Roze toekomst

V úterý vlastně nepršelo. Až ve středu. A od soboty bylo holandsky. Nijak mi to nevadilo, protože jsem většinu času trávila v Brazílii, abych nasála správný přízvuk na zkoušku z jazyků maxacalí a kaingang. Zda se to povedlo nebo ne, netuším. Ale je pravda, že po dlouhé době to byl test, který jsem odevzdávala s vědomím, že některé odpovědi vůbec nemám. „Na příkladu z portugalštiny vysvětlete…“

stylová příprava na test

Jazykové vyžití mám zde obecně na vysoké úrovni. Když se zrovna nezabývám afrikánštinou, maxacalí a kaingangem, tak vedu lítý boj o holou nizozemštinu s angličtinou. Sice uznávám lingvistické heslo, že gorily se nestřílí, a nechávám ji žít, ale bohužel je tato gorila obecně přemnožená a v Nizozemsku vytlačuje původní kopytníky. Zejména se jí daří na vysokoškolské půdě. Pro naprostou většinu zahraničních studentů je to výborná věc, ale nederlandistům to radost nedělá. Poté, co strávili půlku října prolézáním nabídky předmětů a hledali položku „voertaal: Nederlands“ (vyučovací jazyk: nizozemština), napaběrkovali nakonec pět položek s více či méně nizozemským obsahem. V prvních dvou předmětech bylo posléze v reálu několik odborných článků v angličtině, což je pochopitelné. Ve druhé dvojici už byly anglicky obě učebnice a všechny tři studijní fonologické články. Na fonologických článcích byla výborná zejména skutečnost, že jejich autorem byl nizozemský profesor, který přednášky zároveň vedl. Naštěstí se na všech hodinách se mluvilo nizozemsky a strhující obsah učebnic dokázal proniknout i přes gorilí kožich.

studijní rychlosazení

Ještě jsem ani neměla napsaný poslední test a už mi přišel email s úkoly na poslední část semestru, kde mám na úterky a čtvrtky zapsané bloky předmětu Metody a techniky. Rozčílila jsem se, že mě nezařadili do nizozemské skupiny, protože mi v době studijních informačních systémů přijde zvláštní, že by vyučující neměli možnost si něco o svých studentech zjistit. S vědomím toho, že budu muset napsat milý zbytečný email na téma: přeřaďte mne do správné skupiny, jsem strávila noc. Ráno moudřejší večera odhalilo, že nejen, že jsem v nevyhovující skupině, ale ještě k tomu je v systémovém sylabu uvedena gorila jako jazyk výuky. Geachte heer tak obdržel bonusovou voertaal otázku navíc. Odpověď na sebe naštěstí nechala čekat jen do zavření studijního oddělení a obsahovala zejména informaci, že pondělní přednášky jsou v angličtině. Kreslím si teď plameňáky, z rozmaru opakuji slovní zásobu kaingangu a užívám si pubertu.

Zhmotnění růžové budoucnosti.

Po návratu z Brazílie jsem totiž očividně v pomatení smyslů po půl roce souhlasila se změnou operačního systému. A i když se mě Desítka večer pravděpodobně ještě jednou kontrolně ptala, zda opravdu chci svého věrného počítačového přítele zatěžovat dokonalejším operačním systémem, myla jsem si v té chvíli vlasy a mlčení bylo souhlas. Po návratu se mi tak dostalo spousty milých procentuálních informací a ráno už jsem byla teenager. Naštěstí šla většina vizuálně přebytečných věcí odstranit a za čtvrt hodiny zešedly i bílé lišty programů. Pozadí na ploše je nejtrvanlivější stěna, kterou vlastním, a tak na její nevýzdobě nesmyslně lpím.

Ani autům se marketing nevyhýbá.

V rámci získávání kulturního přehledu na onu maxacalí zkoušku, jsem se začetla do jednoho bilančního článku. Nějakým způsobem mi připomněl hodnotící zprávy studentů, kteří se zúčastnili programu Erasmus, a zejména jejich odpověď na otázku motivace: „pobyt v cizí zemi jako životní zkušenost.“ Zamyslela jsem se tedy, jestli momentálně získávám nějakou životní zkušenost spojenou s cizí zemí. Je tedy pravda, že aktivované ořechy v českých supermarketech asi jen tak nekoupím, ale špatně čitelné prezentace, pozdě chodící profesory, nejasnosti v sylabech, obchody s upravenou otvírací dobou ve státní svátek, dlouhé intervaly tramvají, zkoušky, výstavy, kroupy a déšť znám i z necizí země. Že bych tudíž zdejší pobyt považovala za úžasnou životní zkušenost, to mohu říct jen s notnou dávkou básnické licence. Úžasný zážitek určitě, ale životní zkušenost v západoevropské zemi ve chvíli, kdy do jisté míry ovládáte její jazyk, stěží.

země, kde se kontejnery umývají

Přesto nemohu popřít, že existuje několik více či méně zásadních rozdílů mezi zemí s pozemním a zemí s ledním hokejem. Například:

·         absence značky Adidas v oddělení dámských antiperspirantů

·         absence menšího než půl litrového balení běžného bílého jogurtu

·         chutné supermarketové jahody a hrozny i mimo sezonu

·         záloha na PET lahve s objemem nad 0,5 litru (statiegeld)

·         umývání kontejnerů

·         (a pro nemotoristy) nutnost naučit se odkládat dopravní prostředek pokud možno na místech k tomu určených

sklizeň hrášku

Ačkoliv jsou tyto informace přelomové, přelomové okamžiky uplynulých týdnů se týkají zejména zeleniny. Ať už sklizně vlastního hrášku, nebo první konzumace chřestu. S holandskou omáčkou, samozřejmě. O důvodu, proč se tato francouzská omáčka jmenuje holandská panuje několik teorií, které zahrnují vracející se Hugenoty v 17. století, kvalitu holandského másla a nutnost dovážet máslo z Holandska během války. Výběr nechám na vás, ale jako nejvhodnější osmělovací recept doporučuji Holandská omáčka krok za krokem od Jany Florentýny Zatloukalové (ví i Jak na chřest).

Ahoj, chřeste.

holandská omáčka 0.2 (verzi 0.1 jsem v posledních deset dokončovacích sekundách srazila, 0.2 je jistící méně hustá varianta)