De fiets van de moskee

Nákup kola a nákup obuvi mají mnoho společného. Obojí slouží k přepravě a obojí slouží dlouho, proto by měly jak boty, tak kolo sedět co možná nejlépe. Vzhledem k tomu, že ani schoenen ani fiets  nejsou levná záležitost, nakupuje je člověk s rozmyslem a dá si záležet, aby si záležitost prostudoval a nekoupil bezhlavě první, co mu nabídnou.

přestala jsem s focením čekat na méně holandské počasí, nepřijde a toto je každodenní realita

 Kolo a GVB (Gemeente VervoerBedrijf - Městský dopravní podnik) mají jedno společné. Jsou drahé. Kolo jednou, GVB pokaždé. Nejkratší nabízená cesta je 1 hodina a ta vyjde na 2,90 euro. V přepočtu je to asi 80 korun. Poměrně drahý špás, když jedete dvacet minut do školy, tam dvě hodiny sedíte a následně si vesele koupíte další jízdenku, protože ta první už neplatí. Budu-li srovnávat jabka s hruškama, v Praze vyjde taková 90 minutová jízdenka na 32 korun. Můžete ale jet jenom půl hodiny za 24. Pokud nutně potřebujete jet přesně hodinu a nechcete ani minutu navíc, se dvěma půlhodinovými jízdenkami jste na 48 korunách. Ale nizozemská vláda očividně považuje půlhodinovou cestu tramvají za pro kolo bezproblémovou vzdálenost a dbá tak na zdraví svých občanů. Otázka nákupu kola byla tedy urgentní, neb jedno úterý mě stálo víc než devět rolí čtyřvrstvého toaletního papíru. Navíc se v Amsterdamu s chodci moc nepočítá, čemuž také nasvědčuje stav chodníků. O tom, že za dvacet minut chůze v dešti bez ochrany (viz kapitola Deštník a vítr; 7 způsobů, jak si zachovat všechny dráty) promoknete více než za pět minut toho samého počasí na kole, není třeba se zmiňovat.

To vše jsem samozřejmě věděla či tušila už před odjezdem, a tak jsem se rovnou obrátila na místní couchsurfery o radu, kde je vhodné kolo koupit. Výsledkem byl tip na jeden obchod, navigování na marktplaats.nl a odkaz na stránky cyklistického klubu, který pořádá výlety. Před odjezdem jsem se ještě stihla potkat s E., mým belgickým tandemovým kamarádem, který mi nejprve navrhl, ať si kolo ukradnu (což se mi zdálo jako dobrá a enige echte zkušenost), nicméně když viděl, že odmítám přecházet na červenou, podělil se se mnou raději o domorodou znalost a to, že kola zabavená policií musí policie také někdy prodat. Během několika minut na internetu jsem zjistila, že nejbližší výprodej Amsterdamské policie bude v pátek po mém příjezdu. Pořízení kola jsme horlivě prodiskutovávaly i s H. a od naší spolužačky se nám tak dostalo tipu na černý trh, kde se kradená kola prodávají i za 8€.

Nakonec tak proti sobě stály možnosti:

a) marktplaats.nl - absolutně nejisté, časově náročné, ceny 50+

b) policejní výprodej - jistota legálnosti, málo času na výběr, ceny 65+

c) černý trh - absolutně nejisté, protizákonné, ceny 10+

d) obchod s koly z druhé ruky - dle zákona, s pomocí, kdykoliv dostupné, ceny 65+

Poté, co jsem zvážila své znalosti a zkušenosti s nákupem kola (první a poslední pokus tímto směrem se týkal kola zánovního, v jiné cenové kategorii, jiného druhu v době před nástupem na střední školu), množství času a peněz, které jsem ochotna investovat, a potřebu poradit, jsem se vydala do onoho doporučeného obchodu. Můj limit byl jasný 100€. A termín také: dřív než projezdím jeho cenu GVB.

gracht je vždy vpravo a vlevo od místa fotografování

Jsou jen tři věci, které mě donutí dát si k sukni botasky. Tři dvanáctky v parfumerii, maďarská turistika v 41°C a nákup kola. Usoudila jsem, že kombinace těsný kabát, kabelka a sukně jsou pro někoho, kdo přes půl roku na bicyklu neseděl, dostatečnou výzvou a není třeba si zpáteční osmikilometrovou cestu ještě komplikovat podpatky.

Cestování cizí veřejnou dopravou je pro mě vždy zážitek. A to znám jazyk a většinu komplikovanějších cest (čti: cokoliv s přestupem) si plánuji pomocí googlemaps. Koupila jsem si tentokrát hodinovou jízdenku (zpět přece pojedu, trasu jsem měla napsanou na papírku) a dala si pozor, abych se zase neuitchecken na nástupišti jako minule. Podle čerstvé googleznalosti jsem prošla pod silnicí a po schodech vyšla rovnou k autobusové zastávce. Nikde nebylo napsáno, které autobusy odsud jezdí, nicméně podle čekajících lidí jsem usoudila, že to brzy zjistím. Můj spoj už jsem ostatně viděla přijíždět. Číslo 15 Station Sloterdijk se k nám nezadržitelně blížilo, nicméně čelně, po druhé straně vozovky. Chtělo se mi klít a zvažovala jsem, kde najdu tu správnou zastávku a jak dlouho budu muset čekat na další. Hlavou mi zněla básěň nizozemské básnířky Judith Herzberg Čekání na zastávce (odkaz na anglický překlad). V tu chvíli jsem však zahlédla, jak autobus kus za zastávkou přibrzdil, něco objel a jel nám vstříc. Potřásla jsem si v duchu hrdě tlapkou, že to se mnou ještě není tak zlé, autobus u naší zastávky zrychlil a zmizel z dohledu. Než jsem se stihla rozhodnout, co dál, přijížděla v protisměru další patnáctka směr Sloterdijk. I ona se v křižovatce umně otočila a namířila si to k nám. Podle snižování rychlosti jsem usoudila, že vše je v pořádku, odhadla délku autobusu a hotovila se k rychlému nástupu. Až poté, co se všichni čekající začali hrnout dopředu, mi došlo, že některých vzorců chování se jen tak nezbavím.

kulturní poznámka číslo 1: pozor při vystupování na dámy v arabských hávech, 

přišlápnout jim ho není to nejlepší, co můžete pro klid v Evropě udělat

kulturní poznámka číslo 2: pokud se vám narodilo biodítě, v Amsterdamu 

na ně mají "školku" BioDěti (Biokidz)

Svůj obchod s koly jsem našla bez problémů. Byl kousek od veřejné knihovny. Nejprve jsem prošla venku vystavená kola, tři si v duchu schválila a vyrazila nechat se podvést lstivým prodavačem, pro kterého jsem byla jedinečnou příležitostí zbavit se největšího šrotu, který má na skladě. Prodavači byli dva, starší se mnou vyšel před obchod, kde jsem mu, jak je mým zvykem, sdělila své požadavky. Něco na každodenní ježdění, mezi 50-100€. Pán se zastavil a navzdory informacím na internetu mi sdělil, že ceny začínají na 99€. Pohlédla jsem na těch pár kol, která podle množství rzi této minimální ceně odpovídala, zauvažovala a v přátelském duchu se s prodavačem rozloučila.

Vybavilo se mi jedno více než schůdné kolo, které jsem viděla na marktplaats, takže jsem zaskočila do veřejné knihovny, seznámila se systémem návštěvy internetu (při příchodu a odchodu se nahlásit, je vám sděleno číslo počítače, který vám od pultu aktivují), zjistila, že inzerát na kolo tam stále je, zaregistrovala se a poslala zprávu. Sedm rychlostí a brzdy na řídítkách za 60€ mi totiž přišly jako dobrá nabídka.

Nechtělo se mi kupovat další jízdenku, takže jsem se rozhodla pro natvrdlou variantu a jela na svou první hodinovou. Nástup do autobusu proběhl bez problému, ale na konečné už to na mě houklo. Bylo mi jasné, že s touto jízdenkou se přes turnikety nedostanu, koupila jsem na pět minut metrem další hodinovou a vystoupila o stanici dřív, abych cestou koupila toaletní papír, kapesníčky a další potřebnosti, jejichž pořízení jsem odkládala na dobu, kdy budu mít kolo, abych je mohla pohodlně odvézt.

Bohužel na mě po příchodu na pokoj nečekala odpověď ohledně inzerátu, a tak jsem musela začít znovu přemýšlet. Nicméně sýr (rozhodla jsem se koupit si uleželý Beemster a nebylo to proto, že byl ve slevě), okurek a mléko žádaly své místo v lednici. Poté, co jsem ji (částečně míněno plochou) i mikrovlnku (částečně míněno kvalitou) zbavila špíny, jsem umístila své potraviny, ale reakce na mou zprávu stále nikde. Roztržené silonky jsem přesto schovala do skříně.

 Večer jsem během četby Stemmen uit zee občas prolétla marktplaats a zvažovala další strategii. Nic srovnatelného jsem neviděla, ale i tak nebyla nabídka špatná. Zvlášť, pokud člověk umí nosit růžovou. Po půlnoci jsem uléhala s myšlenkou, že je třeba být rychlý a že se do toho zítra pustím.

cvičení pro těhotné

 Celé sobotní dopoledne nešel internet a já přemýšlela, jestli přeci jen nepřišla odpověď. Nebo email od Kalamity, že mi veze věci a v deset bude u mě. V deset jsem totiž stále byla v posteli a četla si. V posteli se totiž musí číst ráno, kdy je člověk čerstvý a neusíná u toho. Pro noční četbu je naopak vhodné křeslo s otevřeným oknem. Před polednem jsem se rozhodla pro návštěvu pekaře a u té příležitosti se mi podařilo rozchodit internet. Facebooková zpráva od spolužačky z Prahy, email od pana otce a oznámení z Twitteru. Odpověď žádná. Smířená s tím, že mě někdo předběhl, jsem opět prošla trh. Zobrazila jsem se jen dnešní inzeráty a ejhle, můj nerůžový favorit tam opět byl. Rozhodla jsem se napsat ještě jednou s tím, že ať mi případně napíše, že je kolo prodané. Napsal, stále bylo k mání, dle vlastních slov první zprávu neobdržel. Narychlo jsem naplánovala cestu, zděsila se skutečnosti, že sraz je domluven u mešity, natáhla děravé silonky, sukni a trekovky, vzpomněla si na svetr, zkontrolovala, zda jsem zámek po jeho kladívkové epizodě opět uklidila do kabelky, našla si zpáteční cestu a vyběhla snad naposled směr GVB.

mešita Piri Reïsplein

Venku mi bylo okamžitě jasné, že jsem zapomněla na ten svetr. Čas vracet se nebyl, čas nechat si ujet metro i tramvaj kvůli lidem, kterým to u automatu na jízdenky trvalo, ano. Celodenní nebo hodinová, toť otázka. Optimisticky jsem opět koupila hodinovou a opět vyrazila směr Station Zuid a následně autobus 15 směr Sloterdijk. Jako by tam prodejci kol měli hnízdo.

Cestou mě napadlo, že pokud to klapne a prodej kola nebude spočívat v tom, že mě u mešity okradou, měla bych si někde vybrat peníze, protože z požadované sumy jsem u sebe měla polovinu. Automat pro mezinárodní výběry ATM se se mnou důrazně odmítal bavit až jsem se vyděsila, že mi někdo vybílil běžný účet. Naštěstí ING spolehlivě vydalo peníze a já se dostala v čas k mešitě. Díky rychlým nohám jsem měla dostatek času na fotografování a úvahy typu: musí muslimská kola stát směrem na východ?

ulice od mešity v dobrém počasí bez větru a deště

 Následně přijel. Ačkoliv se jednalo o dámské kolo, přivezl ho kluk. S lehkou obavou, nicméně uklidněna vzpomínkou na úrazové pojištění, jsem šlápla do pedálů, posadila se a ono to šlo. Vyplatila jsem ho, vyfotila si svou tweedehands Gazelle a vyrazila směr Amstelveen. Během cesty jsem:

1. zjistila, že zadní brzda je u levé ruky (mé předchozí kolo to podle reflexů muselo mít naopak)

2. zjistila, že má sukně je vhodná k jízdě

3. rozhodla se koupit si košík dopředu na kabelku

4. rozhodla se koupit si zvonek

5. přemýšlela, zda mě dřív zabije kabelka nebo prohozená brzda

6. usoudila, že podpatky nebudou problém

7. měla šťastný pocit, že toto je konečně ono

8. Nebylo.

Moje nová Gazelle. Modrá, se sedmi rychlostmi, brzdami na řidítkách, stojánkem, blatníky a připevňovátkem na nosič.

To jsem zjistila asi po šesti kilometrech. Přejela jsem koleje, rozhlédla se a došlo mi, že to je přesně to místo, kde jsme s maminkou před rokem a půl nevěděly kudy dál. V tu chvíli to teprve bylo skutečně ono. Tentokrát jsem se však rozhodla nedat se lacino, projela parkem, zahlédla jeřáb a namířila si to neomylně směr VU. I stavba má své výhody. Ani ne za deset minut už jsem parkovala vedle Albertu, abych dokoupila nepotřebné maličkosti a měla možnost se bát, že mi mé skvělé nové kolo ukradnou. S plnou igelitkou a těžkou kabelkou jsem se vrátila ke své neukradené Gazelle, okoukla od domorodců, jak vozí náklad bez brašen, po sto metrech vytáhla sklenici pindakaas, která tloukla do blatníku a už podruhé ten den se šťastně ztratila. Během svého bloudění jsem:

1. poznala krásy okolí

2. uznala, že na jízdu zručnosti nemám

3. zkusila to polojízdou

4. lehce nabourala plot

5. při couvání se chytla do nějakého ostružiní

6. pogratulovala si ke správné volbě silonek

7. viděla nádherné dětské hřiště

8. našla cestu

stání pro kola

V Uilenstede jsem hrdě ubytovala své nové kolo do stání a ke svému překvapení zjistila, že nizozemská pošta chodí i v sobotu. Což ovšem také znamená, že i policie pracuje v sobotu, takže jestli bylo kolo kradené, budu za chvíli hostit nizozemskou policii Chocomel.

pošta chodí i v sobotu odpoledne a nepotřebná maličkost

Literární polívčička

Název článku odkazuje na knihu Het huis van de moskee (autor Kader Abdolah, v českém překladu Dům u mešity), která popisuje život několika generací íránské rodiny. Kniha je nejen velmi objemná, ale i velmi čtivá a pokud máte rádi romány, kde jsou na životě jedné rodiny ukázány společenské a dějinné změny, pak mohu toto dílo vřele doporučit.