Ik doe alsof mijn pap een soep was

Neděla byla poměrně krátká. Díky spánku do půl deváté a následnému intenzivnímu povalování, se mi podařilo vstát až po desáté. Ranní čaj jsem protentokrát vynechala a vyrazila na obhlídku okolí, směr Amsterdamse bos (Amsterdamský les). Protože jsem tamtudy už párkrát jela na kole, neměla jsem problém s orientací. Cestou jsem si prohlížela místní kolorit: brodivé ptáky, cedule upozorňující na začátek i konec prostoru s volným pohybem psů, auta nabíjející se elektřinou, slečnu s hokejkou v mikině s nápisem znamenajícím „miluji pozemní hokej“, knooppunten, coffeeshop a déšť. 

jeden z vchodů do ubytovacího kampusu (výjimečně bez louží)

To víte, město.

kdy jindy dobít baterky než v neděli

Cestou zpět jsem zakoupila půl kila sýra, rajčata, Cif a Glorix, místní název pro Domestos. V plánu bylo pouze uklidit pokoj, ale když už jsem měla tu dezinfekci v ukořistěném zeleném kbelíčku, popadl mě uklízecí amok a zničila jsem většinu ukliditelné špíny ve sprše, u umyvadel i na záchodě. Jenom na plíseň jsem neměla žádnou chemii. Asi se pro ni v nejbližších dnech zastavím. 

Při úklidu jsem se seznámila s většinou obyvatel patra. Nejde to totiž jinak, když s výjimkou kuchyně blokujete všechny životně důležité prostory. Podlahu tedy sdílím s jedním spolubydlícím a třemi spolubydlícími. Poslední člen posádky mi zatím zůstává utajen. Nicméně systém úklidu koupelen mi byl osvětlen. Pokoušeli se o něj, ale neuspěli. Bylo to poznat. 

Svítící slunce zajišťuje nenizozemskost obrazu kampusu.

stopy deště ale zůstávají

jeden z těch nízkých domků, co nejsou moc vidět, je můj

Po boji jsem se vrátila na pokoj, částečně vybalila kufr, byla aan het Skypen met thuisfront, dokončila vybalování, dala si večeři a uvědomila si, že ten úkol na zítra stále nemám. Dopoledne. Na sentiment mi zase nezbylo místo. Vzdávám se ho a věřím, že obvyklé pocity děsu a hrůzy z nesplnitelných školních povinností se zítra dostaví. Ale ve středu večer mám volný večer. Budu číst. A zapojím wifi.

to žluté je Sýr