De schrijfmachine mijmert gekkepraat.

Stále jsem u Amsterdamu. A stále se něco děje. Momentálně hlavně zkouškové. Ale jediný svůj test jsem v čase něco málo pod tři hodiny napsala a budu věřit, že i ten zbytek se nějak udělá. Jenom abych s tím nemusela mít moc společného. Protože ačkoliv je otrava číst odborné články o literatuře v angličtině, anglická učebnice nizozemské syntaxe je daleko za hranicí otravnosti. Pro mě je to nesmyslné. Asi jako kupovat si sklenici Nutelly 400 gramů. Protože závit.

hledání logiky v zemi růžových slonů

Ačkoliv jsem si do svého amodu dotáhla spoustu věcí, ruční mixér inbegrepen, na některé lapače prachu jsem přepravní kapacity neplýtvala. Takže mám tři hrníčky, dvě sady příborů, velkou misku, malou misku, tři velikosti plytkých talířů a skleničku. Bez větších nesnází zvládnu uhostit jednotlivce, když mu nevadí, že dostane hrnek na vodu a hrnek na čaj. Situace se při vyšším počtu rodinných hostů výrazněji komplikuje, protože příjem čaje je neustálý a občas je doplňován vodou. A to se čtyřmi nádobkami ve třech lidech prostě neutáhnete. Nezbylo mi než zatnout zuby a koupit si malou Nutellu. Recyklace obalů se mi zalíbila natolik, že povzbuzena prvotním úspěchem jsem si schovala i kyblíček od snoeptomaatjes, protože má vespod otvory a bude se dát použít jako úžasný květináč. Protože já a rostliny, to je přece láska na první pohled. Nebo ne?

Když uvažujete, jaký je rozdíl mezi mascarpone a Philadelphií, je nejvyšší čas upéct cupcakes. 

Ne. Kdo mě zná, ví, že pokud se mohu styku s rodinnými plantážemi vyhnout, udělám pro to cokoliv od tříměsíční brigády v hamburgrárně až po bakalářské zkoušky. Opakované vytrhávání plevelu, obírání mravenců a rybízu, trhání malin pod pálícím slunce, práce v kleče s termíny, které mi diktuje příroda, to je moc stresu na někoho, kdo se má stát hodnotným členem společnosti, jež se na pracovním úřadě bude pyšnit titulem Mgr. před jménem a neznalostí angličtiny za ním. Co mě tedy donutilo koupit si pytlík hlíny, kromě toho, že stál necelé euro? Marketingová akce modrobílého obchodního řetězce. To, co se v Česku jmenuje Albertova zahrádka, je tady moestuintje. Zeleninová zahrádka. Český koncept mi není znám, ale když tady zaplatím 15 euro za nákup (500g snoeptomaatjes, 500 g sýra, okurek, 2 litry mléka, 500g jemných vloček a 5 mezinárodních známek), tak dostanu jednu krabičku. Ta obsahuje předpěstovávací kelímek, startovací slisovanou kostku hlíny, semínka v nějaké podobě, štítek a instrukce. Ty by vás měly blbuvzdorně dovést k nějaké té rostlince.

moestuintje

sada na tymián včetně semínek v tkanině

Já jsem pravda chvíli zápasila s instantní hlínou (nejprve než jsem pochopila, co to je a potom, jak to všechno dostat do kelímku aniž bych musela uplácávat), ale nakonec jsem zasadila nejen hrášek, ale i semínka fenyklu a tymiánu, která jsou umně umístěna do kusu tkaniny. Momentálně je už druhý den šmíruju a poctivě zalévám. Pokud vám to jako příklad mého maximálního neekologického sepjetí s přírodou nestačí, dovolím si vám představit Bonnie a Clyda, naše ochočené kachny. Ta historka o jezírcích, co z nich byly stromy a teď jsou to ostrovy uprostřed obdélníku plného vody.

sázení hrášku

hrášek zasazen

slisovaná instantní hlína

po přidání vody

kousek bezpečné umělé přírody

Bonnie & Clyde

Uplynulé dva týdny mi ukázaly ještě jednu stránku mé osobnosti, kterou jsem neznala. Totiž čtenářku novin. Už při příjezdu do země jsem viděla reklamu na zmodernizovaný Het Parool (regionální deník zaměřený na Amsterdam). Když po měsíci přistála dírou na podlahu ve vstupu nabídka nechat si ho dva týdny zdarma posílat, neváhala jsem. Sice jsem nejprve chtěla zažalovat zdejší poštu za nedoručování tiskovin, ale nakonec se ukázalo, že akce začínala až od jistého data a také, že nizozemské noviny mají povinnost dorazit do šesti večer. Což mi jako člověku, který nesnídá, poměrně vyhovuje, protože alespoň mohu číst čerstvé zprávy u večeře. A že jsem nečetla jen u večeře.

dvojnásobný marketing

Vlastně jsem se musela držet, abych čas strávený čtením aktuální tiskoviny zkrátila pod dvě hodiny (na večeři stačí deset minut). Pro někoho, kdo naprosto nezodpovědně ignoruje české i nizozemské zpravodajství, bylo poměrně překvapivé, jak může být papírová verze aktualit zajímavá. Většinou jsem uvízla už u článku na titulní straně. Potom jsem se chytla úvodního sloupku, kterému jsem byla věrná až do posledního čísla. Vůbec celá druhá dvojstrana neměla slabé místo. Nicméně následně jsem musela zrychlit a snažila jsem se číst jenom titulky. Touto metodou jsem se dokázala dostat ke sportovním stránkách skrz pouhých deset článků. Sport mě nefascinuje, ale za ním byla kulturní rubrika a sloupky. Zejména ty psané u příležitosti týdne knihy v Německu Nizozemcem tam žijícím, byly výborné. Nechyběly velké fotografie, každý den na jiné téma. Někdy proměny Amsterdamu a jindy třeba sbírka fotografií osiřelých zámků na kolo. A potom část o lidech. Ta byla snad nejzajímavější. Portrét někoho žijícího v Amsterdamu se základními údaji o jeho osobě, nové podniky (zaměřeno na pop-up obchůdky - otevřou třeba jen na tři měsíce, aby zákazníkům představily své zboží, často e-shopy), komentáře k událostem, profily lidí hledající práci a další krásy lokálních novin. Následovala křížovka, kterou jsem sice s nadšením luštila, ale přiznávám, že se na vyluštění z 90ti procent podílel puzzelwoordenboek. A konečně televizní program. Je libo normální Čtyři ruce na jednom břiše nebo chcete raději vidět, jak prožívá „těhotenství“ nastávající otec? Vše je možné. Samozřejmostí je sobotní rozšířené vydání a magazín. Pokud ani tak nejste spokojení, mohu nabídnout ještě inzeráty, blahopřání k odchodu do důchodu (na to tu mají i pohledy) a komiksy. Alespoň pět na výtisk (jeden pod úvodní úvahou, jeden sportovní, tři před křížovkou a vlastně ještě jeden u komentářů). A co tedy hýbalo v uplynulých dvou týdnech Amsterdamem?

dva týdny s Het Parool

·         bunda, která naviguje a zároveň signalizuje ostatním účastníkům provozu, kam cyklista pojede (bohužel zatím jen reklamní prototyp Vodafone)

·         protiplivací kapuce městské policie

·         práva dětí, která se narodí mrtvá

·         smrt pátého Brouka

·         škodlivost fotbalových hlaviček

·         desetileté výročí Twittru (pravděpodobnost setkání s politikem se s rostoucím počtem sledujících zvyšuje)

·         nález hlavy člena mafie na chodníku

·         obavy zubařů, že se z nich stává péče pro bohaté (výrazný rozdíl v návštěvách majetných a méně majetných, chtějí zpět do základního pojišťovacího balíčku)

·         příspěvek města na péči o zvířata, který umožňuje nemajetným lidem léčbu jejich mazlíčků

·         dvacáté narozeniny gorily Bokito

·         srovnání, zda na horské dráze křičí víc Nizozemci nebo Belgičané (Belgičané jsou uřvanější)

·         délka sukní pracovnic na úřadech

·         výstava umění outsiderů (Když vystavíte outsidera v galerii, je stále outsiderem?)

·         obtížná bytová situace v Amsterdamu

·         požadavky města na hotely (nestavět nové, pokud neprokáží významný přínos)

·         reportáž o životě bez nutnosti volby (Když budete souhlasit se všemi akcemi, které vám nabídne Facebook, setkáte se s někým navrženým seznamkou, budete jíst jídla, která vám pošlou, sledovat filmy podle personalizované nabídky.)

·         znovuotevření ZOO v Emmenu (tak trochu Disneyland se zvířaty, cena odpovídá investicím)

·         rozhodnutí finančně podpořit zahraniční kariéru domácích popových skupin

·         nizozemská lékařská komora usiluje o zákaz prodeje cigaret v supermarketech, na čerpacích stanicích a v knihkupectvích

Politiku a uprchlíky jsem většinou přeskočila.

Ale nejen Het Parool prošel obnovou. Nový design má i stránka dbnl.org (digitální knihovna nizozemské literatury), neuvěřitelná studnice primárních a sekundárních textů. Bohužel momentálně se mi všechny tyto texty zobrazují ve sloupci necelých pět centimetrům širokém, takže doufám, že se to netýká jen mě a že to dají brzy do pořádku.

barevný Amsterdam

Také se mi podařilo neoslavit narozeniny. Nejprve nešel půl dne internet, takže jsem si na nečekaná přání musela počkat do školy a potom jsem stihla uniknout Hedvice dřív než mi dala sáček tradičních staronizozemských bonbonů. Dostala jsem ho den nato, když jsme prezentovaly. Bylo sedmnáctého a shodou okolností ten den nikdo z přítomných neměl narozeniny. Spolužák slavil už patnáctého, já po něm a na spolužačku a paní profesorku to čekalo následující den. Druhá paní profesorka si to odbyla o týden dřív desátého. Takže nezbylo než otevřít šampaňské a sníst kousek Limburského jablečného koláče na počest dosažení důchodového věku a postupného ukončení působení na univerzitě jedinečné profesorky, která mě donutila přečíst víc než šestisetstránkový kolos o Jižní Africe. Z čehož budu žít ještě další rok.

veslařské závody na Amstelu

Oslavový handicap se projevil pár dní později, když jsem v noci s překvapením zjistila, že slyším svou sousedku chrápat. Nebyla to však sousedka, ale účastníci nějaké domovní oslavy, kteří se rozprostřeli na matraci za mými dveřmi. A jak překvapení zažíváte po ránu vy?

občas chodím i do školy (pohled z terasy)

vlevo a rovná střed moje hlavní budova, malé šedé práva, velké s červenou střechou matematika a věda, zkosené střechy uprostřed budovy na zkoušky

terasa