Člověk se nejprve
naučí sčítat, potom odčítat, následně násobit a nakonec dělit. Takže jsem zjistila,
kde je P. C. Hoofthuis, jak tam dojet tramvají, jak jezdit na kole ve víkendovém
provozu v trekovkách a dnes jsem svá studia završila polední návštěvou
Amsterdamského centra v podpatcích. Pro případ, že by se mi cesta protáhla,
jsem si na ni dala čtyři hodiny s tím, že se zajdu podívat do hlavní
knihovny na výstavu Gerard Reve, na hranolky a když si trhnu rychlostní rekord na
osmi kilometrech, tak si budu před hodinou číst.
 |
| Když si nevíte rady, pomůže Bakker Bart. |
Začátek cesty byl
velmi nadějný. Podařilo se mi trefit správný cyklistický pruh i směrovku, takže
první zastávka proběhla až na křižovatce u dvou pekařství. Chvíli jsem uvažovala,
že zajdu na snídaní, ale nadšena pohybem jsem provedla kvalifikovaný odhad,
vybrala směr a jela. Mé další směřování bylo dílem náhody, protože jsem odbočovala zásadně ve chvílích, kdy kolem nikdo nebyl. Takže jsem jela většinu času jela rovně. Párkrát mě napadlo, že bych měla zastavit a zorientovat se, ale
hnaná nadšením, představou „za rohem, za který stejně neodbočím“ a myšlenkou „stejně
je to pořád rovně“ jsem pochopila jedno noční bloudění tímto městem. Ono je to
totiž krásné, jen tak si jet ulicemi a neřešit kam. Tehdy jsem to pravda řešila,
protože jsem za předchozích pět dnů měla v nohou přes 400 kilometrů, takže
na vyhlídkové jízdy mě tu noc zrovna neužilo. Když jsem dnes nakonec usoudila, že je
opravdu čas zjistit, kde se nacházím, protože s mým štěstím jsem se viděla na půli cesty mezi Amsterdamem a severním pólem, uviděla jsem Bakker Bart. Bakker Bart je od jednoho odpoledne v Utrechtu
útulkem pro ztracené a zmoklé cyklisty. Kromě horkého Chocomel a tradičního
pečiva mají také funkční wifi zdarma. Co víc si přát, když člověk ráno nesnídal
a mapu stále nemá. Možná vědět, že slagroomsoesjes (mnou chápáno jako šlehačkové
pečivo) nejsou ze šlehačkového těsta, ale jsou šlehačkou záludně plněné.
 |
| Jen škoda, že neměli originál Chocomel hrníčky. |
V pekárně jsem
zjistila, že jedu správně. Mohla jsem si dokonce vybrat ze dvou možných pokračování
trasy směr centrum, takže jsem si jednu přibližně zapamatovala, odemkla kolo a
vyrazila pro jistotu úplně jinudy. Naštěstí jsem poznala Pijp, přejela na
druhou stranu kanálu, uvědomila si, že to, co jsem viděla, bylo Rijksmuseum,
vrátila se za vodu, zapochybovala, zda je to Rijksmuseum, ujistila se, že ano,
jenom jedu z divného směru, pustila se podle směrovek k nádraží,
ztratila směrovky, ztratila pruh pro cyklisty, našla směrovky a u mostu kousek
od knihovny našla i svůj jízdní pruh. Posledním vítězstvím byl nález parkovacího
místa.
 |
| OBA (Openbaar bibliotheek Amsterdam) |
 |
| Parkoviště na kola pod hlavní knihovnou. Systém řazení jsem neodhalila. |
Budova Amsterdamské
veřejné knihovny (OBA, Openbare bibliotheek Amsterdam) byla otevřena 7. 7. 2007
a nalézá se poblíž hlavního nádraží. Kromě výprodeje kol pořádaného dvakrát
měsíčně v podzemní garáži amsterdamskou policií, se zde konají nejrůznější
výstavy, besedy a programy. Kdo byl během posledních pěti let v knihovně, ví,
o čem mluvím. Já jsem si sem také nešla půjčit knihy. Ani na toaletu (20 centů,
studená voda, paní u stolku si četla knihu), ani na internet. Mým cílem byla
výstava o nizozemském spisovateli Gerardu Revem, doporučená během přednášky o
literatuře po roce 1920. Než jsem se k ní však dostala, chtěla jsem ještě
vidět Het Muizenhuis a výstavu fotografií De hond in de pot.
 |
| výstavka dětských knih v OBA |
 |
| Protože lední medvěd. |
 |
| Protože slon. |
 |
| Jsem škytavka, nadskakuji a píchám, rachotím a tikám, koktám ti v krku, narážím do tvého krajíce (velmi doslovný překlad). |
De hond in de pot
(pes v hrnci) je výstava fotografií, které doslova zobrazují nizozemská
přísloví. Od češtině velmi podobného met
zijn hoofd in de wolken (s hlavou v oblacích), k lehce pozměněnému
als
een olifant in de porseleinkast (jako slon ve skříni s porcelánem) až
k pro nás nepochopitelnému psu v hrnci. De hond in de pot vinden (najít psa v hrnci) znamená přijít
někam ve chvíli, kdy už je po jídle. Dá se použít v širším významu, pro
který se hodí výraz: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Fotografie pocházejí ze
stejnojmenné knihy autorek Toscy Lindeboom a Annetty Wiesman, která obsahuje
padesát takto zpracovaných přísloví. Možná si ji jednou zajdu do knihovny
prolistovat, protože ač mi přijde velmi zajímavá, plýtvat na ni jednu z mých
50 možných výpůjček se mi nechce.
 |
| Pes v hrnci je přibližně variace na: "Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí." |
 |
| slon ve skříni s porcelánem |
 |
| De hond in de pot (Tosca Lindeboom, Annette Wiesman) |
 |
| met zijn hoofd in de wolken (s hlavou v oblacích) |
I Het Muizenhuis
má svou knižní předlohu. Spíš bych měla napsat, že sloužil jako model pro fotografie
do knih Karin Schaapman, které vyprávějí příběh dvou myší Sama a Julie. Myší
dům je vystavený v dětském oddělení hlavní knihovny a najdete v něm stovku
nejrůznější místností od sklepu s vínem, přes prodejnu látek či cukrovinek
až po pracovnu s knihami. Všechny místnosti jsou do detailu propracované,
takže v nich můžete najít plakát Beatles, dinosaura, banánovku či krabici
IKEA. Kniha vyšla i namluvená, ale domnívám se, že v tomto případě je
vizuální doplnění nezbytné. Na stránkách projektu je i popis, jak některé
elementy domu vznikaly.
 |
| Mortimor mi sdělil, že odmítá nadále bydlet v kabelce. |
 |
| Nepovolil, ani když jsem se ho pokusila obměkčit návštěvou cukrárny. |
 |
| Jako mor. Horší než krysy. Prostě všude. |
 |
| Het Muizenhuis (Karina Schaapman) |
„Muzeum“ Gerarda
Reveho ve druhém poschodí je ve srovnání s Het Muizenhuis nudné. Pět
vitrín s knihami v nejrůznějších vydáních, citáty autora a jeho
rukopisy. Pokud přesto máte vztah k nizozemské literatuře, rádi se díváte
na artefakty z něčího života, nečitelné dopisy, vlasy v pytlíčku,
kalamář či seznam věcí na cestu, tak mohu doporučit. Mě nejvíc zaujal článek v časopisu
Elsevier, který popisuje všechny domy, ve kterých Reve kdy bydlel. V průměru
se totiž stěhoval každé čtyři roky.
 |
| Reve museum v OBA |
 |
| seznam věcí, které spisovatel Reve nechce zapomenout při cestě do vlasti |
 |
| tři varianty začátku nejznámější nizozemského poválečného románu De Avonden |
 |
| článek v časopisu Elsevier o bydlištích G. Reve |
 |
| Criterium, jeden z důležitých literárních časopisů |
Když jsem se
dostala z knihovny, měla jsem tak akorát čas na hranolky. Ne, že bych měla
až takový hlad, slagroomsoesjes vykonaly své, ale od hranolek trefím ke škole.
A hranolky jsou v centru. Takže podle směrovek směr centrum, ztratit
směrovky, ztratit odvahu odbočit na jedné křižovatce, odbočit hned na další,
podivit se, že jedu stejnou ulicí, kde je škola, říct si, že se tedy po ní projedu
přes centrum, uhnout couvajícímu autu, uvidět svéráznou (nic není ošklivé)
budovu, státi se Tomášem a nakonec uvěřit, že jsem se nějak octla tam, kde jsem
potřebovala, i když podle mého názoru to mělo být tak kilometr ode mě. S ohledem
na začínající déšť jsem se vydala za stravou duševní a uspořené peníze se
rozhodla věnovat na pořízení žárovky. O běhacích pásech a rotopedech, kolem
kterých jsem prošla cestou do knihovny, zase někdy příště, protože jdu hledat
obchod s věcmi z druhé ruky, abych si tam koupila nástěnku. Když jsem
se totiž lehce zmoklá vrátila z centra (samozřejmě jsem celou dobu věděla,
kde jsem, kam odbočit a kam ta cesta vede), tak na mě u dveří čekal pohled ze
země sněhu a mrazu.
 |
| má dvě milovaná básnická střeva |
"
Was ik maar gelukkig, in plaats van bekend en goedbetaald."
Kéž bych byl šťastný, a ne známý a dobře placený.
"Je kan weg moeten omdat je ergens heen wil, maar je kan ook weg moeten omdat je ergens vandaan wil."
Můžete muset jít, protože chcete někam jinak, ale můžete také muset jít, protože chcete odněkud.
"Nooit zeggen: `Ik heb geen geld`. Je moet altijd zeggen: `Daar kan ik op het ogenblik het geld nog niet voor vrij maken.`"
Nikdy neříkej: "Nemám peníze." Musíš vždy říct: "V tuto chvíli na to nemohu uvolnit žádné peníze.
"Overmorgen is God jarig, maar van mij krijgt hij niks, Kerstmis kost me zo al zat genoeg"
Pozítří má bůh narozeniny, ale ode mě nic nedostane. Vánoce mě i tak stály dost.
Reve
Žádné komentáře:
Okomentovat