Otevřený sáček lískových oříšků padá k zemi. Ovesné vločky se sypou po lince i mimo ni. V obchodě kašlou na uspokojení vaší potřeby koupení másla. Přesto všechno je však možné upéct jednoduchý zdravý koláč remoskáč, protože smůla ani nestihne zaregistrovat, že jej děláte.
To jen, že nemáte vymýšlet úvodníky před tím, než ochutnáte ba dokonce vyndáte z pečícího stroje výsledek. Ten koláč nevypadal lákavě. Ten koláč vypadal božsky – zdravý, s tvarohem a jablky, ovesné vločky a k tomu s možností naučit se něčemu pro mě zcela novému – pečení v remosce. Jenomže, ouha.
Poučena receptem a zkušenostmi zajistila jsem si nákup surovin, aby náhodou nechyběla nejdůležitější ingradience. Vše až na máslo bylo doma. Víte jaký byl problém sehnat před Vánoci máslo?
Začátek byl snadný. Toto byla věta jednoduchá. Sypkou směs by dokázalo vytvořit i dítě*, natož já, dítě prudce inteligentní a přehnaně skromné. Vločky a oříšky se sice válely na zemi, ale nešlo o nic, co by smetáček pod mým vedením nezvládl. Jablka nastrouhat a s tvarohem smíchat, stále se vše vedlo dle receptu. Dokonce jsem ani nezničila skleničku na med, jak je mým milým zvykem. Bohužel se objevil jeden drobný detail, který očividně nebyl tak drobný, jak se tvářil. Má tvarohová náplň byla tekutá i bez přidaného mléka, a proto jsem ji netopila a nechala ji být. Vyložení remosky bylo otázkou chvíle a spálení pečícího papíru rovněž.
Během pečení jsem lehce zavzpomínala na své první setkání s remoskou, při kterém paní učitelka ve škole propálila linku a výsledek – maso s cibulí a citronem –mě uchvátil natolik, že jsem remosku považovala za nástroj ďáblův určený k mučení chuťových buněk. Ovšem kam čert nemůže nastrčí kuchaře, takže se remoska dočkala zmrtvýchvstání. Po prohlédnutí prachu, zda se v něm nenacházejí nové formy života, jsem jej nemilosrdně setřela. Připomenuvše si nešťastnou učitelku a přečtivše zprávu od maminky, posadila jsem remosku na prkýnko. Po zapnutí se od ní linula zvláštní, nikoli však orientální vůně. Jak jsem později zjistila, jednalo se o málo zastřižený pečící papír. Nakonec však vůně vloček zvítězila.
Nijak moc jsem nehlídala čas, a tak mě tmavší připálené boky příliš nepřekvapily. Překvapil mne až sypký spodek. Co se chuťových dojmů týče, místy mě něco prlilo na jazyku, ale zda to byly ořechy nebo kypřící prášek v té části směsi, která zůstala suchá, to nevím. Každopádně švédské koláče nechám býti švédskými koláči, s remoskou se skamarádím, pokud mi slíbí, že nebude dopalovat papír a půjdu ještě jednou ochutnat, protože ostatním chutnalo.
Na druhý den jsem si přidala a sypkou směs zalila mlékem, mňam.
*k nazvání sebe samé dítětem mne opravňuje skutečnost, že jsem tak nazývána v matematice
čtěte také: Remoskový vločkový koláč
Remoska? To je nějaká speciální forma (nevím jak jinak to nazvat) na koláče? Každopádně vypadá to dosti chutně:)
OdpovědětVymazatUmíš upéct sýrový koláč? Zrovna dneska jsem jeden měla a připadal mi takový tuhý a chuť sýra jsem tam prostě nějak nemohla nalézt. Má takhle sýrový koláč opravdu chutnat nebo to bylo nekvalitou? A peče se vůbec sýrový koláč?
Jinak, musím se přiznat, že mi chybí Kestler - ty tvoje neuvěřitelně inteligentní články! Samozřejmě, že toto jsou také moc zajímavě napsané články o vaření, ale přeci jenom...:)
Trochu to připomíná pánev s pokličkou, strčí se to do elektriky a nestaráš se o to. Něco jako trouba, ale v malém.
OdpovědětVymazatCo se týče sýrového koláče, tak se na něj chystám tento víkend. Sýrový koláč, po anglicku cheesecake, existuje. U nás přirovnává ke tvarohovému koláči, ale narozdíl od něj se peče ze smetanového sýra. Rozdíl mezi smetanovým sýrem a tvarohem je, že sýr je slanější a myslím méně tučný, ale tím si nejsem jistá. Měl by být, co se skupenství týká spíše krémový.