Člověk je tvor nenapravitelný a pro svou nenapravitelnost shání
omluvy, kde se dá. Já se ospravedlňuji prohlášením, že hledám chutnou horkou
čokoládu. Místo, kde se po ní pídím jest nazýváno Zlínem. Dnes jsem jej po
dlouhé době opět navštívila na dobu delší, než na jakou trvá přeběhnutí ze
stanoviště tři na stanoviště patnáct.
Pokud by někoho
zajímaly minulé výsledky chuťové zkoušky místních výtvorů, byly katastrofální.
Dnes již nefungující Mlsná kočka podávala práškovitý pudink a hororový zážitek
z kavárny Adria, mi zůstane v paměti ještě hodně dlouho. Avšak dnes
jsem dala Zlínu další šanci. Dvě šance, abych byla přesná.
Prvním testovaným podnikem se stal Balkan Express. Musím
uznat, že vypadal velice stylově. Zařízení v podobě starého vlakového kupé
se mi více než líbilo a velká okna umožňující pozorovat venkovní cvrkot také
potěšila. Obsluha u nás byla podruhé tak rychle, že jsme ještě nestačily vybrat
moučník Objednaly jsme si tedy čokoládu, krémovou, jak psali v jídelním
lístku, který ze stylových důvodů nesl nápis jízdní řád, ačkoliv tady už se mi
to až tak nelíbilo, a dál bádaly nad nabídkou. Bohužel nám chyběly popisky, co
který moučník obsahuje, avšak nakonec jsme se usnesly nad tím, že Mozartovým
dortem není co zkazit. Nebylo. Nebyl. Mezitím nám přistála na stole čokoláda, a
tak jsme ji podrobily testu. Hustota se nám líbila, škraloup nahoře nebyl, co
nás však nemile překvapilo, byla chuť. Ani při nejlepší vůli jsem v ní
neobjevila čokoládu. Kamarádka cítila kakaový prášek, já jen horkou vodu.
Dohoda byla dílem okamžiku. nemají moučník, čokoláda nic moc, jdeme jinam.
Coffee&Co se stejně jako Adria nachází v komplexu
Zlatého jablka. Po usazení jsme chvíli přemýšlely, zda nás obsluha obslouží, ta
se k tomu však neměla, a tak jsem se vypravila objednat si k pultu.
Objednávku a peníze přijali, avšak účtenku mi donesli až s objednaným
dortem a čokoládou. Až teď při psaní mě napadlo, že ji mohli zničit a mě
tvrdit, že jsem si nic neobjednala. Zapamatuji si to pro chvíle příští. Poněkud
mě dojal fakt, že zatímco my jsme se pro objednání musely dopravit
k pultu, stolek vedle nás byl obsloužen ihned poté, co usednul. Náhoda
nebo diskriminace lidí se zavazadly? Čokoláda mě pobavila. Nejprve ke
kamarádčině bílé. Opět jsem necítila nic, co by čokoládu připomínalo, pouze
nějakou chemickou pachuť, ale co může člověk od bílé čokolády chtít. Moje porce
byla mnohem zábavnější. Škraloup, jež se vytvořil na povrchu, se při naklánění
hrníčku podivně natřásal a pohledem na něj jsem se bavila více než dvě minuty.
Potom už jsem jenom plakala. Ano, žádná čokoláda se nekonala. Ještě že aspoň ty
dorty byly dobré. Čokoládovo-kokosový s nugátem a marcipánem a klasické
Tiramisu byly mimo měkkých křesel a skvělé společnosti jediné světlé body
kavárny.
V minulém hodnocení jsem nastínila myšlenku, že Baťa
neměl rád čokoládu. Dnes bych ji ráda rozvedla, ale byla jsem přesvědčována, že
na Čepkově prý snad je dobrá horká čokoláda. Inu, vyzkouším, ale pomalu se
začínám bát si ji ve Zlíně a v podstatě kdekoliv objednat. Je chyba ve
mně, že hledám v horké čokoládě chuť čokolády nebo v kavárnách, které
servírují něco, co má s čokoládou společný jen název?