Mé mládí polykal malý mužíček. Kulaté brejličky, kulaté bříško, bílé vlasy. Kouzelný dědeček vyprávěl příběhy z dob dávno minulých i té dnešní. O vyšlapaném chodníčku na dvorku mezi domy, o 17. století, o příbuzenských vztazích, o době po začátku letopočtu i před ním, o Vlčkovi. O změnách v jazyce, neviditelné lingvistické ruce trhu a chodníčku; zákonech o změně hlásek a příkladu ze 17. století; o pozici nizozemštiny v indoevropské jazykové rodině, o gótštině, pragermánštině i praindoevropštině; o zdrobňujícím sufixu -ila u biskupa Wulfily.
Ač pan profesor mluvil jasně, neodbíhal příliš daleko od svého PowerPointu a měl dokonce i vyhledané a z velké části osvojené české výrazy, potřebovala všechna zachycená písmenka přeci jen seřadit do slov a odstavců. A tak jsem vždy v úderem sedmé po návratu z přednášky zasedla k počítači a užívala si luxusu existence volně dostupné sbírky nizozemských publikací, kde byly k dostání i tři jeho knihy, s jejichž pomocí jsem „divnéx usčárkou s“ měnila na χūs.
Pohádkový dědeček, dle vlastních slov homo predigitalis, je ve skutečnosti Cornelis van Bree, narodil se v roce 1932, byl profesorem na nejstarší nizozemské univerzitě a v roce 2014 publikoval svou přibližně osmou a zatím poslední knihu Het Nederlands in gevaar? En andere prangende taalkwesties (volně Ohrožená nizozemština a jiné palčivé otázky). Pokud tedy v osmdesáti chcete vypadat na šedesát, studujte historický vývoj jazyka. Nejlépe nizozemského. Já už mám dobře nakročeno. Z dvaadvaceti jsem se dostala na patnáct. „Dávej si bacha, ta by ještě mohla být trestná.“
PS: Pro ty, kteří se obávají stařecké nespavosti, mám dobrou zprávu. Po osmdesátce se zdá se vytrácí. Na rozdíl od o dvacet let mladšího ranního ptáčete, které na nás vlítne příští týden, a nejen, že zvládne odučit dva předměty zároveň, ale také preferuje hodiny od 7:30, pan profesor Van Bree byl tak laskav, že nevyužil možnosti těchto volných hodin, ale spokojil se s výukou začínající až po jedenácté hodině.
Nejvyšší čas napéct si potravu na příští týden. Mám nepříjemný dojem, že k nám od Paříže míří studená fronta. Ranní mrazíky inbegrepen.
Žádné komentáře:
Okomentovat