Mnoho věcí přirozeně
zapomínám (vzít smetí), některé se ani neobtěžuji si pamatovat (jména) a jiné
mi naopak v hlavě utkví. Například první večer na intru, kdy si člověk
vybalí, posadí se a najednou nemá, co dělat. A cítí se sám. Tomuto se mi během
prvního Erasmusvečera podařilo díky autobusu vyvarovat, ale mé ambice pro
druhou noc neznaly mezí. Dnes to přijde.
ranní výhled z pokoje |