Letterkundig Museum Den Haag

Na Erasmu už mě potkala spousta poprvé. Budu-li vybírat jen z uplynulého týdne, tak jsem poprvé s nasazením vlastních plic vystříkala sprchový kout „savem“, poprvé ochutnala a uvařila mosterdsoep, poprvé zažila déšť, sníh, kroupy a slunce v rozmezí pěti hodin, poprvé kupovala v Nizozemsku kytku a poprvé navštívila školní kantýnu. Všechna tato poprvé mají samozřejmě svou váhu, ale mé nejsmutnější poprvé se odehrálo ve vlaku při výpravě do Letterkundig Museum (Muzeum literatury). Ačkoliv cesta tam trvala skoro hodinu, nesvačila jsem ani jednou.

 

Letterkundig Museum (zdroj: wiki)

O paní profesorce se raději moc rozepisovat nebudu, byl by z toho chvalozpěv a vzhledem k tomu, že ještě není po zkouškách, budu opatrná. Přesto si naše srdce získala stylem, jakým vede přednášky, ochotou a lidským přístupem. Přiznávám se, že i tak jsem z cesty do muzea měla jistý nepříjemný pocit, protože já a small talk se moc rádi nemáme a hodinu ve třech tam a hodinu ve třech zpátky, to je pro člověka mého založení malinkatá noční můrka.

S nizozemskými drahami mám zkušenost již z předchozích výletů do země větrných mlýnů, takže o wifi, dopředu známém nástupišti a cenách se už zmiňovat nebudu (110 kilometrů/12€ po odečtení 40% slevy, i domů jezdívám levněji), zvlášť když paní profesorka byla natolik laskavá, že nám cestu zaplatila. Naopak vyzdvihnu další poprvé. Když zamknete kolo u vlakového nádraží a doufáte, že se po návratu šťastně shledáte.

Letterkundig Museum a Koninklijke Bibliotheek (Královská knihovna) se nachází kousek od vlakového nádraží a ačkoliv je jistě pro milovníky literatury zajímavé, nizozemsky nemluvící si jeho návštěvu i přes některé popisky či nahrávky v angličtině, patrně příliš neužijí. Muzeum se skládá z muzea dětské literatury, Pantheonu, galerie autorů a několika málo dalších malý expozic. Nás s ohledem na zaměření předmětu zajímal zejména Pantheon. Hlavní výstava ukazuje život a dílo 100 nejdůležitějších autorů od počátků „nizozemsky“ psané literatury až do roku 2000. 1000 let literatury na 100 autorech.

přítmí v muzeu

minuta až dvě o 100 nejdůležitějších nizozemských autorech

Zatímco obrazy a vázy můžete vystavit jen tak, jak vystavit spisovatele, aniž by se návštěvníkům po chvíli začal plést kalamář Hadewijch s perem Nescia? Zvlášť, když nejdůležitější je samozřejmě jejich dílo. Letterkundig Museum se rozhodlo pro 100 miniobrazovek s přidaným sluchátkem. Na každé běžela krátká prezentace toho nejzajímavějšího ze života a díla toho kterého spisovatele (například u báseň na pivním tácku). Na stěnu byly promítány měnící se úryvky textů a ve vitrínách se nacházely jak rukopisy, tak třeba novinové články o přijetí toho kterého díla. Ve zvláštní místnosti byl potom výběr z osobních předmětů některých spisovatelů. Nechybělo růžové sako Louise Coupera, zvětšovák W. F. Hermanse, posmrtná maska Elsschota a nezbytná smečka psacích strojů.

rukopis Nescia

králíček známý všem čtenářům De Avonden

desky Annie M. G. Schmidt

Každá aktivita má mít svůj výstup, jak jsem byla ve středu poučena, výstupem z této návštěvy je tedy powerpointová prezentace o nějakém předmětu. Omezena na období modernismu, rozhodla jsem se pro svého favorita Nescia, kterému v soukromí říkám muž prvních vět. Bohužel tam od něj byl jen, rukopis a první věta z povídky Uitvreter (Vyžírka):

“Behalve den man, die de Sarphatistraat de mooiste plek van Europa vond, heb ik nooit een wonderlijker kerel gekend dan den uitvreter.”

“Kromě muže, který považoval Sarphatistraat za nejkrásnější místo Evropy, jsem nikdy nepoznal podivuhodnějšího chlapíka než Vyžírku.”

rukopis Uitvreter

Vyžírka, neboli Japi, je hlavním hrdinou stejnojmenné povídky. Patří k tomu typu lidí, kteří si od vás při odchodu půjčí deštník a už ho nikdy nevrátí. K těm, co nikdy nemají cigarety a co jim dáte salám, i když jste sami už týden o suchém chlebu. A vlastně si toho ani nevšimnete. Ačkoliv u většiny postav v této povídce se brzy podařilo odhalit reálné vzory, Japi zůstával dlouho záhadou. Nakonec se ukázalo, že jeho chování vykazuje nápadnou podobnost se životem autora. 

Povídka je v nizozemštině dostupná díky projektu Gutenberg, pro zájemce existuje také anglický či slovenský překlad. 

Pokud vás tento autor zaujal a chcete si o něm přečíst víc než je ve Slovníku spisovatelů, dovolím si vás odkázat na českou Wikipedii, kde se koncem tohoto semestru objeví vysoce kvalitní překlad článku o Nesciovi z nizozemské Wikipedie. Když budu mít štěstí, tak za něj dostanu i zápočet.

galerie autorů

Poté co se s námi rozloučila naše jediná nizozemská spolužačka, která se exkurze účastnila, vydaly jsme se s H. ještě do galerie autorů. Její myšlenka mě okouzlila. Umělecké portréty různých autorů, více či méně moderně a hodnověrně zpracované. Někteří byli poznatelní, z jiných toho na plátně moc nezůstalo. Velikost obrazů variovala od běžných formátů až plochám 2x2 metry. Mě osobně nadchlo zpracování básníka Rutgera Koplanda, který se většinou věnoval venkovským motivům, na dveřích.

Rutger Kopland

Výhoda profesorů literatury spočívá v tom, že když čekají, než si jejich žáci užijí exkurzi, tak se usadí v kavárně a čtou si. Žací tak nemají potřebu spěchat a ve chvíli, kdy toho mají dost, vyzvednou profesorku v kavárně a vydají se do nedaleké kantýny na broodje, při kterém se probere to i ono, od problematiky překladu (“Když překládám vlastní knihy a je tam nějaká obtížná, méně důležitá pasáž, tak ji klidně vypustím.”) přes způsob udělování literárních cen (“U některých knih naštěstí rychle poznáte, že na vítězství nemají.”) až po životní moudra (“Nevím, v kolik to jede. Nerada spěchám na určitý vlak.”). To poslední se pokusím si vzít k srdci.

první použití Museumkaart, omleiding, šťastné shledání s kolem