Oskaři, Smrtky a další havěť

Většinou nemám domácí úkoly ráda. V procentuálním vyjádření to až donedávna bylo 100%. Avšak toto pěkné číslo nedávno pokleslo ve prospěch informatiky. Mezi obvyklá i neobvyklá zadání otravných úkolů do tohoto předmětu patří miliony prezentací, u kterých občas i tušíte, co to po vás chce, tabulky o trilionech řádků, vytvoření vlastních www stránek a splnění několika úrovní logické hry, v překladu schopnost najít a aplikovat návod, jak v dané hře zvítězit. Nicméně jsme přešli na nový tematický celek a zadání znělo vytvořit a sestříhat video. Dokonce byl pan inženýr i tak laskav, že nám řekl, jaký program bude vhodné použít. Potom přišlo několik nápadů, stahování programů, což je mimochodem činnost, které se bojím jako čert kříže, natáčení, focení, vaření, pražení, zachraňování kamery a šest hodin civění na obrazovku. Nakonec se dílo relativně podařilo a já mám tu čest vám představit video na téma: Jak vznikají články do rubriky Bábovičky. Omluvte prosím sníženou technickou kvalitu, chyba není na vašem přijímači.

Název poukazuje na rozdíl mezi televizními kuchyněmi a státním průměrem. Ovšem pokud máte suroviny nachystané v mističkách a linku orientovanou do pokoje. Do videa mohly být přidány i titulky, ale začala jsem příliš pozdě, tak jsem od hraní si na mistra upustila. Jinak by se ve chvíli, kdy pokládám máslo na pánvičku, objevil vespod komentář, že v tu chvíli se ze strany ozvalo: „To máslo tam vlastně ani být nemusí.“ Totéž by se opakovalo v části se lžičkou cukru, jen by namísto matky rodu skrz stěnu promlouvala vločka, že používají med. Rady se ozývaly ne brzy, abych se mohla poučit a netočit pitomost, ale přeci jen ne dostatečně pozdě, abych nad tím už mohla jen mávnout rukou. Jinak pro samé štelování foťáčku a stativku (zdrobněliny jen poukazují na velikost přístrojů) se mi sice nepodařilo zkaramelizovat vločky, ale na druhou stranu se mohu pochlubit faktem, že se přístroj skácel jen jednou. Tento úkol mě také přivedl k poznání, že mám přesně ten odstín hlasu, který nesnáším. Chvějivý, pisklavý, odporný.

Hlavním jídelním bodem víkendu však nebyl pudink, ale briošky. Již jim byl věnován článek s postupem, teď bych si dovolila jen zmínit, že briošky pocházejí z Francie, a tak si nemusíte dělat starosti, že jste barbaři, když si je namažete Nutelou. Nutelu totiž ve Francii dle jisté knihy konzumuje úplně každý. Otázka původu v našich končinách vyvolala menší spor, neboť byly jako možné země původu prosazovány Ruská federace a Spojené království. Abych svého anglicky mluvícího favorita ospravedlnila, odkazuji vás na knihy Tajemství od Enid Blytonové (Co na ni jako autorku říkají knihovníci?). Hlavní hrdinové konzumovali briošky alespoň jednou. Navíc to mají do Francie přes kanál, co by kamenem dohodil. Co se týče chuti, podobají se briošky hodně croissantům, ale je to způsobeno především použitím velkého množství másla. Avšak těsto se neskládá, takže struktura je jako u kynutého. Kyne v mrazáku, pokud se v knize neuklepli a nechtěli napsat v lednici, neboť po vyndání bylo těsto dost tuhé a ani nešlo poznat, zda nakynulo. Kynutí za studena se odráží ve struktuře (více malých bublinek) a tím pádem i výraznější chuti. Ona zamrzlost měla alespoň zpočátku výhodu, že se těsto nelepilo, avšak stejně bych ráda věděla, jak je to se sporem lednice versus mrazák.

Nejen cukrem živ jest člověk. Z nějakého důvodu jsem se vrátila po dlouhé době zase na chvíli ke korálkům, takže si neodpustím obrázky. Možná časem přidám i tvorbu před velkým třeskem. (Ano, to první jsou pouze navlečené korálky.)

Většinou se nechovám impulzivně. Ale když jsem viděla Smrtku, bylo mi jasné, že ji musím mít. Do pěti minut jsem vyzbrojena háčkem zahájila svůj nepříliš úspěšný boj s bavlnkou. Dne poté jsem byla málem pokousána prodavačkou v galanterii, protože jsem se jí v osm ráno opovážila zeptat, kde mají háčky. Nechtěla jsem dodávat na háčkování, aby si nemyslela, že si o ní myslím, že je nevalné inteligence. A tak jsem se musela s Bárou, Camillou a ostatníma holkama poprat sama. Nakonec se mi nepodařilo najít česanou přízi, tak jsem vzala Camillu a nejspíš to byla ta správná. Ten den jsem se ještě naučila háčkovat sloupky a za pět dní jsem Smrtku slavnostně dokončila. Ačkoliv realita mě zklamala a výrobcem kos nebudu, háčkovat už umím. A propos, když jsme u té Smrti, ptám se teď každého a tedy i vás: Proč žijete??