Misschien: Nieuwe Nederlanders

Minulou středu jsem přišla amodů a na podlaze byl pohled z Piešťan. Pro mě. A protože jsem hamoun, uchvátila jsem i jednu z úředně vypadajících obálek, které byly adresovány „obyvatelům tohoto domu.“ Dopis z radnice začínal nadějně: „V souvislosti s dopisem, který jsme vám zaslali začátkem listopadu… dokončili jsme práce … rádi vás uvítáme na dnu otevřených dveří … chápeme, že jste zvědaví… registrujte se, prosím, předem… hosté mají za sebou dlouhou cestu…doufáme, že se u nás v Amstelveenu budou cítit dobře...“

výhled od domu

Poté, co jsem si ověřila adresu a svedla urputný vnitřní boj mezi bytím amod a nizozemskými reáliemi v praxi, jsem sesmolila registrační email a začala se těšit. Přeměnu kancelářské budovy na přijímací středisko pro uprchlíky totiž člověk nevidí každý den.

Běžný žadatel o azyl se nahlásí na cizinecké policii a je přemístěn do centrálního příjímacího střediska v Ter Apel (centrale ontvangstlocatie - col). Zde začíná minimálně šestidenní klidová a přípravná procedura, která kromě odpočinku zahrnuje zdravotní vyšetření a přípravné pohovory pro započetí základní žádosti o azyl.

Žádost o azyl podává žadatel po přesunutí do pobytového střediska (procesopvanglocatie - pol). Minimální lhůta pro vyřízení je 8 dní. Zde už je seznámen se pravidly, která je nutné dodržovat, má možnost navštěvovat lekce jazyka a účastnit se programu, který centrum nabízí. V tomto bodě zatím nedostává žádnou nebo jen minimální finanční podporu (například za výpomoc v rámci pol). Stravu, ošacení a nezbytné věci získává od COA (Centraal Orgaan opvang asielzoekers - českou variantou by měla být Správa uprchlických zařízení), která se o vše, včetně budování nových center, stará. V pol není možnost vařit a bydlí se maximálně po osmi.

Poté, co žadatel azyl získá, je mu odmítnut nebo je třeba delší čas na prozkoumání žádosti, opouští (bývalý) žadatel pol a přemisťuje se do asielzoekerscentrum (azc - integrační azylové středisko). Zde úspěšní žadatelé začínají proceduru inburgering (proces začlenění do nizozemské společnosti) a setrvají zde, dokud nezískají bydlení. Bydlení v azc je v obytných jednotkách maximálně po osmi. „Buňky“ se skládají z ložnic, kuchyně a sanitárního zařízení. Při odchodu z pol dostává žadatel platební kartu, na kterou jsou mu během jeho pobytu v azc posílány týdenní příspěvky na ošacení a stravu (tzv. leefgeld: leven = žít + geld = peníze), protože během pobytu v azc si azylant hradí téměř vše kromě ubytování sám. Pokud není v Nizozemsku alespoň půl roku, nemůže pracovat, poté za určitých podmínek ano. Jeho výdělek je následně použit na pokrytí týdenního příspěvku, který dostává. Při nástupu do azc také dostane peníze na nákup základního vybavení (talíře, skleničky…) a během pobytu je možnost nechat si proplatit cestovné, pokud jde o nutnou cestu (škola, doktor, advokát) a ta je delší než deset kilometrů (protože kolo). Výše týdenního příspěvku pro rodinu se dvěma dětmi je přibližně 170€ (cca 6€ na den na osobu).

Je snaha, aby děti měly během celého procesu možnost navštěvovat školu. Většina zavedených zařízení má vlastní školu (kam mohou chodit i děti z okolí) a nové děti navštěvují speciální třídu, dokud neovládnou jazyk natolik, aby se mohly zapojit do běžné výuky. O děti, které nemají rodiče, je pečováno zvlášť. I v rámci pol je vždy prostor, kde děti mohou trávit volný čas.

dočasné přijímací-pobytové středisko Amstelveen

Jenomže svět není ideální, a tak se množství přijatých v poslední době zvýšilo, tudíž je nutné zřizovat dočasná střediska. Tato vznikají například ve volných věznicích (ano, i funkční, nevyužité a jiným státům nepronajaté věznice existují), volných rekreačních či kancelářských objektech. To je právě případ Amstelveenu. Radnice odmítla zřízení azc, ale našla prostory pro dočasný pol, kde může být ubytováno až 400 osob. Záměrem je, aby zde ubytovaní nezůstávali déle než půl roku. To je momentálně doba do podání žádosti o azyl (aby se jí mohli začít zabývat). Budovu poskytla radnice na dobu jednoho roku až tří let. COA sama zajistila potřebné dočasné úpravy jako je přepažení kancelářských prostor či vytvoření hygienického zázemí. Tento proces trval od listopadu do dubna. V Amsterdamu samotném již poly fungují na čtyřech místech (bývalá věznice, kancelářská budova, škola, domov pro seniory) a poskytují prostor pro 1275-1500 uprchlíků.

kancelářské prostory pro COA a další organizace jsou ještě ve výstavbě

Po čtvrtečním testu ze syntaxe, lovu na papírenské zboží a pořízení šesti mýdel jsem se procházkou vydala na den otevřených dveří. Většinou nejsem sup, který se pase na neštěstí druhých, ale tady jsem měla tak nějak pocit, že je to součást kultury, asi něco jako groene-zeepmentaliteit.

Už při příchodu k budově jsem minula jednu policejní dodávku a během prohlídky jsem vždy měla v dohledu ať už policejní hlídku nebo hlídku soukromé bezpečnostní agentury, která se bude starat o ostrahu objektu včetně fungování recepce. Příchod i odchod se musí hlásit.

Na recepci při Devadesáti minutách otevřených dveří probíhala kontrola příchozích ze všech vrstev společnosti a ti, kdo byli odškrtnuti ze seznamu, se mohli směle vydat na prohlídku. „Sledujte šipky, tak vám nic důležitého neunikne,“ hlásaly všudypřítomné cedulky.

jídelna

nevybavená společenská místnost

V přízemí byly k vidění zatím nedokončené kanceláře pro pracovníky COA a dalších organizací, ordinace doktora a jídelna. Tato sice vypadala velká, ale nejsem si jistá, jak zvládne fungování za plně obsazené kapacity. V patře byla bohužel zatím také nevybavená společenská místnost (pro 100 lidí) a několik pokojů. Všechny vypadají obdobně, šest postelí, šest skříněk, jedna televizní obrazovka, koš, smetáček, lopatka. Luxus to není, ale hodně bude záležet i na způsobu přidělování pokojů a délce pobytu. Součástí objektu jsou i prádelny se sušičkami, které mají ubytovaní k dispozici. O dočasnosti přestavby svědčí například funkční jezdící schody uvnitř budovy, které působí poněkud nepatřičně. V přízemí je potom ještě velká společenská místnost, dětská herna a několik učeben. Tam bude pořádán denní program a výuka.