Kniha

Slovo kniha mě provází po celý můj život. Jak by taky ne, když v měsíci mého vzniku byla čtena tak kvalitní literatura, jakou bezesporu je Putování Martina Čermáka se psem Máňou po Americe. Přesto je zarážející, že se v měsíci zplození knihomolky na seznamu objevila jen tato kniha. Ovšem toto bylo brzy napraveno, protože po dobu devíti měsíců mého vývoje, jsem byla svědkem mnoha skvostů a do života jsem vstupovala s  vědomím, že ta fraška brzy skončí. Kdyby mě zákeřně nevytáhli císařským řezem, tak bych s klidem přeskočila tu nudnou čekací fázi jménem život, neboť o jeho konci a průběhu jsem již měla úplné informace. Mou studijní literaturou bylo: Co život dal a vzal, Proč zemřel Jan Masaryk, Smrt ve strži, Závěť Vinnetoua, Satan a Jidáš – Supové Mexika III, Zpráva ze záhrobí a další kriminální příběhy a nakonec Kronika ohlášené smrti. Abych se předčasně neoběsila na pupeční šňůře, o což se pokusila vločka, servírovali mi i Má veselá jitra (jsou ve druhém měsíci ranní nevolnosti?), Prima sezóna, Oční kapky, Chléb na vodách, Fotbal nemá logiku, Něco za něco (Nyní jsem studentkou oboru s názvem Zahraniční obchod), Mafie po listopadu aneb Ryba páchne od hlavy (narozenou ve znamení ryb.) a samozřejmě tituly, jež věstily můj aristokratický původ: Královna bez koruny a Královna Dagmar. Ovšem mohla jsem dopadnout i hůř. Po mém narození totiž nastalo červené období a přeci jen se mi můj pesimismus zdá lepší než lehké mravy: Nahota na prodej, Milenky diktátorů, Jen z lásky, Podvedená či Milenky královské.

Tato hluboká studie mi byla umožněna díky mamince knihovnici, která si poctivě vede zápisky o přečtených knihách. Po dlouhém boji s vrozenou leností, ač ji nemám z čeho čerpat, neboť jsem byla velmi aktivní a mimo Ameriky prošla i knihu Dharmoví tuláci, jsem si 29. 6. 2009 začala vést svou záznamovou knihu. Dnes byla převedena i do podoby elektronické. Třeba by mé potenciální děti už nemusely slovo papír znát a nad čím by se pak bavily? Mimo této myšlenky na budoucnost je tu však i krása grafů, kterým nelze odolat. Navíc, když se přidáte, mohla by z toho být pěkná SOČka. Nebo spíš VOŠka.

Od konce června do prosince roku 2009 jsem přečetla 41 knih celkem o 13 554 stranách. Průměrný počet stran jedné knihy byl tedy 331. Ač letos mám zatím knih načteno 97 a počet stran se dostal na 24 544, tak průměrná kniha obsahuje jen 253 stran. Takže čtu více tenčích knih. Avšak srovnávám nesrovnatelné. Podívejme se raději na stejné měsíce. V období od června do října 2009 se jednalo o 34 knih, letos o 71. Stránky vycházely na číslo 11 050, zatímco v tomto roce 18 924. Má oblíbená informace o průměrné délce knihy je 325 stran loni a letos pouhých 267. Za nejzajímavější bych pokládala, že v měsíci říjnu, jsem přečetla shodný počet knih. Pouhé tři tituly. Nejspíš babí léto přeje molům. a grafům
 

Vzhledem k nové rubrice, jejíž název je, jak si každý tvor s IQ vyšším než je tykvovité uvědomil, slovo kůrovec v arménštině, přidávám ještě seznam přečtených knih za říjen. Bylo jich trapně málo, ale kvůli tomu, že jsem se sekla na Simmelovi. Bohužel jsem netušila, že nezáživná část je jen dvacet stránek, a pak to byla jízda. A Duteurte? Má nová láska.

_{Když už si nemohl dopřát tu velkou cestu, vymyslel si pro sebe cestování doma. V určité dny vycházel na ulici s vycházkovou holí a na otázky svých krajanů odpovídal francouzsky.}

_{strana 28} Cesta do Francie - Benoit Duteurtre

autor	název	strany
Simmel, J. M.	Všichni lidé bratry jsou	602
Duteurtre, B.	Cesta do Francie	221
Duteurtre, B.	Divná doba	132

Kdo zná vločku, mohlo by jej zajímat, že byla provázena hity jako: Na hradě plném bláznů, Občanské fóry, Život jako štafeta, Rychlé šípy, Milenec lady Chatterleyové, Nemluv na mě, když se holím, Dvakrát mimo zákon, Mafie po česku, Pasťák a Věčná Ambra.