Boven de rivieren

[první díl]

Když Nejvyšší po čtyřech dnech odjížděla, ptala se mne s obavami, zda je v okolí pro případnou další návštěvu ještě něco k vidění. Můj výčet nizozemských atrakcí a vzdáleností ji uklidnil, a tak je naděje, že tohoto svého akcionáře potkám dříve než koncem září.

I druhý den návštěvy jsem dle instrukcí připravila pestrý program. Barevně přepestrý, obsahem poněkud fádní. Vyrazily jsme do jedné z nejkrásnějších zahrad světa, Keukenhofu. Z Amsterdamu je to nějakých umrněných třicet kilometrů, což je vzdálenost na kole hravě zvládnutelná. Nějakou chvíli se sice zdálo, že nebudeme mít to kolo, ale poté, co jsem majitele půjčovny telefonicky vzbudila a donutila na jedenáctou přijet, jsme s kolem za 10 euro na čtyři dny vyrazily směr akce tulipán.

mix národních symbolů

Opět bylo předpovídáno krásné počasí, proto jsem s vidinou šlapacího tepla vytáhla tričko s krátkým rukávem. Celou cestu jsme se držely knooppuntů, a tak i když šlo o neznámý terén, dorazily jsme na místo jen po jedné nadbytečné zajížďce. Podílela se na tom i skutečnost, že část trasy vedla podél Ringvaart Haarlemmermeer (okružní plavební cesta kolem Haarlemského jezera), takže bylo těžké sjet z cesty. Celá Ringvaart měří přibližně šedesát kilometrů a je možné ji obeplout kolem dokola. Ačkoliv teoreticky obklopuje Haarlemské jezero, prakticky bylo toto na konci 19. století vysušeno a dnes se uvnitř vodní cesty nachází mimo jiné mezinárodní letiště Schiphol. Nedávno bylo ve zprávách jako amsterdamské letiště, což mne přimělo k horečným úvahám, ve kterém vysušeném jezeře schovává Amsterdam další letiště.

Haarlemmermeer, ringvaart a Schiphol
zdroj: tzen1

Příčina popálenin pátého stupně na levé straně těla. Pravá jenom čtvrtý.

Ringvaart Haarlemmermeer

Povšimněte si prosím fantasticky vonícího vzduchu.

molo

Cyklistická poznámka

Cyklista má při pohybu v Nizozemsku na výběr ze tří možností orientace. První a nejideálnější je GPS navigace. Druhou představují červenobílé cyklistické ukazatele směru a třetí jsou knooppunty.

Červenobílé ukazatele většinou udávají nejkratší trasu, mají však lehce nepříjemnou vlastnost, že nestojí vždy tam, kde byste potřebovali. Na druhou stranu jsou i tak na hodně místech a pokud sjedete z ideální trasy, máte stále velmi slušnou šanci narazit na další ukazatel, který vás navede správně. Stejně jako tabule pro motoristy navigují ukazatele zejména k větším městům a vesničkách v nejbližším okolí. Chcete-li tak z Amsterdamu do Zandvoortu, je třeba jet nejprve na Haarlem a doufat, že ve správnou chvíli narazíte na odbočku směr Zandvoort.

v pozadí cyklistický ukazatel

Knooppunty jsou obdobou turistických značek. Občas nevedou k cíli nejkratší cestou, ale často vedou „přírodou“, stranou hlavních tahů. Navigace pomocí nich spočívá ve včasném vyhledání trasy, zaznamenání čísel a jejich následného sledování. Něco jako fáborky pro pokročilé. U knooppuntu většinou stojí mapa s výsekem dané oblasti, takže se dá v případě potřeby trasa upravit. Knoppunty jsou vhodné i pro základní rychlou orientaci ve městě, ačkoliv vždy hrozí nebezpečí, že pokud je jednou ztratíte, tak se na správný směr napojíte jen s obtížemi. Domorodci zcela mizerně reagují na dotaz, kde je tady v blízkosti dvaatřicítka. Cedulky označující směr jsou většinou ve výši očí, ale občas i u kamene nebo na patníku, a tak je bdělost velmi žádaná. Ideální je proto jízda ve dvou.Druhý člen výpravy ovšem musí dávat pozor, protože pokud navigátor na poslední chvíli zmerčí cedulku o odbočení vlevo, tak zabrzdí, zabočí a nesignalizuje změnu směru. Protože zadní brzda u levé ruky. I tak ale mohu knooppunty vřele doporučit, užila jsem si s nimi poklidné cesty i zábavné chvíle (viz akce přívoz). 

bílo-zelená tabulka s udáním čísla a směru k danému knooppuntu

Samotný Keukenhof leží za Ringvaart a cesta k němu je velmi dobře značená. Například množstvím automobilů a autobusů mířících jeho směrem. Naštěstí jsou tady na davy nachystaní, takže pokladen prodávajících lístky je spousta a mně se ani nepodařilo čekat. Horší to bylo s místním občerstvením. Posledních deset kilometrů nás při vědomí držela vidina pořádné porce zmrzliny a ačkoliv se hned u vchodu krčil stánek s mraženým jogurtem, my jsme chtěly zmrzlinu. Prodíraly jsme se tedy nahodile davy lidí a u pavilonu Oranje-Nassau opravdu uviděly pojízdný vozík. Nabídka jahodové a vanilkové nás s ohledem na cenu a velikost porce neuspokojila a rozhodly jsme se pátrat dál. Po půl hodině jsme dospěly k závěru, že na rozdíl od Utrechtu tady není italský ijssalon na každém rohu a jaly se pronásledovat jednoho z vanilkovojahodových pojízdných prodavačů. Bohužel jsem z jeho komunikace s jiným zmrzlinychtivým návštěvníkem pochopila, že jede domů s prázdnou. U dalšího fungujícího vozíku jsme se tedy bez rozmýšlení vrhly do fronty, během čekání nafotily nějaké tulipány a nakonec místo dvou jahodových obdržely dvě vanilkové schepijs. 

black & white hyacinty s růžovými tulipány (z minisérie Fronta na jahodovou zmrzlinu)

Fotoaparát neměl nedostatek cukru, a tak dokázal vnímat krásu květin. My vnímaly, že jahodová došla.

Scheppen je zajímavé sloveso, které znamená jak tvořit, tak nabírat. Schepijs je podle slovníku zmrzlina do kornoutku a v tomto případě nebyla servírovaná kopečkovačem, ale nabírána rovnou špachtlí a o kornout otírána.
Naprosto vyřízené jsme s sebou plácly na trávu kousek od tulipánů a daly si deset minut volno. Cukr rychle zapracoval a já začala na ty tulipány i vidět.

žlutá variace

lidský Keukenhof

Keukenhof se skládá z pěti pavilónů (pojmenovaných po panovnících) rozmístěných po okraji parku a různých tulipánových a jinokvětinových záhonů všude kolem a mezitím. Celkem se tam dá nachodit patnáct kilometrů, na což jsme se ani poté, co jsme načerpaly zmrzlinovou sílu, necítily a obešly jsme park jen po obvodu. Vyzdvihla bych zejména mlýn v pavilonu Oranje-Nassau, zeleninové oddělení v pavilonu Viléma Alexandra a okolí Juliánina pavilonu. Věřím, že by se tam dal strávit celý krásný den (pokud si odmyslíte lidi), ale mně se začala pálit kůže, takže jsme se ještě pokochaly orchestrionem, nezbytnou věcí v deštivé zemi, a Keukenhof opustily. Po zmrzlinovém nášupu v místním ijssalonu (ijssalon = zmrzlinářství, důležité slovíčko) jsme vyrazily na cestu zpět.

zeleninový pavilon

orchidejový pavilon

Zájem o květiny vzrostl poté, co je začali hnojit zmrzlinou.

květinová řeka

 Zbytek dne se nijak nelišil od volných dnů strávených s Nejvyšší. Za bolestného sykání jsem otlapkala ruce osuškou a natřela je vrstvou kokosového oleje. Každoroční spáleniny tentokrát upustily od nutnosti pobytu na koupališti a spokojily se s polední jízdou podél vodní plochy. Levá ruka to schytala o něco víc než pravá, hřbety obou rukou napuchly a prsty schované pod řídítky zůstaly zářivě bílé. Cyklistické spálení jedna báseň.

cesta zpátky

Živý škvarek by se měl vyhýbat slunci. Zejména pokud jakýkoliv pohyb pažemi způsobuje bolest. Vyfotila jsem si tedy nizozemské popeláře, zeptala se chlapíka v supermarketu, kde najdu opalovací krém, poklábosila s paní v pekárně na téma mého červeného obličeje a v dlouhém rukávu vyrazila k moři.

vyvážení popelnice

popelnice

kola před cestou k moři

Tentokrát se mi podařilo jet jen s jednou orientační zastávkou, na což jsem velmi hrdá a stejně hrdá jsem i na skutečnost, že se jsem trefila pravděpodobně nejkratší trasu. Kromě pálícího slunce zajistila Nejvyšší i otevření jednoho téměř tři roky stavěného tunelu a jednoho podjezdu, takže se počet zdolávaných nadjezdů snížil. Zmizela i fotografická hrouda.

zbrusu nový tunel

Množství lidí na pláži ve srovnání s únorem vzrostlo, ale teplota vody zůstala stabilní. S ohledem na své zdecimované končetiny jsem nechala koupel na jindy a pokusila se ochladit alespoň brodivým stylem.

pláž s lidmi

pohoda na pláži (Vifit by mi měl dávat nějaké peníze za product placement)

Příjezd domů se nám podařil za světla, ačkoliv někteří by tvrdili, že na vině byl spíše časový posun než hodina příjezdu. Takovými drobnostmi se ale my, cyklističtí mořští vlci, nezabýváme a šetříme síly na poslední dějství.

březový hájek u Schipholu

poslední dějství

Jelikož žluťásek odjížděl už ve 13:30, nezbývalo než zůstat v A’damu a poohlédnout se po jeho nabídce. Nejvyšší odmítla možnost prohlédnout si Noční hlídku, takže jsem ji vzala na trh, abych jí ukázala naprosto geniální kokosové koule a pokusila se pro tentokrát ukořistit vegetariánský gyros. Celou dobu jsem potají doufala, že najdu něco, co se bude dát použít jako překvapení ke Dni matek, který je v Nizozemsku horlivě inzerován, ale bohužel v tomto ohledu selhala nejen má fantazie, ale i PureMarkt. Naštěstí byl vegetariánský gyros tak dobrý, že jsem jej prohlásila za dárek a dodatečně k tomu vymyslela dojemnou historku o odvážné matce cestovatelce, která nám v dětství umožnila poznat chuť řeckého gyrosu.

vegetariánský řecký extratřída gyros

trh

kokosový ráj

propagace Dne matek

Odvážná matka cestovatelka se zasmála, načež jsem já vykřikla: „Veverka!“, vytáhla z tašky foťák a podpatky nepodpatky se vrhla za ní. Vypadalo to, že jsem ji ztratila, ale po chvilce jsem si jí všimla, jak balancuje na odpadkovém koši. Potom už jsem viděla jen tlapičku, kterou se držela a ocas čouhající ven. I tyto zvířecí propriety posléze zmizely a já dostala možnost zamyslet se nad civilizovaností nizozemských veverek, které musí ve vyspělé zemi přebírat funkci bezdomovců. Po dvou minutách jsem znepokojeně usoudila, že veverka má asi problém a přiblížila se ke koši, abych mohla zorganizovat záchrannou akci. Ta však nebyla potřeba, neb veverka hbitě vyskočila z koše a mně nezbylo než se dát opět do běhu, pokud jsem nechtěla, aby jedinou fotografií nizozemské veverky byla ta, na které se krmí odpadky. Povedlo se.

socializovaná veverka

veverka v přirozeném prostředí

Po krátkém setkání s fanoušky AJAXu na hlavním vlakovém nádraží při stopování přesunutých toalet, jsem Nejvyšší předala do péče stevardky žlutého autobusu a vydala se amodů. Byl nejvyšší čas. V úterý začalo pršet.