pondělí 4. října 2010

Normální pondělí

Možná někteří z vás ví, že studuji soukromou školu a v rozvrhu se mi objevuje i pár cizích jazyků.
V neděli v noci jsem si zabalila své „austiňácké“ věci a nožík, jehož součástí je i plochý šroubovák a pilníček na nehty, jsem nechala doma. Protože v ložnici se už spalo, nevytiskla jsem si učební texty do informatiky, ale nachytala si k obědu anglická slovíčka. Po půlnoci jsem konečně usnula.

Čekám na křižovatce před školou a kolem mne je slyšet písnička.


S tímto se po šesti hodinách spánku probouzím a kupodivu dobře naladěná odjížděním do továrny. Jelikož mám v našem okresním městě při přestupu čas, dávám si v pekárně snídani. Je to velmi oblíbený okamžik dne, a nejen díky němu mám ráda pondělky. K čaji si přiberu i celozrnný croissant. Ve stejně pohodovém pomalém tempu dojdu zpátky na nádraží, naskočím do MHD a vyrážím k místu výkonu praxe.

    Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 28. září 2008. Ve škole mě vytáhli na testy na drogy a alkohol. Výsledek byl negativní.
    Dobrý den, jmenuji se Pavlína a dnes je 4. října 2010. Byla jsem vybrána na test na alkohol.

Nejspíš je to ve mně, že v každé organizaci, kde testování probíhá, mě vytáhnou hned první měsíc. Svou roli v tom určitě hraje má abstinence, neboť je snadné být abstinentem, když vám stejně nikde nesmí  nalít................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................... další příjemné (tentokrát bez ironie, prosím) denní zážitky podléhají mlčenlivosti...............................
......................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................
Po čtyřech hodinách opouštím tovární haly bohatší o tyčinku Snickers, chvíli se rozněžňuji nad krásami okolních kopců, a pak už si to autobus sviští k nádraží. Tentokrát rychlý přestup a kolem jedné už mi zbývá posledních pár pěších metrů k domovu. Časově tak akorát na dokončení referátu a vytisknutí informatiky.  Náhle mě napadá taková znepokojující myšlenka, že asi nemám klíče. Už se mi to jednou stalo, neboť vedu odděleně klíče od intru a od domu a ty od domu používám jen v pátek večer, takže je nechávám volně v tašce a nenosím je v peněžence. Žel bohu, v tašce jsou i teď. Pokusím se zazvonit, ale nikdo není doma. Napíšu tedy zprávu, jak na tom jsem a nechám ostatní, aby rozhodl, co dál. Rozhodnutí zní jasně: vloupej se. Je mi popsán způsob, který v konečném důsledku zahrnuje:
  1. hledání klíčů na místě, kde byly mnoho let
  2. odmontování tahátka na zip z peněženky a pokus změnit je ve šroubovák (zatímco nožík leží spokojeně ve stejné tašce jako klíče)
  3. konzumace první části tyčinky -> myšlenka: v garáží musí být nějaké nářadí
  4. sundání truhlíku na květiny
  5. vniknutí do garáže oknem (úspěšné je až druhý pokus, kvůli nedostatku manévrovacího prostoru)
  6. krádež kleští
  7. konzumace druhé části tyčinky
  8. odstraňování šroubů za pomoci kleští
  9. házení balónu Changové, která je nadšená, že s ní někdo tráví venku tolik času
  10. obava před spatřením sousedy, kteří by teoreticky mohli aktivně volat policii anebo mít sice přátelské, ale nepříjemné otázky
  11. sundání mříže
  12. pocit, že jsem se stala členkou Správné pětky
  13. přemýšlení nad taktikou zdolání dvoumetrové hloubky
  14. rozloučení se s mírně ušpiněnou bundou
  15. slézání ve stylu nohy napřed
  16. hladké přistání
  17.  transformace bundy na velmi špinavou
  18. hledání šroubováku
  19. snaha otočit klíčem s jeho pomocí
  20. vybodnutí klíče ze zámku
  21. odmontování části kliky, za účelem zjištění, že tak se za sklepa taky nedostanu
  22. hledání jiných klíčů, neboť některý tam přece musí pasovat
  23. nález svazku nově vyhlížejících klíčů
  24. pomocí trubek vyhoupnutí se ven
  25. házení míče Changové
  26. testování klíčů na všechny dostupné dveře
  27. odemčení dveří od kůlny (úvahy nad skvělými vlastnostmi rýče Fiskar)
  28. čtení Ony
  29. rozhodnutí o návratu do sklepa za účelem zahlazení stop
  30. (Představte si, že ležíte v posteli na zádech. Odstraňte postel. Spusťte ruce tak, aby svíraly s podlahou a tělem pravý úhel. Nohy namontujte do otevřeného sklepního okna.)
  31. zápas se psem olizujícím váš obličej, když se snažíte o druhý sestup
  32. úspěšný sestup
  33. zahlazování stop
  34. výstup pomocí trubek hlavou napřed
  35. útok divé zvěře
  36. pozice na zádech, nohy ve sklepním okénku, Changová motající se mi kolem hlavy
  37. úžasný výkrut, nohy se dostaly ven
  38. vztyčení se do kleku
  39. únik před šelmou
  40. otřepání kalhot a částečné zcivilizování se
  41. příchod mamky a odemknutí dveří
Tímto jsem chtěla naznačit, že i se správnými informacemi zevnitř a nákloností hlídacího psa, se mi nepodařilo dostat se do vyšších pater domu. Nikoliv kvůli kvalitě zabezpečení, ale kvůli vlastní nešikovnosti. Zítra si objednám první lekce otvírání zámku bez klíče u svých spolužáků. Přeji pěkné a poklidné pondělí a zapomínejte si klíče. Je to legrace, ale musí se vám povést dostat se dovnitř.

15 komentářů:

  1. Nehleď na kvalitu rýče, nemáš-li klíče.

    OdpovědětVymazat
  2. Kvůli zapomenutým klíčům jsem si taky prožil pár podobných pokusů. I když posledně (minulý pátek) jsem měl štěstí. Prošel jsem Mikulčice, abych našel azyl u prarodičů, kteří nebyli doma. Potom jsem zkusil strejdu, ovšem se stejným výsledkem. No a tak jsem svou procházku zakončil tam, kde jsem ji začal a za sledování Mighty Boosh trpělivě vyčkával, až mne někdo zachrání (přes ploty už nelezu).

    Chvála bohům za mladší sestry :P

    OdpovědětVymazat
  3. Představa podobné anabáze v mém současném domově mě děsí. Hlavně proto, že sklep je jediná věc v tomto domě, kterou netoužím poznat.

    PS: podobně jsem kdysi skončila taky. Až na to, že klíče byly zastrčené zevnitř a nikdo neotevíral. Zachránili mě sousedi...já vím, já vím.

    OdpovědětVymazat
  4. A právě proto jsem všechny své klíče spojil do jednoho olbřímího svazku, který lze navíc využít při sebeobraně.

    OdpovědětVymazat
  5. Jerry: Tak pán má i básnické střevo =)
    Kaunaz Isa: Taky si myslím. Kdybych nechtěla stihnout autobus (stejně jsem ho zmeškala), tak si počkám a v zimě zalezu k Changové do boudy, má vytápěnou podlahu.
    ovesná vločka: To už je holt život.
    Khors: Jo, jenomže, kdo se s tím má furt tahat. Leda bys mi ty nodil klíče a já se ti pokoušela prát =)

    OdpovědětVymazat
  6. Nemá. Jenomže vono se to tak nabízelo. Náhodou, komu z vás se stalo, že by složil básničku ve snu? Bylo to něco o myšce, pravda, rozčtvrcené, která hází svoje kousky těla kolem sebe. To jen tak někdo neumí.

    OdpovědětVymazat
  7. Jerry: Sedí myška v rohu, v pastičce má nohu. Občas něco pípne, asi chudák brzo chcípne.
    Ale to není z mé hlavy =)

    OdpovědětVymazat
  8. Nene to nebylo ono. Však víš, jak se sny těžko pamatují.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak co se týče básnění ve snech, ani bych se tomu nedivil. Onen výtvor bych si dokonce i rád přečetl. Mám totiž zkušenosti s tím, že básně vypadají různě a dostávají rozličné popisy, většinou ne zcela přesné.

    A ano, taky jsem zvědavý (tématicky zajímavá báseň)

    OdpovědětVymazat
  10. Pamatuji se jen verš: Hází boky od pasu a malé kousky ocasu. Kdo to dodělá?

    OdpovědětVymazat
  11. Jerry: Kdo jiný by to mohl dodělat, než sám autor? Jodid je zvědavý (stále a pořád) a trpělivý :P

    OdpovědětVymazat
  12. Když já na básničky moc nejsem. Proto jsem se ptal. Třeba někoho něco napadne. Třeba ji přejel kombajn.

    OdpovědětVymazat
  13. Jerry: Jsme zklamáni. Ale nic se nedá dělat. My klasické básně nepíšeme, tématicky též většinou jiné věci, nežli bylo nastíněno. Takže nám bude muset stačit ten kombajn.

    A myš zůstane jen obyčejnou myší, žádná sláva ji nečeká.

    OdpovědětVymazat
  14. Todle bylo daleko lepší než Správná pětka. Ta mě nikdy nebavila, tohle jo :-)
    Simmelovi jsem rovněž nepřišla na chuť, vezmi do ruky něco lepšího a netrap se s ním ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. ET: Mě bavila. Hlavně svačiny a maringotky. Od Simmela se mi velice líbilo Nechte prosím kytky žít. Ten nápad zběhů ze života.

    OdpovědětVymazat