Mosterdsoep

„Něco jsem už o tom slyšela,“ sdělila nám paní profesorka ve vlaku cestou z Haagu. Řeč byla o čistotě studentských kuchyní. Vlastně spíš nečistotě. Pro člověka, který alespoň pár měsíců žil odkázán sám na sebe a ví, že za něj nikdo jeho nepořádek neuklidí, je překvapivé, že jsou lidé, kteří v kuchyni opustí svůj snídaňový talíř a už po něm nevzdechnou. Co se rozlije - to zaschne, koš netřeba vynášet a rozdíl mezi kuchyňskou podlahou a chodníkem spočívá v tom, že chodník alespoň občas umyje déšť.

Přesto jsem měla štěstí. Můj pobyt v místě, které stále lehce připomíná Charlesovo „…podobnost okolí jídelny a latríny byla přímo skandální…“ s sebou totiž přinesl bílou vránu. Ohledně lidstva nosím růžové brýle, ale co se lidí týče, jsem realista, a tak mě skutečně překvapilo, že byl stvořen seznam služeb, který zatím dokonce do určité poměrně hodně slušné míry funguje. To znamená, že se člověk nebrodí do dřezu přes osm hromad nádobí a že okolí plotýnek je většinou opravdu bílé. Odbah­ňování podlahy mám na starost já, takže na některých místech už prosvítá původní modrá barva.

Čistota mě povzbudila, abych začala vařit. Pozvolné omeletové a těstovinové začátky byly narušeny dvěma událostmi. Zaprvé se mi ohlásila první návštěva, což s sebou nese příjemnou možnost někoho otrávit, a zadruhé jsem byla v Muzeu literatury s bývalou členkou komise udělující mimo jiné jednu z nejdůležitějších nizozemských literárních cen Constantijn Huygens prijs. To zmiňuji zaprvé proto, abych se vytáhla, co za osobnosti mě tady učí, a za druhé proto, že tato komise se scházela právě v onom muzeu, takže když jsme cestou zpět zamířily na broodje, vzala nás paní profesorka do osvědčeného podniku bufetového typu s přijatelnými cenami a pro mě báječnou nabídkou.  

Broodje jsme si však nakonec nedaly. Přeci jen byly čtyři stupně, takže volba padla na variantu soep (polévka). Díky mé úžasné metodě zužování výběru vypadla zeleninová s těstovinami a knedlíčky a zůstala jen mosterdsoep. Hořčicová či hořčičná polévka. V životě jsem o ní neslyšela, ale mnoho lidí o vla také ne, takže jsem zadoufala, že tam není žádné skryté maso a nabrala si plnou misku. Byla to zatraceně dobrá volba.

Mosterdsoep [ˈmɔstərtsup] patří k méně známým nizozemským polévkám. Jedna z teorií vzniku vypráví o chudých zemědělcích na severu, kteří místo masa namáčeli do jejich tradiční hořčice brambory. A tradiční hořčice je u této polévky základ. Dá se použít několik druhů, od severní z Groningenu přes Zaanse mosterd až po jižní Limburgskou. Podmínkou ovšem je, aby byla hrubě mletá, neboli aby v ní byly kousky zrnek. O skvělé chuti této polévky svědčí i to, že jsem si na ni ještě večer vyhledala recept a hned po škole vyrazila na nákup. Protože takový střelec, abych na jeden zátah otrávila návštěvu i sebe, přeci jen nejsem.

Zaanse Mosterd

 V obchodě mi dalo práci najít oddělení hořčice (schovávali je zrádně pod kečupama a vedle frietessauzen (podle množství a velikosti obalů oblíbená „majonéza“ na hranolky), ale nakonec jsem uchvátila Zaanse mosterd (0,94€). Chuťově je pikantní, o něco víc než kremžská. I přes počáteční nákupní úspěch s jednou cibulí, useknutým pórkem a pepřem, jsem následně musela vzít zavděk dvěma palicema česneku, celým malým pytlíkem brambor a smetanou na šlehání. Jednotlivé brambory a česnek totiž tak nějak nebyly a smetana na šlehání byla asi o euro levnější než ta na vaření. Potom už šlo všechno hladce. Půl páté je totiž očividně čas, kdy v kuchyni nikdo nebývá. Přinejmenším ve čtvrtek. Takže jsem si umyla poličku v lednici, utřela pracovní plochu a za zpěvu Kávu si osladím… se pustila do přípravy. Někde u Chci ti říct, že rád tě mám jsem zjistila, že už nějakou dobu nejsem v kuchyni sama, ale jsou i horší věci než propagace české kultury při vaření nizozemských národních jídel.

mosterdsoep - poprvé a určitě ne naposled

Mosterdsoep

doba přípravy 30-45 minut, 2-3 porce

Suroviny

·    menší cibule (nahrubo)

·    máslo

·    1 stroužek česneku (nastrouhat)

·    1 pórek (na kolečka)

·    2 střední brambory na kousky

·    0,5 litru vody

·    sůl

·    1 a ½ lžíce hrubozrnné hořčice (Zaanse mosterd, nedávat víc)

·    125 ml smetany na vaření

·    pepř

·    1-2 rohlíky na krutony

Postup

1.  cibule + máslo -> zesklovatět v hrnci

2.  + česnek

3.  + pórek -> opéct, ale nemá zhnědnout

4.  + brambory + voda + sůl -> vařit do měkka

5.  opéct na pánvi s trochou másla krutony

6.  odebrat část vody z brambor do misky

7.  rozmixovat obsah hrnce (v případě potřeby dodat trochu vody)

8.  + hořčice -> krátce rozmixovat

9.  + smetana + pepř -> krátce povařit

·    místo krutonů z rohlíků se má správně servírovat s opečeným špekem a petrželkou

·    některé recepty místo brambor používají zásmažku a přidávají bílé víno

·    české recepty doporučují hrubozrnnou hořčici Maille nebo kremžskou nebo jakoukoliv pikantní

 ·    nizozemský zdroj: Brenda kookt

tři knihy jsem už vrátila, zbytek si přečtený tuchlím

A na kolik taková polévka poprvé vyjde?

		EUR	CZK
250 ml	smetana	0,56	15,12
2 ks	pistolets	0,6	16,2
335g	Zaanse mosterd	0,94	25,38
2 hlavy	česnek	0,75	20,25
1 (0,06kg)	cibule	0,08	2,16
250g	máslo	1,45	39,15
mlýnek	pepř	1,48	39,96
1 ks	pórek	0,45	12,15
500g	brambory	1,29	34,83
celkem		7,6	205,2