Weder een ander heelal

V takovou chvíli se většinou sluší zapálit si cigaretu nebo okamžitě usnout. V tu konkrétní chvíli nešlo ani jedno. "Chce si povídat," blikal mi v hlavě červený nápis a siréna se snažila udržet mě při vědomí. Německé nepravidelné sloveso sinken jsme už probrali a hovor se také nezadržitelně blížil ztroskotání. “Proč si turisté myslí, že je Praha krásná?” položila jsem nakonec otázku, která mi už dlouho vrtala hlavou. “No, v Amsterdamu máš jen grachty,” uhodl přesně, kam mířím, “ale uličky v Praze jsou starobylé a rozmanité. Klikatí se centrem a dávají mu unikátní atmosféru.” Když jsem se za rozbřesku vracela amodů, zastavila jsem se na chvíli u katedrály svatého Víta a pokusila se nasát tu atmosféru. Smrad benzínu a hluk odfukovače listí učinili mému snažení přítrž.

Rijksmuseum Amsterdam

Kromě skutečnosti, že studujete nederlandistiku a nikdy jste nebyli v Nizozemsku, je trapné také to, že bydlíte v Amsterdamu a nikdy jste nebyli v Rijksmuseu. Jsem ráda, že se mi oba druhy trapnosti vyhnuly.

Museumplein

Een lijk in de kast

Nevěřím na šťastné lidi. Každý má podle mého nějakého toho kostlivce ve skříni. Ti šťastnější jich mají plný sklep a berou je pravidelně na procházky. Při návratu je musí pečlivě uložit, protože jinak by jim čouhaly pařáty ze sklepního okénka. A o veřejně se povalující kostlivce, kteří vás chytají za nohy, když jdete kolem, nikdo nestojí. Nikdo kromě Nizozemců. Nízká nadmořská výška si vybírá svou daň fascinací mrtvými. Po náhodné návštěvě královského hřbitovního kostela, jsem skončila v Maastrichtském nejznámějším kostele. V hlavní roli hrobka svatého Serváce. A pak si máte udržet pozitivní náhled na život.

A to mám štěstí, že nebydlím v Groningenu.

Sommige dingen zal men als jong doen

Do češtiny byla v roce 1999 přeložena kniha Blauwe maandagen (Modré pondělky) kontroverzního spisovatele Arnona Grunberga. První z jeho dvou románů, za které dostal ocenění za nejlepší debut, vypráví o životě druhé generace Židů po druhé světové válce. Cynismus se autorovi upřít nedá, ovšem modré pondělí, aby člověk v knize pohledal. Ať už pro objasnění titulu použijeme anglofonní variantu o nejdepresivnějším dni v roce nebo nizozemský výklad ve stylu krátký okamžik, v obou případech se trefíme. Pro objasnění modré soboty se musíme oprostit od všech symbolů a jít přímo k jádru pudla. Ten den byla sobota a ten den jsem navštívila modré město. Delfts blauw (Delftská modrá fajáns) je však jen jedním z důvodů, proč Delft navštívit.

O Delfts blauw zakopává člověk doslova na každém kroku.

Museummarathon

Pianista dohrál, zvedl batůžek a odešel. Černý kabát, úzké kalhoty, sluchátka a telefon na hlídání času. Nijak se vzhledově nelišil od toho před ním. Jen při hraní měl trochu tvrdší prsty. Turisté si jej fotili, zatímco se svou skladbou pokoušel přehlušit nádražní rozhlas. "Z důvodu prací na železnici není nutné kupovat do spěšných vlaků Amsterdam-Utrecht speciální místenku."

Znak města Amsterdam. Podle historiků symbolizují kříže nebezpečí, která ohrožovala město: povodně, oheň a mor. Text byl doplněn později jako uznání statečnosti občanů ze druhé světové války. Překlad: stateční, odhodlaní, milosrdní.

Roze toekomst

V úterý vlastně nepršelo. Až ve středu. A od soboty bylo holandsky. Nijak mi to nevadilo, protože jsem většinu času trávila v Brazílii, abych nasála správný přízvuk na zkoušku z jazyků maxacalí a kaingang. Zda se to povedlo nebo ne, netuším. Ale je pravda, že po dlouhé době to byl test, který jsem odevzdávala s vědomím, že některé odpovědi vůbec nemám. „Na příkladu z portugalštiny vysvětlete…“

stylová příprava na test

Boven de rivieren

[první díl]

Když Nejvyšší po čtyřech dnech odjížděla, ptala se mne s obavami, zda je v okolí pro případnou další návštěvu ještě něco k vidění. Můj výčet nizozemských atrakcí a vzdáleností ji uklidnil, a tak je naděje, že tohoto svého akcionáře potkám dříve než koncem září.

Onder de rivieren

„[…]!“ Tak rychle jsem ještě netasila. I ten start byl ukázkový. Je pravda, že podpatkové sprinty na tramvaj v mrazivé Praze byly rychlejší, ale i tak jsem se vzdalovala slušnou rychlostí. Nikdo za mnou neběžel. Jenom v rodinných dramatech nechávají rodiče doklady v altánku a stíhají své ratolesti. A toto nebylo rodinné drama. Toto byl závěr regulérního pětidenního hororu. Rodinného. Na krev sice nedošlo, ale potu jsme si užily i za slzy.

Heb je nooit een venkel gezien?

Pro svou dráhu vědce si šetřím experiment, při kterém nechám studenty čekat na profesora a budu jim měřit čas. Pondělní skóre mé syntaktické skupiny bylo půl hodiny. Načež jsme usoudily, že pan profesor toho má hodně, zmýlil se v datech a myslí si, že první přednášku máme příští týden. Následná emailová komunikace to potvrdila a ve čtvrtek jsme se po čtvrthodině plné napětí a hrůzných historek o osobnosti páně profesora dočkaly jeho zástupce. Sám velký pan profesor je momentálně v Jižní Africe, takže jsme se musely spokojit s bývalým slavistou. Naštěstí to řekl dost brzy na to, abych si mohla dávat pozor na jazyk.

cestou do školy

Koningsdag

Představte si Nizozemsko. Napište na papír seznam věcí, které k němu podle vás neodmyslitelně patří. Předpokládám, že na seznamu je kolo. V první pětce, maximálně v první desítce. Přesto existuje den, kdy Nizozemci nechávají kolo doma. Koningsdag.

Brouwersgracht

Zesjescultuur

Srovnávat amsterdamskou a pražskou vysokou školu je jako srovnávat Kanzi  a Golden Delicious. Jedna je o deset pater vyšší, pár desítek let mladší, otevřená a s pauzou na obědy pro všechny a druhá ohromí svou tradicí, jistou efektivitou, kancelářemi a úctou k oficiálnímu dialektu. Přesto jsou obě stále jablka, která mají ohryzek a ten je vždycky stejný. Fixy na tabuli, které buď nepíšou nebo nejsou, přednášející, kteří neposílají prezentace, a dvojí metr na „mám toho moc“ u studentů a vyučujících. A tak, zatímco tady mám první třetinu se skóre 8,5 a 8 úspěšně za sebou, v pražském informačním systému na mě stále svítí neohodnocený předmět ze zimního semestru.

Na otázku, zda je to dárek, odpovídat vždy: "Ja."

Nieuwe Nederlanders

Minulou středu jsem přišla amodů a na podlaze byl pohled z Piešťan. Pro mě. A protože jsem hamoun, uchvátila jsem i jednu z úředně vypadajících obálek, které byly adresovány „obyvatelům tohoto domu.“ Dopis z radnice začínal nadějně: „V souvislosti s dopisem, který jsme vám zaslali začátkem listopadu… dokončili jsme práce … rádi vás uvítáme na dnu otevřených dveří … chápeme, že jste zvědaví… registrujte se, prosím, předem… hosté mají za sebou dlouhou cestu…doufáme, že se u nás v Amstelveenu budou cítit dobře...“

výhled od domu

De apartheid en het socialisme uit de perspectief van de kinderverteller

 „Ale říkám ti, dej na má slova, dávám jim ještě dva roky. Ne víc.“

Cornetto

Hospodyňka level dvacet. Větrám peřiny, devadesátka už se pere, koupelnu jsem uklidila hned po probuzení  a prašónky jsou v koši. Před tím jsem si ale nenechala ujít to potěšení a jeden každý propíchla špendlíkem. Dnes jsem naštěstí nemusela zpívat. To v pátek to byla jiná. Vsetínská hokejová hymna zplna hrdla, protože čím větší odpornost, tím větší potřeba soustředit se na něco jiného. A citron s pomerančem v mikrovlnce nejsou špatné, ta naše už vypadá mnohem lépe. Ale ani vitaminy z ní všechen popel nedostaly.

Waag, přestávám se u něj ztrácet

Meisje in kimono

Ještě jsem neviděla Noční hlídku. A třetí patro Tropenmusea. A nizozemskou veverku. Ale zato jsem viděla dívku bez kimona. A sýr ve tvaru zajíce.

Alleen maar nette mensen

A tak jsem byla bez kola. Nepojízdná. Naprostá spodina. Kdejaké nemehlo na bruslích se na mě vytahovalo. Dokonce jsem musela nákup táhnout dva kilometry pěšky. Nakonec se mi gazelka vrátila. Uvažuji tedy o koupi dalšího zámku. Na zadní kolo. Protože duše a pneumatika včetně práce stály víc než půlka kola. Ale rozdíl je poznat.

Vijf mooie eenhoorns

Jednorožec se vrací na místo činu. Venku bylo šedo, chladno a občas trochu pršelo. Parkoviště P+R Zeeburg vypadalo stejně holandsky, jako když jsem na něm před dvěma měsíci přistála já. Naštěstí jsou koráby Student Agency pozitivně žluté. A naštěstí nosí někteří klaunský nos.

nepatřičně pozitivní autobus

De schrijfmachine mijmert gekkepraat.

Stále jsem u Amsterdamu. A stále se něco děje. Momentálně hlavně zkouškové. Ale jediný svůj test jsem v čase něco málo pod tři hodiny napsala a budu věřit, že i ten zbytek se nějak udělá. Jenom abych s tím nemusela mít moc společného. Protože ačkoliv je otrava číst odborné články o literatuře v angličtině, anglická učebnice nizozemské syntaxe je daleko za hranicí otravnosti. Pro mě je to nesmyslné. Asi jako kupovat si sklenici Nutelly 400 gramů. Protože závit.

hledání logiky v zemi růžových slonů

Met Misschien

Kdo mě alespoň trochu zná, ví, že nejsem zrovna hnízdící typ. Nicméně mám sestru, která by vytvořila pocit domova i v mé parkovištní škole a jelikož měl přijet její kamarád, nezbylo mi, než podat v pondělí ráno životní výkon a místo zatím nekoupené nástěnky, udělat alespoň provázkovou výstavku vstupenek, díky které vypadal můj pokoj méně holopokojově než předtím. Vlastně nešlo ani tak o estetiku a hnízdo, jako o redukci počtu volně ležících papírových věcí na stole, který se po návštěvě Muzea tropů rozrostl o celý jeden exemplář a čtyři už na mě bylo moc vysoké číslo.

"nástěnka" a hippiebandje

Anne Frank Huis

Nachází-li se váš pokoj v některém z hlavních měst brzy zjistíte, že existují hosté. Ti se většinou dělí na dobré a ideální. Někdy, když máte z pekla štěstí a k tomu ještě pořádnou kliku, můžete trefit i jackpot. Jackpot je host, který má všechny vlastnosti ideálního hosta (snese stavbaře v sedm ráno, obejde se bez wifi a bez pračky, nestěžuje si na nafukovací matraci, má-li hlad řekne si sám o něco k jídlu a dokonce i chvílemi vypadá šťastně) a navíc disponuje schopnostmi a znalostmi, které vám pozitivně naznačí, že svět není jen oranžový hausbót plný kol a větrných mlýnů.

mé dosavadní vnímání Anne Frank Huis

Andijviestamppot met champignons

Není prý důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Vzhledem k tomu, že sestřička mému hostovi týden předem servírovala svíčkovou, byla má účast skutečně pouze formální. I tak jsem se ale rozhodla nedat kůži lacino a povolala do boje všechny vegetariánské zálohy nizozemské kuchyně. První teplý a slunečný večer tak byla servírována horká hořčicová polévka, zatímco druhý mlhavý a deštivý den přišlo na řadu chlazené sezónní vla a patat oorlog. Ve středu jsem bohužel lehce nezvládla časový rozvrh, takže kromě kmínové goudy byl představen jen tradiční mandlemi plněný gevulde koek. Abych dohnala ztracený čas, připravila jsem ve čtvrtek cestovní balíček obsahující jednoporcové balení hagelslag, stroopwafels a peprmintky královny Wilhelminy. Někdo by se sice hádal, že solené dropsy jsou mnohem tradičnější, a dokonce by hádku i vyhrál, ale faktem zůstává, že otroci a dropsy nepatří k věcem, které Nizozemsku získávají popularitu. Exkurz do místní kuchyně bylo třeba zakončit něčím tradičním, ideálně AVG-tje. A protože mi chybělo pořádné V jako vlees (maso), sáhla jsem po jedné z mnoha variací na stamppot.

Andijviestamppot met champignons

Tropenmuseum

Nemálo času jsem věnovala pozorování života nederlandistů. Zjistila jsem, že navenek zcela odlišní jedinci vykazují nezanedbatelné procento shodných rysů. Pomineme-li vliv okolí, které je do vysokého věku zásobuje oranžovými balíčky a Mikulášskými dobrotami, vykazují příchylnost ke špuntům do uší Moldex, teplu, velkým oknům a světlu. Přijde mi proto podivné, že se zatím všechna nizozemská muzea topila v chladu a šeru.

Vánoce 2014

weer = sneeuw + zon + wind + hagels + regen

Bod jedna: počasí. Někde jsem četla, že v Nizozemsku panuje stálé přímořské klima. Klima možná, nicméně kroupy, slunce, déšť, sníh a mlhu v rozmezí šesti hodin za příznak stálosti nepovažuji. Postupně si však zvykám, že nemá cenu dívat se před odchodem z toho velkého okna, jestli prší, protože může během minuty přestat, pršet ještě dva dny nebo začít lít. Za úspěch považuji, když alespoň jednou týdně dorazím do školy se suchou hlavou.

slunce a voda vylepší i méně nádherné čtvrti

Letterkundig Museum Den Haag

Na Erasmu už mě potkala spousta poprvé. Budu-li vybírat jen z uplynulého týdne, tak jsem poprvé s nasazením vlastních plic vystříkala sprchový kout „savem“, poprvé ochutnala a uvařila mosterdsoep, poprvé zažila déšť, sníh, kroupy a slunce v rozmezí pěti hodin, poprvé kupovala v Nizozemsku kytku a poprvé navštívila školní kantýnu. Všechna tato poprvé mají samozřejmě svou váhu, ale mé nejsmutnější poprvé se odehrálo ve vlaku při výpravě do Letterkundig Museum (Muzeum literatury). Ačkoliv cesta tam trvala skoro hodinu, nesvačila jsem ani jednou.

 

Letterkundig Museum (zdroj: wiki)

Mosterdsoep

„Něco jsem už o tom slyšela,“ sdělila nám paní profesorka ve vlaku cestou z Haagu. Řeč byla o čistotě studentských kuchyní. Vlastně spíš nečistotě. Pro člověka, který alespoň pár měsíců žil odkázán sám na sebe a ví, že za něj nikdo jeho nepořádek neuklidí, je překvapivé, že jsou lidé, kteří v kuchyni opustí svůj snídaňový talíř a už po něm nevzdechnou. Co se rozlije - to zaschne, koš netřeba vynášet a rozdíl mezi kuchyňskou podlahou a chodníkem spočívá v tom, že chodník alespoň občas umyje déšť.

Přesto jsem měla štěstí. Můj pobyt v místě, které stále lehce připomíná Charlesovo „…podobnost okolí jídelny a latríny byla přímo skandální…“ s sebou totiž přinesl bílou vránu. Ohledně lidstva nosím růžové brýle, ale co se lidí týče, jsem realista, a tak mě skutečně překvapilo, že byl stvořen seznam služeb, který zatím dokonce do určité poměrně hodně slušné míry funguje. To znamená, že se člověk nebrodí do dřezu přes osm hromad nádobí a že okolí plotýnek je většinou opravdu bílé. Odbah­ňování podlahy mám na starost já, takže na některých místech už prosvítá původní modrá barva.

Čistota mě povzbudila, abych začala vařit. Pozvolné omeletové a těstovinové začátky byly narušeny dvěma událostmi. Zaprvé se mi ohlásila první návštěva, což s sebou nese příjemnou možnost někoho otrávit, a zadruhé jsem byla v Muzeu literatury s bývalou členkou komise udělující mimo jiné jednu z nejdůležitějších nizozemských literárních cen Constantijn Huygens prijs. To zmiňuji zaprvé proto, abych se vytáhla, co za osobnosti mě tady učí, a za druhé proto, že tato komise se scházela právě v onom muzeu, takže když jsme cestou zpět zamířily na broodje, vzala nás paní profesorka do osvědčeného podniku bufetového typu s přijatelnými cenami a pro mě báječnou nabídkou.  

Broodje jsme si však nakonec nedaly. Přeci jen byly čtyři stupně, takže volba padla na variantu soep (polévka). Díky mé úžasné metodě zužování výběru vypadla zeleninová s těstovinami a knedlíčky a zůstala jen mosterdsoep. Hořčicová či hořčičná polévka. V životě jsem o ní neslyšela, ale mnoho lidí o vla také ne, takže jsem zadoufala, že tam není žádné skryté maso a nabrala si plnou misku. Byla to zatraceně dobrá volba.

Groene-zeepmentaliteit

Někteří lidé mají problém s orientací v čase. Ačkoliv denní dobu většinou spolehlivě trefí, rozlišit středu od čtvrtka je pro ně obtížné. Tento problém já neřeším. Středa je totiž dnem střídání sedacích souprav. Místo zdecimované sedačky z minulého týdne se mi objevila pod okny kancelářská židle. Funkční sice není, rozhodně však byla lepší než čtvrteční objev. Oranžový bagr mě totiž nadchl méně než většina ostatních oranžových věcí.

Žlutý buldozer to sice není, ale stejně s sebou teď pro jistotu všude tahám ručník.
Ty jámy za bagrem byly před týdnem parkoviště.

Koetoeloeloe en plons!

Jsou i rána, která nezačínají dělníky trhajícími beton před vašimi okny. Jsou rána, kdy vstanete, tři hodiny čtete knihu, o které jste už včera tvrdili, že ji máte přečtenou, a potom se v deset vydáte na nákup, protože ani jednu ze složek nejsnazšího oběda nemáte. Krom vloček a mléka směřujete svou pozornost také na Albertovu akční nabídku Goudy, gumové rukavice a položku chemie do sprchy. Již druhý den svítí slunce a i když nemáte moc času, musíte využít hezkého počasí, protože i architektonicky zajímavá budova vypadá v mlze ponuře. Takže zastavíte na mostku, z nosiče sundáte tašku Práca s literatúrou nás spája… vyndáte foťák, položíte tašku na nosič, uděláte dva snímky a ozve se rána. Taška spadla z nosiče. Sehnete se, abyste ji zvedli, dojde vám, proč udělala skoro prázdná taška takovou ránu a bezmocně sledujete, jak se váš speciální zámek na kolo kutálí a kutálí a padá a žbluňk.

architektura za 16 €

Kleine overwinningen

Život na Erasmu lze přirovnat k životu malého dítěte. Věci, které jsou za normálních podmínek brány jako samozřejmé, jsou po kompletní změně prostředí hodnoceny jako malá vítězství, hodná, stejně jako první vygryndané slovo, zaznamenání. Já negryndám mama, nebublám papa, ale říkám assegaai (kopí).

stanice metra

Zandvoort in februari

Rozhodla jsem se, že budu v Nizozemsku držet volné neděle, abych si mohla pobyt i aktivně užít. Číst nizozemské knížky od rána do noci totiž můžu i v Praze a s třetinovým nájmem. Můj nedělový plán se však lehce zkomplikoval, když jsem si uvědomila, že u některých výletů by nebylo špatné, aby se odehrávaly za příznivého počasí. Tedy aby alespoň nepršelo a v ideálním případě i svítilo slunce. Jinak by totiž mé fotografické vzpomínky na Severní Holandsko reprezentovaly stopadesát odstínů šedi. Podle předpovědi mělo být o víkendu tradiční počasí, takže jsem využila volného pátku, kdy nemělo pršet a mělo i svítit slunce, a vyrazila k moři. Protože moře je moře a bez moře to nejde. Možná to jde bez hranolek s oorlog, ale bez moře určitě ne.

přednáška o nizozemské kultuře, momentálně v hlavní roli flessenlikker

Hond, muizen, ijsbeer en olifant

Člověk se nejprve naučí sčítat, potom odčítat, následně násobit a nakonec dělit. Takže jsem zjistila, kde je P. C. Hoofthuis, jak tam dojet tramvají, jak jezdit na kole ve víkendovém provozu v trekovkách a dnes jsem svá studia završila polední návštěvou Amsterdamského centra v podpatcích. Pro případ, že by se mi cesta protáhla, jsem si na ni dala čtyři hodiny s tím, že se zajdu podívat do hlavní knihovny na výstavu Gerard Reve, na hranolky a když si trhnu rychlostní rekord na osmi kilometrech, tak si budu před hodinou číst.

Když si nevíte rady, pomůže Bakker Bart.

Verhuizing

Pokud jste součástí mé rodiny, či okruhu přátel, neměli jste možnost si nevšimnout, že jsem se přestěhovala. Rodina a přátelé jsou totiž k tomu, aby nešťastníkovi potrefenému nutností přemístit svůj movitý majetek, pomohli. Abych všem zpříjemnila první měsíc letošního roku a nikoho neopomenula, rozdělila jsem stěhování do Amstelveenu pro jistotu do pěti etap.

1. přesun věcí třetí kategorie z Prahy na Valašsko

2. přesun věcí druhé kategorie z Valašska do Brna

3. přesun věcí druhé kategorie z Prahy do Brna

4. přesun věcí první kategorie z Prahy do Amstelveenu

5. přesun věcí druhé kategorie z Brna do Amstelveenu

Pokud máte dojem, že je to příliš komplikované, podělím se s vámi o informaci, že se na stěhování podílel osobní automobil, malá dodávka, České dráhy, Student Agency, přerovská autobusová doprava a MHD města Brna, Prahy a Amsterdamu. Také bych chtěla hned na úvod poděkovat všem tělům, která se na stěhování podílela ať už jako nosiči pod dohledem, samostatní nosiči, převozníci, řidiči, baliči, nákupčí, plánovači. Dík patří také dobrovolníkům z řad náhodných kolemjdoucích a spolubydlících. Také děkuji celní správě za milý uchrochtaný rozhovor o obsahu těch dvou beden, které jsem v rámci třetí etapy vezla budapešťským expresem.

Het is al!

Každý správný holandský rozhovor obsahuje alespoň jednu nebo dvě věty o počasí. Teď je zataženo, zatím nepršelo, dopoledne dokonce svítilo slunce. Jako by mi to dělalo natruc a pokoušelo se dehonestovat mé vzdělání. Před každým, kdo je tu na návštěvě, se naparuje, jak je v Nizozemsku krásné počasí a sotva dotyční přejedou hranice, už je tu opět má odbornost. Mohu si alespoň gratulovat, že už dva nebo tři dny fouká jiným směrem a já nejsem nucena naslouchat líbezné melodii motorů letadel.

letadla nad Uilenstede

De fiets van de moskee

Nákup kola a nákup obuvi mají mnoho společného. Obojí slouží k přepravě a obojí slouží dlouho, proto by měly jak boty, tak kolo sedět co možná nejlépe. Vzhledem k tomu, že ani schoenen ani fiets  nejsou levná záležitost, nakupuje je člověk s rozmyslem a dá si záležet, aby si záležitost prostudoval a nekoupil bezhlavě první, co mu nabídnou.

přestala jsem s focením čekat na méně holandské počasí, nepřijde a toto je každodenní realita

Eerste schooldag

Ráno mě probudil hluk. Nebyla to hudba, která mi dělala společnost během první noci. Nebyli to ani hluční sousedé. Bylo to horší. Vzlétající letadla kombinovaná s dělníky na stavbě. Sice je pravda, že nejsou přímo pod mým oknem, ale jestli před oknem nebo za rohem není u sbíječky takový rozdíl. Pokud ale platí poznatky učiněné tento víkend, tak mají v sobotu, neděli a v pátek od pěti volno. Zvuky a tenké stěny jsou ostatně pro mé bydlení a možná i pro bydlení v Nizozemsku obecně charakteristické. Mým štěstím je, že nemám pokoj u koupelen, takže mě neruší splachování ani sprchování. Nežádoucím hlukem je tak především průvan, který v některých chvílích dosahuje neuvěřitelné zvukové síly, připomínající vysavač či ždímačku.

Ik doe alsof mijn pap een soep was

Neděla byla poměrně krátká. Díky spánku do půl deváté a následnému intenzivnímu povalování, se mi podařilo vstát až po desáté. Ranní čaj jsem protentokrát vynechala a vyrazila na obhlídku okolí, směr Amsterdamse bos (Amsterdamský les). Protože jsem tamtudy už párkrát jela na kole, neměla jsem problém s orientací. Cestou jsem si prohlížela místní kolorit: brodivé ptáky, cedule upozorňující na začátek i konec prostoru s volným pohybem psů, auta nabíjející se elektřinou, slečnu s hokejkou v mikině s nápisem znamenajícím „miluji pozemní hokej“, knooppunten, coffeeshop a déšť. 

jeden z vchodů do ubytovacího kampusu (výjimečně bez louží)

Dag van 24 uur

Mnoho věcí přirozeně zapomínám (vzít smetí), některé se ani neobtěžuji si pamatovat (jména) a jiné mi naopak v hlavě utkví. Například první večer na intru, kdy si člověk vybalí, posadí se a najednou nemá, co dělat. A cítí se sám. Tomuto se mi během prvního Erasmusvečera podařilo díky autobusu vyvarovat, ale mé ambice pro druhou noc neznaly mezí. Dnes to přijde.

ranní výhled z pokoje

Zeg ik Amsterdam, meen ik vaak Amstelveen

„Jako dítě, které mámě se ztratilo, stojím na kraji města jménem Babylon. Nikomu nerozumím, vůbec nic nechápu a nemám žádný plán.“

To město se jmenuje Amsterdam. Lidem většinou rozumím, pocit nepochopení trvá, ale zato mám spoustu plánů. Vypracovala jsem seznam třinácti aktivit, které během svého šestiměsíčního pobytu v Benátkách severu splním. Ačkoliv u prvního bodu si jsem jistá, že to bude pořádná dřina.

1. vyfotit nizozemskou veverku
2. strávit den ve Vondel parku
3. v každém ročním období se vykoupat v moři zima
4. koupit si kolo (ačkoliv souhlasím s Eliasem, že ukrást si ho by bylo stylovější)
5. koupit kytici tulipánů
6. bruslit před Rijksmuzeem
7. upéct sušenky pro novorozeně (pokud bude trouba)
8. naučit se oorlog a hranolky
9. oslavit narozeniny na pláži
10. waddeneilanden
11. koupit si a přečíst noviny
12. navštívit protestantskou mši
13. donutit některou návštěvu ke konzumaci herynka

Dřina je ostatně většina příprav na další dřinu. Ne, že by se to v mém případě až tak moc týkalo dřiny fyzické, ta se naštěstí díky nevysoké postavě, podpatkům a sukni týkala zejména usmívání a konverzace na téma: „Pozor, ten kufr je opravdu těžký. To víte, je to na půl roku.“ Skutečnost, že podstatná část mého majetku dorazí zakrabicovaná o týden později jsem dříčům raději zatajila.

obvyklé fáze: bazradnost - shromážďování - bezradnost - nemůže se to tam vejít - bezradnost - skládání - bezradnost - vešlo se

Naturalistická placka

Ihned za dary, které se dají jíst, pít, srkat nebo žvýkat jsou nejlepšími ty, které se dají použít. Proto si již několik let přeji dary ryze praktické, protože dělají radost nejen mě, jakožto obdarovanému, ale i dárci, který vidí, že JEHO kuchařka je celá zapatlaná, JEHO ponožky vytahané a JEHO mixér zase spotřebovaný. Letos jsem tedy obdrželo kilo čaje Sencha, Nivea sadu základní hygieny, dvoje tlusté ponožky, malou pánvičku a dvě stěhovací krabice. Mému přesunu do Nizozemí brání už jen nula na eurovém účtu, ale to by se mělo změnit v nejbližších dnech.