Proč nemůžu být „správná“ holka?, díl třetí: Jak vločka ke kalhotkám přišla

prosinec 2010: Občas se ráda podívám do minulosti. Třeba tehdy, když bych měla psát o něčem úplně jiném, jako je například nákup dárků, pečení cukroví či pozdně podzimní Vídeň. Kdo by se chtěl podívat, předkládám k nahlédnutí okomentovaný článek z 26. 12. 2008. 

Nejraději se dívám na svá oční víčka zevnitř. listopad 2015

Proč nemůžu být „správná“ holka?

Nějak mám dojem, že muselo dojít k obrovskému omylu. Nemůžu se zbavit pocitu, že se od ostatních liším.

Není to jen tím, že o sobě hrdě prohlašuji, že jsem normální a usilovně doufám, že je to pravda. I když si nejsem jistá, jestli normální znamená to co dříve. Tehdy totiž o sobě každý neprohlašoval, že je střelený, lehce mimo a cool. Teď každý říká, jak není střelený, trhlý a bláznivý. Možná tedy začíná bláznivý znamenat normální. Ale co jsem v tom případě já? Abych se vrátila k původnímu námětu, předkládám pár důvodů, proč se někdy cítím jako slepá vývojová větev.

Některé pocity přetrvávají. Jenom musím své normální prohlášení činit stále častěji v odpovědi na poznámky o své eigenaardigheid.

1. Nejsem bláznivá a "cool". Myslím, že to stále platí. Vím, že je to pravda. I pochyby o vlastní normálnosti jsou jejím znakem.

2. Nemám ráda prokládání češtiny výrazy z jiných jazyků (ať už z angličtiny nebo japonštiny) Výjimkou se stalo spojení „dress code“ protože mi žádný z českých ekvivalentů nejde do pusy. Výjimkou jsou nizozemská slova, slovní obraty, věty, příběhy.

3. Při dobrej nebo hustej dostávám osypky (nadsázka - ve skutečnosti se otřesu, jako když ochutnáte něco odporného – nyní se v daném případě šklebím, ale klepu se neustále) Ani tři roky v Praze nepomohly od nelibých pocitů.

4. Nesnáším dotyky a hlasitý smích. Zvláště nečekané dotyky od lidí, s nimiž promluvím tři věty týdně. Smích v případě, že směřuje ke mně nebo k něčemu v mé blízkosti. Zvykám si na Vlámská objetí. Miluji smích svých profesorů.

6. Nevlastním make-up. A to jsem o dva roky starší. Za chvíli si budou kupovat krémy proti vráskám a já zauvažuji nad pořízením této propriety. Ale je to na dobré cestě. Už nemám ani odličovací tamponky a vodu na čištění pleti.

            Dárky mé kamarádky jsou vždy výzva. Loňské Vánoce mi dala knihu Absolutně kruté Sudoku stupeň obtížnosti tři. Za ten rok jsem vyluštila čtyři. Na oplátku jsem jí letos věnovala ježka v kleci. Trvalo jí ho vyndat přesně patnáct sekund. A víte, čeho jsem se já, člověk, který se bojí chodit do drogerie, dočkala? Co mi bylo předáno v červeném balicím papíru se stříbrnými hvězdami? Bahenní pleťová maska s výtažky z Mrtvého moře. „Jenom zešedneš,“ bylo mi odpovězeno na otázku, jestli je zelená. Nechávám si ji na středu nebo na čtvrtek. Maska byla použita jednou a po dvou letech vyhozena. A drogerie je kamarádka. Vede toaletní papír a prací prášek.

7. Nejsem majitelkou žehličky na vlasy. A stále mě to nemrzí. Ani ten fén nepoužívám. Zvětšila jsem vzdálenost mezi námi o pár set kilometrů.

8. Jsem již 15 let a 9 měsíců majitelkou stejné a původní barvy vlasů (pro šťouraly - dětské černé vlásky mi vypadaly brzy po narození). Jsem již 17 let a 9 měsíců... Jsem v labutím věku a stále mám vlasy.

10. Nepokládám za svůj životní cíl smrdět cigaretovým kouřem a dorazit nad ránem domů ve stavu, který neodpovídá představám civilizovaných osob. Rezignovala jsem na první část druhé věty souvětí. Občas mi dokonce noční průlety Brnem chybí. Ale pak se raději vracím k relativnímu normálnu. Přišla jsem o křídla. Ve větrné zemi je praktičtější kolo.

11. Nemám kozačky. Což je důvod, proč toto píšu. Mám kozačky. Mám krásné, nové, černé, semišové, teplé, zimní kozačky na podpatku ve velikosti 36. Z obchodu CCC, značka Lasocki a hledaly jsme se přes dva roky. Tímto chci oznámit zasnoubení. Stále mám ony kozačky. Žádné jiné. A troje další boty na podpatku.

12. Neumím tančit. A měla bych s tím něco dělat. Jako jediná holka ze třídy bych měla být schopná příští rok na stužkáči vyseknout nějakou figuru. Oslavy jsem vynechala, ale naučit se tančit chci stále. A taky hrát na cello.

13. Když je třeba něco udělat, tak to udělám. Většinou. Ale týkalo se to vynášení košů a tak, což stále platí. Kdo, když ne já?. Udělám, až dodělám některý z úkolů. A práce, která po dokončení neexistuje, nepotřebuje mé přispění.

14. Nejsem zamilovaná do tří kluků najednou. Mám na lásku spoustu času.

15. Nechodím s jedním a neslintám po jiném. Protože na vysoké noze je třeba sledovat terén.

16. Nepovažuji svou lásku za střed světa. Vidím ji spíše jako černou díru.

17. Nepotřebuji probírat své city s každým na potkání a vykládat o nich půl hodiny. Co jsou to city?

18. Nepovažuji hrubky za něco, čeho není třeba si všímat. Topím se v syntaxi a doufám, že to nejde moc poznat.

19. Nerada nakupuji oblečení. Tato averze ještě zesílila. Averze přetrvává, ale už bych z nakupování mohla státnicovat. Bakalářská práce: Jak vločka ke kalhotkám přišla.

21. Nemám nalakované ani falešné nehty. Ale už jsem se dostala k fázi: někdy v budoucnu si je nalakuji. Přes fázi modrých nehtů v různých odstínech k fialovým zimou.

24. Nemám ICQ – používám Skype. Zvažuji odchod ke konkurenci. Zbytečně velké okno Skypu se mi nelíbí. Komunikuji modrobíle. Skype, Twitter, Facebook.

Jak vidíte, nic moc se nezměnilo. Buď jsem opožděná nebo urychlená. Nebo taky neexistuji. Užijte si Macarenu.
From Russia with Love.

 Vynechaná čísla byla v rámci autocenzury a PR vymazána.