Město Bati, muže, který nenáviděl čokoládu

Mráz. Na vlakové zastávce se kouří jednadvaceti lidem od úst. „…mám tady dvacet důchodců a chceme zjistit, jaké zpoždění bude mít vlak.“ Jeden z inženýrů se snaží předstírat, že dělá něco pro to, aby jeho devatenáct náctiletých svěřenců neumrzlo hned na začátku exkurze. Po nahlášeném sedmiminutovém zpoždění zmrzl úsměv na rtech i těm, kteří si chránili obličej šálou. Kvůli dokumentaci exkurze bylo rozdáno dvacet bodů do aktivity pro ty, jež dokázali rozpohybovat zmrzlé údy a vytvořit vesele mávající skupinku. Naštěstí pro nás byl Baťa pašák a vybavil celou jednadvacítku klimatizací. Bohužel se na venkovní terasu nedostalo. Zato výtahů má budova osm. Každý jezdí jinou rychlostí a navíc jsou k dispozici také dva oběžné výtahy, jež sklízejí největší pozornost.Než se však odhodlám k jejich vyzkoušení, odcházíme do muzea. Inženýři se sice nemohou dopočítat studentů, ale jsou to přeci jenom Ing. Co jim nejde u počtů zvládají bravurně u verpánku a za své skvělé odpovědi si vyslouží každý po jednom pohledu. Nás studenty nechají jenom podívat se na boty. Ale i ty stojí za to. je libo Australskou domorodou, Beatles, boty pračlověka anebo raději čínskou botičku? Či snad je libo botu na chodidlo o délce 41 centimetrů? Že raději jednu z miniatur? Nu dobrá.
Toliko k botám a teď zase rychle nazpět k jídlu.

místo: Adria, Zlaté jablko, Zlín
zkoumaný objekt: palačinka
zkoumaný nápoj: horká čokoláda se šlehačkou
Již třetí den mám chuť na palačinky. Poutač hlásající, že mají nově palačinky rozhodl. „Čokoládovou palačinku,“ hlásím u pultu. U stolku prolistuji nápojový lístek a po zjištění, že mimo čokolády mají i kakao, se rozhoduji to risknout. Po přinesení palačinky jsem požádala o čokoládu se šlehačkou. Mezitím jsem se věnovala palačince. Můj oblíbený čtvercový formát talíře, byl našikmo postříkaný hnědou polevou. Uprostřed ležela přeložená palačinka.Vpravo velká hora šlehačky a vlevo malý kopeček čokoládové zmrzliny. Ochutnávám šlehačku. Šlehačka je horší než ta ze spreje. Vím, že to není možné, ale je to tak. Zmrzlina? Naprosto prášková, ze které je cítit kakaový prášek. Beru do ruky nůž. Po půlhodině vítězím nad gumovitou hmotou. A náplň té čokoládové krásky? Pikao. Já Pikao ráda, ale jako náplň palačinky v kavárně? Ne, děkuji nechci. Šlehačku a filigrán, který euro čokoládu viděl jen z dálky, nechávám na talíři. Dostávám čokoládu. Hora šlehačky stejné kvality. Po třech lžičkách přestává milovnice kakaa konzumovat. Prášek, prášek, prášek. Boty ano, čokoládu ne.