Den třetí ... ztraceny

Poté co jsme vyburcovaly paní majitelku ze spánku, vyrazily jsme kolem budovy ČVUT směrem nahoru na Smrk. Kolem cesty nebylo v nižších polohách borůvek, a tak jsme vtipkovaly na adresu mlsných „studentů“ ČVUT, až do chvíle, než se zezadu zespodu ozvalo funění. Po ohlédnutí obě dívčiny spatřily příslušníka opačného pohlaví, který za nimi běžel do kopce. Lehce se vyděsily, neboť rodiče je místo mokrými botami děsili zvrhlíky. Naštěstí pán profuněl kolem a nezabýval se dvěma Borůvkami 007, kteroužto přezdívku si přiřkly po včerejším dnu. Ještě však nebyl všem setkáním konec. Zanedlouho se ozvalo opět funění. Vynořil se druhý a měl s sebou i psa. Ten si nesl batoh a my dál zobaly borůvky. Počasí bylo oproti včerejšku nádherné. Ani zima, ani vedro, lehce pod mrakem, ale bez mlhy.

Na Smrku spousta turistů, a pak už to bylo jen horší. Avšak pouze do okamžiku, kdy jsme u Medvědí boudy zahnuly řídíce se šipkou doleva. Po široké cestě jsme už osaměle pokračovaly dál a dál až k rozcestí. Tam však červená značka zmizela. Pátraly jsme ve všech směrech, ale červené značky nebylo. Šlo o nejdelší etapu z celého týdne, nohy bolely a my začaly být nervózní. Naštěstí jsme už šly po asfaltce, kde dokonce občas projelo auto. Možnost dostat se do Nové Seninky přes Kladskou bránu jsme odepsaly jako nereálnou a byly si jisté, že vyjdeme v Kunčicích, nějakých šest kilometrů od cíle. Tak to také skutečně bylo. V Kunčicích jsme nejprve potkaly skoro utrženou rýnu, které by si nevšimnul jen slepý, na které byla cedulka „Pozor rýna“.
Stanovily jsme pořadí: jízdní řád, hospoda, rozcestník. Na první štaci jsme zjistily, že autobus jede za dlouho a jen k rozcestí. Na druhé jsme si objednaly kynutý knedlík s povidly, sypaný mákem. Jelikož cena za jeden byla 35 Kč, rozhodly jsme se, jsa hladovy po přestálé nejistotě, pro knedlíky dva. Když jsme poté uviděly knedlíky o průměru kompaktního disku, lehce jsme se vyděsily, ale nakonec knedlíky zmizely v žaludcích.
Nohy bolely a pálily přímo pekelně, ale autobus jsme nakonec zavrhly a vyrazily do Nové Seninky pěšky. Pamětiva na poměrně přitažlivé stránky podniku, kde jsme měly strávit noc, kulhala jsem jako o život. Kousek od Seninky se jedné motoristce zželelo dvou ploužících se stínů a nabídla nám svezení. Žel příliš pozdě. Před penzionem nám spadla čelist. Zhýčkány přepychovou Ramzovou, jsme stanuly před hospodou, která nejspíše bývala školou. Uvítal nás pán, který přílišnou důvěru nevzbuzoval. Poté, co si vzpomněl, že jsme volaly, se zamyslel, kam nás umístí, zatímco my jsme únavou málem vzaly směr podlaha. V tu chvíli jsme měly dojem, že je na nás upřena pozornost celého lokálu.
Naštěstí jsme překonaly několik chodeb a ubytovaly se v menší tovární hale. Pokoj byl ohromný, vyplněný třemi palandami, skříněmi a stolem. Okna vedla na zahrádku restaurace a slibovala rušnou noc. Odpotácely jsme se do umývárny, kde se nám dostalo překvapení v podobě skoro nové bílé koupelny. Toho dne jsem opět litovala, že nemám boty na přezutí. Také docházely náplasti a byly třeba. Nohy zespod křídově bílé, necitlivé na dotek s několika puchýři. A čekal nás Králický Sněžník ...
Nucená ztráta správné cesty, způsobila, že z líčení byly vypuštěny následky dešťů. Respektive malé potůčky, bahno a velké louže.

Kusé informace
počet kilometrů: 24
čas: cca 9h
průměrná rychlost: 2,66 km/h
výdaje: 270 Kč (200 Kč ubytování U Štefana) 

Trasa:
Smrk - hraničník        5,5 km
Brousek            0,5 km
Císařská lovecká chata    3 km
Paprsek            2,5 km
Medvědí bouda        2,5 km
Nová Seninka            10 km

opouštíme Ramzovou - v botách ještě trochu čvachtá

tak jsme tady - o kus dál než jsme chtěly