Als je uit je land vlucht, snijd je je wortels af. Dan neemt de wind je mee, soms hier-, soms daarnaartoe, soms naar een opvangcentrum. Ik moest ergens slapen, eventjes rust hebben.
neděle 17. dubna 2016
Meisje in kimono
Ještě jsem
neviděla Noční hlídku. A třetí patro Tropenmusea. A nizozemskou veverku. Ale
zato jsem viděla dívku bez kimona. A sýr ve tvaru zajíce.
V Rijksmuzeu
probíhá až do 22. května výstava Meisje in kimono (Dívka v kimonu).
Sérii čtrnácti obrazů s touto tématikou vytvořil George Hendrik Breitner
mezi lety 1893 - 1896. Modelem mu většinou stála Geesje Kwak. Její odjezd do
Jižní Afriky znamenal konec obrazů dívek v kimonu, které podle Rijksmuzea
tvoří vrchol japanismu v Nizozemí.
Nizozemsko
jako takové mělo s Japonskem výjimečný vztah. Přes dvě stě let do roku
1853 byla Východoindická společnost jediným pojítkem mezi západním světem a
Japonskem. I dnes je v Kjótu a Nagasaki možné studovat nizozemštinu na
univerzitě. A pomocí [bīru] a [kōhī] se možná dostanete i k nějakému pivu
(bier) a kávě (koffie). Zajímavá jsou i další slova, která japonština z nizozemštiny
převzala. Termín pro skalpel [mesu] se sice liší od v Nizozemsku používaného scalpel, ale shoduje se se zdejším výrazem pro nůž (mes). Na slovní
zásobě jde vidět i jistá rezistence japonštiny vůči rozlišování [r] a [l].
Lampa (lamp) je tak [rampu] a čočka (lens) je [renzu].
série známek s japonsko-nizozemskou tematikou (zdroj)
I přes toto jedinečné
postavení přišel zájem o Japonsko do nizozemského umění z Francie. Breitner cíleně vyhledával japonské umění až po svém návratu z Paříže. Neváhal
investovat do katalogů s reprodukcemi známých maleb a účastnil se japonských
večerů. Dívky v kimonu se tak výrazně liší od jeho obvyklé tvorby, obrazů
z ulic Amsterdamu. Breitner byl založením realista, takže tyto obrazy
odrážely amsterdamskou každodennost. Sílu odkazu jeho děl můžeme najít
i v jazyce. „‘t Is Breitnerweer,“
neznamená nic jiného, než že je tradiční nizozemské počasí (weer).
Výstava se díky
svému úzkému zaměření, podle zjednodušené časové osy v první místnosti to trochu vypadá, že
Breitner maloval jenom tři roky, pohodlně vešla do čtyř místností. Za dvě
hodinky jsem ji tedy měla prohlédnutou bez pocitu, že jsem něco přeskočila,
nepřečetla nebo se nějakým obrazem zaobírala příliš krátce.
První sál obsahoval
časovou osu a autoportrét. Centrálním bodem druhé místnosti byl obraz Staand naakt (Stojící nahá). Dvě kimona a obrazy oblečených dívek byly až ve
třetí místnosti. Kimona bohužel nejsou originální. Breitner vlastnil původně
tři kousky (modré, bílé a červené), ale ty se bohužel nedochovaly. Zajímavé je
uspořádání obrazů na stěnách. Dva velmi podobné, v podstatě zrcadlově
otočené obrazy, jsou umístěny naproti sobě. Kompozičně téměř identické dívky v modrém
kimonu tvoří pomyslný trojúhelník. Návštěvník si může pro sebe zahrát hru Najdi
deset rozdílů a i když nečte popisky, tak se v poslední místnosti z videa
dozví architektonické řešení hádanky.
Výstavu mohu
vřele doporučit. Pokud budete chtít uniknout Noční hlídce, není nic
lepšího než se na chvíli ztratit u průkopníka fotografie s kachlíkovou
stěnou.
V kimonu máš hezké tělo. :)
OdpovědětVymazatKdo to řekl?
Vymazat