sobota 18. září 2010

Nikdy si nebuď jist svou postelí

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 20. srpna 2008. Momentálně bych nejspíš mohla stát ve sprše a dumat nad svou nepříliš lákavou budoucností. Koupelna smrdí a pokoj na intru je maličký. Pokusím se před odjezdem požádat, aby mě na školní rok ubytovali v jiném pokoji.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 31. srpna 2008. Mám největší pokoj na intru. Okna sice vedou na silnici, ale zato je prostorný, není v něm žádná patrová postel a v koupelně jsou tři zrcadla a okno na větrání. Jsme tu tři.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 31. srpna 2009. Už nebydlím v tom velkém pokoji, ale hned naproti, ve druhém nejlepším. Je menší a je v něm patrová postel. Koupelnu mám stejnou. Vždy je jedna koupelna na dva pokoje. Mám jen jednu spolubydlící. Skoro není v pokoji, jenom v noci chrápe. Koupím si špunty.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 5. září 2009. Nemám kde spát. Vzali mi postel. Schválně jsem přijela dřív, abych si mohla vybrat, na které posteli budu spát, ve které skříni budu mít věci, a oni mi nakonec tu postel vezmou. Na co by v pokoji pro dvě, byly tři postele. Takže spím dole na dvoupatrové.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a je dnes 6. záři 2009. Musela jsem se rozloučit se dvěma nočními stolky. Patřily k té posteli. Nevadí, stejně mám ještě dva.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 9. září 2009. Už jsem si zvykla, že nemám svou postel. Dnes přišla skvělá zpráva. Prý mi ji vrátí, ale mou spolubydlící vymění za dvě upištěné prvačky. Vysvětlila jsem jim, že nemám zájem, a protože mi v očekávání, že nebudu odporovat, dali na výběr, měli smůlu.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 11. září 2009. Prvačky u mě byly orodovat. Prý je ta jejich spolubydlící strašná, že chtějí klid, že chtějí hezčí pokoj, že je mám pochopit. Hlavně tu poslední větu opakovaly asi patnáctkrát. Nakonec jsem je ujistila, že je chápu, což ale neznamená, že se kvůli nim vzdám svého pohodlí a slušně je vypoklonkovala ze dveří.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 12. září 2009. Zjistila jsem, že se vyřešilo i bez zásahu do mého pohodlí.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 31. srpna 2010. Bydlím v pokoji číslo 1. Jsem tu sama a vlastním šest nočních stolků. V buňce máme být tři. Jsem v přízemí, ale pokoj mám do zahrady, takže mě snad nebudou rušit auta. Zítra odsud odnesou postel, která je tu provizorně odložena a já si přeskupím nábytek dle svého.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 1. září 2010. Odnesli tu postel. Spím na úplně nové válendě, jak tomu tady říkají. Koupelnu budu mít sama pro sebe a botník taky. Musím někoho sehnat, kdo mi pomůže přesunout postel a zeptat se, jestli mohu uklidit přebytečné noční stolky do vedlejšího prázdného pokoje.

Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 12. září 2010. Byla jsem poprvé na praxi, a tak jsem přijela strašně ospalá. Hned v chodbě mi sdělili, že se budu stěhovat na trojku. Tak jsem začala přenášet věci a požádala jsem o přenesení skříně, protože v novém pokoji byly dvě věšákové a jen jedna poličková. Chtěla jsem dvě s poličkami a jednu s věšákem. Když je přenášeli, vyndali poličky, aby byla skříň lehčí. Protože na trojce v policové skříni jedna polička chyběla, uzmula jsem ji budoucím majitelů pokoje číslo jedna. Pustila jsem se do přesunování nábytku. Během posunování dvoupatrového kolosu, mě ospalost zcela přešla. Přemístila jsem si i svou postel, stůl dala k oknu, noční stolky vyrovnala na sebe a dala vedle skříní a dvě nadbytečné židle zatím postavila ke dveřím. Uprostřed pokoje vznikl obrovský prostor.  Okna jsou na ulici a pokoj je v přízemí. Naproti v pokoji jsou dvě druhačky. Jedna z nich je ona nesnesitelná, od které chtěly loni ty dvě pryč. Když jsme si spolu chvíli povídaly, zdála se mi milá. Ale já jsem jenom ta sebestředná, pohodlná a u učitelů oblíbená. Šla jsem smýt stěhovací pot. Pustila jsem vodu a zpod rohože, na které jsem ve sprše stála, začali vylézat černí brouci. Neječela jsem, ale tak rychle jsem se neumývala už dlouho. Ptala jsem se Nesnesitelné, zda jsou černí brouci ve sprše normální. Když zjistila, že jsou živí, letěla to řešit za vychovatelkou a já si schovávala oblečení. Prý už tam byl i deratizér. Ti brouci nevypadali, že by jim někdo někdy ublížil. Mimo vychovatelky, která je nakonec utopila.

8 komentářů:

  1. Dobrý den, jmenuji se ET a moc jsem se pobavila :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ET: Jsem potěšena. I když já se mnohdy nebavila. smajlík
    ovesná vločka: Dle sloganu Paula to je hvězda, která se ti nezdá? smajlík
    Kaunaz Isa: Přivedl jsi mne na zajímavou myšlenku. V každém komentáři je jeden smajlík. Něco by se s tím mělo udělat. smajlík

    OdpovědětVymazat
  3. Pája: Nemáš ráda smajlíky? :P

    OdpovědětVymazat
  4. Kaunaz Isa: Začínám přehodnocovat svůj názor na ně, neboť je píšu v každé druhé větě.

    OdpovědětVymazat
  5. Pája: Jenže třeba takové tečky používáme v každé větě a nevadí nám :P

    OdpovědětVymazat
  6. Kaunaz Isa: Námitka ctihodnosti! Co třeba takový otazník? Ale jinak se jedná o velice podnětnou otázku přímo k jádru věci. Nejspíš je tak malá, malá a ještě menší, nejmenší na celém světě, že si jí všimneme, až když zmizí.

    OdpovědětVymazat