weer = sneeuw + zon + wind + hagels + regen

Bod jedna: počasí. Někde jsem četla, že v Nizozemsku panuje stálé přímořské klima. Klima možná, nicméně kroupy, slunce, déšť, sníh a mlhu v rozmezí šesti hodin za příznak stálosti nepovažuji. Postupně si však zvykám, že nemá cenu dívat se před odchodem z toho velkého okna, jestli prší, protože může během minuty přestat, pršet ještě dva dny nebo začít lít. Za úspěch považuji, když alespoň jednou týdně dorazím do školy se suchou hlavou.

slunce a voda vylepší i méně nádherné čtvrti

Bod dva: fauna. S ohledem na krajinná specifika je zde zvýšený výskyt vodního ptactva. Mám v plánu ho jednou, až mi zbude suché pečivo, jít krmit, do té doby se mu však snažím vyhýbat, protože vykazuje jasné sebevražedné tendence (aktuální poznámka: cestou na nákup jsem viděla něco s přejetou nožičkou, pajdalo mi to statečně vstříc). V domácí disciplíně slalom mezi výmoly jsem se tak dostala na vyšší level. O holubech vzlétajících zásadně proti vám nemá cenu hovořit. Naopak neznámá zrzavá kočka, která sedí před dveřmi vašeho pokoje, když se ve dvě v noci vracíte ze záchodu, za zmínku stojí. Pravděpodobně jen holubímu tréninku vděčím za to, že to se mnou neseklo.

neživý snímek řeky pořídit nelze

Bod tři: Jižní Afrika. Sestřička mi během středečního rozhovoru s taktem sobě vlastním jemně naznačila, že to vypadá, jako bych nic jiného nestudovala. Což je na jednu stranu s podivem, protože ZA (Zuid-Afrikaans)literaturu mám jednou týdně, zatímco dějiny nizozemské třikrát. Nicméně jde o neskutečně zajímavý předmět, který se věnuje odrazu historických událostí v jihoafrické fikci. Vztah je to zajímavý už z čistě teoretického hlediska, kdy jde o blízkost historického románu a historie jako takové, což je totiž vlastně příběh, který někdo vypráví.  Rozdíl však spočívá v tom, že zatímco historie je tvořena realitou, příběh realitu tvoří. A dobrý historický román zpracovává „pravdu“ tak, že osloví čtenáře více než prostý souhrn dat.

Na ZA je třeba vždy přečíst nějakou knihu a o té poté něco málo napsat. Pro mě je moc příjemné, že ačkoliv dostáváme zpětnou vazbu, protože úkoly se potom po jednom probírají v hodinách, neexistuje v podstatě špatná odpověď. Člověka to povzbudí do další práce. A protože mě minulý týden tradičně nenapadla žádná dech beroucí myšlenka a v zadání stálo, že máme popsat náš dojem z románu o búrských válkách, tak jsem ho popsala.

„Prvních padesát stran jsem čekala na začátek historického románu. Všechny ty sny a touhy už mi lezly krkem. Já sama jsem také toužila, ale po kusu dobře napsané historie, po politice a zdravých vojácích, na které jsem zvyklá. Řečičky u ohně mě mohly stěží uspokojit. Až později jsem si …“

dotyčná kniha - postava Niggie se objeví až v poslední čtvrtině

Tento nával upřímnosti byl paní profesorkou oceněn, protože přečetla celý úvod mým rodilým nizozemským spolužákům. Podle smíchu na správných místech jsem usoudila, že navzdory anglicky mluvícím stařenkám v supermarketu mám stále šanci stát se nizozemským svěžím větrem. Svou jazykovou obratností jsem těšila až do středy, kdy se v rámci vlakového povídání ukázalo, že autorka knihy je dobrou kamarádkou paní profesorky.

ZA mě také konfrontuje s jistou absencí historického patriotismu. Tento týden šlo konkrétně o kritický nedostatek populárních písní o historických hrdinech. A vlastně i o kritický nedostatek jakýchkoliv historických vzorů, o kterých by se dalo zazpívat i něco jiného než: „Na námestí stále horí,/ náš nevlastný brat Ján.“ I když je totiž píseň De la Rey o generálovi z dob búrských válek často předmětem kritiky, přesto ji většina lidí zná. My si možná nepříliš hrdě zazpíváme o bitvě na Bílé hoře. Nebo máme nějakého hrdinu?

Bod čtyři: pošta. Občas se snažím poslat domů fyzický důkaz své existence. Známky se naštěstí dají v bločcích po pěti koupit v supermarketu, co mám po cestě ze školy, a pohledů mám také dostatek. Skoro přebytek. Jen odesílání samotné vázne. S dobrým úmyslem si dám zásilku před cestou do školy do kabelky s tím, že ho někde pošlu. V ideálním případě ho poté objevím další den, když si znovu chystám věci. Tentokrát jsem však měla štěstí, protože jsem zahlédla pošťáka na kole, takže jsem si nejen vzpomněla, ale i díky mým skvělým stopovacím schopnostem objevila novou schránku. Zajímavé je, že tyto schránky jsou rozděleny na dvě části. Do jedné se vhazuje pošta s určitými směrovacími čísly a zbytek jde do druhé. A protože pošty moc nedostávám, rozhodla jsem využít nabídky novin Het Parool (Heslo) a nechat si dva týdny zdarma posílat výtisk. Ještě pár týdnů a bude ze mě skvělý Erasmák vyžírka.

občas na staveniště sněží

Bod pět: mišmaš. Jinak po nocích maturuji z chemie. Kupodivu je osmá večerní nejlepší čas na úklid koupelny. Tento týden jsem se tak přesvědčila o převážné účinnosti Blue wonder a následně i s Mr. Muscle vyčistila odpady v koupelně. Když jsem tento týden zrovna něco nedrhla, nebo nečetla (viz tabulka pod), nebo nebyla ve škole na děsivé první přednášce odbornice na modernismus, tak jsem lítala po muzeích. Více o Letterkundig Museum a Tropenmuseum.

datum dočtení	autor	dílo	počet stran
4.2.2016	Nooteboom, C.	Een lied van schijn en wezen	87
11.2.2016	Sleigh, D.	Stemmen uit zee	666
21.2.2016	Winterbach,I.	Niggie	284
24.2.2016	Goosen, J.	Ons is nie almal so nie	141
26.2.2016	Haasse, H.	Sleuteloog	164

Pondělí : způsob myšlení: jízdenky a třetí patro

Úterý: kočka na chodbě, pochvala, knihovna a obava, de la rey,

Středa: muzeum, polévka, klábosení, máta doma, sdílení aut, filosofie o vlaku, kritika kamarádky Čtvrtek: první hodina, polévka, posílání pohledů ze schránky, úklid , openspace

Pátek: po nocích si dělám doktorát z chemie, čtu o život

Sobota: vztah historie a příběhu