čtvrtek 29. dubna 2010

Máme rádi pandy

Je pár jedinců, kteří obdivují, jak vše perfektně zvládám. Musím tedy ukázat, že mé perfektní zvládání má své mouchy (ryby).
O polední pauze podnikám první neúspěšný pokus vyrazit z učitele účetnictví tužku značky Tornádo, lidově řečeno pero, kterýžto výraz zásadně pro jeho možnou dvojsmyslnost nepoužívám. Po odmítnutí dvou ekvivalentních náhrad - jedno je s vůní a bledne, zatím co druhé taky není stejný typ, nemluvě o skutečnosti, že mé bylo pouhé dva dny staré. Načež se s ním domluvím, ať mi jej donese zítra až ho doma najde a vzdálím se.
Ponaučení: Nikdy nepůjčujte učiteli tužku. Nejen, že nechce zapsat do třídní knihy, ale dokonce hodlá zkoušet a nemá čím zapisovat známky.

pondělí 26. dubna 2010

Domácí úloha z matematiky

Po dvou hodinách čtení zábavných fejetonů vám dockvane, že se úkol z matiky sám neudělá a pustíte se do víru čísel.
První příklad vyřešíte možná trochu složitější cestou, než váš učitel čeká, ale uděláte si navíc poznámku, kde vzal podmínku, že x musí být větší než nula.
Druhý příklad řešíte stejnou cestou, je opět správně, a tak jen uděláte k předchozí připomínce šipečku a dotaz „Proč ne ypsilon“.
Po pěti minutách strávených nad třetím příkladem objevíte stejnou cestu, jakou došel k výsledkům i učitel a tentokráte nekladete jeho podmínkám žádné podmínky.
Ve druhém úkolu si přimyslíte pár nových matematických pravidel a začne vás to bavit.
Ani následující příklad nezastaví váš dobrý rozmar, i tak ale zjišťujete, že něco chybí.
Třetí hádanka vám dá jasně najevo, že cesta do hlubin učitelovy duše nebude procházka růžovým sadem. Načež se rozhodnete, že bez kompasu v jeho příkladu bádat nebudete. Mimo toho zjistíte, že vám chyběla touha po podmínkách, od které upustil.

neděle 25. dubna 2010

Pečení koláčků a dělání dětí

Ve vsetínské pekárně U Mostu povýšili obyčejné koláčky na manu takřka nebeskou. Neznámé těsto, zvláštně ochucený tvaroh a nahoře posyp z mandlí. Již několik let jsou tyto koláčky mým oblíbeným pokrmem. Jen kdyby nebyly tak malé. Nebudu to protahovat, výsledek již jistě tušíte, rozhodla jsem se jejich tajemství rozluštit.


Po dlouhých úvahách jsem dospěla k závěru, že půjde o slanší kynuté těsto na koláčky, tvaroh se nebude příliš sladit, protože byl podstatou spíše kyselejší, a mandle se nahoru nasypou jen tak. Menší problém nastal s výběrem vhodného typu kynutého těsta. Rozhodla jsem se pro olejové, ačkoliv mamka byla zastánkyní převalovaného. Tvaroh se chuťově podobal a zanedlouho šla první várka do trouby.
Bohužel kynuté těsto je od slova kynout a tak koláčky vyskočily prudce směrem vzhůru, mandlové lupínky je ladně opustily směrem dolů a kvasnice se rozhodly, že zlatavá barva neznamená hotové koláčky a první várka byla cítit po droždí.


Na druhý plech jsem tedy koláčky jak se patří umáčkla a mandle nasekala. Vzhledově vypadaly lépe mluvíme-li o vyskočení, avšak většina byla popraskaných a vytečených. Droždí cítit nebylo, a tak jsem už i z chuti mohla definitivně určit, že to rozhodně nejsou ty pravé.


Poněkud bez nálady jsem k ostatním vrazila do tvarohu rozinky namočené v rumu, které se mě, při ochutnávání jestli se od včerejška nezkazily, úskočně, od slova zaskočit, pokusily zabít. Mandle došly, takže je nahradila meruňková marmeláda, posýpka a slib, že přespříští týden, hned jak spotřebuji sedm bílků, si dáme druhé kolo. Kdyby to nevyšlo, nejspíš nějakého vsetínského pekaře v noci přepadne dívka se psem.

V očekávání hrůzných věcí příštích, neboť neštěstí nechodí nikdy samo, jsem počala zadělávat chléb. Mouka, droždí, sůl a voda, smíchat a dát do misky zakryté potravinovou fólií. Někde se objevily zvěsti, že vody je příliš mnoho, a tak jsem dala o něco méně. Tedy alespoň doufám, nemohu si vzpomenout, zda jsem tam nakonec v záchvatu touhy držet se receptu tu vodu nenalila všechnu. Trochu jsem si pomohla vařečkou, vzpomínaje na ranní dělání těsta. Pod teploměrem k mému překvapení opravdu kynulo a zarazilo se těsně pod okrajem misky. Bála jsem se, že mi v noci uteče, ale naštěstí se bálo tmy. Ráno jsem se snažila jej dle návodu převalovat, nechávat kynout a nakonec jsem kolem dvanácté vytáhla z trouby svůj první chléb, mé děťátko. A pak jsme poslouchaly lupání...


Po vychladnutí a zdolání opravdu křupavé kůrky chutnal jako... jako chleba. Prostě kus pečiva. Ale když jsem jej namazala máslem a posypala solí, tak to byla božská mana.



Největší kopanec k uskutečnění tohoto pokusu mi uštědřil Budislav. Návod jsem ale použila ze stránek Cuketky.

čtěte také: Chléb

Chléb

Suroviny
•    3 modré hrníčky hladké mouky (3hrnky, 236 ml na jeden)
•    1 a ¼ lžičky soli
•    ¼ lžičky instančního droždí
•    1 vrchovatý hrníček teplé vody + 1 dcl teplé vody

Postup

Mouku smícháme se solí a droždím. Nalijeme teplou vodu a promícháme. Misku zakryjeme potravinovou fólií a necháme v teple 20 hodin kynout.
Na pomoučený vál necháme vylít se těsto. Nahoře jej zaprášíme moukou a přehýbáme. Pravou stranu kousek za střed, levou kousek za střed, vrchní za střed a spodní také. Necháme 15 minut na pokoji. Poté dáme přehýbaným dolů na pomoučený vál, vršek opět pomoučíme a přikryjeme utěrkou. Necháme hodinku ležet a lelkovat.
Zapneme troubu na 250°C a dáme do ní skleněnou varnou misku s poklopem. Jak se nahřeje, vložíme do misky rychle těsto, zaklopíme a pečeme 30 minut. Poté poklici sejmeme a necháme v troubě dalších 20 minut, než se udělá kůrka, která se nám líbí.
Vyklopíme z varného skla a necháme zchladnout.


Poznámka
•    autorka si stojí za výrazem vylít se
•    zdroj: Cuketka.cz
čtěte také: Pečení koláčků a dělání dětí

středa 21. dubna 2010

Sbohem čokoládo!

Jsou lidé, kteří mají něco tak rádi, že zapomenou na heslo "Všeho moc škodí". Přemíra čokolády může například škodit vaší peněžence. Pokud jste extremisti a svět je pro vás buď bílý nebo černý, tak si prostě dáte na čas pauzu. Ale předtím se musíte s čokoládou jaksepatří rozloučit.


Mé loučení se svobodou probíhalo v komorním duchu. Vařečka, nůž, soustava dvou hrnců, prkýnko a váha. Víc na brownies nepotřebujete. Tento experiment jsem chtěla uskutečnit již dříve, ale nejsem pánem kuchyně a ani financí. Proto mě překvapila zelená, která o víkendu padla tomuto projektu. Ještě více mě překvapila skutečnost, že byla pořízena vanilková esence. Vždy ji vypouštím anebo nahrazuji vydlabaným vnitřkem vanilky. Asi jsem postoupila na vyšší level.


Příprava brownies je tak jednoduchá, až je nezajímavá. Jediné vzrušení mi poskytla trouba, neboť se na brownies objevila vyboulenina. Nevědět, že mi vlasy padají samy od sebe, rvala bych si je zoufalstvím. Naštěstí však po vychladnutí po bublině nebylo ani památky, a tak má pověst neutrpěla vážnější újmu.
Brownies mě přivedlo na zajímavou myšlenku. U většiny receptů si udělám za pomoci šipek velmi stručný výpis, kterým se pak řídím. Naopak v receptu mám ráda co nejpodrobnější informace. Jak jste na tom vy?


Za fotky tentokráte může sestřička, ač jsem je úpravou opět zničila já. Důvodem absence mého fotozákladu je plánování zabijácké trasy nejen po Orlických horách. Možná se se mnou v červnu uvidíte naposled =)
čtěte také: Brownies

Brownies

Suroviny
•    150g hořké čokolády (rozhodně ne na vaření)
•    120g másla
•    2 lžíce holandského kakaa
•    180g cukru krupice
•    1 lžička vanilkové esence
•    3 vejce
•    100g hladké mouky
•    špetka soli
•    100g nasekané kvalitní čokolády

Postup
Formu 20x20cm, rozhodně ne větší, vyložit pečícím papírem.
Hořkou čokoládu rozpustit s máslem ve vodní lázni. Poté vyjmout a vmíchat kakao a cukr krupici a esenci. Po jednom důkladně zapracovat vejce a přidat mouku se solí. Nakonec vmíchat nasekanou čokoládu.
Péct na 250°C asi půl hodiny. Na povrchu krustička, uvnitř nevysušené.


Poznámka
•    Možno podávat se zakysanou smetanou - neuspokojí čokoholiky.
•    Pokud není správná velikost formy, stačí použít alobal na její zmenšení. Spotřeba alobalu není malá.
•    Esence by možná šla nahradit vnitřkem vanilky.
•    Velmi dobré a ty kousky čokolády jsou na pomezí geniality.
•    zdroj: Chez Lucie
čtěte také: Sbohem čokoládo!

sobota 17. dubna 2010

Vypíchnuté oko a horká čokoláda

Jelikož čtyřicet stupňů Celsia je čtyřicet stupňů Celsia, jela jsem na obhajoby prací SOČ jen na otočku. Jelikož však autobusové spojení z naší nevelké vísky není nejlepší, dorazila jsem o tři hodiny dříve. A s ohledem na důvody uvedené výše, rozhodla jsem se tento čas strávit v kavárně.
Nemocní pijí čaj, a tak jsem si jej objednala. „Černý čaj, prosím.“ Obsluha přišla, donesla mi šálek s vodou a obrovskou krabici s opravdu velkým výběrem čajů. Obrovská krabice, malý stůl, talířek s čajem, kniha. Než stačila servírka odejít drapla jsem svůj žádaný černý čaj a chystala se sledovat cvrkot na ulici popřípadě číst Za písní severu aneb Proč bychom se neztratili. Ovšem servírka mě převezla a jak se později ukáže, nikoliv poprvé. Krabici mi tam nechala. Nevím, zda jsem si měla nabrat plné kapsy čajů anebo vzít krabici rovnou celou, každopádně mi na malém stolku příliš vhod nebyla. Stejně tak jsem řešila drobný problém, kam s čajovým sáčkem. Oddělit podšálek od šálku pro velikost krabice nešlo a položit jej vedle hrníčku se mi příliš nechtělo. Přeci jen obejmout teplý hrníček a zároveň mokrý čajový sáček není to, po čem mé ruce touží. Nakonec mne po deseti minutách zachránila přichodivší důchodkyně, jíž obsluha přinesla kávu a cestou zpět si odnesla i krabici. Tím mne připravila o možnost, již mi později doporučovali posluchači, a to, vhodit čajový sáček a vymačkaný citron do krabice s ostatními čaji.
Pozoruje cvrkot, dopivše čaj a zjistivše, že je teprve deset hodin, rozhodla jsem se pro koupi horké čokolády se šlehačkou. Odsunula jsem tedy šálek stranou a čekala. Obsluha na mě nemohla vidět, ale tak nějak jsem čekala, že třeba občas nakoukne, jestli něco nepotřebuji. Obsluha doopravdy za deset minut přišla a donesla zmíněné paní palačinku. Předpokládala jsem, že cestou zpět vezme můj prázdný šálek, popřípadě se pro něj vrátí. Za deset minut půl jsem si říkala, že bych měla být nervózní, popřípadě udělat scénu a odejít. O půl přišla servírka zkasírovat paní a můj šálek nebezpečně balancoval na kraji stolu ve snaze na sebe upozornit. Nakonec zaregistrovala jeho snažení, a aniž považovala za nutné se na mě jen podívat jej sebrala a odešla k pultu. Začala jsem být nahněvaná, ale vztek nejspíš zmírňuje teplotu, a tak mi ve výsledku bylo dobře. Po několika dlouhých minutách se mi podařilo upoutat pozornost servírky a objednat si čokoládu. Celkem to trvalo asi půl hodiny.
Kakaoidní konzistence přineseného produktu mě příliš nepřekvapila. Jeho chuť byla dobrá. Prášek šel cítit jen trošku a nešlo si stěžovat ani na přílišnou sladkost. Zvláštností byla šlehačka. Nejvíce ze všeho připomínala konzistencí šlehačku ušlehanou se ztužovačem. Chuť byla někde mezi chemií a normální šlehačkou. Tvar držela až příliš pěkně. Předložená „pochoutka“ však měla ještě jednu zajímavost. Byla servírována ve vysoké sklenici, s dlouhou lžičkou, na malém podšálku. Nerudovská otázka „Kam s ní?“ byla vskutku na místě. Odpověď je jasná z nadpisu článku - do oka.
Po chvíli přemýšlení, zda počkat, až mě obsluha přijde zkasírovat, jsem se nakonec rozhodla, že přespávat zde nehodlám a vydala se před odchodem ještě na návštěvu toalety, neboť mě McDonald poučil, že se tam může skrývat nejedna plodná myšlenka. Myšlenka se tam neskrývala, zato měli krásný držák na toaletní papír. Bohužel bez papíru. Naštěstí velké kolo bylo opřeno hned vedle. Také měli nádherný držák na papírové ručníky. Bohužel bez ručníků. Přemýšlela jsem, zda by si všimli mého odchodu bez zaplacení. Opravdu nevím jestli ano nebo ne. Jakožto slušně vychovaný člověk jsem se však raději vydala k pultu. Za ním stála paní, ta zavolala dozadu na tu, jež mě obsluhovala, a nakonec jsem po dvou minutách držela účet v ruce.
Jak zní konečný verdikt? Až budete chtít předražený čaj a minimální obsluhu, tak sem běžte. Jinak se ale tomuto podniku vyhněte.
Absence obsluhy již podruhé za mou kariéru ve mně vyvolává otázku, zda se nechovám v kavárnách špatně. Ale postup typu vyberu si u pultu dortík, který mi oni donesou a přijmou objednávku na pití a čas od času se podívají, odnesou nádobí a zeptají se, co bych si ještě dala, mi nepřijde špatný. Nebo snad ano? Fungují kavárny na samoobslužném principu? Jak je tomu u vás?

středa 14. dubna 2010

Ojedinělá soutěž

Škola, kterou navštěvuji, stejně jako každá jiná, má své klady, zápory a absurdity. K těm patří mimo učitelů také vedení a mnohdy i studenti sami. Jelikož se vždy očekává úvod do problematiky, použiji k uvedení rubriku jednu příhodu, o jejíž pravosti netřeba vést spory.
Před dlouhými a dlouhými časy se psaly srovnávací testy škol, a jelikož "majitel" školy nebyl spokojen s výsledky, rozhodl se učinit personální změny. V jejich důsledku byla nejlepší učitelka na češtinu ve škole odstavena z funkce vedoucí sekce českého jazyka, to že čtvrťáky neučí je detail, a na její místo přišla jistá, velmi stará - pouhé konstatování faktu, vyplývající z pozorování dotyčné, její krátkozrakosti a očividné sklerózy - učitelka, již budu pro zjednodušení titulovat Č. Ta jednoho dne přišla do výuky se slovy: „Dobrý den, dnes mi přišla mejlem taková ojedinělá soutěž, kterou vyhlašuje společnost Google. Jedná se o hledání nepublikovaných povídek na internetu. Kdo by měl zájem se zúčastnit, tak ať se mi po hodině přihlásí. Teď si ale nejdřív napíšeme ten test.“ Inu, napsali jsme dvacetiminutový test, paní Č. jej vybrala, postavila se doprostřed třídy, zatvářila se vážně a důležitě a začala: „Dnes mi přišla mejlem soutěž, kterou vyhlašuje společnost Google. Jedná se o hledání nepublikovaných povídek na internetu...“ Všichni jsme chvíli nechápali, jestli to myslí vážně, ale najednou překvapení pominulo a M. vyřkl slova: „To slyším dneska poprvé.“ Odpověď zněla: „Ano, je to ojedinělá soutěž.“
Tento příklad se možná bude zdát jako krutý vůči Č., každý má svou slabou chvilku, ale v kontextu, kdy vedoucí sekce českého jazyka značí chybu fajfkou, obecným znamením pro dobře, a výuka není již její silnou stránkou, to není ani kruté ani směšné.

neděle 11. dubna 2010

Čtvercové koláčky

Suroviny na těsto
•    1 vejce
•    1 žloutek
•    25g cukru moučka
•    1 vanilkový cukr
•   125g másla
•    125g Hery
•    500g polohrubé mouky
•    1dcl mléka
•    ½ kostky kvasnice
•    trocha soli
•    1 vejce na potření

Suroviny na náplň

•    1 tvaroh
•    1 malé vejce
•    1 vanilkový cukr
•    scezené hrozinky namočené v rumu
•    cukr moučka dle chuti

Postup
Vejce, žloutek a cukr chvíli šleháme, potom přidáme máslo a zase chvilku šlehačem zpracováváme. Dáme vše ostatní, nahoru nadrobíme kvasnice a pomocí metel na těsto zpracujeme hladší hmotu. Chvíli to trvá a výsledek se nepodobá kynutému těstu. Necháme v chladu odpočinout třicet minut. Potom těsto už nelepí. Vyválíme placku, rozdělíme na čtverce 6x6, doprostřed dáme lžičku náplně, a dobře spojíme rohy. Rády se otvírají. Potřeme rozšlehaným vajíčkem a pečeme na 250°C asi patnáct minut dozlatova.


Poznámka
•    Původně nekynuté, ale vzhledem k přítomnosti kvasnic a času na odpočinek jsem tento název zamítla.
•    Přibližně na 65 koláčků.
•    Náplň není zavazující, jen návrh. Vystačí do půlky koláčků.
•    Při vytváření čtverců 6x6 používám pruh papíru široký požadovaný počet centimetrů, podle kterého kolečkem krájím.
•    dozlatova - barva koláčků se změní a nevypadají syrově
•    spojení rohů = pravý horní s levým spodním, levý horní s pravým spodním - takový šátečkoid
•    Těsto bez chuti přebíjí náplň, ale to je nejspíš chuťová charakteristika všech koláčků.

sobota 3. dubna 2010

Sobotní trojboj

Vzhledem k únavě z předchozích týdnů a s tím spojené velmi „dobré“ náladě, jsem měla chuť pouštět se do kuchařských experimentů asi jako Robinson do boje s divochy. Z tohoto důvodu jsem netoužila po vlastnoručním mazanci, dokonce jsem ani nelitovala, že koupíme jehněčí, ačkoliv jsem se na jeho výrobu těšila v podstatě celý březen.


První disciplínou bylo zastřešení podnosu, tedy vytvoření všem notoricky známé střechy ze sušenek BeBe. Jakožto technicky vzdělanému člověku mi nebylo jasné, jak se z toho může stát střecha, neboť materiál, který byl uvnitř, tomu dle mého mylného názoru musel bránit. Avšak po vztyčení krovů se vše vyjasnilo, neboť krovy nesahaly odspodu, jak jsem se domnívala, ale povylezly si kousek nahoru. Jelikož nejsem milovnicí banánů, tak si někdy udělám bEbE kostky, které budou jenom sušenky promazané krémem. Při pokládání tašek došlo k poškození nekonečna, takže bych se měla vypravit na nákup dalšího papíru.

 Jedna sušenka je naopak, která?


Druhým kouskem, tentokráte z oboru, kde se používá sůl a pepř, byla rohlíková pizza. Italové a gurmeti či gurmáni, popřípadě také gourmeti a gourmáni, zmáčknou ten bílý křížek v červeném poli vpravo nahoře, ostatním sděluji, že je u nás tato varianta velmi oblíbena. Zvolila jsem příchuť typu čím více tím lépe a na jednu polovinu dala obligátní šunku a sýr, na druhou pak plátky vařeného uzeného, slaniny, kolečka klobásky a uzený sýr. Příště však nejspíše oblohu vynechám, neboť těsto je stejně nejlepší.


Třetí zkouška byla minutová záležitost tvorby vaječného koňaku, který mi chutná jen do chvíle, než je přidán rum, a tak ho piji vlastně jen při výrobě.

Protože se však za nevypálenou kuchyni medaile nedávají, jdu studovat, neboť za úspěšné dokončení středoškolského vzdělání medaili také nedostanete.
 fotografické pomůcky

čtěte také:  Střecha z BeBe sušenek
                   Rohlíková pizza
                   Vaječný koňak

Hledali jste obrácenou sušenku? Žádná nebyla =)

Střecha z BeBe sušenek

Suroviny
•    200g másla
•    150g moučkového cukru
•    500g měkkého tvarohu v kostce
•    1 lžíce rumu
•    1 balíček světlých BeBe sušenek
•    1 balíček tmavých BeBe sušenek
•    2 banány
•    100g čokolády
•    1 plátek rostlinného tuku

Postup
Povolené máslo utřeme s cukrem, přidáme tvaroh a rum a vyšleháme.
Ze sušenek naskládáme na alobal obdélník 3x7, ty tři jsou svisle a tvoří kratší stranu. Kolem uděláme ohrádku z alobalu a rozetřeme půlku krému. Opět naskládáme sušenky a rozetřeme druhou polovinu krému. Doprostřed podél delší strany dáme za sebe dva banány. Pod každou z delších stran podsuneme paži a sklopíme i s alobalem do tvaru střechy.
Rozpustíme čokoládu s tukem, odklopíme alobal a lžící středu polijeme. Necháme vychladit.


Poznámka
•    První vrstva se velmi špatně roztírá. Pomalu to jde lépe.
•    Udělání střechovitého tvaru je kupodivu snadné.
•    Sušenky možno kombinovat, skládat šachovnicově, po vrstvách.
•    Pozor - v každém balíčku nadbývá pouze jediná sušenka, takže neujídat a opatrně otvírat, aby nespadly a nerozbily se.

čtěte také: Sobotní trojboj

Rohlíková pizza

Suroviny
•    5 rohlíků
•    1 vejce
•    200ml mléka
•    ½ čajové lžičky soli
•    ½ pepřové lžičky pepře
•    věci na obložení

Postup
Rohlíky nakrájíme na kostičky. Ostatní smícháme, nalijeme k rohlíkům a vypracujeme těsto. Koláčovou formu vyložíme pečícím papírem a těsto rozprostřeme. Dáme do trouby na deset minut zapéct, než se těsto zpevní. Pečeme na 250°C. Poté základ vyndáme, poklademe vybranými ingrediencemi a dáme opět na 15-20 minut do trouby. Kontrolujeme dle okrajů.


Poznámka
•    pokud bude těsto moc řídké zahustit strouhankou
•    mělo by být jak hustší nádivka
•    fotka hotové se nedochovala

čtěte také: Sobotní trojboj

Vaječný koňak

Suroviny
•    6 žloutků
•    6 zarovnaných polévkových lžic mletého cukru
•    Tatra mléko slazené
•    Tatra mléko neslazené
•    ¾dcl rumu

Postup
Žloutky dobře ušleháme s cukrem. Přilijeme mléka Tatra a rum dle chuti. Promícháme a necháme rozležet.

Poznámka
•    1 zarovnaná lžíce cukru na jeden žloutek
•    ten rum jsou dvě velké štamprle

čtěte také: Sobotní trojboj

čtvrtek 1. dubna 2010

Jak s tímhle mohli dobýt svět?

Před mnoha a mnoha lety v místnosti nepříliš osvětlené stropním lustrem otvíraly dvě holčičky červené krabice se zlatým Emkem. V jednom byl pěkný plyšový papoušek v nevkusném béžovém plastovém vejci a ve druhém plyšový tučňák v neméně nevkusném zeleném plastovém vejci. Zbytek příběhu si ani jedna z aktérek nezapamatovala, a tak si uchovaly dětský sen, zajít si někdy do McDonald’s a dát si „hambáč“
zdroj: http://www.mcdonalds.cz/cs/produkty/produkty/sendvice.shtml

26. března 2010 Zlín
„Já se bojím.“ „Je třeba zaútočit čelem,“ pronesla menší pevným hlasem a vtrhla do dveří krále rychlého občerstvení. Posléze stejně rychle vycouvala ven, neboť paní s kočárkem jí hrozila převálcováním. Konečně však byly uvnitř. První pohled jejich odhodlání neposílil. Ledabyle naskládané stolky osídlené několika velmi málo lidmi nalevo, objednávací pult napravo, stěny vymalované povinnou žlutí, černé reflektory na žlutém stropě, prosklená stěna s výhledem do ulice. Menší k ní zamířila argumentujíc slovy, že je z ulice neprůhledná. Nevěděla, zda to je pravda, ale sestřino oponování nebrala příliš v potaz. Raději ji zbaběle poslala, ať si objedná jako první.

Starší nedali tatarku, mladší ji však vydobyla. První zklamání přišlo brzy, balíčky nebyly červeno-žluté. Druhý poznatek byl však velmi příjemný. Dostala neuvěřitelných osm ubrousků, nejspíše jako kompenzaci nedostatku červené barvy.
První obětí jejich žaludků se staly hranolky. Zklamání druhé, nebyly v  papírovém obalu. Vzhledem k sáčkovému balení byl řešena situace, jak na ně nalít tatarku. Rozpaky však posléze vyřešila tatarka sama. Její chuť zapříčinila poznání, proč si lidé dávají hranolky raději s kečupem. Tatarka u MeCa se prostě nedá jíst. Každopádně hranolky chutnaly skvěle.
zdroj: http://artofconversation.typepad.com/art_of_conversation/2007/05/an_innocent_abr.html

To na čem celý McDonald stojí, přišlo na řadu vzápětí - hamburger. Víte, že různých hamburgerových odrůd prodal McDonald v České republice za rok 2008 více než 30 milionů kusů? Znáte obrázky? Zapomeňte na ně. Tmavý povrch unavené housky bez jakýchkoliv semínek. O přítomnosti masa se přesvědčíte až po rozevření. Nepříliš dobrý nápad. Kečup smíchaný s hořčicí a nakrájená cibule, budiž. Ani ne půlcentimetrový velmi unavený plátek mletého masa a hit sezóny - mrtvý okurek. Z naprosto neznámého důvodu jedno kolečko okurku, které nemělo žádný účel a navíc bych o jeho spotřební lhůtě pochybovala, kdyby si zrovna na čerstvosti surovin MC nezakládal. Chuť? Chuťové buňky, přítomné tomuto experimentu, raději spáchaly harakiri, stejně jako jejich předchůdci před mnoha lety. To vysvětluje ztrátu paměti. Několik přeživších řeklo, že chuť housky byla horší než u klasického pečiva. Maso? Pochopen význam sousloví - chutnal jako piliny. Vedle stále většího úžasu nad tím, jak restaurace, která si zakládá na hamburgeru, může být tak úspěšná, se objevil úžas nad tím, jak se po tomhle může tloustnout? Vždyť víc než dva může sníst jen vrah chťových pohárků a o výživových hodnotách si popovídáme jindy.

zdroj: http://theartblog.org/2009/01/seeing-and-surveillance-from-artist-to-artists/

Hračku nyní představuje cosi plastového, nevkusného, co přímo křičí „Made in China“. Když máte smůlu, dostane váš společník hnus se zvukovým efektem. Pokud vás má smůla ráda, bude s tím blbnout následujících osm hodin.


Po předchozím zklamání bylo jasné, že dívčiny k MC hned tak nezajdou. V rámci programu ochutnávání čokolád nakonec mladší opět vyrazila k pultu objednat si něco s názvem horká čokoláda a jablečná taštička. Jelikož sladké zbožňuje, měl MC velké šance zabodovat. Taštička vypadala na první pohled doopravdy dobře. Avšak těsto bez chuti, jablečná náplň složená z kousků jablek a velmi přeslazeného sirupu, kombinace která měla fungovat, ale nějak se porouchala. Alespoň vzhled taštičky odpovídal obrázkům. Čokoláda na první pohled připomínala napěněný jar, ovšem ten nejspíš není tak sladký.


Zbývala jen návštěva toalet. Ty se ukázaly jako sice nepěkné a zanedbané, ale zato velmi inspirující, neboť začátek článku pochází právě odsud. Před odchodem byl na poslední chvíli uchvácen dvojjazyčný leták o spokojenosti. Modrý. Stejně modrý jako barva obsluhy. Vím, že MC jde na zeleno, ale proč modrá? A proč všichni ti pracovníci vypadali zvadle? Na okurku neměli, ale stejně mi připadali trochu deprimovaní.
Obsluha restaurace byla ohodnocena jako dobrá. Koneckonců plnili co měli, a kdybych chtěla vyčítat zdeprimovanost, mohli by být deprimovaní ještě víc. Jídlo se však kolonce neuspokojivé nevyhnulo. Čistota díky toaletám a skvrně od kávy na stolku, i když jsem viděla jednoho člena personálu, jak vedlejší stůl otírá - měl krásný velký sprej a rozprašoval vodu -, spadla z dobrá na neuspokojivá. Hodnota za peníze byla velmi bolestivá položka, neboť vědomí, že za poloviční cenu jsem mohla mít skvělý kuřecí zavináč - tortila s kuřecím masem - jednoduše hodně bolelo.
zdroj: http://www.mcdonalds.cz/cs/produkty/kvalita_2008.shtml

Jaký je tedy závěr? McDonald si u nás hraje na něco, čím není. Většina lidí třeba i díky jeho kampaním má dojem, že jde o místo, kde se dá dobře najíst. Ne. Jedná se o místo, kde se můžete rychle najíst. McDonald je fastfood a tím i zůstane. Kritizujete mě, že jsem si nedala nějaký jeho jiný hamburger či salát a že by mi chutnaly? Možná, ale pokud navštívíte jednou restauraci, kde vám nechutná a kde se vám nelíbí, také ji zkritizujete. Mě se tu nelíbilo, ale diskuzi uvítám.