"Dort." "Dort s kávou, s kakaem, s vodou...?" "S mandlovkou."

Dneska se můj palec pěkně zapotil. Nejprve radil hodnotu funkcí tangens a kotangens ([astaróžna] píše se s K), když α byla rovna 45°. Potom ocenil výkon „feťáka*“ na kole, neboť zatímco já musela vyskočit, abych se dotkla spodku železničního přejezdu, on mě s elegancí ježka objel a jen tak mimochodem přejel prsty po spodní části druhého mostu. Avšak námaha mého palce se nedá srovnávat s aktivitou, kterou jsem vyvíjela při válení nudlového těsta v sobotu. Byla zrovna vražedná vedra, ale ani tak toto podlé těsto nepřekonalo zpracování marcipánu za teplot o mnoho nižších.

*Feťák je definován jako osoba s dredy, klaunskými botami a palestinou kolem krku.

Správný dort se neobejde bez potahu marcipánem a vyzkoušet si to vlastníma rukama byl opravdu zážitek. Stejně tak předchozí zpracovávání „mandlovky“. Všude se psalo „neutopte marcipán“, a tak jsem podle receptu dala trochu vody. Problém byl v tom, že zatímco všechny ostatní suroviny jsem násobila třemi, voda byla pro jistotu dělena dvěma. Více než půl hodiny jsem bojovala s tuhým moduritem. Potom jsem se rozhodla zariskovat a k části hmoty přidat vodu a „Ejhle!“ ono to šlo. Tak jsem ještě chvíli zdatně topila, ale bohužel pohřeb je pohřeb, a tak jsem toho nechala a vyrazila ku krchovu. Jediné nač jsem nepřišla bylo, zda všichni kupovali kytky v tom samém květinářství, anebo zda mají všude ty stejné otřesné plastové mašle. Zato jsem byla jediný člověk s mandlovou esencí v kabelce, neboť falešný marcipán alias mandlovka, má právo po mandlích aspoň vonět, když už je jinak z cukru, který ucpal síto a odmítl se přesít, a sušeného mléka, které naopak očka v sítu zcela ignorovalo a propadlo bez nějakého provzdušnění.

Po návratu jsem si s mandlovkou dala v ringu další kolo. Po vytažení z lednice, kam jsem ji uložila, byla jako kámen. Mnoho vody, ran pěstmi, za které by se nemusel stydět žádný boxer, potu a pár mikrovln ji přivedli k rozumu a mě k poznání, že cukráři nemusí do sauny ani do fitka, neboť je v kondici udržuje příprava mandlovky. Že to co mají na rukou jsou svaly a ne tuk, a že záchranné vesty mají proto, aby zachránili topící se marcipán. Ano, přes veškerou snahu se mi jej další den přeci jen při barvení s velkým málem podařilo utopit. Byl už hodně tvárný, ale ještě ne utopený.

Na potažení jsem použila několik videí, trochu šikovnosti a práci s válečkem. Vyválela jsem obrovskou placku, tu opatrně přenesla na válečku, přehodila přes dort, vyhladila boky, uřízla přebytečné části a dala do lednice. A krém pod dortem tekl a tekl. Zatímco tekl, přeměnila se kuchyně v mateřskou školku. Tři osoby starší patnácti let, z nichž dvě již vlastní řidičské oprávnění, barvily marcipán, modelovaly kachničky, kytky, medúzy, vykrajovaly kolečka a lepily je na tekoucí dort. Po mnoha hodinách bylo hotovo. Můj první dort.
A jak chutnal? Možná příliš mnoho ananasu, ale jinak si jde palec zase zacvičit =)

čtěte také:

Odpovědi na přání 

Piškotový korpus o šesté ranní 

Piškot s krémem a marmeládou, prosím.

Můj první dort