Vzhledem k únavě z předchozích týdnů a s tím spojené velmi „dobré“ náladě, jsem měla chuť pouštět se do kuchařských experimentů asi jako Robinson do boje s divochy. Z tohoto důvodu jsem netoužila po vlastnoručním mazanci, dokonce jsem ani nelitovala, že koupíme jehněčí, ačkoliv jsem se na jeho výrobu těšila v podstatě celý březen.
První disciplínou bylo zastřešení podnosu, tedy vytvoření všem notoricky známé
střechy ze sušenek BeBe. Jakožto technicky vzdělanému člověku mi nebylo jasné, jak se z toho může stát střecha, neboť materiál, který byl uvnitř, tomu dle mého mylného názoru musel bránit. Avšak po vztyčení krovů se vše vyjasnilo, neboť krovy nesahaly odspodu, jak jsem se domnívala, ale povylezly si kousek nahoru. Jelikož nejsem milovnicí banánů, tak si někdy udělám bEbE kostky, které budou jenom sušenky promazané krémem. Při pokládání tašek došlo k poškození nekonečna, takže bych se měla vypravit na nákup dalšího papíru.
Jedna sušenka je naopak, která?
Druhým kouskem, tentokráte z oboru, kde se používá sůl a pepř, byla
rohlíková pizza. Italové a gurmeti či gurmáni, popřípadě také gourmeti a gourmáni, zmáčknou ten bílý křížek v červeném poli vpravo nahoře, ostatním sděluji, že je u nás tato varianta velmi oblíbena. Zvolila jsem příchuť typu čím více tím lépe a na jednu polovinu dala obligátní šunku a sýr, na druhou pak plátky vařeného uzeného, slaniny, kolečka klobásky a uzený sýr. Příště však nejspíše oblohu vynechám, neboť těsto je stejně nejlepší.
Třetí zkouška byla minutová záležitost tvorby
vaječného koňaku, který mi chutná jen do chvíle, než je přidán rum, a tak ho piji vlastně jen při výrobě.
Protože se však za nevypálenou kuchyni medaile nedávají, jdu studovat, neboť za úspěšné dokončení středoškolského vzdělání medaili také nedostanete.
Žádné komentáře:
Okomentovat