Domácí úloha z matematiky

Po dvou hodinách čtení zábavných fejetonů vám dockvane, že se úkol z matiky sám neudělá a pustíte se do víru čísel.
První příklad vyřešíte možná trochu složitější cestou, než váš učitel čeká, ale uděláte si navíc poznámku, kde vzal podmínku, že x musí být větší než nula.
Druhý příklad řešíte stejnou cestou, je opět správně, a tak jen uděláte k předchozí připomínce šipečku a dotaz „Proč ne ypsilon“.
Po pěti minutách strávených nad třetím příkladem objevíte stejnou cestu, jakou došel k výsledkům i učitel a tentokráte nekladete jeho podmínkám žádné podmínky.
Ve druhém úkolu si přimyslíte pár nových matematických pravidel a začne vás to bavit.
Ani následující příklad nezastaví váš dobrý rozmar, i tak ale zjišťujete, že něco chybí.
Třetí hádanka vám dá jasně najevo, že cesta do hlubin učitelovy duše nebude procházka růžovým sadem. Načež se rozhodnete, že bez kompasu v jeho příkladu bádat nebudete. Mimo toho zjistíte, že vám chyběla touha po podmínkách, od které upustil.

K poslednímu cvičení postupujete v duchu radostném a brousíte si kuličkové pero na další zkoušku. S trochou fantazie a teoriemi, ze kterých by Aristoteles radost rozhodně neměl, máte dojem, že k vám štěstí obrací svou tvář. Ovšem bohužel vedle vás stojí dítko Štěstěny, a tak se na vás Štěstí zadívalo jen na okamžik, zatímco otáčelo hlavu o pár stupňů jinam.
Vy však navzdory absence štěstí (a rozumu) začínáte dosahovat veselého a halasného smíchu. Jen absence piktogramů pro značení příkladů podle vás ubírá úkolu na kráse. Ovšem skutečnost, že jsou jen písmena a čísla vyřešíte zdařile za pomoci otazníčků. Potom dáte do Skype stav

„V půlce úkolu z matiky vám dojde, že nejste matematičtí géniové a začnete se neovladatelně smát. Pak si představujete, jak se asi kříží mocniny...“

Po přepsání třetího příkladu vám dojde, že bez těch dvou předchozích nedořešených se dál nehnete a vyrazíte pro učebnici matematiky. Lehce se u toho potácíte a cestou smolíte článek na téma „Domácí úloha z matematiky.“
Po třech minutách zjišťujete, že váš učitel si vymýšlí a příklady, které vám zadal ještě nikdo neobjevil. Kupodivu se vám to jeví jako dobrý nápad.
Po chvíli práce s kalkulačkou si ujasníte, že tři na třetí nebude devět a zjistíte, že to asi má nějakou logiku. Dostáváte se k výsledku, zahazujete nepotřebnou učebnici a vracíte se k příkladu označenému otazníčkem.
Po deseti sekundách znechuceně zjišťujete, že to máte dobře a těšíte se na podmínky. Vaše znechucení dosáhne vrcholu, když se s výsledky shodujete, ale neházíte flintu do slunečnic, co rostou kolem intru a označujete poslední příklad sluníčkem.
Při spatření mínusek tam, kde byste je nečekali ani ve snu, se je rozhodnete neřešit, času je dost a opět zkoušíte metodu pokus omyl. A hele, výsledek je pěkný. Bohužel je to omyl. Po chvíli se dostanete k iks na jednu polovinu a začínáte zkoumat ypsilon. To nabývá v následujících minutách čím dál fantastičtějších hodnot, ale ke třem polovinám se neplíží žádná z nich. Najednou vám to dojde že by tři na třetí?. V podmínce odtušíte, že x ani y se nesmí rovnat nule.
Navrátíte se k poslednímu nevyřešenému případu, úvodem odhalíte jednu pitomou chybu a pak chvíli uvažujete o rozmanitosti druhů a jejich křížení. Nakonec risknete Frankensteina. Dostanete se ke správnému výsledku, jenom už vaše fantazie není to co bývala, a tak nemůžete přijít na poučku, kterou byste mohli uplatnit. Přemýšlíte o štěpení dělením a přijde vám to jako hodně špatný nápad. Ale účel světí prostředky. Nakonec opět několika neobratnými tahy vykouzlíte požadované číslo a vítězný chechot přehluší myšlenku, že v testu byste to nenapsali. S úsměvem se tedy jdete raději topit do sprchy.