Pokud jste
součástí mé rodiny, či okruhu přátel, neměli jste možnost si nevšimnout, že jsem
se přestěhovala. Rodina a přátelé jsou totiž k tomu, aby nešťastníkovi
potrefenému nutností přemístit svůj movitý majetek, pomohli. Abych všem
zpříjemnila první měsíc letošního roku a nikoho neopomenula, rozdělila jsem
stěhování do Amstelveenu pro jistotu do pěti etap.
1. přesun věcí
třetí kategorie z Prahy na Valašsko
2. přesun věcí
druhé kategorie z Valašska do Brna
3. přesun věcí
druhé kategorie z Prahy do Brna
4. přesun věcí
první kategorie z Prahy do Amstelveenu
5. přesun věcí
druhé kategorie z Brna do Amstelveenu
Pokud máte
dojem, že je to příliš komplikované, podělím se s vámi o informaci, že se
na stěhování podílel osobní automobil, malá dodávka, České dráhy, Student
Agency, přerovská autobusová doprava a MHD města Brna, Prahy a Amsterdamu. Také
bych chtěla hned na úvod poděkovat všem tělům, která se na stěhování podílela
ať už jako nosiči pod dohledem, samostatní nosiči, převozníci, řidiči, baliči,
nákupčí, plánovači. Dík patří také dobrovolníkům z řad náhodných
kolemjdoucích a spolubydlících. Také děkuji celní správě za milý uchrochtaný
rozhovor o obsahu těch dvou beden, které jsem v rámci třetí etapy vezla
budapešťským expresem.
Jelikož se mé
dosavadní bydliště v Praze nezařizovalo jako typické studentské bydlení,
musela jsem před odjezdem na kolej, eliminovat množství předmětů. V rámci první
etapy se tak ve strýcově dodávce ocitl plyšový tygr, forma na bábovku, obří
peřina, závěsy a tři roky nederlandistických poznámek. Poté, co jsem tímto
způsobem v Praze vytvořila holobyt, jsem vyrazila domů, užít si poslední
společný víkend před odjezdem. Užili jsme si ho nejen dosyta, ale i na dřeň (v
mém případě na kostrč). Pár havraních copánku, tisícovkové puzzle, dort k předčasným
narozeninám, procházky, lopatování, sněhulák, tortilly, jízda ve stojícím vlaku,
ranní matcha a čteme dětem, překonali vánoční atmosféru. Chybělo jen to hraní
na flétnu. Na závěr veselí se vypravil samostatný nosič číslo jedna do boje se
všemi pod vlak skákajícími sebevrahy a vzal s sebou v rámci druhé
etapy do Brna také pánvičku, tiskárnu, brusle a balík papírů.
fotografie ovesná vločka (jakostni.blogspot.com) |
Někteří lidé přitahují peníze, jiní problémy, já plyšáky. Seznamte se s Mortimorem, mým bojovým potkanem. |
Pátá etapa
začala ve čtvrtek večer, kdy byl zbytek mého majetku naložen do apokalyptického
vozu a který v neděli v poledne navzdory všem omleiding zastavil
kousek od mých dveří. Je pravdou, že na mnoho věcí už jsem se opravdu těšila,
ale třeba na čajovou konvici a župan jsem čekala jako na smilování. Vyložit
věci, sbohem a šáteček a teď dovnitř. Jistou komplikaci způsobil modrý balónek,
který už se několik dní houpal na klice domu. Nechtěla jsem, aby praskl a
udělal ránu, tak jsem se ho pokusila trochu posunout. Praskl. Je pravda, že
ránu neudělal. Zato se z něj vylila voda. Vyjádřila jsem své nadšení, sečetla
škody a ulevilo se mi při zjištění, že jediná mokrá věc v dosahu jsou mé
boty. Následně jsem odnosila lehké věci přes dvě patra a pustila se do tahání
beden. Tady mi pomohlo perfektní načasování. Poledne je totiž dobou, kdy s ohledem
na snídani roste počet duší přesunujících se mezi pokoji a kuchyní. Dvě jsem
ulovila a za půl minutky byly bedny nahoře. Zbývalo vybalit.
opravdu jenom na půl roku |
definitivně přestěhovaná |
Začala jsem
bílou bedýnkou, ve které jsem tušila věci z druhé etapy. Byly tam. A s nimi
barevné náplasti, krabička na léky, hranatá skleněná miska na potraviny vhodná
i do trouby (s nápisem IKEA, ale já jsem tam žádné takové neviděla) a nejlepší domácí
sušenky. Možná jsem tvrďák, co otáčí oranžový hrnek nápisem „Raději bych byla
úplně jinde,“ ke zdi, protože neplatí, ale toto bojovalo miminkovským stylem („Je
zvláštní, jak se v přítomnosti dítěte ze zcela normálních lidí stávají
šišlající idioti.“) Usoudila jsem, že když už jsem se neuměla vdát, uměla jsem
se aspoň narodit, dala si sušenku s Chocomel a pustila se do vybalování.
krabice driedubbel verrassing en achtdubbel vreugde |
Mortimor lituje, že neprokouzl do auta směr Brno. |
Hledala jsem si v kuchařce, co mi vločka upekla. |
Obsah beden tvořily
z jedné čtvrtiny knihy, z druhé oblečení a ten zbytek bylo kuchyňské
vybavení. Když jsem to balila, ani mi nepřišlo, že je toho tolik. Ruční mixér,
kuchyňská váha, formičky na cupcakes, tubus sušené máty s nožem uvnitř, vykrajovátko
na sušenky, jahodová marmeláda, strouhátko na česnek, med, lžíce na zmrzlinu a
sklenička na koření s nápisem kmín, do které si dám pepř a ve které byl
oranžový šátek. Jediné, co mě uklidňuje je vědomí, že H. tu má prachovou peřinu
a toastovač. A taky skutečnost, že díky svému vybavení nepodléhám kuchyňské
předpovědi.
„Jednou přijde den, kdy nádobí nebude umývat
ten, kdo ho bude potřebovat, ale ten, kdo ho použije.“
inspekce kuchařského vybavení (dno je silnější, na kaši) |
Asi třicetikilová bedna se rozkopanou ulicí nese docela špatně. Pokud ovšem nohy nosiče samy necestují po bohaté vrstvě bahna. To je pak výhoda bydlet pod svahem.
OdpovědětVymazatNese se špatně, ale sjíždí se s ní skvěle.
Vymazat