De schrijfmachine mijmert gekkepraat.

Stále jsem u Amsterdamu. A stále se něco děje. Momentálně hlavně zkouškové. Ale jediný svůj test jsem v čase něco málo pod tři hodiny napsala a budu věřit, že i ten zbytek se nějak udělá. Jenom abych s tím nemusela mít moc společného. Protože ačkoliv je otrava číst odborné články o literatuře v angličtině, anglická učebnice nizozemské syntaxe je daleko za hranicí otravnosti. Pro mě je to nesmyslné. Asi jako kupovat si sklenici Nutelly 400 gramů. Protože závit.

hledání logiky v zemi růžových slonů

Met Misschien

Kdo mě alespoň trochu zná, ví, že nejsem zrovna hnízdící typ. Nicméně mám sestru, která by vytvořila pocit domova i v mé parkovištní škole a jelikož měl přijet její kamarád, nezbylo mi, než podat v pondělí ráno životní výkon a místo zatím nekoupené nástěnky, udělat alespoň provázkovou výstavku vstupenek, díky které vypadal můj pokoj méně holopokojově než předtím. Vlastně nešlo ani tak o estetiku a hnízdo, jako o redukci počtu volně ležících papírových věcí na stole, který se po návštěvě Muzea tropů rozrostl o celý jeden exemplář a čtyři už na mě bylo moc vysoké číslo.

"nástěnka" a hippiebandje

Anne Frank Huis

Nachází-li se váš pokoj v některém z hlavních měst brzy zjistíte, že existují hosté. Ti se většinou dělí na dobré a ideální. Někdy, když máte z pekla štěstí a k tomu ještě pořádnou kliku, můžete trefit i jackpot. Jackpot je host, který má všechny vlastnosti ideálního hosta (snese stavbaře v sedm ráno, obejde se bez wifi a bez pračky, nestěžuje si na nafukovací matraci, má-li hlad řekne si sám o něco k jídlu a dokonce i chvílemi vypadá šťastně) a navíc disponuje schopnostmi a znalostmi, které vám pozitivně naznačí, že svět není jen oranžový hausbót plný kol a větrných mlýnů.

mé dosavadní vnímání Anne Frank Huis

Andijviestamppot met champignons

Není prý důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Vzhledem k tomu, že sestřička mému hostovi týden předem servírovala svíčkovou, byla má účast skutečně pouze formální. I tak jsem se ale rozhodla nedat kůži lacino a povolala do boje všechny vegetariánské zálohy nizozemské kuchyně. První teplý a slunečný večer tak byla servírována horká hořčicová polévka, zatímco druhý mlhavý a deštivý den přišlo na řadu chlazené sezónní vla a patat oorlog. Ve středu jsem bohužel lehce nezvládla časový rozvrh, takže kromě kmínové goudy byl představen jen tradiční mandlemi plněný gevulde koek. Abych dohnala ztracený čas, připravila jsem ve čtvrtek cestovní balíček obsahující jednoporcové balení hagelslag, stroopwafels a peprmintky královny Wilhelminy. Někdo by se sice hádal, že solené dropsy jsou mnohem tradičnější, a dokonce by hádku i vyhrál, ale faktem zůstává, že otroci a dropsy nepatří k věcem, které Nizozemsku získávají popularitu. Exkurz do místní kuchyně bylo třeba zakončit něčím tradičním, ideálně AVG-tje. A protože mi chybělo pořádné V jako vlees (maso), sáhla jsem po jedné z mnoha variací na stamppot.

Andijviestamppot met champignons

Tropenmuseum

Nemálo času jsem věnovala pozorování života nederlandistů. Zjistila jsem, že navenek zcela odlišní jedinci vykazují nezanedbatelné procento shodných rysů. Pomineme-li vliv okolí, které je do vysokého věku zásobuje oranžovými balíčky a Mikulášskými dobrotami, vykazují příchylnost ke špuntům do uší Moldex, teplu, velkým oknům a světlu. Přijde mi proto podivné, že se zatím všechna nizozemská muzea topila v chladu a šeru.

Vánoce 2014

weer = sneeuw + zon + wind + hagels + regen

Bod jedna: počasí. Někde jsem četla, že v Nizozemsku panuje stálé přímořské klima. Klima možná, nicméně kroupy, slunce, déšť, sníh a mlhu v rozmezí šesti hodin za příznak stálosti nepovažuji. Postupně si však zvykám, že nemá cenu dívat se před odchodem z toho velkého okna, jestli prší, protože může během minuty přestat, pršet ještě dva dny nebo začít lít. Za úspěch považuji, když alespoň jednou týdně dorazím do školy se suchou hlavou.

slunce a voda vylepší i méně nádherné čtvrti