Na Erasmu už
mě potkala spousta poprvé. Budu-li vybírat jen
z uplynulého týdne, tak jsem poprvé s nasazením vlastních plic
vystříkala sprchový kout „savem“, poprvé ochutnala a uvařila mosterdsoep, poprvé zažila déšť, sníh,
kroupy a slunce v rozmezí pěti hodin, poprvé kupovala v Nizozemsku
kytku a poprvé navštívila školní kantýnu. Všechna tato poprvé mají samozřejmě
svou váhu, ale mé nejsmutnější poprvé se odehrálo ve vlaku při výpravě do Letterkundig Museum (Muzeum literatury).
Ačkoliv cesta tam trvala skoro hodinu, nesvačila jsem ani jednou.
S nizozemskými
drahami mám zkušenost již z předchozích výletů do země větrných mlýnů,
takže o wifi, dopředu známém nástupišti a cenách se už zmiňovat nebudu (110
kilometrů/12€ po odečtení 40% slevy, i domů jezdívám levněji), zvlášť když paní
profesorka byla natolik laskavá, že nám cestu zaplatila. Naopak vyzdvihnu další
poprvé. Když zamknete kolo u vlakového nádraží a doufáte, že se po návratu
šťastně shledáte.
Letterkundig
Museum a Koninklijke Bibliotheek (Královská knihovna) se nachází kousek od vlakového nádraží a
ačkoliv je jistě pro milovníky literatury zajímavé, nizozemsky nemluvící si
jeho návštěvu i přes některé popisky či nahrávky v angličtině, patrně
příliš neužijí. Muzeum se skládá z muzea dětské literatury, Pantheonu,
galerie autorů a několika málo dalších malý expozic. Nás s ohledem na
zaměření předmětu zajímal zejména Pantheon. Hlavní výstava ukazuje život a dílo 100
nejdůležitějších autorů od počátků „nizozemsky“ psané literatury až do roku
2000. 1000 let literatury na 100 autorech.
přítmí v muzeu |
minuta až dvě o 100 nejdůležitějších nizozemských autorech |
Zatímco obrazy
a vázy můžete vystavit jen tak, jak vystavit spisovatele, aniž by se
návštěvníkům po chvíli začal plést kalamář Hadewijch s perem Nescia?
Zvlášť, když nejdůležitější je samozřejmě jejich dílo. Letterkundig Museum
se rozhodlo pro 100 miniobrazovek s přidaným sluchátkem. Na každé běžela
krátká prezentace toho nejzajímavějšího ze života a díla toho kterého
spisovatele (například u báseň na pivním tácku). Na stěnu byly promítány měnící se
úryvky textů a ve vitrínách se nacházely jak rukopisy, tak třeba novinové
články o přijetí toho kterého díla. Ve zvláštní místnosti byl potom výběr
z osobních předmětů některých spisovatelů. Nechybělo růžové sako Louise
Coupera, zvětšovák W. F. Hermanse, posmrtná maska Elsschota a nezbytná smečka
psacích strojů.
Každá
aktivita má mít svůj výstup, jak jsem byla ve středu poučena, výstupem
z této návštěvy je tedy powerpointová prezentace o nějakém předmětu. Omezena na
období modernismu, rozhodla jsem se pro svého favorita Nescia, kterému
v soukromí říkám muž prvních vět. Bohužel tam od něj byl jen,
rukopis a první věta z povídky Uitvreter
(Vyžírka):
“Behalve den man, die de Sarphatistraat de mooiste plek
van Europa vond, heb ik nooit een wonderlijker kerel gekend dan den uitvreter.”
“Kromě muže, který považoval Sarphatistraat za
nejkrásnější místo Evropy, jsem nikdy nepoznal podivuhodnějšího chlapíka než
Vyžírku.”
rukopis Uitvreter |
Vyžírka, neboli Japi, je hlavním hrdinou stejnojmenné povídky. Patří k tomu typu lidí, kteří si od vás při odchodu půjčí deštník a už ho nikdy nevrátí. K těm, co nikdy nemají cigarety a co jim dáte salám, i když jste sami už týden o suchém chlebu. A vlastně si toho ani nevšimnete. Ačkoliv u většiny postav v této povídce se brzy podařilo odhalit reálné vzory, Japi zůstával dlouho záhadou. Nakonec se ukázalo, že jeho chování vykazuje nápadnou podobnost se životem autora.
Povídka je v nizozemštině dostupná díky projektu Gutenberg, pro zájemce existuje také anglický či slovenský překlad.
Pokud vás tento autor zaujal a chcete si o něm přečíst
víc než je ve Slovníku spisovatelů, dovolím si vás odkázat na českou Wikipedii, kde se koncem tohoto semestru objeví vysoce kvalitní překlad článku
o Nesciovi z nizozemské Wikipedie. Když budu mít štěstí, tak za něj dostanu i
zápočet.
Poté co se s námi rozloučila naše jediná nizozemská
spolužačka, která se exkurze účastnila, vydaly jsme se s H. ještě do galerie autorů.
Její myšlenka mě okouzlila. Umělecké portréty různých autorů, více či méně
moderně a hodnověrně zpracované. Někteří byli poznatelní, z jiných toho na plátně moc
nezůstalo. Velikost obrazů variovala od běžných formátů až plochám 2x2 metry. Mě
osobně nadchlo zpracování básníka Rutgera Koplanda, který se většinou věnoval
venkovským motivům, na dveřích.
Rutger Kopland |
Výhoda profesorů literatury spočívá v tom, že když čekají, než si jejich žáci užijí exkurzi, tak se usadí v kavárně a čtou si. Žací tak
nemají potřebu spěchat a ve chvíli, kdy toho mají dost, vyzvednou profesorku v kavárně a vydají se do nedaleké kantýny na broodje, při kterém se probere to i ono, od
problematiky překladu (“Když překládám vlastní knihy a je tam nějaká obtížná, méně důležitá pasáž, tak ji klidně vypustím.”) přes způsob udělování
literárních cen (“U některých knih naštěstí rychle poznáte, že na vítězství
nemají.”) až po životní moudra (“Nevím, v kolik to jede. Nerada spěchám na určitý
vlak.”). To poslední se pokusím si vzít k srdci.
první použití Museumkaart, omleiding, šťastné shledání s kolem
Dovedu si představit tu hodinu času. Kterak by se dala užít, kdyby si člověk mohl jen tak číst, listovat časopisem, pokukovat z okna a nemusel se s nikým snažit udržovat konverzaci. Zajímavá exkurze, zajímavě pojatá výstava - tak že by možná dokázala zaujmout i ty, kteří muzejím kdovíjak neholdují.
OdpovědětVymazatAno. Rozhodně mě to zaujalo víc než Reveho výstavka v knihovně, ale samozřejmě srovnávám hrušky s jabkama.
VymazatAč nadšený fanoušek jazyka anglického, musím uznat, že na literární díla v původním jazyce nic nemá. Čímž pochopitelně nechci znevažovat práci dobrých překladatelů.
OdpovědětVymazatA na ten článek na Wikipedii si počkám.
A o poezii to platí dvojnásob.
Vymazat