„[…]!“ Tak
rychle jsem ještě netasila. I ten start byl ukázkový. Je pravda, že podpatkové
sprinty na tramvaj v mrazivé Praze byly rychlejší, ale i tak jsem se
vzdalovala slušnou rychlostí. Nikdo za mnou neběžel. Jenom v rodinných dramatech
nechávají rodiče doklady v altánku a stíhají své ratolesti. A toto nebylo
rodinné drama. Toto byl závěr regulérního pětidenního hororu. Rodinného. Na
krev sice nedošlo, ale potu jsme si užily i za slzy.
Nejvyšší patří
k lidem, kteří si vozí počasí s sebou. I proto se jí vyplatí kupovat
si sluneční brýle. Ty já samozřejmě nevlastním, ale zato disponuji světlou kůží
eskymáckého typu. I když jsem pro zajištění hladkého průběhu návštěvy udělala
maximum, včetně rezervace jízdního kola a pořízení velké krabice černého čaje,
ani tak se mi drobné nehody nevyhnuly. Všechny souvisely s dopravou a počasím.
 |
| Celou dobu bylo neuvěřitelně středomořsky. |
Spokojena
s hlášením, že žlutý autobus má v Rotterdamu půl hodiny zpoždění,
vyjela jsem metrem přesně na čas, abych zase deset minut nečekala jako
posledně, a přijela o deset minut později. O tom, že nebýt viditelného
autobusu, tak bych zastávku přejela, se zmiňuji jen na okraj.
 |
| Oranžové markýzy se vyskytují nápadně často. |
Host přijel
jako obvykle obtěžkán dary, aby měl na zpáteční cestě v krosně dostatek
místa na vafle a hagelslag. Ten jsme pro jistotu koupily už první večer,
protože scannery táhnou a po necelém dni v autobuse si člověk potřebuje
trochu protáhnout nohy. Já si ty své protáhla další den, když jsme vyrazily na
výstavu Hieronyma Bosche. Zatímco maminku jsem na vlakové nádraží poslala
metrem, sama jsem pořádně šlápla do pedálů, aby na mě nemusela moc dlouho
čekat. I s podzemním parkováním jsem to nakonec stihla rychleji než to metro.
 |
| vjezd do podzemních cyklogaráží 's Hertogenbosch |
Nizozemské dráhy mají s výjimkou ceny ve srovnání českými několik výhod. Zaprvé se vám
nebojí sdělit nástupiště i několik dní předem. Dále také vypouštějí vlaky do
velkých destinací co půl hodiny, takže není potřeba zjišťovat přesné časy
odjezdu. O přesnosti jejich jízdy moc referovat nemohu, ale zatím (8 tras) jsem
nepotkala zpoždění. Nacpaný vlak oproti tomu jednou a tehdy jednoduše otevřeli
první třídu cestujícím z druhé, zatímco platící z první dostali
nějaký benefit za způsobené nepohodlí. A funkční wifi také není k zahození. Třeba
když přejíždíte nějakou velkou řeku a nevíte, zda to je Waal, Maas, Schelda
nebo Rijn.
 |
| mapa nizozemských řek (Schelde chybí) zdroj: mapsofworld |
Cestou do ´s
Hertogenbosch to byl Waal, ačkoliv ve městě samém jste už i pod Mázou potažmo
pod Rýnem. Šelda jako taková sice patří k nizozemským řekám, ale končí už na jihu kousek od Antverp. Jednotný Rýn to vzdává za německými
hranicemi a dělí se na několik vodních toků. Waal je jedním z nich. Řeky
údajně hrají v mentalitě a jazyku obyvatel velkou roli. Rýn kdysi tvořil
hranici Římské říše a území jižně od něj je tak spojováno s radovánkami a
holdováním jídlu. Později se také mluvilo o střízlivém protestantském severu a
katolickém jihu. Svůj vliv na tom měli samozřejmě Habsburkové, Kalvín a několik
Vilémů.
Při teoretické
přípravě na návštěvu Vévodova lesa
vyšlo najevo, že k největším pamětihodnostem patří nejstarší cihlový dům,
radnice a mnoho kostelů. Takové typické nizozemské městečko. S ohledem na
přesně naplánovaný program jsme nakonec obdivovaly umně schovaný vjezd do
podzemních cyklogaráží u vlakového nádraží, strávily hodinu prohlídkou neočekávaného
květinového trhu, shlédly konec slavnostní mše v katedrále svatého Jana
včetně průvodu zástupců stavů, využily kohoutu s pitnou vodou a před
muzeem Severního Brabantska posvačily mexické tortily s českou čínou.
 |
| vliv řek na zásadní jazykovou zásobu - jak si kde říct o hranolky zdroj: wiki |
 |
| dřevění panáci prodávaní spolu s velkými pevnými taškami 10 centů za kus |
 |
| květinový trh |
 |
| marketing, ďáblovo dílo |
 |
| svatý Jan ve svátečním |
Muzeum bylo
hlavním cílem dne. Mezi únorem a květnem v něm probíhala největší výstava
obrazů místního umělce celosvětového významu Hieronyma Bosche. Celkem na ní
bylo k vidění 17 jeho maleb a o něco více kreseb. Takto velkolepá výstava
samozřejmě nezaujala jen nederlandisty z povolání, ale i 421 700
turistů z celého světa. Muzeum místního formátu tak muselo přijmout 250
pracovníků navíc a hoteliéři si v městě se 107 000 obyvateli mnuli
ruce. Já si je mnula také, protože koupit lístky na začátku března se ukázalo
jako dobrý nápad. Online vstupenky na středověkého hororového mistra byly totiž
tři týdny po královském zahájení výstavy vyprodány.
My jsme ale
měly štěstí, a tak jsme se mohly zařadit do pomalu postupující fronty kolem
obrazů v šerých sálech muzea. Fronta ještě zpomalila, když se před námi
objevil triptych s fůrou sena. Poté, co jsem přečetla většinu katalogu a
umínila si, že výstavu století už nikdy, dostaly jsme se k obrazu. Na
rozdíl od pravé části triptychu jsem nezahořela. Asi proto, že má znalost Bosche
se skládala zejména z nejasného povědomí o tom, že jedna spolužačka o něm
měla ve druháku referát a že během příprav na kulturní oddíl státnic jsem si
jeho jméno zvýraznila v seznamu malířů. Hlouběji jsem se tehdy neponořila,
měla jsem poněkud problémy s horkou vodou. Naštěstí jsem tentokrát měla
s sebou Nejvyšší, která si ve vlaku študovala příručku o Boschovi, a tak
vám mohu nabídnout rychlokurz příšerného malíře.
 |
| Hieronymus Bosch ve svém městě |
Hieronymus
Bosch
- druhá
polovina 15. století, datum narození neznámé
- původně
příjmením Van Aken, z propagačních důvodů (většina rodiny včetně bratra,
otce a strýců byli malíři) se přejmenoval na Bosche, podle města, ve kterém žil
- vyslovovat
[bos] = les; ´s Hertogenbosch - ´s (genitiv) + hertog (vévoda)+ bosch (les,
dnes jen bos, protože změna pravopisu)
- již ve své
době uznávaný a známý (zakázky mimo jiné od Filipa Sličného)
- základní
poznávací znak: nestvůry
- náměty:
životní pouť člověka (dva obrazy poutníků), lidské neřesti (umírající lakomec
váhá mezi cestou k bohu a uplácením démona), ráj (nazí lidé a ovoce),
peklo (oblečené nestvůry a plameny), svatí (umírněná kombinace posledních dvou),
Bible (narození a smrt Ježíše)
- zdroje
inspirace: italští malíři (modrý do dálky se rozprostírající ráj), požár
rodného města (peklo), Bible (příšery, témata)
- formát: kusé
obrazy a triptychy (ve středověku významné - vyprávějí příběh i lidem, kteří
neumí číst)
- pracovní
teze: ani paprsek slunce nezasvítí, aniž by to mělo důvod = symboly
- nebezpečí:
obrazy pojmenovány podle motivů = zmatek, když něco maloval víckrát nebo to bylo
okopírováno
 |
Fůra sena
Tři v jednom. Triptych o ráji, zemi a pekle. Seno jako symbol pozemských statků a tužeb, každý si chce kousek urvat, lační duchovní jej cpou dole do pytlů. Nestvůry táhnou vůz k peklu. Při zavření se objeví Poutník.
zdroj: wiki
|
 |
Poutník
Nástrahy životní pouti a šibenice. Bez sovy a žáby, symbolů neštěstí či lidské slepoty.
zdroj: wiki
|
 |
Loď bláznů
Hřích obžerství. Vařečka jako pádlo nebo kormidlo? Stromový stěžeň a sova.
zdroj: wiki
|
 |
Zahrada pozemských slastí
Modré dálavy. Pro některé důkaz toho, že byl Bosch adamita. Vynikající peklo s hospodou a hrací kostkou.
zdroj: wiki
|
 |
Poslední soud
Nebe, pozemský hříšný život, peklo. Italská modrá, požár města. V ráji jeho pozemská představa a nahoře „tunel“ do dalšího opravdového ráje.
zdroj: wiki
|
 | ||
| Smrt a lakomec
Původně chtěl lakomec uplatit smrt a bral peníze od démona, nakonec to Bosch změnil.
zdroj: wiki - k nahlédnutí i infračervená verze
|
 |
Pokušení svatého Antonína
Světec je tu hned čtyřikrát. Triptych zobrazuje, kolika způsoby byl pokoušen ďáblem.
zdroj: wiki
|
 |
| Příchod duší do Empyrea
Mnohem méně známý. Duše stoupají s pomocí andělů k ráji, na konci tunelu je někdo očekává.
zdroj: wiki
|
Jelikož jsme
po Fůře sena usoudily, že nechceme
strávit fůru času přešlapováním ve frontě, absolvovaly jsme zbytek trasy normálním
tempem. S láskou jsem vzpomínala na jednosměrný Dům Anny Frankové. Tady se
dal sál obejít třemi způsoby a vyvolávalo to akorát zmatek. Naopak příjemná byla
promítaná videa s detaily obrazů nebo výsledky jejich nasvícení
infračerveným světlem.
 |
| Bossche bol, kterou jsme opomněly vyfotit. zdroj: SashimiGirl |
Po naplnění
duše jsme ještě naplnily žaludek typicky jižní pochoutkou Bossche bol (Boschská
koule), která nestřídmě spojovala odpalované těsto, šlehačkovou náplň a
čokoládovou polevu. Následně jsme usedly do vlaku, překonaly Waal, Maas i Lek a
vystoupily v Utrechtu.
 |
| Oude gracht Utrecht |
V Utrechtu
jsem samozřejmě nebyla poprvé. Byla to má třetí návštěva tohoto města a vlastně
i tohoto nádraží. Co jej pamatuji, tak se rekonstruuje. A co si pamatuji, panuje v Utrechtu holandské počasí. Poprvé jsem totiž město navštívila se svým kamarádem
do deště, takže jsme si užili šedou skenérii a chlad.
 |
| Opravdu nebylo o co stát. |
Jenomže
s Nejvyšší deštivé heslo „zapaříme v Utrechtu“ nehrozilo. Díky
zkratce přes nekonečné nákupní centrum jsme pravděpodobně minuly modrou mešitu,
ale zase se nám podařilo natrefit na plaketu královských dodavatelů. Ty jsou
k vidění zejména v Den Haagu, takže tady mě poměrně překvapila.
 |
| označení dodavatele královského dvora |
Směrová
orientace je při turistické návštěvě Utrechtu poměrně jednoduchá. Ke třem
základním pamětihodnostem patří Dóm, grachty a kostel(y). Dóm se dá díky výšce těžko minout a
grachty s kostelem jsou hned vedle. Na rozdíl od září byly všude otevřené zahrádky restaurací, takže cesta barevným tunelem k desce
s kresbou použití nakládacího jeřábu, byla trochu komplikovaná. Nakonec
jsme ale dorazily i k Dómu (Domtoren), který je označován jako největší
kostelní věž v Nizozemsku. Zvláštností je, že stojí kousek od katedrály
svatého Martina, ke kterému dřív patřil. Bouře totiž v 17. století
poničila hlavní loď katedrály natolik, že ji už neopravovali a ponechali jen
příčnou loď. Jak katedrála, tak věž jsou přístupné a katedrálu není radno
minout. Utrecht byl totiž až do 16. století biskupským městem, takže katedrála
byla stavěna jako katolická. Po obrazoboreckých bouřích, kdy kalvinisté
upravili svatostánek k obrazu svému, jim byl předán. Vitráže v oknech
si nechali, ale obličeje svatých na sochách rozbili.
 |
| nová barevná variace |
 |
| Tentokrát jsme tam nebyly samy, |
 |
| Dóm |
 |
| Katolické vitráže jako riziko podnikání. |
 |
| zahrádka u Domtoren |
 |
| alobalový meč 2014 |
 |
| alobalový meč 2016 |
 |
| záhadná free soška z Utrechtu (po identitě pátrám) |
 |
| Radnice. Architektura odráží byrokratickou funkci budovy. |
 |
| pouliční umění |
 |
| I ulička obrazů se rozrůstá. |
Ačkoliv jsou
grachty ve městě králičí slečny Miffi (konijntje Nijntje ) krásné, rozhodly
jsme se s ohledem na prudký nárůst kriminality ukázat městu záda a vrátit
se zpět do bezpečnějších amsterdamských vod.
Žádné komentáře:
Okomentovat