Een lijk in de kast

Nevěřím na šťastné lidi. Každý má podle mého nějakého toho kostlivce ve skříni. Ti šťastnější jich mají plný sklep a berou je pravidelně na procházky. Při návratu je musí pečlivě uložit, protože jinak by jim čouhaly pařáty ze sklepního okénka. A o veřejně se povalující kostlivce, kteří vás chytají za nohy, když jdete kolem, nikdo nestojí. Nikdo kromě Nizozemců. Nízká nadmořská výška si vybírá svou daň fascinací mrtvými. Po náhodné návštěvě královského hřbitovního kostela, jsem skončila v Maastrichtském nejznámějším kostele. V hlavní roli hrobka svatého Serváce. A pak si máte udržet pozitivní náhled na život.

A to mám štěstí, že nebydlím v Groningenu.

Sommige dingen zal men als jong doen

Do češtiny byla v roce 1999 přeložena kniha Blauwe maandagen (Modré pondělky) kontroverzního spisovatele Arnona Grunberga. První z jeho dvou románů, za které dostal ocenění za nejlepší debut, vypráví o životě druhé generace Židů po druhé světové válce. Cynismus se autorovi upřít nedá, ovšem modré pondělí, aby člověk v knize pohledal. Ať už pro objasnění titulu použijeme anglofonní variantu o nejdepresivnějším dni v roce nebo nizozemský výklad ve stylu krátký okamžik, v obou případech se trefíme. Pro objasnění modré soboty se musíme oprostit od všech symbolů a jít přímo k jádru pudla. Ten den byla sobota a ten den jsem navštívila modré město. Delfts blauw (Delftská modrá fajáns) je však jen jedním z důvodů, proč Delft navštívit.

O Delfts blauw zakopává člověk doslova na každém kroku.

Boven de rivieren

[první díl]

Když Nejvyšší po čtyřech dnech odjížděla, ptala se mne s obavami, zda je v okolí pro případnou další návštěvu ještě něco k vidění. Můj výčet nizozemských atrakcí a vzdáleností ji uklidnil, a tak je naděje, že tohoto svého akcionáře potkám dříve než koncem září.

Onder de rivieren

„[…]!“ Tak rychle jsem ještě netasila. I ten start byl ukázkový. Je pravda, že podpatkové sprinty na tramvaj v mrazivé Praze byly rychlejší, ale i tak jsem se vzdalovala slušnou rychlostí. Nikdo za mnou neběžel. Jenom v rodinných dramatech nechávají rodiče doklady v altánku a stíhají své ratolesti. A toto nebylo rodinné drama. Toto byl závěr regulérního pětidenního hororu. Rodinného. Na krev sice nedošlo, ale potu jsme si užily i za slzy.

Vijf mooie eenhoorns

Jednorožec se vrací na místo činu. Venku bylo šedo, chladno a občas trochu pršelo. Parkoviště P+R Zeeburg vypadalo stejně holandsky, jako když jsem na něm před dvěma měsíci přistála já. Naštěstí jsou koráby Student Agency pozitivně žluté. A naštěstí nosí někteří klaunský nos.

nepatřičně pozitivní autobus

Zandvoort in februari

Rozhodla jsem se, že budu v Nizozemsku držet volné neděle, abych si mohla pobyt i aktivně užít. Číst nizozemské knížky od rána do noci totiž můžu i v Praze a s třetinovým nájmem. Můj nedělový plán se však lehce zkomplikoval, když jsem si uvědomila, že u některých výletů by nebylo špatné, aby se odehrávaly za příznivého počasí. Tedy aby alespoň nepršelo a v ideálním případě i svítilo slunce. Jinak by totiž mé fotografické vzpomínky na Severní Holandsko reprezentovaly stopadesát odstínů šedi. Podle předpovědi mělo být o víkendu tradiční počasí, takže jsem využila volného pátku, kdy nemělo pršet a mělo i svítit slunce, a vyrazila k moři. Protože moře je moře a bez moře to nejde. Možná to jde bez hranolek s oorlog, ale bez moře určitě ne.

přednáška o nizozemské kultuře, momentálně v hlavní roli flessenlikker