Rijksmuseum Amsterdam

Kromě skutečnosti, že studujete nederlandistiku a nikdy jste nebyli v Nizozemsku, je trapné také to, že bydlíte v Amsterdamu a nikdy jste nebyli v Rijksmuseu. Jsem ráda, že se mi oba druhy trapnosti vyhnuly.

Museumplein

Museummarathon

Pianista dohrál, zvedl batůžek a odešel. Černý kabát, úzké kalhoty, sluchátka a telefon na hlídání času. Nijak se vzhledově nelišil od toho před ním. Jen při hraní měl trochu tvrdší prsty. Turisté si jej fotili, zatímco se svou skladbou pokoušel přehlušit nádražní rozhlas. "Z důvodu prací na železnici není nutné kupovat do spěšných vlaků Amsterdam-Utrecht speciální místenku."

Znak města Amsterdam. Podle historiků symbolizují kříže nebezpečí, která ohrožovala město: povodně, oheň a mor. Text byl doplněn později jako uznání statečnosti občanů ze druhé světové války. Překlad: stateční, odhodlaní, milosrdní.

Roze toekomst

V úterý vlastně nepršelo. Až ve středu. A od soboty bylo holandsky. Nijak mi to nevadilo, protože jsem většinu času trávila v Brazílii, abych nasála správný přízvuk na zkoušku z jazyků maxacalí a kaingang. Zda se to povedlo nebo ne, netuším. Ale je pravda, že po dlouhé době to byl test, který jsem odevzdávala s vědomím, že některé odpovědi vůbec nemám. „Na příkladu z portugalštiny vysvětlete…“

stylová příprava na test

Boven de rivieren

[první díl]

Když Nejvyšší po čtyřech dnech odjížděla, ptala se mne s obavami, zda je v okolí pro případnou další návštěvu ještě něco k vidění. Můj výčet nizozemských atrakcí a vzdáleností ji uklidnil, a tak je naděje, že tohoto svého akcionáře potkám dříve než koncem září.

Onder de rivieren

„[…]!“ Tak rychle jsem ještě netasila. I ten start byl ukázkový. Je pravda, že podpatkové sprinty na tramvaj v mrazivé Praze byly rychlejší, ale i tak jsem se vzdalovala slušnou rychlostí. Nikdo za mnou neběžel. Jenom v rodinných dramatech nechávají rodiče doklady v altánku a stíhají své ratolesti. A toto nebylo rodinné drama. Toto byl závěr regulérního pětidenního hororu. Rodinného. Na krev sice nedošlo, ale potu jsme si užily i za slzy.

Heb je nooit een venkel gezien?

Pro svou dráhu vědce si šetřím experiment, při kterém nechám studenty čekat na profesora a budu jim měřit čas. Pondělní skóre mé syntaktické skupiny bylo půl hodiny. Načež jsme usoudily, že pan profesor toho má hodně, zmýlil se v datech a myslí si, že první přednášku máme příští týden. Následná emailová komunikace to potvrdila a ve čtvrtek jsme se po čtvrthodině plné napětí a hrůzných historek o osobnosti páně profesora dočkaly jeho zástupce. Sám velký pan profesor je momentálně v Jižní Africe, takže jsme se musely spokojit s bývalým slavistou. Naštěstí to řekl dost brzy na to, abych si mohla dávat pozor na jazyk.

cestou do školy

Koningsdag

Představte si Nizozemsko. Napište na papír seznam věcí, které k němu podle vás neodmyslitelně patří. Předpokládám, že na seznamu je kolo. V první pětce, maximálně v první desítce. Přesto existuje den, kdy Nizozemci nechávají kolo doma. Koningsdag.

Brouwersgracht

Zesjescultuur

Srovnávat amsterdamskou a pražskou vysokou školu je jako srovnávat Kanzi  a Golden Delicious. Jedna je o deset pater vyšší, pár desítek let mladší, otevřená a s pauzou na obědy pro všechny a druhá ohromí svou tradicí, jistou efektivitou, kancelářemi a úctou k oficiálnímu dialektu. Přesto jsou obě stále jablka, která mají ohryzek a ten je vždycky stejný. Fixy na tabuli, které buď nepíšou nebo nejsou, přednášející, kteří neposílají prezentace, a dvojí metr na „mám toho moc“ u studentů a vyučujících. A tak, zatímco tady mám první třetinu se skóre 8,5 a 8 úspěšně za sebou, v pražském informačním systému na mě stále svítí neohodnocený předmět ze zimního semestru.

Na otázku, zda je to dárek, odpovídat vždy: "Ja."

Nieuwe Nederlanders

Minulou středu jsem přišla amodů a na podlaze byl pohled z Piešťan. Pro mě. A protože jsem hamoun, uchvátila jsem i jednu z úředně vypadajících obálek, které byly adresovány „obyvatelům tohoto domu.“ Dopis z radnice začínal nadějně: „V souvislosti s dopisem, který jsme vám zaslali začátkem listopadu… dokončili jsme práce … rádi vás uvítáme na dnu otevřených dveří … chápeme, že jste zvědaví… registrujte se, prosím, předem… hosté mají za sebou dlouhou cestu…doufáme, že se u nás v Amstelveenu budou cítit dobře...“

výhled od domu

Cornetto

Hospodyňka level dvacet. Větrám peřiny, devadesátka už se pere, koupelnu jsem uklidila hned po probuzení  a prašónky jsou v koši. Před tím jsem si ale nenechala ujít to potěšení a jeden každý propíchla špendlíkem. Dnes jsem naštěstí nemusela zpívat. To v pátek to byla jiná. Vsetínská hokejová hymna zplna hrdla, protože čím větší odpornost, tím větší potřeba soustředit se na něco jiného. A citron s pomerančem v mikrovlnce nejsou špatné, ta naše už vypadá mnohem lépe. Ale ani vitaminy z ní všechen popel nedostaly.

Waag, přestávám se u něj ztrácet

Meisje in kimono

Ještě jsem neviděla Noční hlídku. A třetí patro Tropenmusea. A nizozemskou veverku. Ale zato jsem viděla dívku bez kimona. A sýr ve tvaru zajíce.

Alleen maar nette mensen

A tak jsem byla bez kola. Nepojízdná. Naprostá spodina. Kdejaké nemehlo na bruslích se na mě vytahovalo. Dokonce jsem musela nákup táhnout dva kilometry pěšky. Nakonec se mi gazelka vrátila. Uvažuji tedy o koupi dalšího zámku. Na zadní kolo. Protože duše a pneumatika včetně práce stály víc než půlka kola. Ale rozdíl je poznat.

Vijf mooie eenhoorns

Jednorožec se vrací na místo činu. Venku bylo šedo, chladno a občas trochu pršelo. Parkoviště P+R Zeeburg vypadalo stejně holandsky, jako když jsem na něm před dvěma měsíci přistála já. Naštěstí jsou koráby Student Agency pozitivně žluté. A naštěstí nosí někteří klaunský nos.

nepatřičně pozitivní autobus

De schrijfmachine mijmert gekkepraat.

Stále jsem u Amsterdamu. A stále se něco děje. Momentálně hlavně zkouškové. Ale jediný svůj test jsem v čase něco málo pod tři hodiny napsala a budu věřit, že i ten zbytek se nějak udělá. Jenom abych s tím nemusela mít moc společného. Protože ačkoliv je otrava číst odborné články o literatuře v angličtině, anglická učebnice nizozemské syntaxe je daleko za hranicí otravnosti. Pro mě je to nesmyslné. Asi jako kupovat si sklenici Nutelly 400 gramů. Protože závit.

hledání logiky v zemi růžových slonů

Met Misschien

Kdo mě alespoň trochu zná, ví, že nejsem zrovna hnízdící typ. Nicméně mám sestru, která by vytvořila pocit domova i v mé parkovištní škole a jelikož měl přijet její kamarád, nezbylo mi, než podat v pondělí ráno životní výkon a místo zatím nekoupené nástěnky, udělat alespoň provázkovou výstavku vstupenek, díky které vypadal můj pokoj méně holopokojově než předtím. Vlastně nešlo ani tak o estetiku a hnízdo, jako o redukci počtu volně ležících papírových věcí na stole, který se po návštěvě Muzea tropů rozrostl o celý jeden exemplář a čtyři už na mě bylo moc vysoké číslo.

"nástěnka" a hippiebandje

Anne Frank Huis

Nachází-li se váš pokoj v některém z hlavních měst brzy zjistíte, že existují hosté. Ti se většinou dělí na dobré a ideální. Někdy, když máte z pekla štěstí a k tomu ještě pořádnou kliku, můžete trefit i jackpot. Jackpot je host, který má všechny vlastnosti ideálního hosta (snese stavbaře v sedm ráno, obejde se bez wifi a bez pračky, nestěžuje si na nafukovací matraci, má-li hlad řekne si sám o něco k jídlu a dokonce i chvílemi vypadá šťastně) a navíc disponuje schopnostmi a znalostmi, které vám pozitivně naznačí, že svět není jen oranžový hausbót plný kol a větrných mlýnů.

mé dosavadní vnímání Anne Frank Huis

Andijviestamppot met champignons

Není prý důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Vzhledem k tomu, že sestřička mému hostovi týden předem servírovala svíčkovou, byla má účast skutečně pouze formální. I tak jsem se ale rozhodla nedat kůži lacino a povolala do boje všechny vegetariánské zálohy nizozemské kuchyně. První teplý a slunečný večer tak byla servírována horká hořčicová polévka, zatímco druhý mlhavý a deštivý den přišlo na řadu chlazené sezónní vla a patat oorlog. Ve středu jsem bohužel lehce nezvládla časový rozvrh, takže kromě kmínové goudy byl představen jen tradiční mandlemi plněný gevulde koek. Abych dohnala ztracený čas, připravila jsem ve čtvrtek cestovní balíček obsahující jednoporcové balení hagelslag, stroopwafels a peprmintky královny Wilhelminy. Někdo by se sice hádal, že solené dropsy jsou mnohem tradičnější, a dokonce by hádku i vyhrál, ale faktem zůstává, že otroci a dropsy nepatří k věcem, které Nizozemsku získávají popularitu. Exkurz do místní kuchyně bylo třeba zakončit něčím tradičním, ideálně AVG-tje. A protože mi chybělo pořádné V jako vlees (maso), sáhla jsem po jedné z mnoha variací na stamppot.

Andijviestamppot met champignons

Tropenmuseum

Nemálo času jsem věnovala pozorování života nederlandistů. Zjistila jsem, že navenek zcela odlišní jedinci vykazují nezanedbatelné procento shodných rysů. Pomineme-li vliv okolí, které je do vysokého věku zásobuje oranžovými balíčky a Mikulášskými dobrotami, vykazují příchylnost ke špuntům do uší Moldex, teplu, velkým oknům a světlu. Přijde mi proto podivné, že se zatím všechna nizozemská muzea topila v chladu a šeru.

Vánoce 2014

weer = sneeuw + zon + wind + hagels + regen

Bod jedna: počasí. Někde jsem četla, že v Nizozemsku panuje stálé přímořské klima. Klima možná, nicméně kroupy, slunce, déšť, sníh a mlhu v rozmezí šesti hodin za příznak stálosti nepovažuji. Postupně si však zvykám, že nemá cenu dívat se před odchodem z toho velkého okna, jestli prší, protože může během minuty přestat, pršet ještě dva dny nebo začít lít. Za úspěch považuji, když alespoň jednou týdně dorazím do školy se suchou hlavou.

slunce a voda vylepší i méně nádherné čtvrti

Letterkundig Museum Den Haag

Na Erasmu už mě potkala spousta poprvé. Budu-li vybírat jen z uplynulého týdne, tak jsem poprvé s nasazením vlastních plic vystříkala sprchový kout „savem“, poprvé ochutnala a uvařila mosterdsoep, poprvé zažila déšť, sníh, kroupy a slunce v rozmezí pěti hodin, poprvé kupovala v Nizozemsku kytku a poprvé navštívila školní kantýnu. Všechna tato poprvé mají samozřejmě svou váhu, ale mé nejsmutnější poprvé se odehrálo ve vlaku při výpravě do Letterkundig Museum (Muzeum literatury). Ačkoliv cesta tam trvala skoro hodinu, nesvačila jsem ani jednou.

 

Letterkundig Museum (zdroj: wiki)