Alleen maar nette mensen

A tak jsem byla bez kola. Nepojízdná. Naprostá spodina. Kdejaké nemehlo na bruslích se na mě vytahovalo. Dokonce jsem musela nákup táhnout dva kilometry pěšky. Nakonec se mi gazelka vrátila. Uvažuji tedy o koupi dalšího zámku. Na zadní kolo. Protože duše a pneumatika včetně práce stály víc než půlka kola. Ale rozdíl je poznat.

 Tento týden se nesl ve znaku seminární práce na jihoafrickou literaturu, lingvistiky (viz báječné video) a úklidu.
Ze své první konverzace se starousedlíky jsem zjistila, že koupelny uklízí ten, kdo má zrovna náladu. Dva měsíce jsem pečlivě zkoumala duševní rozpoložení svých patrových spolubydlících, abych dospěla k závěru, že tato nálada se u nich nevyskytuje. V té době už jsem při úklidu koupelny začínala vidět rudě. Zaprvé mi bylo líto tepláků, které padly za oběť savu, a za druhé jsem si spočítala, kolik hodin mi mí spolubydlící dluží. Když už jsem začala zaměňovat lidoopy za sudokopytníky, vyzdvihovat schopnosti ukrajinských uklízeček nad schopnosti vysokoškolských studentů a počítat skóre ruliček od toaletního papíru hozených na podlahu záchodu a do koše v téže místnosti (7:0) přemýšlela jsem, kdy něco udělám, abych předešla frustraci. Protože se zatímco diskuze se studijním plánem nemají cenu, diskuze se spolubydlícími má za unikátní konstelace Jupiterových měsíců titěrnou šanci na úspěch.

zdroj: ovesná vločka

Když nepomohla ani vloččina tabulka o tom, že odtáhnout vlasy z odtoku sprchy o metr vedle a zakrýt je zvonem, není řešení, rozhodla jsem se předejít sebevznícení a upozornit ostatní na skutečnost, že otevřením okna se zápach v koupelně nevyřeší. Sdílela jsem tedy ve středu v naší modrobílé skupině vzkaz přibližně následujícího znění:

Drazí sousedé z druhého patra. Dala jsem do koupelny nějaké čistící prostředky. Možná je tu někdo, kdo v uplynulých dvou měsících neuklízel „koupelny“. Pokud chcete vyčistit své špinavé svědomí, klidně je použijte. Pokud nevíte, jak na to, vygooglujte si to nebo se mě zeptejte. Myslím, že nikdo nechce ztratit svůj nedělní večer diskuzí na téma „Jak udržet koupelnu čistou“ a „Rozdíl mezi košem a gumovým zvonem.“ Užijte si zbytek týdne a na neviděnou v neděli.

Nevydařený výlet do knihovny. Když mě nic nezaujalo, vzala jsem si nějakou doporučenou četbu.

Reakce byla rychlá. Sousedce z jiného patra se to líbilo. To ale taky bylo vše. Naštěstí se v pátek v devět večer ukázalo, že se někdo pokusil uklidit toaletu (ruličky byly v koši, na keramice nebyl prach a vonělo to tam desinfekcí). Aby má žádost nezapadla, rozhodla jsem pro další propagaci a konkretizaci času setkání.

Následující zpráva je určena pro poschodí přímo pod střechou (druhé nebo třetí). Omlouvám se ostatním za nevyžádané informace.

Dobré ráno. 35 hodin zbývá do našeho tréninku „Jak trefit koš ruličkou od toaletního papíru (maximální vzdálenost 1 metr) v neděli ve 20:00. Ale první třetina týdenní výzvy je za námi. Dobrá práce. 2 místnosti, 4 lidé a 35 hodin. Věřím vám, dokážete to.

Westerpark

Nezúčastněné to očividně začalo bavit. Bulharsko se dokonce ukázalo býti nadšené. Je to jeden z mála spolubydlících, u kterých tuším jméno, poznám ho a vím, že svůj úkol umývání schodů bere zodpovědně a každý týden jej vykonává. Naštěstí mí spolubydlící tentokrát na výzvu zareagovali rychleji. Během čtyř hodin se objevilo rakouské prohlášení, že umývárna je uklizena. Začala jsem věřit, že to může dobře dopadnout. Ne, že by mi snad vadilo se setkat s anglicky hovořícími lidmi a mluvit s nimi tváří v tvář, ale stačí jeden lidoop, který poukáže na to, že nevládnete žádnými donucovacími prostředky a z čisté koupelny může být opičárna.

"měděný" strom

I přes všechny úspěchy zůstávala sprcha celou sobotu bez výraznějších změn. Abych ujistila osazenstvo, že to s tím setkáním myslím vážně, nechala jsem poslední vzkaz, který obsahoval slovní spojení „vlasové monstrum ovládající sprchu z gumového zámku“ a návod, jak toho netvora porazit „klidně s ním jednejte v rukavičkách.“ Před mým nedělním odjezdem směr parky a umění se nic nezměnilo, ale během mé nepřítomnosti bylo naštěstí monstrum poraženo, takže jsem se procvičila ve skládání origamikrabiček, do kterých jsem dala odměnu pro udatné bojovníky. Velikonoční zajíčci totiž schovávají vajíčka jenom v čistých koupelnách. 

Nevím, jestli bude zaváděný rozpis fungovat, ale aspoň je vidět, že v kolektivu nejsem zrovna oblíbená. Když raději uklidí koupelnu, než aby se mnou strávili večer.

PS: s Bulharem zřizujeme síť bezpečnostních kamer, abychom zjistili, kdo dělá nepořádek. Pokud víte o nějakých extra rychlých, dejte vědět. Chytit Prachaře a Pavoučníka při činu chce pořádné vybavení.

Pozitivní motivací předcházím frustraci.

A taky byla neděle. To tak jednou týdně bývá. Ale mně se konečně podařilo dostat do stavu, abych si mohla dovolit volnou neděli. Vyrazila jsem v devět ráno směr centrum a před desátou zvažovala, kde je u Rijksmuzea „před“ a kde „za“. Po příjemném dvouhodinovém prohlížení dívek v kimonu jsem se vydala zkontrolovat nizozemské květiny. Twitter totiž inzeroval nějaké kvetoucí třešně ve Westerparku a noviny milion a půl narcisů v Oosterparku. Naštěstí se k oběma dalo dojet po městském půlkruhu, takže jsem se mohla plně věnovat zpěvu šašků počmáraných a nechat se vést silnicí s100.

Zase jste se kochal.

V parku samozřejmě směrovka „třešňové stromy“ chyběla, nicméně hned na začátku bylo nějakých dvacet kousků. Byly hezké, ale vydala jsem se hledat inzerovaný háj. Park byl velký, lidé se slunili, sportovali a i jinak si užívali krásné nedělní odpoledne. Nakonec jsem musela uznat, že těch dvacet stromů je opravdu všechno, takže jsem se k nim vrátila, udělala si nezbytné třešňové selfie a opodál si snědla svou kaši. Dvěma chlapíky s obr objektivy jsem se nenechala rušit. Protože nikoňáci se prostě nepočítají.

třešňový "háj"

květy

nedělní odpoledne v parku a bakfiets se stříškou proti květům

Následně jsem sedla na kolo a přesunula se na druhou stranu města, abych i tentokrát musela uznat, že počet narcisů je menší než mé očekávání. Ale zato byly v Oosterparku i nějaké modré kytky a socha Nesciových hrdinů. „Kluci jsme byli - ale báječní.“

Titánci

záhon narcisů

hezké modré kytky (bylo jich víc než narcisů)

Těsně před cílovou rovinkou jsem se rozhodla být spontánní a navštívit čistý trh.nl (pure markt.nl), když už jsem měla cestu kolem. Byla tam spousta hezkých věcí od granoly, přes karamel, luštěniny na váhu, šťastné lidi, sýry, uzeniny, výrobky z vlny, ovčí sýry, hořčici, šperky a nějaké umělecké předměty až po vláček. Jediné, co chybělo, byla majonéza se spikkeltjes, se kterou jsem se setkala poprvé tento týden při syntaxi. 

puremarkt.nl

třetí nedělní park a stříšky stánků

Původně jsem si nechtěla nic kupovat (šetřím na kilo ledu za šedesát devět centů), v čemž jsem se utvrdila poté, co jsem viděla obří frontu u vegetariánského gyrosu. Ale nakonec jsem neodolala, využila příležitosti a ochutnala tradiční kroketu. Tedy, úplně tradiční nebyla, protože čistokrevný originál je s masem, ale i se sýrem se dělá běžně. A tady nabízeli kroketu z kozího sýru, který já tady ráda. Bohužel teď nevím, jestli to nebylo dobré, protože kroketa nebo protože kozí sýr. I tak jsem si kousek dál koupila domů kus ovčího sýru a na spravení chuti kokosovou hrudku. 

sýrová kroketa

kokosovo-kokosově kokosový zákusek

Základním předpokladem úspěchu sušenek a muffinů je u mě vysoký obsah čokoládových kousků. Tentokrát jsem se rozhodla, že si dám čistě kokosovou verzi hrudek, protože to tam nádherně kokosově vonělo a já chtěla vědět, jaké to je. Poté, co mi pán sdělil, že čisté už nemají a nabídl mi jiné varianty (myslím, že jsem slyšela i slova jako zázvor a pepř), vzala jsem zavděk verzí s kousky čokolády. Snad poprvé v životě jsem se jim nakonec cíleně vyhýbala. Protože ten zbytek sám o sobě byl naprosto vynikající. Samý kokos, zdůrazněný pečením, vůbec to nebylo suché a přitom v tom nebylo žádné těsto. Fantastický zážitek. Jenom škoda, že jsem je zpětně nenašla. (update: našla). Skoro, skoro bych řekla, že to bylo lepší než gevulde koek.

stavba pokračuje

užitkové plodiny rostou (na snímku ředkvičky před přesazením)

A poslední událost tohoto týdne. Jedna z mých asijských spolubydlících si mě právě modrobíle přidala do přátel. Teď to bude obtížné. Jméno mi nic neříká a fotky mi v tomto případě také nepomáhají. # asia social ninja