu devíti měsíců méhovývoje, jsem byla svědkem mnoha skvostů a do života jsem vstupovala s vědomím,že ta fraška brzy skončí. Kdyby mě zákeřně nevytáhli císařským řezem, tak bychs klidem přeskočila tu nudnou čekací fázi jménem život, neboť o jeho koncia průběhu jsem již měla úplné informace. Mou studijní literaturou bylo: Coživot dal a vzal, Proč zemřel Jan Masaryk, Smrt ve strži, Závěť Vinnetoua, Satana Jidáš – Supové Mexika III, Zpráva ze záhrobí a další kriminální příběhy anakonec Kronika ohlášené smrti. Abych se předčasně neoběsila na pupeční šňůře, ocož se pokusila vločka, servírovali mi i Má veselá jitra (jsou ve druhém měsíciranní nevolnosti?), Prima sezóna, Oční kapky, Chléb na vodách, Fotbal nemálogiku, Něco za něco (Nyní jsem studentkou oboru s názvem Zahraničníobchod), Mafie po listopadu aneb Ryba páchne od hlavy (narozenou ve znamení ryb.)a samozřejmě tituly, jež věstily můj aristokratický původ: Královna bez korunya Královna Dagmar. Ovšem mohla jsem dopadnout i hůř. Po mém narození totižnastalo červené období a přeci jen se mi můj pesimismus zdá lepší než lehkémravy: Nahota na prodej, Milenky diktátorů, Jen z lásky, Podvedená čiMilenky královské.

Tato hluboká studie mi byla umožněna díky maminceknihovnici, která si poctivě vede zápisky o přečtených knihách. Po dlouhém bojis vrozenou leností, ač ji nemám z čeho čerpat, neboť jsem byla velmiaktivní a mimo Ameriky prošla i knihu Dharmoví tuláci, jsem si 29. 6. 2009začala vést svou záznamovou knihu. Dnes byla převedena i do podoby elektronické.Třeba by mé potenciální děti už nemusely slovo papír znát a nad čím by se pakbavily? Mimo této myšlenky na budoucnost je tu však i krása grafů, kterým nelzeodolat. Navíc, když se přidáte, mohla by z toho být pěkná SOČka. Nebo spíšVOŠka.

Od konce června do prosince roku 2009 jsem přečetla 41 knihcelkem o 13 554 stranách. Průměrný počet stran jedné knihy byl tedy 331.Ač letos mám zatím knih načteno 97 a počet stran se dostal na 24 544, takprůměrná kniha obsahuje jen 253 stran. Takže čtu více tenčích knih. Avšaksrovnávám nesrovnatelné. Podívejme se raději na stejné měsíce. V období odčervna do října 2009 se jednalo o 34 knih, letos o 71. Stránky vycházely načíslo 11 050, zatímco v tomto roce 18 924. Má oblíbená informaceo průměrné délce knihy je 325 stran loni a letos pouhých 267. Za nejzajímavějšíbych pokládala, že v měsíci říjnu, jsem přečetla shodný počet knih. Pouhé třitituly. Nejspíš babí léto přeje molům. a grafům

Vzhledem k nové rubrice, jejíž název je, jak si každýtvor s IQ vyšším než je tykvovité uvědomil, slovo kůrovec v arménštině,přidávám ještě seznam přečtených knih za říjen. Bylo jich trapně málo, alekvůli tomu, že jsem se sekla na Simmelovi. Bohužel jsem netušila, že nezáživnáčást je jen dvacet stránek, a pak to byla jízda. A Duteurte? Má nová láska.

_{Když už si nemohl dopřát tuvelkou cestu, vymyslel si pro sebe cestování doma. V určité dny vycházel naulici s vycházkovou holí a na otázky svých krajanů odpovídal francouzsky.}

_{strana 28}Cesta do Francie -Benoit Duteurtre

autor	název	strany
Simmel, J. M.	Všichni lidé bratry jsou	602
Duteurtre, B.	Cesta do Francie	221
Duteurtre, B.	Divná doba	132

Kdo zná vločku, mohlo by jej zajímat, že byla provázena hityjako: Na hradě plném bláznů, Občanské fóry, Život jako štafeta, Rychlé šípy,Milenec lady Chatterleyové, Nemluv na mě, když se holím, Dvakrát mimo zákon,Mafie po česku, Pasťák a Věčná Ambra.

Částečný seznam za rok 2010

2010-11-13T19:52:00.000+01:00

měsíc	autor	název	strany
leden	Dutka, E.	Slečno, ras přichází	239
	Wilde, O.	Obraz Doriana Greye	254
	Frühlingová, I.	Příběhy modelek	178
únor	Šlejhar, J.	Kuře melancholik	71
	Čech, S.	Výlety pana Broučka	295
	Arbes, J.	Svatý Xaverius	84
	Cabotová, M.	Princezna Mia	230
	Zamjatin, J.	My	157
březen	Kantůrková, E.	Přítelkyně z domu smutku	281
	Defoe, D.	Robinson Crusoe	242
	Powellová, J.	Julie & Julia	291
	Gogol, N. V.	Revizor	124
duben	Defoe, D.	Robinson Crusoe	518
	Alda, A.	Nikdy si nedávejte vycpat svého psa	268
	Šmíd, Z.	Starci na Aljašce	235
	Šmíd, Z.	Proč bychom se nepotili	180
	Šmíd, Z.	Proč bychom se netěšili	142
	Šmíd, Z.	Za písní Severu	225
	Nothombová, A.	Strach a chvění	115
květen	Wyndham, J.	Den Trifidů	236
	McNab, A.	Okamžitá akce	387
	McNab, A.	Konečná stanice Bagdád	280
červen	Larsson, S.	Dívka, která kopla do vosího hnízda	683
	Saramago, J.	Slepota	389
	Williams, D.	Nikdo nikde	225
	Forsyth, F.	Den pro Šakala	284
	Forsyth, F.	Vyjednavač	356
	Kratochvíl, J.	Truchlivý Bůh	111
	Denemarková, R.	Peníze od Hitlera	242
	Puzo, M.	Kmotr	331
	Zonová, A.	Boty a značky	164
	Biebl, K.	Cesta na Jávu	134
	Hakl, E.	Let čarodějnice	264
	Parkerová, I. J.	Rašomonova brána	346
	Parkerová, I. J.	Dračí svitek	287
	Parkerová, I. J.	Pekelný paraván	347
	Parkerová, I. J.	Ostrov vyhnanců	323
červenec	Parkerová, I. J.	Černý šíp	298
	Remarque, E. M.	Na Západní frontě klid	166
	Clavell, J.	Král Krysa	308
	Gulik, R.	Slavné případy soudce Ti	259
	Gulik, R.	Záhada čínského hřebíku	167
	Gulik, R.	Lakový paraván	159
	Gulik, R.	Soudce Ti v akci	165
	Gulik, R.	Vraždy na čínském jezeře	220
	Gulik, R.	Tygr loví v noci; Gibon přichází z rána	138
	Gulik, R.	Soudce Ti a vradící zvon	222
	Gulik, R.	Červený pavilon	159
	Hůlová, P.	Strážci občanského dobra	207
	Gulik, R.	Císařova perla	157
	Gulik, R.	Básníci a vražda	151
	Braunová, P; Payerová L.	Pozorovatelka	277
	Gulik, R.	Tykev a náhrdelník	161
	Gulik, R.	Záhada čínského bludiště	231
	Gulik, R.	Fantom chrámu	165
	Gulik, R.	Pavilon se smuteční vrbou	164
	Clark, S.	Noc Trifidů	340
	Devátá, I.	Všechny mé domovy	150
	Jehlíková, B.	Dar proroka Eliáše	164
	Whitton, H.	Hrdost do vínku	262
	Block, T. H.	Mayday	302
	Devátá, I.	Vůně posečené trávy	250
srpen	Devátá, I.	Lázeňská kůra	177
	Devátá, I.	V oblaku dezinfekce	121
	Devátá, I.	Koukám se okolo	154
	Devátá, I.; Devátý, I.	Pravé domácí	186
	Montefiore, S.	Sašenka	452
	Tučková, K.	Vyhnání Gerty Schnirch	410
	Devátá, I.	Rodinný podnik	158
	Devátá, I.	Koukám a co nevidím	168
	Devátá, I.; Plzák, M.	Soužití k zabití	145
	Falcones, I.	Ruka Fátimy	672
	Christie, A.	Muž v hnědém obleku	263
	Zafón, C. R.	Stín větru	457
	Christie, A.	Záhada sedmi ciferníků	252
	Christie, A.	Smysluplná vražda	199
	Christie, A.	Sloni mají paměť	167
	Christie, A.	Smrt staré posluhovačky	220
	Svárovská, B.	Deník odbarvené blondýny IV.	226
	Iggulden, C.	Vlk plání	404
září	Simonová, F.	Darebák David čaruje	221
	Devátá, I.	Mezi peklem a nebem	170
	Zafón, C. R.	Andělská hra	555
	Watersová, S.	Zlodějka	534
	Rankov, P.	Stalo se prvního září	371
	Brysson, B.	Zápisky z malého ostrova	365
	Barberyová, M.	S elegancí ježka	315
	Arbes, J.	Moderní upíři	233
	Simmel, J. M.	Setkání v mlze	180
	Simmel, J. M.	Láska je jen slovo	466