Vijf mooie eenhoorns

Jednorožec se vrací na místo činu. Venku bylo šedo, chladno a občas trochu pršelo. Parkoviště P+R Zeeburg vypadalo stejně holandsky, jako když jsem na něm před dvěma měsíci přistála já. Naštěstí jsou koráby Student Agency pozitivně žluté. A naštěstí nosí někteří klaunský nos.

nepatřičně pozitivní autobus

Počasí se mi nakonec na zdejší podmínky podařilo obdivuhodně ovládnout, ale nad půjčovnou kol jsem takovou moc neměla. Sice měla otevřeno na Velký pátek, co je i zde státní svátek, ale bohužel věta: „Kola je možné rezervovat, ale není to nutné,“ se ukázala býti zavádějící. Na druhou stranu to umožnilo několik silných cyklistických zážitků. Ujet na horském kole třicet kilometrů zvládne i recepční, ale dostat se na tradičním bicyklu bez převodů, s nožní brzdou a tvrdým sedlem k moři, vyžaduje hamburgerový trénink. A vrátit se zpět chce spoustu duševních sil, nebát se tmy, Tony’s Chocolonely a vidinu pizzy po návratu.

ďábelský stroj uprostřed
fotografie: ovesná vločka

Jednorožec se vrací na místo činu. Moře. Tentokrát jsem se sice nekoupala a neměla v pekárně jablečný koláč, ale zato jsem se projela dunami a provozovala piknik na pláži. Pravda, nebylo nás pět, ale zato jsme měli kloboučky, frkačky, obložené chleby a českou báječnou pudinkovou bábovku. A protože jsme stále byli v Holandsku, tak foukalo, což v kombinaci s pláží vedlo k:

·         ošlehání větrem

·         pískové bábovce

·         broušení zubů

·         pozorování draků

·         létajícím kloboučkům

·         nezapálitelným svíčkám

·         snaze „piknikové deky“ vzít roha

·         zametání písku o třicet kilometrů dál, pět dní poté

moře

duny

pláž

půlka Limburského jablečného koláče s hořícími svíčkami, které barevně ladí s talířkem a židlí

Jednorožec se vrací na místo činu. Amsterdam. Občas není špatné pochlubit se centrem. Tradiční body programu jako hranolky s oorlog, bloudění městem a pár nezbytných památek, jsem obohatila o přejetí autokarem v přístavu, vegetariánský hamburger u McDonalds (samoobjednávací systém inbegrepen), znavené civění na fontánu před Rijksmuzeem a návrat domů v lijáku.

přístav

Počasí nám velmi dlouho přálo.

ta budova, co je u ní fontána (Rijksmuzeum)

Nejdřív pršelo, když jsme byli v průchodu. A potom začalo lít.

Jednorožec se vrací na místo činu. Škola. Už od čtvrtka jsem tam nebyla, takže nezbylo než se tam v úterý opět vydat. K pozitivnímu naladění přispěla zejména skutečnost, že obě mé jazykovědné učebnice jsou v angličtině. Co víc si může nederlandista v Nizozemsku přát? Naštěstí to zatím vypadá, že je snazší porozumět lingvistické angličtině než té literární. Sice si stále myslím, že učit se tímto způsobem nizozemskou syntaxis je podivné, ale zato mám slušný přehled o druzích anglických auxiliary verbs a pojem affix-hop se mi také moc líbí. Vyučují syntaxe má mé sympatie a zatím jsem i ráda, že nás má na cvičení v rámci druhého předmětu.

nejdrsnější pozitivní motivace

Ve středu jsem měla pro jistotu volno, takže jsem zbytek úterý strávila snahou nacpat kromě syntaxe do hlavy ještě trochu informací o NAP (standartní amsterdamská výška) v rámci dle svých webových stránek fascinující expozice. Jodizované vločky byly nejprve vypuštěny na celý den do města, což vedlo k jeho důkladnému prozkoumání a skutečnosti, že dorazili před budovu radnice včas, na rozdíl ode mě, která vylezla z metra špatným východem a následně se ještě kousek prošla pěšky, aby si zvykla na chůzi, která ji bude provázet až do pondělí, kdy jí v opravně slíbili vrátit kolo s novou duší a tím zbytkem. Protože jsem už někdy kupovala kolo, tak jsem samozřejmě  při koupi zkontrolovala stav pneumatik (totálně sjeté).

V budově radnice jsem si nicméně odbyla kulturní okénko a za 1€ jsem místo dvou návštěv zamlžovacích toalet u Rijksmuzea obdržela:

·         pohled na výšku vody během povodní 1953 (v českém překladu kniha Utonulá od M. de Moor)

·         10 minut videa o způsobech měření nadmořské výšky na suchu (díra v zemi inbegrepen)

·         4 minuty nahrávky o prvotním měření

·         3 minuty nahrávky vyprávění inženýra Lelyho

·         množství 3D obrázků vody v Nizozemsku

·         možnost podívat se skrz ten žlutý měřičský nástroj

·         prohlídku mnoha druhů měřidel

Nebylo to špatné, ale vodní stavby v reálu mě nadchly víc.

Delta werken (září 2014)

Večer nastal čas na srážku s realitou. Ani Nizozemí není ráj, což se mi potvrdilo při snaze koupit v eshopu NS (Nizozemské dráhy, Nederlandse spoorwegen) zvýhodněné lístky na vlak a autobus směr Eindhoven. Ztroskotala jsem na platební metodě. Jediná možná byla iDeal, což vyžaduje vlastnictví účtu v nizozemské bance. Takže nic. Chtělo by to spřátelit se s nějakými Nizozemci. V pauze mezi čtením anglických bichlí.

Důvod, proč nepěstujeme mátu.

Po úspěšném vypravení hostů směr Tsjechië jsem si počkala na tramvaj s intervalem dvě a patnáct minut, načež jsem si ještě dalších dvacet minut do osmi počkala na otevření obchodu (protože mléko ) a následně se amod šťastně pustila do úklidu. Nejhorší totiž na hostech je, že po sobě nechají hromadu věcí, kterou nemám kam dát. Brašny na kolo, spacák, nafukovací matrace, osm krabiček mátového čaje a patero silonek hledá domov.

stav plantáží

příprava na přesazování

hrášek přesazen (tyčka na popínání bude epesní, jen musí hrášek ještě trochu porůst)

Zbytek tekstu by si zasloužil být napsán anglicky s každou větou nakreslenou do stromové struktury a proložený českým jadrným slovníkem a la Pohlreich. Také by byl zasypán hlínou z mé zahradnické zábavy. Nikdo ji nehodnotí a nikdo mě z ní nezkouší, přesazuji rostlinky poklidně, intuitivně a v případě fenyklu záměrně špatně. Protože kýbl zeminy.