úterý 15. června 2010

"Dort." "Dort s kávou, s kakaem, s vodou...?" "S mandlovkou."

Dneska se můj palec pěkně zapotil. Nejprve radil hodnotu funkcí tangens a kotangens ([astaróžna] píše se s K), když α byla rovna 45°. Potom ocenil výkon „feťáka*“ na kole, neboť zatímco já musela vyskočit, abych se dotkla spodku železničního přejezdu, on mě s elegancí ježka objel a jen tak mimochodem přejel prsty po spodní části druhého mostu. Avšak námaha mého palce se nedá srovnávat s aktivitou, kterou jsem vyvíjela při válení nudlového těsta v sobotu. Byla zrovna vražedná vedra, ale ani tak toto podlé těsto nepřekonalo zpracování marcipánu za teplot o mnoho nižších.
*Feťák je definován jako osoba s dredy, klaunskými botami a palestinou kolem krku.

Správný dort se neobejde bez potahu marcipánem a vyzkoušet si to vlastníma rukama byl opravdu zážitek. Stejně tak předchozí zpracovávání „mandlovky“. Všude se psalo „neutopte marcipán“, a tak jsem podle receptu dala trochu vody. Problém byl v tom, že zatímco všechny ostatní suroviny jsem násobila třemi, voda byla pro jistotu dělena dvěma. Více než půl hodiny jsem bojovala s tuhým moduritem. Potom jsem se rozhodla zariskovat a k části hmoty přidat vodu a „Ejhle!“ ono to šlo. Tak jsem ještě chvíli zdatně topila, ale bohužel pohřeb je pohřeb, a tak jsem toho nechala a vyrazila ku krchovu. Jediné nač jsem nepřišla bylo, zda všichni kupovali kytky v tom samém květinářství, anebo zda mají všude ty stejné otřesné plastové mašle. Zato jsem byla jediný člověk s mandlovou esencí v kabelce, neboť falešný marcipán alias mandlovka, má právo po mandlích aspoň vonět, když už je jinak z cukru, který ucpal síto a odmítl se přesít, a sušeného mléka, které naopak očka v sítu zcela ignorovalo a propadlo bez nějakého provzdušnění.


Po návratu jsem si s mandlovkou dala v ringu další kolo. Po vytažení z lednice, kam jsem ji uložila, byla jako kámen. Mnoho vody, ran pěstmi, za které by se nemusel stydět žádný boxer, potu a pár mikrovln ji přivedli k rozumu a mě k poznání, že cukráři nemusí do sauny ani do fitka, neboť je v kondici udržuje příprava mandlovky. Že to co mají na rukou jsou svaly a ne tuk, a že záchranné vesty mají proto, aby zachránili topící se marcipán. Ano, přes veškerou snahu se mi jej další den přeci jen při barvení s velkým málem podařilo utopit. Byl už hodně tvárný, ale ještě ne utopený.


Na potažení jsem použila několik videí, trochu šikovnosti a práci s válečkem. Vyválela jsem obrovskou placku, tu opatrně přenesla na válečku, přehodila přes dort, vyhladila boky, uřízla přebytečné části a dala do lednice. A krém pod dortem tekl a tekl. Zatímco tekl, přeměnila se kuchyně v mateřskou školku. Tři osoby starší patnácti let, z nichž dvě již vlastní řidičské oprávnění, barvily marcipán, modelovaly kachničky, kytky, medúzy, vykrajovaly kolečka a lepily je na tekoucí dort. Po mnoha hodinách bylo hotovo. Můj první dort.
A jak chutnal? Možná příliš mnoho ananasu, ale jinak si jde palec zase zacvičit =)



čtěte také:

15 komentářů:

  1. Teda, tak já normálně hledám marně slova obdivu. Vážně super dort! A fotka na řezu bude? Já si pořád pohrávám s představou vlastní výroby marcipánu, ale vždycky nakonec zvítězí má lennost a to, že nemám marcipán ráda :-)
    Ale tvůj krásný dort mě asi donutí překonat obavy i svou vrozenou lennost a nakonec se taky něčeho podobného vrhnout. Tak snad až příští rok, až bude mít dítko druhé narozeniny :-)
    Fak klobouk dolů!

    OdpovědětVymazat
  2. Teda ta poslední věta, samozřejměmělo být FAKT klobouk dolů :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ah!!! Ah!!! A!!! Aááááááá.
    Puntíkatej dort!!!
    Ááááá.
    Nutně potřebuju.
    Ááááááá.

    OdpovědětVymazat
  4. Až se vzpamatuju z toho šoku, napíšu ti, že je naprosto úžasnej, skvělej, báječnej a optám se, jestli si na vzor uplatňuješ autorská práva.
    Ale teď jdu ještě chvíli lapat po dechu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Madla: Děkuji, fotku na řezu jsem bohužel nezvládla, tak snad příště. *usilovně se modlím o nějaké příště* Jinak já marcipán ráda i ostatní v rodině, ale oni mají rádi tady tuto hmotu, zatímco já si "šlapu" v tom skoro pravém.
    ET: Ještě jsem si potom říkala, že měl být červeno-bílý =)

    OdpovědětVymazat
  6. Je překrásný a jakékoliv změny by mohly být ke škodě :)
    Jak jsi dělala ty puntíky? Rozválená placka a vykrajovaná malinká kolečka? Jako třeba u lineckých koleček vnitřky?

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že do toho dortu jsem se zamiloval...

    OdpovědětVymazat
  8. ET: Přesně ty a žádné jiné =) Přilepovali jsme trochou vody.
    Kaunaz: Myslím, že mě to potěšilo...
    Lucie: Děkuji =)

    OdpovědětVymazat
  9. Nemohla by sis mě vzít za ženu a péct mi? To by mi asi dost vyhovovalo :-)

    OdpovědětVymazat
  10. PS: A že jsou ty kolečka vykrajovaný injekční stříkačkou s uříznutým vrškem?

    OdpovědětVymazat
  11. ET: To beru =) Jak jsem již několikrát říkala, vezmu si každého, kdo bude ochoten mi poskytovat peníze na pečení a ještě to bude likvidovat tak rychle, abych nestíhala tloutnout. A vnitřky jsou výsledkem tvého prvního tipu - vnitřky lineckých koleček.

    OdpovědětVymazat
  12. A odkud se tam na nich vzaly ty křížečky nahoře? (Než jsem měla vykrajovátko na vniřky, vypomáhala jsem si právě stříkačkou se seříznutou špičkou a když jsem dostatečně často kolečka nevypichovala po jednom nebo po dvou, to vrchní bylo takhle pěkně okřížečkované :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Křížeček byl jen na jednom. Tatínek se v záchvatu inspirace pokoušel idělat Paralen =) Pomohl si příborákem =)
    PS: vypichovaly se po jednom, ale byly jsme na to dvě

    OdpovědětVymazat
  14. gratuluji k tvému prvnímu dortu :) opravdu jsi šikovná, já bych do toho s tím marcipánem asi nešla, ale tebe obdivuji :)

    OdpovědětVymazat