Sommige dingen zal men als jong doen

Do češtiny byla v roce 1999 přeložena kniha Blauwe maandagen (Modré pondělky) kontroverzního spisovatele Arnona Grunberga. První z jeho dvou románů, za které dostal ocenění za nejlepší debut, vypráví o životě druhé generace Židů po druhé světové válce. Cynismus se autorovi upřít nedá, ovšem modré pondělí, aby člověk v knize pohledal. Ať už pro objasnění titulu použijeme anglofonní variantu o nejdepresivnějším dni v roce nebo nizozemský výklad ve stylu krátký okamžik, v obou případech se trefíme. Pro objasnění modré soboty se musíme oprostit od všech symbolů a jít přímo k jádru pudla. Ten den byla sobota a ten den jsem navštívila modré město. Delfts blauw (Delftská modrá fajáns) je však jen jedním z důvodů, proč Delft navštívit.

O Delfts blauw zakopává člověk doslova na každém kroku.

Nebudu tvrdit, že je to město, které musíte vidět, než umřete. Pokud budete typický produkt programu Erasmus, mnohem pravděpodobněji využijete výhodnou polohu Nizozemska a navštívíte Londýn, Paříž, Brusel a Řím místo toho, abyste sjezdili kdejakou nizozemskou díru. Nizozemská města se totiž od sebe až tolik neliší. K nejdůležitějším pamětihodnostem patří dva a více unikátních kostelů (většinou pojmenovaných Nový a Starý), radnice a máte-li štěstí na opravdu staré a holandské město, pak dostanete naservírováno i pár grachtů a nějakého toho holandského mistra k tomu. Nejvýznamnější budovy budou pravděpodobně pocházet ze 17. století, nizozemského zlatého věku. Delftský mix se tak skládá z inovativně pojmenovaných  Nieuwe kerk a Oude kerk (Nový a Starý kostel), radnice ze 17. století, několika grachtů a Vermeera. Kromě bonusu v podobě Delfts blauw jsem tedy od tohoto městečka v sousedství Haagu moc neočekávala. Ale celodenní jízdenka je celodenní jízdenka a vyplácat ji jen na cestu Amsterdam-Leiden by byla škoda.

gracht

radnice

Nieuwe kerk

Holandskost Delftu se projevila okamžitě. Mrholení a sobotní trhy ztěžovaly kvalitní práci s fotoaparátem, deštníkem a rukavicemi, takže jsem si odpustila žonglování s teplou vaflí a místo toho se na chvíli schovala do místního kringloopu. Od filosofa jsem totiž dostala za úkol podívat se po knize Ik heb altijd gelijk (Mám vždy pravdu) a pro tento účel jsou kringloopy jako stvořené.

Kringloop (kring = kruh, lopen = chodit) odpovídá nizozemské potřebě recyklace všeho a vždy. Nábytek, oblečení, knihy, obrazy, nádobí, dekorativní maličkosti ve všech možných barvách, tvarech a kvalitě jsou v těchto obchodech prodávány za výhodné ceny což je způsobeno zejména tím, že náklady na pořízení zboží jsou nulové. Z výnosů se platí provoz celého projektu. Přeskanálovou obdobou jsou pravděpodobně charityshops.

kringloop

Kringloopy z pochopitelných důvodů nepatří k mým oblíbeným místům. Namísto precizně vyskládaného zboží v různých kategoriích nabízejí zmatený prostor zanesený vším možným, což mě jen utvrzuje v mém pseudominimalistickém přístupu k majetku. U knih mě ani nízká cena nemůže zviklat k jejich bezstarostnému nakupování, neboť při stěhování se každé kilo navíc počítá. O abecedním uspořádání si člověk může nechat jen zdát a tak není problém zjistit, že během hledání jedné nicotné knížečky přestalo a opět začalo pršet.

regály s knihami

Nizozemská města mají jedno orientační plus. Pokud si nejste jistí, kde je historické centrum, stačí zvednout hlavu a namířit si to k nejbližší viditelné kostelní věži. V Delftu je nejviditelnější a nejvyšší věž kostela Nieuwe kerk. Se svou výškou 108 metrů je druhá nejvyšší v Nizozemsku a se svým vstupným (4€) o polovinu levnější než nejvyšší utrechtský Dóm (112). Připočítáme-li k tomu studentskou slevu a peníz ušetřený za wafli, plácla jsem se přes kapsu a za 4,50 € si užila věž i prohlídku obou významných kostelů.

pohled na Oude kerk

radnice s poštovní dodávkou

městská zeleň

Před výstupem jsem samozřejmě důkladně zvážila, zda jsem v dostatečné kondici, ale usoudila jsem, že i když se ve škole vozím výtahem, těch pár schodů do věže bych měla zvládnout. Euforie z nákupu lístku za výhodnou cenu bez toho, že bych nabyla nějaký hmotný statek, mi jaksi zapomněla sdělit, že se jedná o kostel ze 14. století. Doporučení slečny pokladní, ať raději jdu nejdřív na věž a potom do kostela, protože je tam teď málo lidí, jsem si spojila s unikátní vyhlídkou a ne s úzkými dřevěnými točitými schody, přes které jde vidět dolů a kde se vyhýbá jen s obtížemi. Pravidelně umístěné cedulky s nouzovými telefonními čísly mi na klidu moc nepřidaly a já si říkala, že možná svou úrazovou pojistku použiju jen jednou, ale zato pořádně a s vrtulníkem. K obávanému točení hlavy a k zadýchání naštěstí nedošlo, neboť podpatky nejsou určeny ani k vybíhání současných schodů, natož těch ochozených s dírami po sucích. Výhled však stál za to.

schody z nebe

sbírka nizozemských vládců i s manželkami

Poté, co jsem se sešněčila dolů, jsem měla v plánu kostel jen tak rychle proběhnout, podívat se na vitráže-oltář-varhany a hurá do muzea. To mi nebylo dopřáno nejen díky panelům, které mapovaly vývoj kostela a královský rod, ale také díky skutečnosti, že jsem náhodou natrefila na kostel, kde je tradičně pohřbívána nizozemská královská rodina. Namísto oltáře tak byl vepředu pomník prvnímu nizozemskému místodržiteli Vilému Oranžskému, zavražděn v Delftu, a uprostřed stolek s maketou podzemní hrobky včetně malých očíslovaných rakviček. Jak paní průvodkyně zmínila, maketa byla vytvořena až před dvěma lety, kdy k tomu dal královský palác, pravděpodobně díky generační obměně, svolení. Na třech obrazovkách poté bylo možné sledovat průběh různých pohřbů členů královské rodiny. Kočáry, záclonky, koně, orchestr a farářka inbegrepen.

Spravedlnost bez meče zdůrazňující preventivní charakter nizozemského práva.

vitráže

Jak již bylo řečeno, Delft je městem „porcelánu“ a Vermeera. Vermeer je na rozdíl od Oranžských pohřbený v Oude kerk a Delfts blauw dokonce stále žije. Díky Museumkaart mám zdarma přístup do více než 400 inspirativních muzeí v Nizozemsku, což v překladu znamená, že Vermeerovo centrum a museum Royal Delft nejsou inspirativní a poskytnou mi maximálně pár euro slevu. Vzhledem k tomu, že u Vermeera jsou stejně jen reprodukce a že Delfts blauw stálo víc než můj denní rozpočet na jídlo, jsem se vydala do muzea Prinsenhof, které slibovalo jak Vermeera, tak Delftse blauw a navíc i něco málo z Viléma Oranžského. S hrůzou jsem však zjistila, že na celé muzeum mám přesně 30 minut než mi pojede vlak do Leidenu, kde jsem měla domluvenou schůzku ohledně stáže, kterou nebylo radno zmeškat. Viléma jsem tedy škrtla, od čtení popisků upustila a chtěla se kochat pouze Vermeerovými obrazy. Kochání bylo příjemně krátké, na celé výstavě byl Vermeerův obraz jen jeden, za to několikrát a dokonce včetně originálu. Chvíli jsem zvažovala, že uspořených deset minut věnuji Escape room, ale nakonec jsem se s těžkým srdcem rozhodla neriskovat.

Het Straatje Vermeer

Vermeerův obraz Ulička (Het Straatje) představuje konspirační teorie po Holandsku. Je jisté, že pokud existuje, tak se nachází v Delftu, jenom se neví kde. A protože Vermeer už nemůže být volán k odpovědnosti, nastupují na jeho místo více či méně pochybní znalci umění, historie a města. Jedním z nejpravděpodobnějších míst je ulička Vlamingstraat, kde se nachází dokonce dvě možné lokace.

Delfts blauw

tvořivosti se meze nekladou

Město Delft prošlo v 17. století zajímavým populačním vývojem. Zatímco v roce 1600 se jednalo o městečko se 17 500 obyvateli, o osmdesát let později už mělo 24 000. V roce 1749 se vše vrátilo do normálu a počet obyvatel klesl na 13 900. Za vším stála Delftská fajáns, která vznikla jako nápodoba čínského porcelánu. Ačkoliv se fajáns vyráběla i v jiných městech, Delft byl nejznámější a dodával i na anglický královský dvůr. Otázkou zůstává, zda to bylo díky jeho mistrovství nebo proto, že Vilém III., nizozemský místodržitel, byl shodou okolností manželem Marie II. Stuartovny. Kopii čínského výrobku se však podařilo dožít 21. století a podle jejich informací se tohoto druhu jemné keramiky prodá na světě za 22,5 milionu eur. Letos na tom mám svůj osmi eurový podíl.

jedinečný suvenýr

Bohužel se muzeum příliš nevěnovalo výrobě samotné, takže o původně černé glazuře jsem se dozvěděla náhodou. Stejně jako o skutečnosti, že existuje i červená a zelená fajáns. Dnes je Delfts blauw oblíbeným turistickým a propagačním artiklem. Národní královské aerolinky KLM si nejen nechaly vytvořit bezpečnostní video založené na Delfts blauw, ale při interkontinentálních letech rozdávají v business třídě repliky nizozemských domů z Delftské fajánse plněné tradičním jeneverem.

Základní rozdíl mezi Delftem a Leidenem spočívá v malířích. V Leidenu se narodil Rembrandt, jehož přídomek van Rijn odkazuje na řeku, která městem protéká. Spíše než jako rodiště Rembrandta je však Leiden známý jako město s nejstarší nizozemskou univerzitou. Na rozdíl od Delftu, který je domovem mrtvých králů, tady živí králové studují. Jelikož jsem v Leidenu obdržela pouze rychloexkurzi, mohu doporučit návštěvu zdejšího obranného hradu, radnice, botanické zahrady a univerzity.

vyvýšený městský mlýn, aby mohl zachycovat vítr

výhled z obranné pevnůstky

Návraty do reality bývají krušné a začínají brzy. WiFi ve vlaku vám umožní zjistit, kolik je toho třeba na pondělí udělat a nedělní tvorbu prezentace prosvětlí až sušenky Kletsmajors. Už se mi dlouho nestalo, abych v červnu chodila do školy.