Zesjescultuur

Srovnávat amsterdamskou a pražskou vysokou školu je jako srovnávat Kanzi  a Golden Delicious. Jedna je o deset pater vyšší, pár desítek let mladší, otevřená a s pauzou na obědy pro všechny a druhá ohromí svou tradicí, jistou efektivitou, kancelářemi a úctou k oficiálnímu dialektu. Přesto jsou obě stále jablka, která mají ohryzek a ten je vždycky stejný. Fixy na tabuli, které buď nepíšou nebo nejsou, přednášející, kteří neposílají prezentace, a dvojí metr na „mám toho moc“ u studentů a vyučujících. A tak, zatímco tady mám první třetinu se skóre 8,5 a 8 úspěšně za sebou, v pražském informačním systému na mě stále svítí neohodnocený předmět ze zimního semestru.

Na otázku, zda je to dárek, odpovídat vždy: "Ja."

Ale abych české hlavní město jen nehanila, má jednu věc, kterou v Amsterdamu hledá člověk jen s obtížemi, a kterou jsem já osobně hledala marně. Papírnictví. Věc se měla tak, že jsem potřebovala blok A5 bez linek, pero a balík papírů na tisk. Po neúspěšném hledání papírnictví ve dvou obchodních centrech a rychlé poradě s Googlem jsem usoudila, že v mém akčním rádiu se žádná specializovaná prodejna kancelářských potřeb nenachází a vyrazila do Hemy (zdejší obdoba Jednoty, smíšené zboží všeho druhu a minimum jídla). Tam bylo nula per a mnoho linkovaných bloků, což mi pomohlo stejně jako stojan s věcmi na Koningsdag. Nakonec jsem pero koupila v Bijenkorfu (luxusnější obdoba Hemy, poznávací znamení: účtenku dostanete v obálce), papíry k potěšenému údivu spolunakupujícího v supermarketu a blok v knihkupectví. V té chvíli jsem už sice mlela z posledního, ale měla jsem dost duchapřítomnosti na to, abych tvrdila, že je to samozřejmě dárek. Protože dárky se balí.

Tento týden jsem se vůbec obchodům nevyhýbala. Rozradostněna nákupem bloku jsem se začala s tříkilovou taškou (2 litry mléka a balík papírů) potácet směr fiets, když jsem si vzpomněla, že potřebuji mýdlo. Sice podrývám nizozemskou ekonomiku používáním dovezené vlasové kosmetiky, ale mýdlo jsem si bohužel přivezla jen jedno. Cena 2,59€ za kostku Nivey mi přišla přemrštěná, ale jednou je to moje osobní značka, tak musím něco obětovat. Navíc ta krabička vypadala větší než česká, tudíž jsem si říkala, že i mýdlo bude o trochu větší. Tento názor jsem rychle přehodnotila, protože jsem zjistila, že to není krabička, ale „celofánové“ balení, ve kterém jsou krabičky tři. To už jsem byla na ceně dvacet korun za kus, což znělo mnohem lépe, ačkoliv to stále znamenalo výdaj 2,59€. U pokladny se však ukázalo, že ten den běží akce 1+1 zdarma a ke svému mýdlu si mohu pořídit cokoliv z Nivea sortimentu. Kriticky jsem zhodnotila počet šamponů, kondicionérů a krémů a vyrazila pro mýdlo. Teď si nad absencí papírnictví myju ruce a měním svůj pokoj na ubytování hotelového typu, kde každý host dostane vlastní mýdlo.

Myši mylují mýdlo.

I přestože se snažím o vyvážený zdravý jídelníček s přemírou čokolády a pindakaas, vloudí se občas chybička a já si chci vařit k obědu kaši, aniž bych měla mléko. Obvykle sednu na kolo a za půl hodiny jsem s kanystrem zpátky, ale tentokrát jsem na to neměla čas, takže jsem se musela vydat do zdejší samoobsluhy. Dva litry mléka obvykle kupuji za euro, tudíž jsem nechala kartu doma, vzala si svou poslední hotovost 1,7€ a předpokládala, že na litr mléka mi to i s přirážkou bude bohatě stačit. Stačilo. Akorát. Mohu se tedy domnívat, že zdejší večerka má potraviny třikrát dražší než deset minut kolmo vzdálený Albert.

první zázvorová liga

Po všem tom nakupování jsem se těšila, jak si odpočinu. Celý pátek mě protivně škrábalo v krku, a tak mi nakonec nezbylo než rezignovat na odpočinek u fonologie a v rámci zachování nedělního volného dne vyrazit pro první zázvorovou pomoc. V obchodě jsem svedla lítý boj s váhou na ovoce a zeleninu, protože jsem sice zázvor neomylně identifikovala v kategorii exotické ovoce a zelenina, ale váha odmítala vytisknout štítek. Průběžně jsem střídala oba přístroje a okolo stojící si možná mysleli, že mám horečku, ale já byla pouze rudá vzteky. Nakonec jsem sice vyhrála a sobotu strávila popíjením, ale v neděli mi nezbylo než na výletní den rezignovat. Ne, že bych snad těch sedm hodin v ledovém muzeu Tropů nezvládla, ale dvacet kilometrů mezi kroupami by pro mou kondici nebylo zcela ideální. Tak jsem místo toho vyrazila opět do obchodu. Pro zázvor. Do středy totiž musím být oranžová.

Kulturní poznámka: známky

Nizozemská stupnice známek je 1-10. Říká se, že desítka se nedává, protože je opravdu za excelentní výkon a že jedničku má člověk už za to, že se na test dostaví. Ani podepsat se prý nemusí, stačí najít učebnu. 

V reálu vysokoškolského studia je však stupnice jen 6-10. Šest je nejhorší možná známka, aby člověk prošel (v českém vysokoškolském prostředí trojka). Protože to přibližně platí i pro ostatní stupně vzdělávání, ujalo se to i ve slovní zásobě a vznikla "šestečková" kultura (zesjescultuur). Udělat tolik, abys prošel a zbytek času věnovat zábavě.
Takto široký systém známkování je pro učitele omezující, dá se tudíž setkat i se známkami 8,5- a 7,5+. 

Komická situace nastala v předmětu, jehož známku mi tvořila esej (30%), prezentace (10%) a test (60%). Měla jsem 7, 8 a 9. Výsledná procentuální známka byla podle profesorky 8,3. To se ale nelíbilo informačnímu systému, takže bylo nakonec zaokrouhlováno nahoru na 8,5. 

Vezmeme-li to na český systém, tak podle tabulky univerzity Radboud, je třeba známky přepočítávat takto: 

• jednička 10-9 
• dvojka      8-7
• trojka           6

Rozdíl je samozřejmě i v hodnocení na středních a základních školách, jak je vidět na následujícím grafu a tabulkách. 

grafické znázornění ekvivalentů dostatečných známek v Česku a v Nizozemsku (zdroj)

tabulkové znázornění frekvence udělovaných známek (zdroj)

Na závěr nutno upozornit, že hrubý přepočet známek neříká vůbec nic. Je to jen administrativní záležitost. Dostane-li český nederlandista v Praze dvojku z poválečné literatury a jeho kolega v Nizozemsku ze stejného předmětu 6,5, není možné říct, že Čech je lepší. Obsah učiva a náročnost testu jsou totiž rozdílné a jediné, o čem známka jako taková vypovídá, je schopnost studenta napsat test.

nizozemský dokument srovnávající známkování v různých zemích světa: Radboud universiteit