pondělí 8. února 2016

Verhuizing

Pokud jste součástí mé rodiny, či okruhu přátel, neměli jste možnost si nevšimnout, že jsem se přestěhovala. Rodina a přátelé jsou totiž k tomu, aby nešťastníkovi potrefenému nutností přemístit svůj movitý majetek, pomohli. Abych všem zpříjemnila první měsíc letošního roku a nikoho neopomenula, rozdělila jsem stěhování do Amstelveenu pro jistotu do pěti etap.

1. přesun věcí třetí kategorie z Prahy na Valašsko
2. přesun věcí druhé kategorie z Valašska do Brna
3. přesun věcí druhé kategorie z Prahy do Brna
4. přesun věcí první kategorie z Prahy do Amstelveenu
5. přesun věcí druhé kategorie z Brna do Amstelveenu

Pokud máte dojem, že je to příliš komplikované, podělím se s vámi o informaci, že se na stěhování podílel osobní automobil, malá dodávka, České dráhy, Student Agency, přerovská autobusová doprava a MHD města Brna, Prahy a Amsterdamu. Také bych chtěla hned na úvod poděkovat všem tělům, která se na stěhování podílela ať už jako nosiči pod dohledem, samostatní nosiči, převozníci, řidiči, baliči, nákupčí, plánovači. Dík patří také dobrovolníkům z řad náhodných kolemjdoucích a spolubydlících. Také děkuji celní správě za milý uchrochtaný rozhovor o obsahu těch dvou beden, které jsem v rámci třetí etapy vezla budapešťským expresem.

Jelikož se mé dosavadní bydliště v Praze nezařizovalo jako typické studentské bydlení, musela jsem před odjezdem na kolej, eliminovat množství předmětů. V rámci první etapy se tak ve strýcově dodávce ocitl plyšový tygr, forma na bábovku, obří peřina, závěsy a tři roky nederlandistických poznámek. Poté, co jsem tímto způsobem v Praze vytvořila holobyt, jsem vyrazila domů, užít si poslední společný víkend před odjezdem. Užili jsme si ho nejen dosyta, ale i na dřeň (v mém případě na kostrč). Pár havraních copánku, tisícovkové puzzle, dort k předčasným narozeninám, procházky, lopatování, sněhulák, tortilly, jízda ve stojícím vlaku, ranní matcha a čteme dětem, překonali vánoční atmosféru. Chybělo jen to hraní na flétnu. Na závěr veselí se vypravil samostatný nosič číslo jedna do boje se všemi pod vlak skákajícími sebevrahy a vzal s sebou v rámci druhé etapy do Brna také pánvičku, tiskárnu, brusle a balík papírů.

fotografie ovesná vločka (jakostni.blogspot.com)
Etapa číslo tři byla drahá. Naštěstí se mi podařilo myslet dostatečně dopředu a ještě doma koupit u řezníka domácí paštiku a jeho jedinečnou šunku. Za těchto podmínek byl kamarád teoreticky ochoten odtáhnout nejtěžší bednu na pražské hlavní nádraží. Na rozdíl ode mě ani nepodváděl, protože já se občas o tu svou podělila buď s ním, nebo s některým nicnetušícím kolemjdoucím. Cena byla v průběhu výšlapu k tramvajové zastávce zvýšena, ale nejsem si doteď jistá, jestli jsem ji zaplatila. Snad tím nožem Victorinox, ačkoliv ten byl myslím za postoupení vlajky. V Brně už na mě čekal samostatný nosič číslo jedna s doprovodem, balíčkem jídla, kosmetickou taštičkou, žabkami a bojovým potkanem Mortimorem. Problém s dveřmi ve vlaku naštěstí vyřešila průvodčí a tak jsem mohla ani ne za hodinku myslet na to, jak se asi nese třicetikilová bedna rozkopanou ulicí. Ačkoliv přiznávám, nevážila jsem ji. Čtvrtá etapa sestávající se z přepravy kufříčku mezi Prahou a Amsterdamem je známá.
Někteří lidé přitahují peníze, jiní problémy, já plyšáky. Seznamte se s Mortimorem, mým bojovým potkanem. 
 Pátá etapa začala ve čtvrtek večer, kdy byl zbytek mého majetku naložen do apokalyptického vozu a který v neděli v poledne navzdory všem omleiding zastavil kousek od mých dveří. Je pravdou, že na mnoho věcí už jsem se opravdu těšila, ale třeba na čajovou konvici a župan jsem čekala jako na smilování. Vyložit věci, sbohem a šáteček a teď dovnitř. Jistou komplikaci způsobil modrý balónek, který už se několik dní houpal na klice domu. Nechtěla jsem, aby praskl a udělal ránu, tak jsem se ho pokusila trochu posunout. Praskl. Je pravda, že ránu neudělal. Zato se z něj vylila voda. Vyjádřila jsem své nadšení, sečetla škody a ulevilo se mi při zjištění, že jediná mokrá věc v dosahu jsou mé boty. Následně jsem odnosila lehké věci přes dvě patra a pustila se do tahání beden. Tady mi pomohlo perfektní načasování. Poledne je totiž dobou, kdy s ohledem na snídani roste počet duší přesunujících se mezi pokoji a kuchyní. Dvě jsem ulovila a za půl minutky byly bedny nahoře. Zbývalo vybalit.
opravdu jenom na půl roku
definitivně přestěhovaná
Začala jsem bílou bedýnkou, ve které jsem tušila věci z druhé etapy. Byly tam. A s nimi barevné náplasti, krabička na léky, hranatá skleněná miska na potraviny vhodná i do trouby (s nápisem IKEA, ale já jsem tam žádné takové neviděla) a nejlepší domácí sušenky. Možná jsem tvrďák, co otáčí oranžový hrnek nápisem „Raději bych byla úplně jinde,“ ke zdi, protože neplatí, ale toto bojovalo miminkovským stylem („Je zvláštní, jak se v přítomnosti dítěte ze zcela normálních lidí stávají šišlající idioti.“) Usoudila jsem, že když už jsem se neuměla vdát, uměla jsem se aspoň narodit, dala si sušenku s Chocomel a pustila se do vybalování.
krabice driedubbel verrassing en achtdubbel vreugde
Mortimor lituje, že neprokouzl do auta směr Brno.
Hledala jsem si v kuchařce, co mi vločka upekla.
Obsah beden tvořily z jedné čtvrtiny knihy, z druhé oblečení a ten zbytek bylo kuchyňské vybavení. Když jsem to balila, ani mi nepřišlo, že je toho tolik. Ruční mixér, kuchyňská váha, formičky na cupcakes, tubus sušené máty s nožem uvnitř, vykrajovátko na sušenky, jahodová marmeláda, strouhátko na česnek, med, lžíce na zmrzlinu a sklenička na koření s nápisem kmín, do které si dám pepř a ve které byl oranžový šátek. Jediné, co mě uklidňuje je vědomí, že H. tu má prachovou peřinu a toastovač. A taky skutečnost, že díky svému vybavení nepodléhám kuchyňské předpovědi.

 „Jednou přijde den, kdy nádobí nebude umývat ten, kdo ho bude potřebovat, ale ten, kdo ho použije.“

inspekce kuchařského vybavení (dno je silnější, na kaši)


než mi předchůdce uvolní kuchyňskou skříňku 
oblečení nutno vytahovat pomalu, opatrně a nad postelí raději ještě protřepat

2 komentáře:

  1. Asi třicetikilová bedna se rozkopanou ulicí nese docela špatně. Pokud ovšem nohy nosiče samy necestují po bohaté vrstvě bahna. To je pak výhoda bydlet pod svahem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nese se špatně, ale sjíždí se s ní skvěle.

      Vymazat