Jak jsem se naučila psát &

Mnoho věcí, které jsem objevila v kuchyni, mě překvapilo a většinou i nadchlo. Proměny skupenství z tekutého na pevné a poté na uhlík. Z toho, že prodávat prošlé kvasnice je pitomost. Také objevení využití tyčového mixéru v praxi pro mě bylo velice přínosné. Nemluvě o době, po kterou mi trvalo, než jsem se podruhé odhodlala k rozpouštění čokolády v mikrovlnné troubě. Jestli chcete vědět, co se stalo s tím prvním pokusem přečtěte si znovu druhou větu. Momentálně jsem nadšená z existence filmu Julia&Julie. Vím, že psát názor na film ve chvíli, kdy od jeho uvedení na plátna českých kin uplynuly čtyři měsíce, je opožděné. Avšak celé ty čtyři měsíce jsem se snažila na něj jít. Bohužel mi to nebylo přáno. Ale dnes, když jsem hledala film k loupání arašídů na milované máslo, byl na sleduj.org. Arašídy mu nemohly uniknout. Byl to však první film, který trval déle, než jejich loupání.

Proč jsem se vlastně o tento příběh tak zajímala? Spojuje tři věci, o které se nejen v současné době hodně zajímám. Vaření, blogování a vaření. Také se tam objevila metlička na šlehání. Promiňte, ale film, ve kterém je metlička na šlehání, prostě nemůže být špatný. Technické drobnosti jako je nepravděpodobně snadná dostupnost surovin, počasí stejné v zimě i v létě a nepříliš povedené slepení obou příběhů se totiž s metličkou nemůžou měřit.

Alespoň pětinu lidí, kteří tento film viděli určitě napadlo, se do něčeho obdobného pustit. Ale zkuste si uvařit celého Labužníka! I když uvařit celou Domácí kuchařku notoricky známé Magdaleny Dobromily Rettigové, by nemuselo být špatné. Jenomže abych se do toho mohla pustit musela bych: mít svou kuchyň, přestat nesnášet přípravu masa, nebydlet na intru a samozřejmě, být o něco starší, protože vařící či pečící puberťačky prostě neletí.

Pro zájemce o zhlédnutí filmu adresa: Julie&Julia