Jak s tímhle mohli dobýt svět?

Před mnoha a mnoha lety v místnosti nepříliš osvětlené stropním lustrem otvíraly dvě holčičky červené krabice se zlatým Emkem. V jednom byl pěkný plyšový papoušek v nevkusném béžovém plastovém vejci a ve druhém plyšový tučňák v neméně nevkusném zeleném plastovém vejci. Zbytek příběhu si ani jedna z aktérek nezapamatovala, a tak si uchovaly dětský sen, zajít si někdy do McDonald’s a dát si „hambáč“

zdroj: http://www.mcdonalds.cz/cs/produkty/produkty/sendvice.shtml

26. března 2010 Zlín
„Já se bojím.“ „Je třeba zaútočit čelem,“ pronesla menší pevným hlasem a vtrhla do dveří krále rychlého občerstvení. Posléze stejně rychle vycouvala ven, neboť paní s kočárkem jí hrozila převálcováním. Konečně však byly uvnitř. První pohled jejich odhodlání neposílil. Ledabyle naskládané stolky osídlené několika velmi málo lidmi nalevo, objednávací pult napravo, stěny vymalované povinnou žlutí, černé reflektory na žlutém stropě, prosklená stěna s výhledem do ulice. Menší k ní zamířila argumentujíc slovy, že je z ulice neprůhledná. Nevěděla, zda to je pravda, ale sestřino oponování nebrala příliš v potaz. Raději ji zbaběle poslala, ať si objedná jako první.

Starší nedali tatarku, mladší ji však vydobyla. První zklamání přišlo brzy, balíčky nebyly červeno-žluté. Druhý poznatek byl však velmi příjemný. Dostala neuvěřitelných osm ubrousků, nejspíše jako kompenzaci nedostatku červené barvy.
První obětí jejich žaludků se staly hranolky. Zklamání druhé, nebyly v  papírovém obalu. Vzhledem k sáčkovému balení byl řešena situace, jak na ně nalít tatarku. Rozpaky však posléze vyřešila tatarka sama. Její chuť zapříčinila poznání, proč si lidé dávají hranolky raději s kečupem. Tatarka u MeCa se prostě nedá jíst. Každopádně hranolky chutnaly skvěle.

zdroj: http://artofconversation.typepad.com/art_of_conversation/2007/05/an_innocent_abr.html

To na čem celý McDonald stojí, přišlo na řadu vzápětí - hamburger. Víte, že různých hamburgerových odrůd prodal McDonald v České republice za rok 2008 více než 30 milionů kusů? Znáte obrázky? Zapomeňte na ně. Tmavý povrch unavené housky bez jakýchkoliv semínek. O přítomnosti masa se přesvědčíte až po rozevření. Nepříliš dobrý nápad. Kečup smíchaný s hořčicí a nakrájená cibule, budiž. Ani ne půlcentimetrový velmi unavený plátek mletého masa a hit sezóny - mrtvý okurek. Z naprosto neznámého důvodu jedno kolečko okurku, které nemělo žádný účel a navíc bych o jeho spotřební lhůtě pochybovala, kdyby si zrovna na čerstvosti surovin MC nezakládal. Chuť? Chuťové buňky, přítomné tomuto experimentu, raději spáchaly harakiri, stejně jako jejich předchůdci před mnoha lety. To vysvětluje ztrátu paměti. Několik přeživších řeklo, že chuť housky byla horší než u klasického pečiva. Maso? Pochopen význam sousloví - chutnal jako piliny. Vedle stále většího úžasu nad tím, jak restaurace, která si zakládá na hamburgeru, může být tak úspěšná, se objevil úžas nad tím, jak se po tomhle může tloustnout? Vždyť víc než dva může sníst jen vrah chťových pohárků a o výživových hodnotách si popovídáme jindy.

zdroj: http://theartblog.org/2009/01/seeing-and-surveillance-from-artist-to-artists/

Hračku nyní představuje cosi plastového, nevkusného, co přímo křičí „Made in China“. Když máte smůlu, dostane váš společník hnus se zvukovým efektem. Pokud vás má smůla ráda, bude s tím blbnout následujících osm hodin.

Po předchozím zklamání bylo jasné, že dívčiny k MC hned tak nezajdou. V rámci programu ochutnávání čokolád nakonec mladší opět vyrazila k pultu objednat si něco s názvem horká čokoláda a jablečná taštička. Jelikož sladké zbožňuje, měl MC velké šance zabodovat. Taštička vypadala na první pohled doopravdy dobře. Avšak těsto bez chuti, jablečná náplň složená z kousků jablek a velmi přeslazeného sirupu, kombinace která měla fungovat, ale nějak se porouchala. Alespoň vzhled taštičky odpovídal obrázkům. Čokoláda na první pohled připomínala napěněný jar, ovšem ten nejspíš není tak sladký.

Zbývala jen návštěva toalet. Ty se ukázaly jako sice nepěkné a zanedbané, ale zato velmi inspirující, neboť začátek článku pochází právě odsud. Před odchodem byl na poslední chvíli uchvácen dvojjazyčný leták o spokojenosti. Modrý. Stejně modrý jako barva obsluhy. Vím, že MC jde na zeleno, ale proč modrá? A proč všichni ti pracovníci vypadali zvadle? Na okurku neměli, ale stejně mi připadali trochu deprimovaní.
Obsluha restaurace byla ohodnocena jako dobrá. Koneckonců plnili co měli, a kdybych chtěla vyčítat zdeprimovanost, mohli by být deprimovaní ještě víc. Jídlo se však kolonce neuspokojivé nevyhnulo. Čistota díky toaletám a skvrně od kávy na stolku, i když jsem viděla jednoho člena personálu, jak vedlejší stůl otírá - měl krásný velký sprej a rozprašoval vodu -, spadla z dobrá na neuspokojivá. Hodnota za peníze byla velmi bolestivá položka, neboť vědomí, že za poloviční cenu jsem mohla mít skvělý kuřecí zavináč - tortila s kuřecím masem - jednoduše hodně bolelo.

zdroj: http://www.mcdonalds.cz/cs/produkty/kvalita_2008.shtml

Jaký je tedy závěr? McDonald si u nás hraje na něco, čím není. Většina lidí třeba i díky jeho kampaním má dojem, že jde o místo, kde se dá dobře najíst. Ne. Jedná se o místo, kde se můžete rychle najíst. McDonald je fastfood a tím i zůstane. Kritizujete mě, že jsem si nedala nějaký jeho jiný hamburger či salát a že by mi chutnaly? Možná, ale pokud navštívíte jednou restauraci, kde vám nechutná a kde se vám nelíbí, také ji zkritizujete. Mě se tu nelíbilo, ale diskuzi uvítám.