Hospodyňka level
dvacet. Větrám peřiny, devadesátka už se pere, koupelnu jsem uklidila hned po
probuzení a prašónky jsou v koši.
Před tím jsem si ale nenechala ujít to potěšení a jeden každý propíchla
špendlíkem. Dnes jsem naštěstí nemusela zpívat. To v pátek to byla jiná.
Vsetínská hokejová hymna zplna hrdla, protože čím větší odpornost, tím větší potřeba
soustředit se na něco jiného. A citron s pomerančem v mikrovlnce nejsou
špatné, ta naše už vypadá mnohem lépe. Ale ani vitaminy z ní všechen popel
nedostaly.
Waag, přestávám se u něj ztrácet |
Studentka level
devět. Dostala jsem své první hodnocení nizozemského testu. S ohledem na 7
z eseje a 8 z prezentace byla vypočítána celková suma 8,3. Hodnocení
eseje na Jižní Afriku očekávám do konce měsíce. Ale to už je vlastně minulost a
momentálně jede lingvistika a syntax. Jedno lepší než druhé. Pragmatika je sice
pořád podivná, ale přednáška o sémantice byla báječná. Kombinace pedagoga a
odborníka je zkrátka sen. Nemluvě o tom, že se mi na syntaxi podařilo nejprve
zabodovat větou „Že má dítě hlad, není důležité.“ a potom odhalit zákeřný trik,
při kterém bylo zaměněno obvyklé SVO za OVS. Nebylo to tak těžké, ale to "aha" z nizozemských řad tři minuty poté udělalo mému egu dobře.
jednota v rozmanitosti |
Turistka level
osmdesát. Byla jsem ve středu vrátit knížky v knihovně Jižní Afriky. Ačkoliv
podle mého byly všechny po termínu, neúčtovali mi pokutu. Což je
prima, protože má absolutní důvěra v emaily před vypršením výpůjční doby
tady není na místě. Takže jsem už OBě musela věnovat deset centů. Teď mám
v kalendáři u 27. dubna poznámku vrátit knihy a na poličce dvě nepřečtené
a jednu přečtenou. Villa des Roses, první opravdový debut Willema Elsschota.
Nebylo to zlé, ale hlavně to vesele může jít na seznam.
škoda, že někteří nesbírají krávy |
Když už
jsem ve středu byla v centru, rozhodla jsem se udělat ze středy neděli a
projít se městem. Původně jsem si tedy chtěla koupit tacos, ale vzhledem
k tomu, že jsem se od Zuid-Afrikahuis vydala přesně opačným směrem, měla
jsem možnost vidět opravdovou čtvrť červených luceren včetně těch luceren, mini trh,
prodejnu gumových kachniček, prodejnu figurek krav, prodejnu vegetariánských
bot, méně známý a krásný Brouwersgracht, nula prodejen palačinek a stejně
vysoké číslo občerstvení s tacos a dámských toalet.
uvazujeme psy v supermarketu |
Nizozemsko. Třeba o pekárně, kde jsem platila hotově.
Paní na pokladně zadala můj nákup, na mé straně se rozsvítila přihrádka
na mince, zaplatila jsem a šla. Hygiena nebo bránění omylům?
Pejsci si brzy supermarkety oblíbí. :)
OdpovědětVymazatVesele se tu smějeme, neb klukům předčítám nahlas.
OdpovědětVymazatA o dva dny později si to Jodid čte v práci u snídaně. (A měl by prý chuť ukrást kolo a vydat se na výlet, kdyby tady před budovou nějaké stálo)
VymazatTěší mě, že baví. A možná jsme právě odhalili důvod nízkého počtu krádeží kol. Kde nic není...
VymazatMoc pěkné. Jak text, tak fotografie. Škoda, že se na další díl musí čekat.
OdpovědětVymazatNemusí se čekat. Další díl se může i žít. V seriálech se tomu myslím říká epizodní role.
Vymazat