Občas se ráda podívám do minulosti. Třeba tehdy, když bych
měla psát o něčem úplně jiném, jako je například nákup dárků, pečení cukroví či
pozdně podzimní Vídeň. Kdo by se chtěl podívat, předkládám k nahlédnutí okomentovaný článek z 26. 12. 2008.
Proč nemůžu být
„správná“ holka?
Nějak mám
dojem, že muselo dojít k obrovskému omylu. Nemůžu se zbavit pocitu, že se od ostatních
liším.
Není to jen
tím, že o sobě hrdě prohlašuji, že jsem normální a usilovně doufám, že je to
pravda. I když si nejsem jistá, jestli normální znamená to co dříve. Tehdy
totiž o sobě každý neprohlašoval, že je střelený, lehce mimo a cool. Teď každý říká, jak není střelený,
trhlý a bláznivý. Možná tedy začíná bláznivý znamenat normální. Ale co jsem v
tom případě já? Abych se vrátila k původnímu námětu, předkládám pár důvodů, proč
se někdy cítím jako slepá vývojová větev.
1. Nejsem
bláznivá a "cool". Myslím, že
to stále platí.
2. Nemám
ráda prokládání češtiny výrazy z jiných jazyků (ať už z angličtiny nebo
japonštiny) Výjimkou se stalo spojení „dress
code“ protože mi žádný z českých ekvivalentů nejde do pusy.
3. Při
dobrej nebo hustej dostávám osypky (nadsázka - ve skutečnosti se otřesu, jako
když ochutnáte něco odporného – nyní se v daném
případě šklebím, ale klepu se neustále)
4. Nesnáším
dotyky a hlasitý smích. Zvláště nečekané
dotyky od lidí, s nimiž promluvím tři věty týdně. Smích v případě, že
směřuje ke mně nebo k něčemu v mé blízkosti.
6.
Nevlastním make-up. A to jsem o dva roky
starší. Za chvíli si budou kupovat krémy proti vráskám a já zauvažuji nad
pořízením této propriety. Ale je to na dobré cestě.
Dárky
mé kamarádky jsou vždy výzva. Loňské Vánoce mi dala knihu Absolutně kruté
Sudoku stupeň obtížnosti tři. Za ten rok jsem vyluštila čtyři. Na oplátku jsem
jí letos věnovala ježka v kleci. Trvalo jí ho vyndat přesně patnáct
sekund. A víte, čeho jsem se já, člověk, který se bojí chodit do drogerie,
dočkala? Co mi bylo předáno v červeném balicím papíru se stříbrnými
hvězdami? Bahenní pleťová maska s výtažky z Mrtvého moře. „Jenom
zešedneš,“ bylo mi odpovězeno na otázku, jestli je zelená. Nechávám si ji na
středu nebo na čtvrtek.
7. Nejsem
majitelkou žehličky na vlasy. A stále mě
to nemrzí. Ani ten fén nepoužívám.
8. Jsem již
15 let a 9 měsíců majitelkou stejné a původní barvy vlasů (pro šťouraly -
dětské černé vlásky mi vypadaly brzy po narození). Jsem již 17 let a 9 měsíců...
10.
Nepokládám za svůj životní cíl smrdět cigaretovým kouřem a dorazit nad ránem
domů ve stavu, který neodpovídá představám civilizovaných osob. Rezignovala jsem na první část druhé věty
souvětí. Občas mi dokonce noční průlety Brnem chybí. Ale pak se raději vracím k relativnímu
normálnu.
11. Nemám
kozačky. Což je důvod, proč toto píšu.
Mám kozačky. Mám krásné, nové, černé, semišové, teplé, zimní kozačky na
podpatku ve velikosti 36. Z obchodu CCC, značka Lasocki a hledaly jsme se
přes dva roky. Tímto chci oznámit zasnoubení.
12. Neumím
tančit. A měla bych s tím něco
dělat. Jako jediná holka ze třídy bych měla být schopná příští rok na stužkáči vyseknout
nějakou figuru.
13. Když je
třeba něco udělat, tak to udělám. Většinou.
Ale týkalo se to vynášení košů a tak, což stále platí. Kdo, když ne já?.
14. Nejsem
zamilovaná do tří kluků najednou.
15. Nechodím
s jedním a neslintám po jiném.
16.
Nepovažuji svou lásku za střed světa.
17.
Nepotřebuji probírat své city s každým na potkání a vykládat o nich půl hodiny.
18.
Nepovažuji hrubky za něco, čeho není třeba si všímat.
19. Nerada
nakupuji oblečení. Tato averze ještě
zesílila.
21. Nemám
nalakované ani falešné nehty. Ale už jsem
se dostala k fázi: někdy v budoucnu si je nalakuji.
23. Nerada
dávám najevo své pocity. Změnilo se
poněkud směrem: neumím dávat najevo své pocity, respektive pocity štěstí a
nadšení (vynecháváme heroické stavy a macarenu)
24. Nemám
ICQ – používám Skype. Zvažuji odchod ke
konkurenci. Zbytečně velké okno Skypu se mi nelíbí.
Jak vidíte, nic moc se nezměnilo. Buď jsem opožděná nebo
urychlená. Nebo taky neexistuji. Užijte si Macarenu.
Vynechaná čísla byla v rámci autocenzury a PR vymazána.
