neděle 31. ledna 2016

Dag van 24 uur

Mnoho věcí přirozeně zapomínám (vzít smetí), některé se ani neobtěžuji si pamatovat (jména) a jiné mi naopak v hlavě utkví. Například první večer na intru, kdy si člověk vybalí, posadí se a najednou nemá, co dělat. A cítí se sám. Tomuto se mi během prvního Erasmusvečera podařilo díky autobusu vyvarovat, ale mé ambice pro druhou noc neznaly mezí. Dnes to přijde.
ranní výhled z pokoje

sobota 30. ledna 2016

Zeg ik Amsterdam, meen ik vaak Amstelveen

„Jako dítě, které mámě se ztratilo, stojím na kraji města jménem Babylon. Nikomu nerozumím, vůbec nic nechápu a nemám žádný plán.“

To město se jmenuje Amsterdam. Lidem většinou rozumím, pocit nepochopení trvá, ale zato mám spoustu plánů. Vypracovala jsem seznam třinácti aktivit, které během svého šestiměsíčního pobytu v Benátkách severu splním. Ačkoliv u prvního bodu si jsem jistá, že to bude pořádná dřina.

  1. vyfotit nizozemskou veverku
  2. strávit den ve Vondel parku
  3. v každém ročním období se vykoupat v moři zima
  4. koupit si kolo (ačkoliv souhlasím s Eliasem, že ukrást si ho by bylo stylovější)
  5. koupit kytici tulipánů
  6. bruslit před Rijksmuzeem
  7. upéct sušenky pro novorozeně (pokud bude trouba)
  8. naučit se oorlog a hranolky
  9. oslavit narozeniny na pláži
  10. waddeneilanden
  11. koupit si a přečíst noviny
  12. navštívit protestantskou mši
  13. donutit některou návštěvu ke konzumaci herynka

Dřina je ostatně většina příprav na další dřinu. Ne, že by se to v mém případě až tak moc týkalo dřiny fyzické, ta se naštěstí díky nevysoké postavě, podpatkům a sukni týkala zejména usmívání a konverzace na téma: „Pozor, ten kufr je opravdu těžký. To víte, je to na půl roku.“ Skutečnost, že podstatná část mého majetku dorazí zakrabicovaná o týden později jsem dříčům raději zatajila.
obvyklé fáze: bazradnost - shromážďování - bezradnost - nemůže se to tam vejít - bezradnost - skládání - bezradnost - vešlo se

neděle 10. ledna 2016

Naturalistická placka

Ihned za dary, které se dají jíst, pít, srkat nebo žvýkat jsou nejlepšími ty, které se dají použít. Proto si již několik let přeji dary ryze praktické, protože dělají radost nejen mě, jakožto obdarovanému, ale i dárci, který vidí, že JEHO kuchařka je celá zapatlaná, JEHO ponožky vytahané a JEHO mixér zase spotřebovaný. Letos jsem tedy obdrželo kilo čaje Sencha, Nivea sadu základní hygieny, dvoje tlusté ponožky, malou pánvičku a dvě stěhovací krabice. Mému přesunu do Nizozemí brání už jen nula na eurovém účtu, ale to by se mělo změnit v nejbližších dnech.